13 C 178/2023
č. j. 13 C 178/2023-16
V PLATNOSTIOkresní soud v Karlových Varech potvrdil nárok žalobkyně na částku 17 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 26. dubna do zaplacení. Soud shledal smlouvu o půjčce neplatnou z důvodu značné nerovnováhy práv a povinností stran, což vyplývá z nesrovnalosti mezi výší souhrnného poplatku a výší poskytnuté půjčky. Základem rozhodnutí bylo ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož jsou ujednání v spotřebitelských smlouvách neplatná, pokud způsobují značnou újmu spotřebiteli. Výrok o zbytku nároku byl zamítnut, protože žalobkyně nemá právo na náhradu souhrnného poplatku, který byl považován za bezdůvodné obohacení.
Plný text
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 37 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 350 Kč s úrokem z prodlení z ve výši 15 % p. a. z této částky od 26. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Ve zbytku, tj. co do částky 19 650 Kč na jistině, jakož i co do úroku z prodlení z této částky, co do úroku z prodlení z částky 17 350 Kč za období do 25. 4. 2023, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 102 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 26.5.2023 domáhala zaplacení částky 37000 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115 a) o. s. ř. ve věci nebylo nařízeno jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 14.7.2023.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 14.4.2007 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu byl závazek věřitele poskytnout žalované půjčku (spotřebitelský úvěr) ve výši 37000 Kč a závazek žalované tuto půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 25752 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 1184 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o půjčce.
5. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce.
6. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, 24. 8. 2018, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, 17. 9. 2018, soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované.
8. Z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 19650 Kč.
9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
10. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č.89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
11. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku (zákona č.40/1964 Sb.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
12. Podle ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
13. Podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.
14. Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
15. Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
16. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
17. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným zčásti, jak uvedeno ve výroku I. – II. tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů:
18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Z ujednání v předmětné smlouvě je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 25752 Kč, což představuje více než 60 % z celkové poskytnuté částky, a zároveň týdenní splácení dluhu, což jsou vůči dlužníku velmi přísné podmínky, nelze považovat smlouvu jako celek za souladnou s dobrými mravy. Jde o zjevnou nespravedlnost ujednání smlouvy o půjčce vůči žalované (dlužníkovi), které nelze poskytnout právní ochranu. V tomto případě je nastavení práv a povinností účastníků smlouvy natolik nevyvážené, že smlouva jako celek neobstojí, tj. je absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 webová adresa). Pokud jde o právní závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce (spotřebitelském úvěru), pak ten je ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Plzni, jak byl vyjádřen například v rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Co 182/2017 z 8.8.2017 (posuzován skutkově obdobný případ, obsahově shodná smlouva). Žalobkyně tak má právo na vrácení rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou, kterou žalovaná vrátila, neboť v tomto rozsahu se jedná o bezdůvodné obohacení, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně uplatněného nároku je dána, neboť dle smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení žalované s plněním peněžitého závazku (dle předžalobní výzvy). Ve zbývající části jistiny, tak i příslušenství žaloba zamítnuta, neboť věřitel byl oprávněn plnění žalované započíst toliko na jistinu, nikoliv na příslušenství (souhrnný poplatek), a to s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy.
19. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. náklady nepřiznány. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.