13 C 198/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Oldřicha Umlaufa a přísedících Hany Král Vávrové a Marie Majdlové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 39.032 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11.254 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do částky 27.778 Kč, jakož i co do úroku z prodlení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 22.082 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení v rozsahu 71 % z placených nákladů s tím, že o výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.</b> <b>V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení v rozsahu 29 % z placených nákladů s tím, že o výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 6. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 39.032 Kč se zákonným úrokem z prodlení, skutkově uváděje, že žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 3. 2017 ve znění uzavřených dodatků k pracovní smlouvě, a to na pozici hotelový detektiv – strážný, s výší mzdy 15.500 Kč od data uzavření smlouvy, s výší mzdy 16.000 Kč od data 1. 7. 2017, s výší mzdy 17.000 Kč od 1. 4. 2018. Na stejné pracovní pozici pracoval i kolega [jméno] [příjmení], který vykonával totožnou práci, přičemž v období od 1. 7. 2017 ze strany žalované docházelo k diskriminaci žalobce podle § 16 odst. 1 zákoníku práce, neboť žalovaná praktikovala nerovné zacházení se svými zaměstnanci, kdy žalobce pobíral nižší mzdu než kolega [anonymizováno], neboť v období 1. 7. 2017 až 31. 3. 2018 žalobce pobíral základní mzdu 16.000 Kč, kolega [anonymizováno] základní mzdu 16.300 Kč, v období od 1. 4. 2018 žalobce pobíral základní mzdu ve výši 17.000 Kč, kolega [anonymizováno] základní mzdu ve výši 17.300 Kč, jak vyplývá z výplatních pásek obou zaměstnanců. Žalovaná tímto svým jednáním, kdy za práce stejné hodnoty a náročnosti na stejných pracovních pozicích odměňovala zaměstnance v rozporu s § 110 zákoníku práce, se dopouštěla diskriminačního jednání vůči žalobci, čímž žalobci byla v období 1. 7. 2017 až 31. 8. 2019 způsobena škoda, neboť žalobce v uvedeném období pobíral o 300 Kč menší základní mzdu. Škodu žalobce vyčíslil v bodě III. žaloby částkou 3.738 Kč za rok 2017, částkou 14.015 Kč za rok 2018, částkou 17.799 Kč za rok 2019 a částkou 3.480 Kč na náhradě mzdy při čerpání dovolené. V podání z 30. 9. 2020 žalobce setrval na tvrzení, že vykonával u žalované stejnou práci jako bývalý kolega [anonymizováno], k čemuž navrhl důkazy výslechy svědků, tak i jednotlivými hlášeními detektiva. V podání z 2. 2. 2021 se žalobce vyjádřil k tvrzením žalované ohledně výkonu stejné práce u zaměstnavatele, k významu čerpání příspěvku na penzijní připojištění ve výši 300 Kč, tak i ke skutečnosti ohledně způsobu vyčíslení škody, které se žalobou domáhá.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, namítaje, že zde není žádných porušení zákazu diskriminace ze strany žalované vůči žalobci dle § 16, § 110 zákoníku práce, neboť v rozhodném období, které je předmětem žaloby, práce žalobce a pana [příjmení] [příjmení] nebyla stejná, kdy [jméno] [příjmení] byl kvalifikovanějším zaměstnancem, jednotliví členové ostrahy objektu žalované měli různou pracovní náplň, výše rozdílu mezi základní hrubou mzdou obou zaměstnanců byla marginální, činila měsíčně částku 300 Kč, kdy výpočet tvrzené škody provedený žalobcem je nepřehledný a nepřezkoumatelný, neboť v rozhodném období bylo žalobci ve srovnání s panem [příjmení] na příplatcích ke mzdě, jakož i na základní hrubé mzdě uhrazeno v souhrnu o 15.207,78 Kč méně (specifikováno v bodě 6. podání z 10. 1. 2021), případnou škodou ve smyslu § 265 odst. 2 zákoníku práce by však nebyla hrubá mzda, nýbrž mzda čistá. Žalobci však žádná škoda nevznikla, neboť dle výplatních pásek žalovaná žalobci v rozhodném období platila penzijní připojištění ve výši 300 Kč měsíčně. K výzvě soudu, po poučení dle § 118 a) o.s.ř., žalovaná podáním z 16. 6. 2021 doplnila svá tvrzení tak, že práce vykonávaná žalobcem a [anonymizována dvě slova] v rozhodném období nebyla stejná, neboť jedním z kritérií jsou i pracovní schopnosti a výsledky práce podle kvality, kdy žalovaná v tomto ohledu vzala při stanovení základní mzdy do úvahy, že u ní [jméno] [příjmení] pracoval výrazně delší dobu než žalobce, a to od roku 2010, znal tak lépe pracovní prostředí a byl schopen práci plnit kvalitněji. Dále žalovaná specifikovala námitku ohledně výše mzdy tak, že vzhledem k ustanovení § 109 odst. 2 zákoníku práce, § 6 odst. 9 písm. p) zákona o dani z příjmu, částka 300 Kč měsíčně na penzijním připojištění byla součástí mzdy, byla uvedena ve výplatních páskách žalobce. Žalobce nepobíral nižší mzdu než pan [příjmení] i s ohledem na prémie, které byly žalobci vyplaceny, kdy v rozhodném období 1. 7. 2017 až 31. 8. 2019 bylo žalobci na prémiích zaplaceno o 7.236 Kč více než panu [příjmení], při porovnání mzdy obou zaměstnanců nelze vycházet pouze z jedné složky mzdy, tj. mzdy základní, a domáhat se doplacení rozdílu pouze v této složce. Po poučení soudem dle § 118 a) odst. 1 o.s.ř. žalovaná do protokolu o jednání dne 29. 4. 2022 doplnila svá tvrzení ohledně kvalitativních rozdílů ve smyslu § 110 zákoníku práce mezi prací vykonávanou žalobcem a zaměstnancem žalované [jméno] [příjmení] tak, že pan [příjmení] pracoval u žalované výrazně delší dobu než žalobce, z tohoto důvodu byl při vykonávání pracovní činnosti lépe orientován než žalobce, vykonával práci na kvalitativně vyšší úrovni, byly zde rozdíly při plnění povinností zaměstnanců vyplývající z jejich pracovní náplně, kdy pan [příjmení] byl schopen lépe vyhodnocovat rizika z hlediska ostrahy objektu, byl jazykově lépe vybaven než žalobce, což se projevilo v komunikaci s klienty žalované. V podání z 13. 5. 2022 žalovaná doplnila svá tvrzení tak, že žalobce i pan [příjmení] ze své pracovní pozice komunikovali s hotelovými hosty, což bylo nezbytnou součástí jejich pracovní náplně, kdy žalobce byl při výkonu práce schopen komunikovat pouze v ruském jazyce, pan [příjmení] v jazyce ruském, tak i německém, pan [příjmení] s ohledem na delší dobu zaměstnání byl v komunikaci s klienty žalované výrazně flexibilnější, neboť díky své zkušenosti znal potřeby hotelových hostů žalované, žalovaná tak byla schopna na pana [příjmení] delegovat více pracovních povinností ve vztahu k širšímu spektru hotelových hostů, kdy i vzhledem k vyhodnocení zkušební doby žalobce je zřejmé, že pan [příjmení] pro žalovanou vykonával kvalitnější práci a bylo by tak nespravedlivé ze všech těchto důvodů, kdy by měl stejnou mzdu jako žalobce.

3. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 246/2021-215 byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 13 C 198/2020-175.

4. Z pracovní smlouvy z 14. 3. 2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s., jako zaměstnavatelem, a [celé jméno žalobce], jako zaměstnancem. Dle článku 1. byl sjednán druh práce hotelový detektiv, místo výkonu práce [obec], den nástupu do práce 1. 4. 2017, doba trvání pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2018. Dle článku 3. byla sjednána základní hrubá měsíční mzda ve výši 15.500 Kč, dle článku 4. týdenní pracovní doba zaměstnance činila 38,75 hodin.

5. Z dohody o změně pracovní smlouvy z 1. 7. 2017 uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že tímto byl změněn článek 1. dosavadní pracovní smlouvy tak, že zde byl uveden druh práce hotelový detektiv – strážný, kdy zaměstnanec se zavázal v rámci uvedeného druhu práce vykonávat veškeré práce a činnosti, které s touto prací a předmětem podnikání zaměstnavatele souvisejí, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018. Dle článku 2. byla stanovena základní hrubá měsíční mzda částkou 16.000 Kč s tím, že při splnění zaměstnavatelem definovaných kritérii může být zaměstnanci přiznána nenároková odměna až do výše 100 % průměrného výdělku zaměstnance, případně benefity zaměstnavatele.

6. Z dohody o změně pracovní smlouvy z 19. 4. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že byl změněn článek 1. dosavadní pracovní smlouvy tak, že základní hrubá měsíční mzda byla stanovena částkou 17.000 Kč.

7. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze 4. 12. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že dosavadní pracovní smlouva byla změněna tak, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019.

8. Z pracovní náplně zaměstnance [celé jméno žalobce] z 1. 4. 2017 soud zjistil, že v bodě 1. bylo specifikováno místo výkonu pracovní činnosti, v bodě 3. pracovní náplň spočívající ve výkonu práce pracovníka střediska ostrahy zařazeného jako strážný spočívající ve vykonávání dohledu nad kamerovým systémem z místa recepce, dozoru nad parkovištěm, zajištěním dohledu nad osazeným elektronickým zabezpečovacím systémem, v provádění ochrany a ostrahy majetku zaměstnavatele, provádění kontroly osob pohybujících se ve střežených prostorách, v zajišťování a vyhodnocování informací požárních hlásičů, provádění jednotlivých úkonů zde specifikovaných v rámci zabezpečení výkonu služby (kontrola osvětlení, sledování a vyhodnocování informací z hlásičů elektronických systémů EPS a EZS), tak i v činnostech dalších zde konkrétně uvedených.

9. Z protokolu o seznámení s pracovněprávními a interními normami zaměstnavatele [právnická osoba] byl zaměstnanec [jméno] [příjmení] s těmito seznámen dne 14. 3. 2017.

10. Z vnitřního předpisu [právnická osoba] a.s., interní norma [číslo] byly v článku III. specifikovány pracovněprávní nároky a podmínky, v článku IV. byla specifikována mzda, jakožto peněžité plnění nebo naturální mzda poskytovaná zaměstnavatelem za práci podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Příplatky ke mzdě byly stanoveny s odkazem na přílohu [číslo] tohoto vnitřního předpisu, jakožto nenároková složka mzdy.

11. Z dodatku pracovní smlouvy z 1. 1. 2016, který byl uzavřen mezi [právnická osoba], jako zaměstnavatelem, a [anonymizována dvě slova], jako zaměstnancem, soud zjistil, že jako druh práce byl sjednán hotelový detektiv – strážný, kdy zaměstnanec se zavázal v rámci uvedeného druhu práce vykonávat veškeré práce a činnosti, které s touto prací a předmětem podnikání zaměstnavatele souvisejí, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, základní hrubá měsíční mzda částkou 16.300 Kč, týdenní pracovní doba zaměstnance v rozsahu 38,75 hodin.

12. Z dohody o změně pracovní smlouvy z 19. 4. 2018, který byl uzavřen mezi [právnická osoba], jako zaměstnavatelem, a [anonymizována dvě slova], jako zaměstnancem, soud zjistil, že základní hrubá měsíční mzda byla stanovena částkou 17.300 Kč.

13. Z pracovní náplně zaměstnance [anonymizována dvě slova] z 20. 12. 2010 soud zjistil, že v bodě 1. bylo specifikováno místo výkonu pracovní činnosti, v bodě 3. pracovní náplň spočívající ve výkonu práce pracovníka střediska ostrahy zařazeného jako strážný spočívající ve vykonávání dohledu nad kamerovým systémem z místa recepce, dozoru nad parkovištěm, zajištěním dohledu nad osazeným elektronickým zabezpečovacím systémem, v provádění ochrany a ostrahy majetku zaměstnavatele, provádění kontroly osob pohybujících se ve střežených prostorách, v zajišťování a vyhodnocování informací požárních hlásičů, provádění jednotlivých úkonů zde specifikovaných v rámci zabezpečení výkonu služby (kontrola osvětlení, sledování a vyhodnocování informací z hlásičů elektronických systémů EPS a EZS), tak i v činnostech dalších zde konkrétně uvedených.

14. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že byl zaměstnancem žalované v období roku 2010 až 2019 na pozici hotelový detektiv střediska ostrahy, jeho pracovní náplň byla dána písemně, prováděl ostrahu parkoviště, evidování příjezdu a odjezdu vozidel, zajištění parkování pro hosty na parkovišti, obsluhu kamer parkoviště, ostrahu majetku. Pracoval na středisku ostrahy, kdy na stejné pozici pracovali i další zaměstnanci pan [příjmení], pan [celé jméno žalobce], pan [příjmení], pan [příjmení], kdy práce těchto zaměstnanců byla v podstatě shodná, mírně se lišila v případě pozice hotelového detektiva, pan [celé jméno žalobce] v období roku 2017 až 2019 pracoval na stejné pozici jako on. Každý den při výkonu práce bylo vyhotovováno o jejím průběhu ze strany zaměstnance hlášení detektiva.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl u žalované zaměstnán v období roku 2017 až 2018 na středisku útvar ostrahy, sloužily dvě směny, kdy jedna měla na starost kamerový dohled a parkoviště, druhá směna pracovala jako hotelový detektiv, měli na starosti vše, ne jen ostrahu, kdy na středisku ostrahy jich v té době bylo asi šest, pan [celé jméno žalobce], pan [příjmení], pan [příjmení], pan [příjmení] a on, práce, kterou dělali, byla stejná. Pokud jde o doklad hlášení detektiva, vyhotovoval se vždy na konci směny, zpracovával se tak přehled průběhu noční směny, který se odesílal vedoucímu.

16. Z žádosti o navýšení základní mzdy u pracovníků střediska ostrahy z 20. 2. 2018 soud zjistil, že tímto se zde podepsaní zaměstnanci, včetně pana [celé jméno žalobce] a pana [příjmení], obrátili na zaměstnavatele s žádostí o zvýšení základní mzdy o částku 1.500 Kč od 1. 4. 2018.

17. Z rozsudku OS [obec] č. j. 10 C 342/2019-25 ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalovanému [celé jméno žalobce] soud zjistil, že tímto bylo ve výroku I. rozhodnuto tak, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným dne 1. 10. 2019 je neplatné. Rozsudkem KS [obec] č. j. 15 Co 132/2020-95 byl rozsudek OS [obec] č. j. 10 C 342/2019-25 potvrzen. Usnesením NS ČR 21 Cdo 55/2021-132 bylo dovolání žalovaného proti rozsudku KS [obec] 15 Co 132/2020-95 odmítnuto.

18. Z osvědčení o získání profesní kvalifikace z 27. 2. 2013 soud zjistil, že [celé jméno žalobce] po vykonání zkoušky získal osvědčení o profesní kvalifikaci strážný ([číslo]).

19. Ze sdělení z 25. 9. 2019 soud zjistil, že tímto se zaměstnavatel [právnická osoba] vyjádřil k e-mailu zaměstnance [celé jméno žalobce] ohledně možné diskriminace osoby zaměstnance tak, že toto odmítá.

20. Z hlášení detektiva z 19. 8. 2019, které bylo zapsáno [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že jsou zde specifikovány jednotlivé činnosti ostrahy v čase 19:00 hodin až v čase v 6:55 hodin spočívající v jednotlivých kontrolních činnostech zde specifikovaných.

21. Z hlášení detektiva z 11. 8. 2019, které bylo zapsáno [jméno] [celé jméno žalobce], soud zjistil, že jsou zde specifikovány jednotlivé činnosti ostrahy v čase 19:15 hodin až v čase v 6:10 hodin spočívající v jednotlivých kontrolních činnostech zde specifikovaných.

22. Z výplatních pásek zaměstnance [anonymizována dvě slova] za období roku 2017 až 2019 soud zjistil, že v jednotlivých výplatních páskách zaměstnance jsou specifikovány časové složky ohledně odpracované doby, dovolené, v mzdových položkách je specifikována základní mzda, příplatky, náhrada za dovolenou, měsíční prémie, je stanovena výše hrubé mzdy, výše čisté mzdy, prováděné odvody a srážky. V lednu 2019 čistá mzda činila 16.585 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v únoru 2019 čistá mzda 16.413 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v březnu 2019 čistá mzda 15.733 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v dubnu 2019 čistá mzda 17.170 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v květnu 2019 čistá mzda 15.488 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v červnu 2019 čistá mzda 15.111 Kč, základní mzda 14.639 Kč, v červenci 2019 čistá mzda 17.598 Kč, základní mzda 11.534 Kč, v srpnu 2019 čistá mzda 17.852 Kč, základní mzda 8.106 Kč, v lednu 2018 čistá mzda 14.859 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v únoru 2018 čistá mzda 14.213 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v březnu 2018 čistá mzda 15.179 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v dubnu 2018 čistá mzda 14.448 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v květnu 2018 čistá mzda 20.851 Kč, základní mzda 13.840 Kč, v červnu 2018 čistá mzda 15.872 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v červenci 2018 čistá mzda 17.083 Kč, základní mzda 14.994 Kč, v srpnu 2018 čistá mzda 17.423 Kč, základní mzda 9.886 Kč, v září 2018 čistá mzda 18.260 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v říjnu 2018 čistá mzda 17.295 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v listopadu 2018 čistá mzda 17.636 Kč, základní mzda 14.994 Kč, v prosinci 2018 čistá mzda 18.692 Kč, základní mzda 17.300 Kč, v lednu 2017 čistá mzda 14.633 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v únoru 2017 čistá mzda 14.245 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v březnu 2017 čistá mzda 14.657 Kč, základní mzda 12.808 Kč, v dubnu 2017 čistá mzda 15.036 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v květnu 2017 čistá mzda 18.407 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v červnu 2017 čistá mzda 14.794 Kč, základní mzda 12.808 Kč, v červenci 2017 čistá mzda 15.908 Kč, základní mzda 13.040 Kč, v srpnu 2017 čistá mzda 15.199 Kč, základní mzda 13.040 Kč, v září 2017 čistá mzda 14.714 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v říjnu 2017 čistá mzda 13.986 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v listopadu 2017 čistá mzda 18.004 Kč, základní mzda 16.300 Kč, v prosinci 2017 čistá mzda 16.915 Kč, základní mzda 16.300 Kč.

23. Z výplatních pásek zaměstnance [celé jméno žalobce] za období roku 2017 až 2019 soud zjistil, že v jednotlivých výplatních páskách zaměstnance jsou specifikovány časové složky ohledně odpracované doby, dovolené, v mzdových položkách je specifikována základní mzda, příplatky, náhrada za dovolenou, měsíční prémie, penzijní připojištění částkou 300 Kč, je stanovena výše hrubé mzdy, výše čisté mzdy, prováděné odvody a srážky. V lednu 2019 čistá mzda činila 16.200 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v únoru 2019 čistá mzda 16.400 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v březnu 2019 čistá mzda 16.524 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v dubnu 2019 čistá mzda 17.034 Kč, základní mzda 9.154 Kč, v květnu 2019 čistá mzda 18.263 Kč, základní mzda 9.154 Kč, v červnu 2019 čistá mzda 15.222 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v červenci 2019 čistá mzda 18.747 Kč, základní mzda 13.600 Kč, v srpnu 2019 čistá mzda 16.527 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v lednu 2018 čistá mzda 15.219 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v únoru 2018 čistá mzda 14.020 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v březnu 2018 čistá mzda 14.962 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v dubnu 2018 čistá mzda 15.892 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v květnu 2018 čistá mzda 24.468 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v červnu 2018 čistá mzda 16.463 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v červenci 2018 čistá mzda 17.370 Kč, základní mzda 9.715 Kč, v srpnu 2018 čistá mzda 16.301 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v září 2018 čistá mzda 16.376 Kč, základní mzda 12.750 Kč, v říjnu 2018 čistá mzda 17.027 Kč, základní mzda 14.000 Kč, v listopadu 2018 čistá mzda 16.229 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v prosinci 2018 čistá mzda 18.927 Kč, základní mzda 17.000 Kč, v dubnu 2017 čistá mzda 21.144 Kč, základní mzda 15.500 Kč, v květnu 2017 čistá mzda 16.836 Kč, základní mzda 15.500 Kč, v červnu 2017 čistá mzda 15.366 Kč, základní mzda 15.500 Kč, v červenci 2017 čistá mzda 15.593 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v srpnu 2017 čistá mzda 15.440 Kč, základní mzda 13.000 Kč, v září 2017 čistá mzda 15.262 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v říjnu 2017 čistá mzda 15.354 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v listopadu 2017 čistá mzda 19.544 Kč, základní mzda 16.000 Kč, v prosinci 2017 čistá mzda 16.323 Kč, základní mzda 16.000 Kč.

24. Z životopisu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zde byly uvedeny jeho pracovní zkušenosti, včetně uvedených jednotlivých zaměstnání v době minulé, dosaženého vzdělání, jednotlivých pracovních dovedností, včetně znalosti jazyka ruského a německého, práce s počítačem.

25. Z vyhodnocení zkušební doby žalobce z června 2017 soud zjistil, že bylo provedeno ze strany zaměstnavatele, kdy hodnocení prováděl [jméno] [příjmení], přičemž zde mimo jiné bylo uvedeno ze strany hodnoceného, že si potřebuje prohloubit své znalosti pro výkon funkce, pokud jde o znalosti jazykové. Odborná způsobilost zaměstnance, tak i vystupování, byla na zvolené stupnici ohodnocena jako nejvyšší, pracovní kázeň na stupnici jedna až pět byla ohodnocena stupněm dva. Byl zde uveden návrh hodnotícího na ponechání zaměstnance ve funkci a upravení stávající mzdy na částku 16.000 Kč.

26. Z žádosti o přijetí do pracovního poměru na jméno žalobce soud zjistil, že žalobce při žádosti o přijetí do pracovního poměru mimo jiné uvedl v jazykových znalostech znalost ruštiny.

27. Z doplňujícího výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 15. 9. 2022 soud zjistil, že pokud jde o jeho jazykovou vybavenost, ta je minimální na základní úrovni spočívající ve schopnosti pozdravit, což se týká jazyka ruského, nikoliv jazyka německého. Pokud jde o klienty, pak s těmi v němčině komunikovala recepční a on pouze vykonával pokyny, které mu dala. Dále svědek uváděl, že při své práci komunikoval s klienty minimálně, pouze je doprovázel na pokoj a ukázal jim, kde je mají, nekomunikoval s nimi. Toto činil na základě pokynu recepční, v zásadě nic neříkal, vše řešila recepční, ať v němčině, ruštině nebo angličtině. Dále svědek uváděl, že pokud jde o srovnání jím vykonávané práce s prací žalobce, dle jeho názoru byla stejná, což lze poznat i v denním hlášení a z knihy služeb, kdy má za to, že obsah záznamů byl shodný. Pokud jde o vliv délky doby zaměstnání na kvalitu a rychlost práce, uvedl, že asi po půl roce po nástupu do zaměstnání, možná i dříve, se to dostalo do běžné praxe, došlo k zapracování.

28. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že jeho pracovní poměr u žalované skončil v červenci roku 2019, od července roku 2015 vykonával funkci vedoucího technického oddělení, kam spadal i úsek ostrahy. Pan [anonymizováno] a [celé jméno žalobce] spadali pod něho, byl jejich nadřízeným, oba byli pracovníky ostrahy (hotelový detektiv). Šlo o nepřetržitý provoz vykonávaný ve dvou 12hodinových směnách. Svědek uvedl, že pan [příjmení] i [celé jméno žalobce] dle jeho názoru vykonávali práci na stejných pozicích, měli stejnou pracovní náplň, pracovní výkonnost obou považuje za stejnou, oba dva stejně jako jiní zaměstnanci se domluvili s hosty na základní úrovni v nejnutnějším rozsahu. Pokud jde o rozsah vykonávaných činností ze strany těchto dvou zaměstnanců, žádný rozdíl zde nevidí, měli pracovní náplň, byli s ní seznámeni. Svědek si vybavil, že jako nadřízený prováděl hodnocení zaměstnanců, posuzoval plnění pracovních úkolů zaměstnanci, výši odměn však neurčoval. Svědek si nevybavil, že by pan [příjmení] ovládal jiný než ruský jazyk, vybavil si, že pan [celé jméno žalobce] se hovorově domluvil německy a rusky také.

29. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že do společnosti žalované se jako zaměstnanec vrátil v roce 2018 na pozici technického ředitele, spadala pod něho i ostraha, kdy pan [celé jméno žalobce] pan [příjmení] byli jeho podřízenými, pracovali na pozici hotelového detektiva, jejich náplň práce byla obsažena v příloze pracovní smlouvy, tj. prováděli kontrolu a monitoring objektu, kontrolu vozidel, pomáhali klientům, plnili pokyny od nařízených, pracovali v 12hodiných směnách. Pokud jde o rozdíly v kvalitě práce těchto zaměstnanců, šlo pouze o drobné nuance, což se v případě obou vždy řešilo osobním pohovorem. Pokud jde o jazykové schopnosti, převládala ruská klientela, v tomto směru žádný problém ze strany zaměstnanců neregistroval. Rozdíly v kvalitě práce obou byly zanedbatelné, minimální, pan [příjmení] byl při řešení pracovních úkolů rozvážnější, pan [celé jméno žalobce] naopak rychlejší.

30. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění uvedená shora vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje, jakožto na souhrnný skutkový závěr.

31. Dle ustanovení § 16 odst. 1 zákoníku práce (zákon č.262/2006 Sb.) zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

32. Dle ustanovení § 110 odst. 1 zákoníku práce (zákon č.262/2006 Sb.) za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Dle odst. 2 stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Dle odst. 3 složitost odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Dle odst. 4 pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývající z rozvržení pracovní doby, např. do směn. Dle odst. 5 pracovní výkon se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

33. Dle ustanovení § 265 odst. 2 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobil porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

34. Dle ustanovení § 351 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) má-li v pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 větě druhé použit průměrný výdělek, postupuje se při jeho zjištění podle této hlavy.

35. Dle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

36. Dle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

37. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství důvodným z části, jak uvedeno ve výroku I., II., a to z následujících důvodů:

38. Z provedených důkazů, a to pracovní smlouvou, dodatky k pracovní smlouvě, pracovní náplní zaměstnance, se podává, že žalobce byl zaměstnancem žalované v rozhodném období 1. 7. 2017 až 31. 8. 2019, přičemž pro zaměstnavatele vykonával práci jako hotelový detektiv (strážný) s výší základní hrubé mzdy 16.000 Kč v období od 1. 7. 2017 do 30. 3. 2018, s výší základní hrubé mzdy 17.000 Kč v období od 1. 4. 2018 do 31. 8. 2019. Z provedených důkazů, a to dohodou o změně pracovní smlouvy, dodatkem k pracovní smlouvě, pracovní náplní zaměstnance, se podává, že [jméno] [příjmení] byl zaměstnancem žalované v rozhodném období 1. 7. 2017 až 31. 8. 2019, přičemž pro zaměstnavatele vykonával práci jako hotelový detektiv (strážný¨) s výší základní hrubé mzdy 16.300 Kč v období od 1. 7. 2017 do 30. 3. 2018, s výší základní hrubé mzdy 17.300 Kč v období od 1. 4. 2018 do 31. 8. 2019. Z provedených důkazů, a to pracovními smlouvami, dodatky k pracovním smlouvám, pracovními náplněmi obou těchto zaměstnanců, životopisu [jméno] [příjmení], vyhodnocení zkušební doby žalobce, žádosti o přijetí do pracovního poměru žalobce, výpověďmi svědků [příjmení] [příjmení] (včetně doplňujícího výslechu), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], hlášeními detektiva, se podává, že v rozhodném období oba zaměstnanci vykonávali stejnou práci ve smyslu § 110 odst. 2 zákoníku práce. Z provedených důkazů nelze dovodit, že by práce vykonávaná těmito zaměstnanci vykazovala jakékoliv relevantní rozdíly ve smyslu ustanovení § 110 odst. 3, odst. 4, odst. 5 zákoníku práce, kdy oba zaměstnanci byli pracovníky střediska ostrahy s totožnou pracovní náplní (hotelový detektiv), z hlediska složitosti vykonávané práce tato byla totožná, pracovní podmínky byly shodné (oba zaměstnanci pracovali v 12hodinových směnách), pracovní výkonnost, tak i kvalita prováděné práce byla zcela srovnatelná. Přes doplnění tvrzení žalovanou, po poučení soudu dle § 118 a) odst. 1 o.s.ř., do protokolu o jednání dne 29. 4. 2022, podáním z 13. 5. 2022, přes provedení důkazů k tvrzeným rozhodným skutečnostem ve smyslu § 110 zákoníku práce, má soud podepsaný za to, že nedůvodnou je námitka žalované ohledně té skutečnosti, že práce vykonávaná [anonymizována dvě slova] a žalobcem nebyla prací stejnou, že pracovní výkonnost byla rozdílná. Z provedených důkazů, jak uvedeno shora, žádné skutečnosti ohledně rozdílné kvality práce obou zaměstnanců zjištěny nebyly, nelze dovodit, že by pan [příjmení] na rozdíl od žalobce byl zaměstnancem zkušenějším, byť byl zaměstnán delší dobu, neboť vzhledem k náročnosti vykonávané práce toto není významné, že by pan [příjmení] na rozdíl od žalobce vykonával práci kvalitněji, že by byl schopen s klienty žalované (hotelovými hosty) komunikovat v cizím jazyce lépe než žalobce. Z provedených důkazů, a to jednotlivými výplatními páskami zaměstnance [anonymizována dvě slova], tak i žalobce, za jednotlivé měsíce rozhodného období července 2017 až srpna 2019, se podává, že zaměstnancům byla vyplácena čistá mzda ve výši uvedené ve skutkových zjištěních, základní hrubá měsíční mzda žalobce oproti zaměstnanci [anonymizována dvě slova] byla o 300 Kč nižší, zaměstnavatelem byl za žalobce v jednotlivých měsících rozhodného období hrazen příspěvek na penzijním připojištění v částce 300 Kč měsíčně. Vázán právním názorem Krajského soudu v Plzni, uvedeným ve zrušujícím rozhodnutí č. j. 61 Co 246/2021-215, shledal soud nedůvodnou námitku žalované ohledně relevance vyplácení příspěvku penzijního připojištění, neboť dle závazného právního názoru při rozhodování o tom, zda k diskriminaci došlo či nikoliv, je nutno vycházet z hrubé mzdy, která je zaměstnanci vyplácena, kdy vyplácený příspěvek na penzijní pojištění ve výši 300 Kč měsíčně ze strany zaměstnavatele je benefitem ve prospěch zaměstnance, nikoliv složkou mzdy. Příspěvek penzijního připojištění není součástí mzdy zaměstnance ve smyslu § 109 odst. 2 zákoníku práce. Nedůvodnou je tak námitka žalované ohledně té skutečnosti, že základní hrubá mzda žalobce oproti [anonymizována dvě slova] v rozhodném období nebyla nižší. Lze uzavřít, že ze strany zaměstnavatele došlo k diskriminaci ve smyslu § 16 odst. 1 zákoníku práce, neboť žalobci v rozhodném období, které je předmětem žaloby, byla vyplácena nižší mzda za vykonanou práci, než která byla v rozhodném období za stejnou práci vyplácena jinému zaměstnanci. Soud zamítl (neprovedl) veškeré zbývající důkazní návrhy, neboť je shledal nadbytečnými z hlediska zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, zejména tak nebyly provedeny další důkazy navrhované žalobcem k sporné skutečnosti, zda jím vykonávaná práce byla prací stejnou (soud vzal z provedených důkazů tuto skutečnost za prokázanou). Ve smyslu ustanovení § 265 odst. 2 zákoníku práce lze uzavřít, že žalovaná, jakožto zaměstnavatel, odpovídá zaměstnanci za škodu, která byla způsobena předmětným diskriminačním jednáním, spočívající v nedůvodném rozdílu ve výši hrubé mzdy žalobce v porovnání s jiným zaměstnancem ([jméno] [anonymizováno]).

39. Vzhledem k závěru ohledně existence protiprávního jednání na straně žalované, existence škody, se soud věcně zabýval výší nároku na náhradu škody. Pokud jde o výši škody v rozhodném období, jak specifikováno v bodě III. žaloby, má soud podepsaný za to, že nelze vycházet z výpočtu, jak byl proveden v žalobě, neboť průměrný výdělek lze počítat ve smyslu ustanovení § 351 a následující zákoníku práce toliko z částky 900 Kč za každé kalendářní čtvrtletí, neboť právě tato částka představuje rozdíl v průměrné hrubé mzdě žalobce a zaměstnance [jméno] [příjmení]. Vzhledem k údajům obsaženým na jednotlivých výplatních páskách žalobce v rozhodném období ohledně odpracovaných hodin práce v noci, příplatku za práci v noci, odpracovaných hodin ve dnech pracovního klidu a volna, příplatku za práci v těchto dnech, odpracovaných hodin o svátcích, příplatků za práci ve svátcích, čerpané dovolené, shledal soud důvodnou námitku žalované ohledně způsobu stanovení výše škody, jak konkrétně uvedeno v bodě 6. podání žalované z 10. 1. 2021. Žalobci bylo v rozhodném období na základní hrubé mzdě vyplaceno méně o 8.100 Kč, na příplatcích k této méně o 7.107,78 Kč, tj. v souhrnu méně o 15.207,78 Kč. Škodou však není takto stanovený rozdíl hrubé mzdy, nýbrž rozdíl mzdy čisté, tj. ponížený o zdravotní a sociální pojištění odváděné zaměstnavatelem z hrubé mzdy (11%), tak i o daň z příjmu (15%). Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení žalované s plněním závazku k náhradě škody, tj. za období po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy z 8.10.2019 k náhradě škody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I., II. tohoto rozhodnutí.

40. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. žalované, která byla ve věci úspěšnou v části předmětu řízení v rozsahu 71 %, přiznány účelně vynaložené náklady na bránění práva podle poměru úspěchu ve věci, v rozsahu 42 % z nákladů ve výši 52.578 Kč, tj. odměny advokáta za 11 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci z 19. 8. 2020, z 10. 1. 2021, z 16. 7. 2021, z 13.5.2022, účast u jednání soudu dne 14. 1. 2021, 17. 6. 2021, 23. 9. 2021, 29.4.2022, 15.9.2022, 1.12.2022) po 2.700 Kč dle § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 39.032 Kč, 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky, náhrady za ztrátu času dle § 14 téže vyhlášky ve výši 3600 Kč, tj. 36 půl hodin po 100 Kč, náhrady cestovného z [obec] do K. Varů a zpět k jednáním ve dnech 14. 1. 2021, 17. 6. 2021, 23. 9. 2021, 29. 4. 2022, 15.9.2022, 1.12.2022 za užití vozidla [registrační značka], [registrační značka], při vzdálenosti 155 km, v částce 6853 Kč (dle písemné specifikace), jakož i DPH se k tomuto vztahující ve výši 9.125 Kč.

41. Výrok IV., V. je odůvodněn ustanovením § 148 o.s.ř., kdy podle poměru úspěchu ve věci účastníkům uložena povinnost k náhradě nákladů placených Česko republikou spočívající v nákladech svědečného svědka [celé jméno svědka], jehož výše v době vyhlášení rozsudku nebyla známa.