13 C 215/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 59 064,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 59 064,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 785,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 696,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 20 675,38 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % p. a. z částky 19 813,95 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou z 20. 6. 2023 domáhala zaplacení částky 59 064,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 4. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] dne [číslo]. K výzvě soudu žalobkyně podáním z 3. 11. 2023 doplnila tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované, jakožto žadatele o předmětný úvěr.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, rozhodl ve věci na základě provedených listinných důkazů.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru [číslo] transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, žádosti o úvěr, předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Dne 29. 4. 2019 žalovaná požádala o úvěr ve výši 45 000 Kč, v žádosti uvedla měsíční příjmy z podnikání ve výši 15 503 Kč, výdaje ve výši 6 410 Kč. Dne 29. 4. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 4 332 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 22 050 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 4 182 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 8 100 Kč, ve formě 14 měsíčních splátek po 5 976 Kč počínaje dnem 29. 5. 2019, a to při RPSN ve výši 272,44 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, dle transakční historie smlouvy v hotovosti na platbách zaplatila v období 30. 4. 2019 až 19. 5. 2021 celkem 48 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno dopisem z 11. 5. 2023. Dne 30. 5. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu do 14. 6. 2023.

5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ ZOSÚ“) Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí 12. Podle § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 45.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem 48 600 Kč.

14. Ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN přesahuje 272 %, celkové náklady úvěru činí téměř 86 % z poskytnuté jistiny úvěru, při cca roční splatnosti, a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako absolutně neplatnou dle § 580 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Na uvedeném ničeho nemění argumentace žalobkyně ohledně vědomosti žalované ohledně výše RPSN, výše nákladů na úvěr dle jednotlivých dílčích sjednaných poplatků.

17. Z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývají povinnosti poskytovatele při posuzování úvěruschopnosti žadatele, přičemž ke splnění těchto povinností musí poskytovatel přistupovat s odbornou péčí dle § 75 tohoto zákona. V daném případě, při posuzování úvěruschopnosti měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici dokumenty uvedené v žádosti o úvěr. V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že žalovaná dosahuje příjmu 15 503 Kč, výše měsíčních výdajů činí 6410 Kč, použitelný měsíční příjem činí 9 093 Kč. Žalobkyně tak postupovala v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy úvěr byl poskytnut na základě vyhodnocení údajů uvedených v žádosti.

18. Žalované se dostalo plnění ve výši 45 000 Kč dle neplatné smlouvy, a proto je povinna poskytnuté plnění vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku 48 600 Kč, tj. více než obdržela dle neplatné smlouvy, její závazek k vydání bezdůvodného obohacení ve výši jistiny úvěru zanikl zcela, kdy započtení lze provést toliko na jistinu, nikoliv na jiné smluvní nároky (náklady úvěru). Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto i v této části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku I rozhodnutí.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.