13 C 237/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 108.195,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47.526,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 60.669,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.473,32 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 88 % ročně z částky 50.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou z 16.6.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 108.195,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 13.11.2020 mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3 v nepřítomnosti žalovaného, rozhodl na základě provedených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy číslo soud zjistil, že dne 13.11.2020 byla mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit ve formě 12 měsíčních splátek po 7.202 Kč, a to včetně poplatku ve výši 36.424 Kč (kapitalizované úroky ve výši 26.214 Kč při úrokové sazbě 86 % ročně, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.710 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč), RPSN byla vyjádřena sazbou 139,14 %. Ze smluvních podmínek (které byly součástí smlouvy) soud zjistil, že účastníci sjednali v bodě 6 smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínky (300 Kč) a vymáhání (1.000 Kč).

4. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalovaný splátky řádně nehradil, zaplatil 2.473,32 Kč.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 13.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Dle zjištěných údajů žalovaný byl nájemcem, žil v domácnosti s manželkou. Žalovaný byl OSVČ a předložil v této souvislosti přiznání k dani z příjmů za rok 2019, měsíční čistý příjem domácnosti činil 38.550 Kč, výdaje 9.000 Kč měsíčně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 (dokladu o odeslání dopisu poštou) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje, jakožto na souhrnný skutkový závěr.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky důvodným z části, jak uvedeno ve výroku I.,II. rozhodnutí, a to z následujících důvodů:

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 2.473,32 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., základní informace o poměrech žalovaného (ovlivňujících pravděpodobnost vrácení úvěru, tj. příjmy a výdaje) byly náležitě zjištěny a ověřeny.

15. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za stavu, kdy RPSN činí více než 139 %, celkové náklady úvěru 72,8 % poskytnuté jistiny při roční splatnosti, byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za vymáhání ve výši 1.000 Kč, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy, vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti, kdy není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku.

18. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 50.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na kterou zaplatil částku 2.473,32 Kč, a je proto povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, plnit zůstatek nevrácené jistiny, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Vzhledem k závěru ohledně neplatnosti smlouvy, žalobkyně (právní předchůdce) mohla plnění započíst toliko na jistinu (nikoliv na poplatky). Ve zbytku jistiny (úroku z prodlení se k této vztahující), ohledně poplatků, smluvního úroku tak žaloba zamítnuta, jako nedůvodná, jak uvedeno ve výroku II. rozhodnutí. Soud zamítl (neprovedl) zbývající důkazní návrhy, neboť směřovaly k prokázání skutečností, k nimž byly provedeny důkazy jiné, z nichž soud učinil skutková zjištění (posouzení úvěruschopnosti). S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. s ohledem na poměr úspěchu ve věci náklady žádnému účastníku nepřiznány. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.