13 C 240/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 77 050,93 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z této částky od 16. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 30 610,93 Kč, jakož i co do úroků z prodlení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 083 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 77 050,93 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uváděje, že touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 50 tisíc Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve sjednaných splátkách, což neučinil, došlo k zesplatnění k 14.6.2024, zůstala nezaplacena pohledávka 77 050, 93 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného, na základě listinných důkazů.

4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 24.8.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný se jej zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách, včetně smluvního úroku, při RPSN 101,9 %.

6. Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč dne 24.8.2023, a to dle výpisu běžného účtu žalobkyně.

7. Výzvou z 29.4.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek, k úhradě smluvní pokuty.

8. Dle vyčíslení pohledávky ke smlouvě žalovaný uhradil 3560 Kč.

9. Oznámením z 18.6.2024 žalobkyně úvěr zesplatnila k 147.6.2024 s výší pohledávky 73 641,22 Kč, z toho na jistině 46 440 Kč.

10. Dle čestného prohlášení z 21.8.2023, výpisu internetového bankovnictví, pracovní smlouvy, výplatní pásky, byly zjištěny skutečnosti k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

11. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Žalovaná ničeho neuhradila.

12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 50000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit, a to včetně smluvního úroku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, plnil toliko částečně, žalobkyně úvěr zesplatnila.

20. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

21. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

22. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

23. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 101,9 %, výše úroku činí více jak 37 % ročně, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

24. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění dle § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovanému byla poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do nesplacené části jistiny dluhu vyhověl, výši úroku z prodlení stanovil dle nařízení vlády 353/2013 Sb. v zákonné výši, a to za období prodlení dle § 1978 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. Ve zbývající části (ohledně smluvních nároků) žaloba zamítnuta, jako nedůvodná, jak uvedeno ve výroku II, a to vzhledem k neplatnosti smlouvy, z důvodů uvedených shora, na čemž ničeho nemění řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uhrazené částky tak byla žalobkyně oprávněna započíst toliko na jistinu, nikoliv na příslušenství.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. vzhledem poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyni přiznána toliko část z vynaložených nákladů, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku.