13 C 270/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 2 090 800 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 410 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 1 680 400 Kč ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení, co do částky 81 000 Kč ohledně nároku na nemajetkové újmě, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 53 129 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 7. 2022 ve znění doplnění podáním z 23. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 2 090 800 Kč na bezdůvodném obohacení, částky 81 000 Kč na nemajetkové újmě, skutkově uváděje, že žalobkyně je atestovaným klinickým logopedem se specializovanou působností v rozsahu K3, pracovně právní vztah žalobkyně u žalované trval v období 1. 1. 2013 až 31. 10. 2013, bez vědomí žalobkyně a z podnětu žalované byla žalobkyně zdravotními pojišťovnami v období roku 2007 až 2021 evidována jako zaměstnanec žalované na neurologickém oddělení v kategorii K3 v rozsahu úvazku 0,4. Žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, kdy získala majetkový prospěch protiprávním užitím cizí hodnoty, tj. užitím jména a příjmení žalobkyně ve spojení s její odborností, neboť evidování žalobkyně u zdravotních pojišťoven jako zaměstnance žalované na pozici logopeda na neurologickém oddělení žalované je informací objektivně schopnou vyvolat dojem, že se žalobkyně podílí na poskytování zdravotní péče žalovanou, byť tomu tak s výjimkou deseti měsíců roku 2013 nebylo. Žalovaná tak uvedeným způsobem využila jméno a příjmení žalobkyně a její odbornost, kdy obohacení spočívá v nezmenšení majetku žalované, neboť při postupu po právu by žalovaná musela kterémukoliv logopedovi zaplatit úplatu. Ochuzení spočívá v nezvětšení majetku žalobkyně, které tato hodnota náleží, výše bezdůvodného obohacení za jednotlivé roky stanovena ve výši obvyklé měsíční mzdy, jak uvedeno v bodě V. žaloby, kdy celková částka bezdůvodného obohacení je redukována rozsahem úvazku 0,4, který žalovaná u žalobkyně ve vztahu ke zdravotním pojišťovn uváděla. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu, žalobkyně jej vyčíslila částkou 81 000 Kč, tj. částkou 500 Kč za každý jeden měsíc neoprávněného zásahu do práv žalobkyně s tím, že tato újma žalobkyni vznikla protiprávním jednáním žalované, kdy nároky na náhradu bezdůvodného obohacení a nemajetkové újmy ve formě peněžitého zadostiučinění se kumulují, stanovení výše náhrady je věcí volné úvahy soudu, jak specifikováno v bodě VI žaloby. V podání z 23. 9. 2022 se žalobkyně vyjádřila k existenci lektorské smlouvy, na jejímž základě poskytovala lektorské služby zaměstnankyni žalované, k dostupnosti klinického logopeda, a to vzhledem k požadavkům na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 99/2012 Sb., věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 2010. V podání ze 17. 5. 2023 žalobkyně specifikovala svoji argumentaci ve vztahu k námitce promlčení, zejména pokud jde o rozpor této námitky s dobrými mravy.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, namítaje, že nejsou dány zákonné předpoklady ohledně nároku na bezdůvodné obohacení, tak i ohledně nároku na nemajetkovou újmu, do protokolu o jednání dne 9. 3. 2023 vznesla námitku promlčení ohledně žalobou uplatněných nároků. Žalovaná uváděla, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy byla zaměstnancem žalované v období 1. 1. 2013 až 31. 10. 2013, dne 25. 10. 2013 byla uzavřena lektorská smlouva, dle níž žalobkyně dohlížela na odbornou stránku výkonu profese klinického logopeda Mgr. [příjmení] u žalované. Žalovaná se vyjádřila k obsahu věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 2010 tak, že pokud jde o personální požadavek na iktové centrum, musela být zajištěna pouze dostupnost klinického logopeda v rozsahu pracovního úvazku 1, kdy pro splnění personálního požadavku se nevyžaduje smluvní vztah založený pracovní smlouvu s konkrétní výší úvazku, úvazek žalobkyně ve výši 0,4 nesplňuje požadavek na dostupnost klinického logopeda v rozsahu odpovídajícím úvazku 1. Žalovaná poukázala na časovou působnost zákona č. 89/2012 Sb. s tím, že před datem 1. 1. 2014 neexistovala skutková podstata bezdůvodného obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty. Pokud jde o naplnění znaku skutkové podstaty bezdůvodného obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty, namítala, že nejsou naplněny zákonné znaky, kdy žalovaná žádný majetkový prospěch nezískala, neboť neměla žádnou povinnost zaměstnávat v pracovním poměru atestovaného klinického logopeda a platit mu měsíční fixní mzdu, dostupnost logopeda byla zajištěna Mgr. [příjmení]. Rovněž nedošlo k nabytí majetkového prospěchu na úkor žalobkyně, kdy evidování žalobkyně jako zaměstnance žalované s úvazkem 0,4 bylo pouze administrativním pochybením žalované, za kterou se žalovaná omluvila. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu spočívající v zásahu do jména žalobkyně, v zásahu do práva na čest a vážnost, namítala, že nebyla splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, nedošlo k zásahu do jména žalobkyně, kdy žalobkyně se na základě lektorské smlouvy na poskytování zdravotních služeb žalované dobrovolně podílela, nedošlo k zásahu do vážnosti a cti žalobkyně, pokud byla žalobkyně evidována ve veřejně nedostupné evidenci, jak konkrétně uváděno v podání z 1. 9. 2022.

3. Z nesporných shodných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně je atestovaným klinickým logopedem se specializovanou působnostní v rozsahu K3. Pracovní poměr žalobkyně u žalované trval v období 1. 1. 2013 až 31. 10. 2013, žalobkyně pro žalovanou na základě smlouvy z 25. 10. 2013 vykonávala lektorskou činnost spočívající v odborném dohledu nad zaměstnancem žalované [příjmení] [příjmení]. Žalovaná v období od roku 2007 do roku 2021 evidovala žalobkyni jakožto zaměstnance na neurologickém oddělení v kategorii K3 (atestovaný klinický logoped) v rozsahu úvazku 0,4, a to ve vztahu k jednotlivým zdravotním pojišťovn.

4. Z pracovní smlouvy z 1. 1. 2013 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako zaměstnavatelem, a žalovanou, jako zaměstnancem, kdy sjednaný druh práce zaměstnance byl logoped.

5. Z dopisu z 15. 8. 2013 soud zjistil, že tímto žalovaná k výpovědi žalobkyně z pracovního poměru sdělila, že pracovní poměr končí k 31. 10. 2013.

6. Z osvědčení o kvalifikaci soud zjistil, že dne 21. 6. 2006 bylo Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ČR vydáno na jméno žalobkyně osvědčení o absolvování speciální průpravy v úseku činnosti klinická logopedie.

7. Ze smlouvy o výkonu odborného dohledu z 25. 10. 2013, ve znění dostatku [číslo] soud zjistil, že tímto se žalobkyně jakožto lektor zavázala dohlížet na odbornou stránku výkonu profese klinického logopeda – školence Mgr. [jméno] [příjmení] u žalované, a to za podmínek ve smlouvě uvedených.

8. Ze sdělení [obec] průmyslové zdravotní pojišťovny z 9. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla vedena jako zaměstnanec žalované od roku 2007, a to na pracovištích kategorie K3 se specializovanou způsobilostí klinický logoped v rozsahu úvazku 0,2, k ukončení evidence došlo k 31. 7. 2021, resp. k 31. 10. 2021.

9. Ze sdělení Oborové zdravotní pojišťovny z 11. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla vedena jako zaměstnanec žalované bez úvazku, a to v období od 20. 4. 2007 do 31. 12. 2019.

10. Z dopisu RBP zdravotní pojišťovny z 9. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla evidována na dvou pracovištích žalované s rozsahem úvazku 0,2, a to v období 20. 4. 2007 až 30. 10. 2021, resp. k 31. 7. 2021.

11. Ze sdělení Vojenské zdravotní pojišťovny ČR z 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla v období 20. 4. 2007 až 31. 10. 2021 uvedena v příloze [číslo] Karlovarské krajské nemocnice na lůžkovém oddělení neurologie, byla vedena v kategorii K 3 s úvazkem 0 (dále jmenovaná provozovala vlastní soukromou praxi s kapacitou 30 hodin týdně).

12. Z dopisu VZP ČR z 28. 2. 2022 soud zjistil, že zde bylo mimo jiné uvedeno, že žalobkyně byla v evidenci vedena jako zaměstnanec žalované v období 1. 4. 2013 až 31. 7. 2021 na oddělení neurologie a neurologické JIP se specializovanou způsobilostí klinického logopeda v celkovém úvazku 0,4. K vynětí z registru poskytovatelů péče došlo na základě čestného prohlášení žalobkyně, že není v pracovně právním vztahu ke Karlovarské krajské nemocnici, a. s., registr slouží pouze pro evidenci, zda daný poskytovatel splňuje podmínky personálního zabezpečení a zda u zdravotnického personálu nedochází k souběhu, nemocnice zaslala aktualizaci personálu v listopadu 2021, kde již Mgr. [celé jméno žalobkyně] nefiguruje.

13. Z věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR z 1. 3. 2010 částka 2 soud zjistil, že v čl. 2 bylo mimo jiné uvedeno, že zdravotnická zařízení, která požádají o zařazení do příslušného stupně cerebrovaskulární péče vyplněním přihlášky a doložením požadovaných podkladů (příloh), vyslovují svůj souhlas s podmínkami uveřejněnými v tomto textu a také s tím, že budou v souvislosti s prověřováním naplnění podmínek pro poskytování cerebrovaskulární péče na příslušném stupni popsaném v tomto textu podrobeni místním šetřením realizovaným týmem auditorů jmenovaným ministerstvem zdravotnictví, a to na základě předchozího písemného upozornění. Přestane-li zdravotnické zařízení se statutem komplexního cerebrovaskulárního centra nebo iktového centra splňovat personální, materiálně technická nebo organizační kritéria daná tímto materiálem, ministerstvo zdravotnictví zdravotnickému zařízení buď dočasně pozastaví statut do odstranění nedostatku, nebo tento statut odejme, jde-li o závažné nedostatky. Tuto skutečnost uveřejní ve věstníku a dále jí sdělí zdravotním pojišťovn, které učiní opatření ve své působnosti. V čl. 4 byla upravena personální materiálně technická a organizační kritéria komplexního cerebrovaskulárního centra, kdy zde mimo jiné bylo uvedeno, že v centru musí být dostupní zde specifikovaní zdravotní pracovníci, včetně klinického logopeda s pracovním úvazkem 1. V čl. 5 byla specifikována personálně materiálně technická a organizační kritéria iktového centra, včetně uvedení dostupných zdravotních pracovníků zde specifikovaných, tj. rovněž klinického logopeda s pracovním úvazkem 1.

14. Z přepisu emailové komunikace z ledna 2020 soud zjistil, že žalobkyně se obrátila na Vojenskou zdravotní pojišťovnu ČR ohledně informace o její přetíženosti spočívající v kumulaci úvazků 0,4, požádala o vysvětlení, požádala o napravení záznamu u všech zdravotních pojišťoven s tím, že není zaměstnancem Karlovarské krajské nemocnice, a. s . Rovněž bylo požádáno ze strany žalobkyně vůči žalované o napravení záznamů u všech zdravotních pojišťoven s tím, že není zaměstnancem Karlovarské krajské nemocnice, a. s ., nechce být nikde takto vedena.

15. Z přepisu emailu z 9. 3. 2020 soud zjistil, že tímto žalovaná odpověděla na výzvu žalobkyně ve věci omluvy za vedení v evidenci.

16. Z čestného prohlášení z 7. 12. 2021 soud zjistil, že tímto žalobkyně prohlásila, že od listopadu 2013 není zaměstnancem žalované.

17. Z dopisu z 7. 4. 2022 soud zjistil, že tímto se žalobkyně obrátila na žalovanou ve věci řešení neoprávněného užití jména žalobkyně a zahájení jednání o rozsahu finančního nároku.

18. Z předžalobní výzvy z 16. 5. 2022 soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení a nemajetkové újmy v celkové výši 5 000 000 Kč, a to z důvodů zde specifikovaných, kdy v období od roku 2007 do roku 2021 bez vědomí žalobkyně ta byla z podnětu žalované evidována zdravotními pojišťovnami jako zaměstnanec žalované na neurologickém oddělení v kategorii K3, jako atestovaný klinický logoped.

19. Z dopisu ze 17. 5. 2022 soud zjistil, že tímto žalovaná zastoupená právním zástupcem odpověděla na výzvu z 16. 5. 2022, došlo k omluvě za vedení v evidenci zdravotními pojišťovnami jako zaměstnance žalované s tím, že bylo požádáno o výmaz z evidence zdravotních pojišťoven. Dále bylo uvedeno, že žalovaná je ochotna jednat v rámci zachování dobrých vztahů o způsobu a výši přiměřeného finančního zadostiučinění.

20. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění uvedená shora vzájemně neodporují, soud na ně odkazuje, jakožto na souhrnný skutkový závěr.

21. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ustanovení § 2956 občanského zákoníku, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

24. Dle ustanovení § 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

25. Dle ustanovení § 623 věta prvá občanského zákoníku při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti.

26. Dle ustanovení § 636 odst. 1 občanského zákoníku právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

27. Dle ustanovení § 638 odst. 1 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

28. Dle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Dle ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

30. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodným zčásti, nárok na náhradu nemajetkové újmy nedůvodným, jak uvedeno ve výroku I, II tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů: Z provedených důkazů, tak i nesporných skutečností se podává, že žalobkyně byla z podnětu žalované vedena v evidenci jednotlivých zdravotních pojišťoven, jakožto zaměstnanec žalované, vykonávající práci klinického logopeda, a to v rozhodném období, které bylo předmětem žaloby. Z provedených důkazů, a to Věstníku Ministerstva zdravotnictví, se podává, že pro provozování cerebrovaskulárního centra, iktového centra, byly stanoveny personální materiálně technická a organizační kritéria, přičemž v personálních kritériích byly stanoveny rovněž požadavky na dostupnost jednotlivých profesí zdravotnických pracovníků, a to včetně požadavku na klinického logopeda s pracovním úvazkem 1. Nelze přisvědčit námitkám žalované ohledně interpretace článku 5. Věstníku Ministerstva zdravotnictví ročník 2010, částka 2, ohledně té skutečnosti, že dostupností klinického logopeda (tak i dalších zdravotnických pracovníků) pro činnost iktového centra provozovaného žalovanou v rozhodném období, postačovalo zajištění zaměstnance s touto specifickou kvalifikací i jiným způsobem než na základě pracovně právního vztahu. Takový výklad pojmu„ dostupnost“, vycházející z doslovného jazykového vyjádření, opomíjí výslovně uvedený požadavek na zajištění uvedených zdravotnických pracovníků formou pracovního úvazku. Byla-li žalobkyně evidována u zdravotních pojišťoven, jako zaměstnanec splňující personální kritérium pro příslušný stupeň cerebrovaskulární péče – iktového centra, došlo tím ze strany žalované k naplnění personálních požadavků stanovených vyhláškou č. 99/2012 Sb., dle čl. 5 Věstníku Ministerstva zdravotnictví ročník 2010, částka 2, přičemž splnění tohoto požadavku je podmínkou, byť ne jedinou, k provozování iktového centra. Majetkový prospěch žalované spočívá v protiprávním užití cizí hodnoty, ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) za období od 1. 1. 2014, ve smyslu § 451 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) za období do 31. 12. 2013, neboť žalovaná využila jméno a příjmení žalobkyně, tak i odbornost žalobkyně, jakožto kvalifikovaného logopeda, a to bez souhlasu žalobkyně. Bezdůvodné obohacení spočívá v nezmenšení majetku žalované, neboť ta by v rozhodném období, tj. po dobu vedení žalobkyně v evidenci zdravotních pojišťoven jako zaměstnance žalované s požadovanou kvalifikací, musela v pracovním poměru zaměstnávat jinou osobu na pozici klinického logopeda, přičemž by této osobě musela platit mzdu ve výši obvyklé mzdy, jak specifikováno v bodě V. žaloby. Ochuzení žalobkyně pak spočívá v nezvětšení jejího majetku, tj. v nevyplacení mzdy v rozhodném období v rozsahu redukovaného úvazku 0,4, jak byl vykazován zdravotními pojišťovnami. Nedůvodné jsou tak námitky žalované ohledně nenaplnění hmotněprávních předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení, kdy nerozhodné jsou skutečnosti ohledně lektorské činnosti vykonávané žalobkyní pro žalovanou na základě smlouvy z 25. 10. 2013. Důvodnou soud nicméně shledal z části námitku promlčení, která byla uplatněna žalovanou ve smyslu § 610 odst. 1 občanského zákoníku, a to za období do 27. 7. 2019. Ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1, § 623, § 629 odst. 1 občanského zákoníku lze uzavřít, že žalobou uplatněný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za uvedené období je promlčen, neboť žaloba byla podána 27. 7. 2022, promlčecí lhůta uplynula dnem 27. 7. 2019. Ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1, § 629 odst. 1 občanského zákoníku subjektivní promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možné důvodně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy je actio nata. Není rozhodné z jakého důvodu, ať subjektivního či objektivního, tak oprávněný neučinil (např. proto, že o svém právu nevěděl). Pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně došlo. V případě bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu protiprávního užití cizí hodnoty právo na jeho vydání vzniká postupně den po dni, tj. se též den po dni promlčuje. Nedůvodné soud shledal námitky žalobkyně, specifikované v podání z 17. 5. 2023, ohledně výkonu práva námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, ve smyslu § 3 odst. 1, § 2 odst. 3 občanského zákoníku, kdy v uplatnění námitky promlčení v daném konkrétním případě zneužití práva spatřovat nelze. Žalobkyni tak přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení za období srpen 2019 až červenec 2021, jak uvedeno ve výroku I., vycházeje z obvyklé měsíční mzdy ve výši 40 000 Kč pro rok 2019, ve výši 42 000 Kč pro rok 2020, ve výši 46 000 Kč pro rok 2021, tj. počítáno ze součtu obvyklé měsíční mzdy za 23 měsíců redukované koeficientem 0,4 dle evidovaného úvazku žalobkyně. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, shledal soud důvodné námitky žalované ohledně nedostatku intenzity zásahu do jména, vážnosti a cti žalobkyně, ve smyslu § 77 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) za období od 1. 1. 2014, ve smyslu § 13 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) za období do 31. 12. 2013. Z provedených důkazů, tak i nesporných skutečností se podává, že zde je neoprávněné evidence žalobkyně, jakožto zaměstnance žalované, v rozhodném období, nicméně nelze dovodit splnění podmínky existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu, za stavu, kdy protiprávní stav trval delší dobu (od roku 2007), za stavu, kdy žalobkyně existenci tohoto protiprávního stavu zjistila s odstupem mnoha let (v roce 2020). Ze samotné této skutečnosti, tj. časové prodlevy mezi vznikem protiprávního stavu a zjištění této skutečnosti žalobkyní, lze dovodit nízkou míru intenzity zásahu do osobnostních práv žalobkyně, přičemž nelze přehlédnout skutečnost, že žalobkyně na základě lektorské smlouvy s žalovanou spolupracovala. Za zcela postačující tak soud považuje omluvu ze strany žalované, kdy nárok na finanční zadostiučinění ve smyslu § 2956 občanského zákoníku dán není. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I., II. rozhodnutí.

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná byla při bránění práva úspěšná z části, tj. podle poměru výsledku úspěchu ve věci žalované přiznány účelně vynaložené náklady na bránění práva ve výši 60,8 % (po odečtení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků) z vynaložených nákladů právního zastoupení, tj. čtyř úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci z 27. 7. 2022, účast na jednání soudu 9. 3. 2023, 18. 5. 2023) po 17 020 Kč dle § 7 (z tarifní hodnoty 2 171 800 Kč dle § 8 téže vyhlášky), čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady cestovného za užití vozidla SPZ 4 SN [číslo] k jednotlivým jednáním soudu, tj. náhrady výdajů za užití vozidla ve výši 3554 Kč (dle písemné specifikace), jakož i DPH se k tomuto vztahující ve výši 14 549 Kč.