13 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 86 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z této částky od 12. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 13 144 Kč, jakož i co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 73 144 Kč za období od 21. 8. 2025 do 11. 2. 2026, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 13 144 Kč od 12. 2. 2026 do zaplacení, co do částky 12 915 Kč, co do smluvního úroku z částky 60 000 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 156 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 86 059 Kč Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 21.5.2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:

4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že měsíční příjmy žalovaného byly uvedeny částkou 46 300 Kč (příjem ze zaměstnání), výdaje částkou 22 660 Kč.

5. Z ověření v registru SOLUS ze dne 20.5.2025 soud zjistil, že žalovaný nebyl evidován jako dlužník.

6. Z ověření v registru NRKI z 20.5.2025 soud zjistil, že u žalovaného byly evidovány 4 žádosti o úvěr, expozice částkou 710 375 Kč, limit částkou 115 100 Kč, dluh po splatnosti částkou 8 801 Kč.

7. Z potvrzení o příchozí úhradě k účtu žalovaného č. 1448233018/3030 soud zjistil, že zde byly uvedeny transakce k účtu (příchozí úhrady od zaměstnavatele žalovaného) v částce 39 411 Kč z 12.5.2025, v částce 41 361 Kč z 13.2.2025.

8. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6.2.2024, z oznámení o schválení úvěru, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 78,57 % ročně (RPSN 116,04 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 4 125 Kč měsíčně do 15 dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 198 000 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení.

9. Z dodatku č.1 ke smlouvě, důkazu o platbě z 20.5.2025 soud zjistil, že smlouva o úvěru byla dne 21.5.2025 uzavřena elektronicky.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 21.5.2025 převedena částka 60 000 Kč na účet 01448233018/3030, vedený ve smlouvě jako účet žalované.

11. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradila na splátkách celkem částku 0 Kč.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne 16.7.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 1 a 2) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne 15.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 1,2,3) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru14. Z oznámení ze dne 19.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala jej k úhradě částky 73 144 Kč ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

15. Z předžalobní výzvy z 27.1.2026 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu ve lhůtě 15 dnů16. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 78,57 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, na splátkách ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

22. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, prohlášení klienta, kopii občanského průkazu žalované, hodnocení klienta a potvrzení o úhradách k účtu. Výše příjmu žalovaného cca 46 000 Kč sice může budit zdání, že žalovaný by mohl měsíčně splácet závazek ve výši 4 125 Kč, avšak závěr, že bude žalovaný s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet, není možné učinit bez analýzy celkové finanční a majetkové situace žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, výpisy z registrů SOLUS a NRKI nejsou samy o sobě postačující, a z potvrzení o úhradách lze dovodit pouze to, že na účet byly zaměstnavatelem povedeny výplaty mzdy. Žalobkyně nedostatečně zohlednila rizika spočívající v existenci jiných úvěrových závazků žalovaného. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zůstane spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy žalobkyně porušila při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

23. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

24. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 78 % ročně, RPSN činí 116 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný během čtyř let zaplatit, převyšovala trojnásobně poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy, byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlnost.

25. Smlouva uzavřená mezi účastníky tak byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 60 000 Kč a žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, soud žalobkyni přiznal právo na vrácení jistiny, včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., tj. za období po uplynutí lhůty dle předžalobní výzvy, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do smluvních nároků, včetně příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy), jak uvedeno ve výroku II. rozhodnutí.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch částečný cca 70 % z předmětu sporu a soud jí tak přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % z účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 303 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání soudu) po 4 580 Kč, dle § 7) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za ztrátu času ve výši 600 Kč dle § 14 téže vyhlášky, cestovného k jednání ve výši 840 Kč za užití vozidla 6H91149 (dle písemné specifikace), jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.