13 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 46 980,18 Kč / úvěr

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 46 980,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 52 286,63 Kč od 5.9.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 306,45 Kč, s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou z 5.9.2024 ve znění doplnění podáním z 4.4.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 980,18 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14.1.2021, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě a jejím doplnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru z [číslo] která byla uzavřena 14.1.2021 na základě provedené verifikační platby žalované, soud zjistil, že byla dle čl. IV. sjednána za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované v částce 70 000 Kč, z toho částka 10 500 Kč měla být započtena na poplatky v souvislosti s uzavřením smlouvy, částka 19 430 Kč vyplacena na účet žalované, částka 40 070 Kč na účet věřitele žalované. Celková výše měsíční splátky úvěru byla 3 028 Kč po dobu 72 měsíců, úroková sazba 26 % p.a. Smlouva o úvěru obsahovala ujednání o smluvních pokutách, tj. dle bodu 5.3 písm. c/ 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně ve výši 50 % zůstatku jistiny pro případ zesplatnění úvěru.

4. Z potvrzení o vyplacení úvěru a z detailu pohybu na účtu soud zjistil, že úvěr byl vyplacen dle dispozic ve smlouvě.

5. Z upomínek ze dne 20.3.2024 a 5.4.2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o splnění splátky splatné 15.3.2024 (včetně uplatňování poplatků za upomínky 300 Kč a 500 Kč).

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 21.8.2024 obsahujícího zesplatnění úvěru a upomínku soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru s informací o výši dluhu v částce 60 206,63 Kč.

7. Úvěruschopnost byla posouzena na základě údajů uvedených v dotazníku k posouzení bonity spotřebitele.

8. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

16. V daném případě z poskytnutého úvěru ve výši 70.000 Kč se žalované dostalo fakticky částky 59 500 Kč, přičemž 10 500 Kč bylo poskytnuto na úhradu nákladů v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat pravděpodobnost vrácení úvěru žalovaným a její závěry nebyly v rozporu se (zjištěnými) poměry žalované. I když smlouvě v zásadě nelze vytknout nepřiměřený úrok a nepřiměřené náklady na zkoumání úvěru (s ohledem na délku splácení dluhu), hranici nespravedlivosti smlouva překročí, pokud se uváží, že při nezaplacení splátky žalobkyni nastoupil soubor sankčních ujednání vedoucí k požadavku žalobkyně na úhradu částek několikanásobně převyšující poskytnutý úvěr. V této souvislosti (posouzení navýšení dluhu v případě neplnění povinností podle smlouvy) lze smlouvě vytknout nepřehlednost, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např.„ fakultativní“ smlouvy o inkasu a o podporách byly zařazeny jako přílohy 4/ a 6/ smlouvy, aniž by z textu smlouvy a příloh bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná (v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku) – viz čl. VII. smlouvy a dále body 1.3, 1. 4, 2.3 přílohy č. 4/, body 1.3, 1.4, 2.2 přílohy č. 6/ a za přílohou č. 7/ uvedené žádosti o zřízení inkasní služby a o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy (na návrh úvěrovaného), při rozsahu zaslaného textu (včetně metodiky a vysvětlivek k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele) je pro spotřebitele nemyslitelné, aby v přiměřené době (pokud vůbec) identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností.

17. Smlouva (jinak uzavřená na předpokládanou dobu 72 měsíců) umožňovala žalobkyni zesplatnění úvěru v případě prodlení spotřebitele po dobu delší 30 dnů; pro zesplatnění postačoval dluh i jen na části splátky úvěru nebo platby za další sjednané služby dle čl. 5 smlouvy, přičemž k zesplatnění došlo dopisem z 21.8.2024 pro prodlení s úhradou splátky č. 38.

18. Podle § 133 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů se použijí celkové náklady spotřebitelského úvěru s výjimkou nákladů splatných spotřebitelem v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a jiných nákladů než kupní ceny, které je spotřebitel povinen při koupi zboží nebo poskytnutí služeb zaplatit bez ohledu na to, zda je transakce uskutečněna s využitím spotřebitelského úvěru nebo bez jeho využití, jako jsou zejména správní poplatky spojené se zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Podle § 133 odst. 2 cit. zákona do celkových nákladů spotřebitelského úvěru se dále započítávají náklady na ocenění nemovité věci, je-li pro získání spotřebitelského úvěru nezbytné, a náklady na doplňkové služby, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. Podle § 133 odst. 3 cit. zák. náklady na doplňkové služby, jako je zejména pojistné, se zahrnují do celkových nákladů spotřebitelského úvěru, s výjimkou případů, kdy a) je uzavření smlouvy o doplňkové službě nepovinné a b) v případě nákladů na zřízení nebo vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, nákladů na používání platebních prostředků pro platební transakce a čerpání a dalších nákladů spojených s platebními transakcemi, byly náklady na tyto služby samostatně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nebo v jiné smlouvě uzavřené se spotřebitelem.

19. V souvislosti s výpočtem RPSN žalobkyně netvrdí, že by v případě odmítnutí uzavření smluv o doplňkových službách s žalovanou uzavřela smlouvu za stejných podmínek. S ohledem na výhodnost smlouvy o inkasu pro žalobkyni (v některých smlouvách o úvěru je inkaso k účtu úvěrového považováno za zajišťovací prostředek vrácení úvěrové částky; ostatně i tak je smlouva o doplňkových službách formulována) a s ohledem na důsledky porušení povinnosti podle smlouvy pro povinnost hradit jako škodu nevyužité služby (Podpory) je soud toho názoru, že náklady na doplňkové služby mají být při výpočtu RPSN zohledňovány (protože sice nejsou obligatorní, je však na ně vázána podstatná podmínka úvěru); při zohlednění plateb za vedlejší služby by činila sazba RPSN cca 80 %.

20. V tomto úhlu pohledu se smlouva stává zjevně nespravedlivou v testu, který vymezil ve svých výše uvedených rozhodnutích Ústavní soud. K vyvážení nedojde ani ujednáním smluvních pokut k zajištění povinností poskytovatele úvěru, protože se týkají (již s ohledem na asymetričnost vztahu z úvěru) spíše marginálních otázek (vracení části úroků a poskytnutí informací), pro jejichž řešení je ostatně žalobkyně vybavena profesionálním aparátem. To, co činí smluvní ujednání zjevně nespravedlivými, nejsou jednotlivá ujednání ve smlouvě (např. úroková sazba sama o sobě je evidentně v pořádku a přijatelná), ale kombinace smluvních ujednání, zejména ve vztahu k sankcím v důsledku porušení smlouvy. Ani porušení smlouvy by nemělo znamenat, že je dovoleno vše (pokud se tak účastníci dohodnou).

21. Vzhledem ke skutečnosti, že žalované se dostalo plnění ve výši 59 500 Kč (žalobkyně nesprávně uvádí částku 70.000 Kč, neboť 59 500 Kč činil samotný úvěr a částka 10 500 Kč souvisí s poplatky) v souladu s neplatnou smlouvou dle § 580 odst.1 občanského zákoníku (z důvodů uvedených shora), byla povinna poskytnuté plnění žalobkyni podle ust. § 2993 věta první občanského zákoníku vrátit (po odečtení uhrazených splátek 112 036 Kč, které byla žalobkyně oprávněna započíst toliko na jistinu, nikoliv na smluvní úrok, inkasní službu a službu podpory). Je zřejmé, že tato povinnost již byla splněna, tj žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí (je-li předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru neplatnou, nejsou dány žalobou uplatněné dílčí nároky vyplývající z jednotlivých ustanovení smlouvy). S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné smlouvy se soud již věcně nezabýval tím, zda posouzení úvěruschopnosti bylo řádné.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve sporu úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.