13 C 72/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 140 564 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 24. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do částky 21 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 10. 4. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 80 000 Kč od 10.4.2020 do 23.2.2023, úroku ve výši 102,29 % p. a. z částky 80 000 Kč od 10.4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč, částky 39 002 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 759 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 140 564 Kč zahrnující jistinu s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23.12.2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 102,29 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 7933 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné splátky [číslo] až 2 došlo k zesplatnění celého úvěru a podle smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 100 164.56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se též domáhala zaplacení částky 400 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, za každý den prodlení až do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala ve výši k datu vyhotovení žaloby, tj. 39.002 Kč a úroku za poskytnutý úvěr ve výši 102,29 % ročně z částky odpovídající zbývají dlužné původní jistiny úvěru ve výši 80.000 Kč ode dne 10.4.2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 228.470 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání dne 14.9.2023 se bez omluvy nedostavil, soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20.12.2019 soud zjistil, že žalovaný jako klient navrhl na předtištěném formuláři žalobkyni jako poskytovateli uzavření smlouvy o úvěru za podmínek níže uvedených. Ve smlouvě o úvěru by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80.000 Kč a žalovaný by se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 102,29 % ročně splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 7933 Kč splatných vždy do každého 3 dne kalendářního měsíce počínaje 3.2.2020 s tím, že podle bodu 2.2 návrhu shora citovaného byla výše úroku limitována na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tedy na částku 228.470 Kč. Podle čl. 6 bodu 6.1 návrhu shora citovaného v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o 30 dnů, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou ze splátek dle bodu 6.2 návrhu shora citovaného, v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek po dobu 15 dnů vzniká žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 200 Kč na vynaložených nákladech pro každý případ prodlení se splátkou dluhu. Podle bodu 6.3 návrhu shora citovaného jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází k zesplatnění úvěru a podle bodu 6.4 návrhu shora citovaného se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle bodu 6.5 návrhu shora citovaného jestliže klient nezaplatí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] ze dne 23.12.2019 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému schválen, přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář. RPSN úvěru činilo dle oznámení žalobkyně 154,23 %.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 20.12.2019 převedena na účet částka 80.000 Kč.

6. Z výzvy o zaplacení ze dne 5.3.2020, 3.4.2020, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě splátky [číslo] až 2, resp. [číslo] zároveň byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

7. Z oznámení ze dne 8.4.2020 soud zjistil, že žalovaný byl vzhledem k okamžitému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami dluhu vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky v celkové výši 101 562 Kč, přičemž tato částka se skládala z dlužné jistiny ve výši 80.000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 20.164,56 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 8.2. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání výzvy.

9. Z potvrzení o příjmu žalovaného soud zjistil, že jeho měsíční výdělek v období září 2019 činil částku 1 617 euro čistého..

10. Z karty hodnocení klienta – žalovaného soud zjistil, že žalovaný deklaroval měsíční výdaje na živobytí v celkové částce 6 410 Kč (z toho 1.000 Kč na nákladech bydlení).

11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

12. Soud neprovedl důkaz předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registrech [příjmení] a NRKI, formulářem hodnocení klienta, neboť těchto důkazů nebylo ke skutkovému závěru třeba. <b>13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 14. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, obchodní úrok dle smlouvy činí 102,29 %, RPSN dle smlouvy činí 154,23 %, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou dluhu, smluvní pokuta ve výši 200 Kč na vynaložených nákladech pro každý případ prodlení se splátkou dluhu, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do zaplacení, (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku); jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v řadě dalších věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem (např. 12 C 80/2023, 13 C 80/ 2023). Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 12. 2. 2020, č. j. 25 Co 408/2019-93 rovněž shledal obdobnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

19. I jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků (výše úplaty za úvěr, výše poplatků za prodloužení splatnosti úvěru a výše smluvní pokuty) by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Ani v tomto pohledu by práva na poplatek za poskytnutí půjčky, smluvní pokutu za prodlení a poplatek na prodloužení splatnosti nemohla požívat právní ochrany.

20. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Žalobkyní provedené lustrace shora uvedených databází byly negativní, žalobkyně dále měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu z pracovní činnosti, avšak tato informace dle názoru soudu neměla takovou vypovídací hodnotu, ze které by bylo možné usoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. To by bylo patrné např. z bankovního výpisu žalovaného za období minimálně 1 roku, kde by žalobkyně ověřila, zda měl žalovaný každý měsíc dostatek volných peněz na splátky úvěru. To však žalobkyně nevyžádala. Z těchto důvodů pokládá soud smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

21. Žalovanému se však dostalo plnění ve výši 80.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění ve výši 80.000 Kč žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul s výjimkou úroku z prodlení ve výši odpovídající ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má právo na úrok z prodlení v žalované výši od data 24.2.2023 (tj. po uplynutí 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.759 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 140.564 Kč sestávající z částky 6.740 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast zástupkyně při ústním jednání dne 14.9.2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále náhrady cestovného zástupkyně žalobkyně z [obec] do [obec] k soudu a zpět dne 14.9.2023 ve výši 765 Kč za použití vozidla [registrační značka] (dle písemné specifikace), náhrada za ztrátu času na cestě z [obec] do [obec] a zpět ve výši 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.