13 C 87/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Oldřichem Umlaufem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 8.140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku tj. co do částky ve výši 4.640 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.769,13 Kč, co do úroku ve výši 29% ročně z částky 4.769,13 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 738,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.547,11 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 8.140 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17.5.2017 a smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč a závazek žalovaného tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 4.640 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách po 237 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.2.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně souhrnných poplatků splácet týdenními splátkami stanovenými ve smlouvě. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na splátkách 2.500 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byly pohledávky za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. V této souvislosti je otázka, zda údaj uváděný žalobní ve smluvních podmínkách o výši RPSN odpovídá skutečnosti. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 20.902 Kč (84% z celkové poskytnuté částky), nelze považovat smlouvu (jako celek) za souladnou s dobrými mravy. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn.

III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn.

I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 77 % jistiny dluhu, RPSN činí dle smlouvy 323,20 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), týdenní splácení dluhu a v rámci poplatku vysokou platba za flexibilní a komfortní splácení dosahující téměř 50 % z poskytnuté jistiny. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Smlouva byla sice posouzena jako neplatná, žalovanému se však dostalo plnění ve výši 6.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinnen poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazené částky 2.500 Kč, kterou byl věřitel oprávněn zúčtovat toliko na jistinu. Žalovanému podle § 2993 věta první občanského zákoníku uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku

I. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku

II. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tj. náklady řízení podle poměru úspěchu ve věci nepřiznány. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. obec 4. června 2021 titul Oldřich Umlauf samosoudce