14 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 10.375 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.375 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.007,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.375 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411010126, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.375 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 11. 2022 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 29.625 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, přehledem plateb, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 29. 11.2022 uzavřela společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s částkou 11.187 Kč (úrok 38 % ve výši 8.703 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 984 Kč) a pojištěním formou 12 měsíčních splátek (počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy) po 4.425 Kč do 29. 11. 2023, RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 54,32 %, ve skutečnosti dle kalkulačky RPSN činila přes 70 %. Pro případ prodlení žalované bylo v odst. 6 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku (max. počet 8), poplatek za zahájení vymáhání ve výši 1.000 Kč, právo na úhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 29.625 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 16. 1. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 10.375 Kč na jistině, částkou 3.007,71 Kč na z prodlení za období od 30. 11. 2023 do 21. 10. 2025.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázal tento úvěr včetně úroku a poplatků ve výši 11.187 Kč (RPSN 70 %). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 29.625 Kč namísto sjednané částky 53.095 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.

12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy (dle zákaznické karty byla žalovaná zaměstnána jako servírka s příjmem 17.237 Kč čistého, její výdaje činily 4.000 Kč, bydlela v nájmu) a ověřila je pracovní smlouvou, výplatními páskami a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Ze žádosti o úvěr však nevyplývalo, že byly žalovaná předložila k posouzení výpisy z bankovního účtu, v žádosti jsou k doložení příjmů zaškrtnuty pouze výplatní pásky a pracovní smlouva, právní předchůdce žalobkyně tak nemohl mít dostatečné povědomí o finanční situaci žalované, byla mu známa pouze výše příjmů, výdaje žalované a stav jeho finančních prostředků však nebyly nikterak doloženy. I bez toho lze však dle názoru soudu uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel z nepřiměřeně nízké a nereálné výše výdajů (dle zákaznické karty), a to zvlášť za situace, kdy žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Naproti tomu splátka ve výši 4.425 Kč měsíčně se v porovnání s příjmem žalované cca 17.000 Kč jako nepřiměřeně vysoká. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

14. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10.375 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalované (40.000 – 29.625). Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch byl v nepatrné části ve vztahu k úroku z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.375 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.

16. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.