14 C 105/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Vladimíry Fikkerové a přísedících Hány Král Vávrové a Ivety Marešové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného pro 4.500 Kč / zápůjčka

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 4.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.500 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnuté plnění povinnost druhého ze žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.500 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené zápůjčky poskytnuté 1. žalovanému žalobkyní dle Smlouvy o bezúročné zápůjčce uzavřené dne 22. 1. 2021 s tím, že 2. žalovaný převzal za závazek 1. žalovaného ručení. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě Pracovní smlouvy ze dne 29. 3. 2019 jako sanitář. Dne 22. 1. 2021 uzavřeli žalobkyně a 1. žalovaný Smlouvu o bezúročné zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně 1. žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 7.000 Kč a 1. žalovaný se zavázal zápůjčku žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč do 25. dne v měsíci počínaje měsícem únorem 2021 2. žalovaný se současně ve smlouvě zavázal, že v případě, že 1. žalovaný pohledávku žalobkyně z poskytnuté zápůjčky řádně a včas neuhradí, uspokojí pohledávku jako ručitel za 1. žalovaného. 1. žalovaný řádně uhradil splátky od měsíce ledna di měsíce června 2021 v celkové výši 2.500 Kč. K datu 30. 6. 2021 skončil pracovní poměr 1. žalovaného u žalobkyně uplynutím sjednané doby. Dne 29. 6. 2021 uzavřeli žalobkyně a 1. žalovaný dohodu, v níž 1. žalovaný uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 4.500 Kč z jako nedoplatek ze zápůjčky a zavázal se jej uhradit do půl roku od rozvázání pracovního poměru s tím, že v případě nezaplacení kterékoliv ze splátek ztratí výhodu splátek a žalobkyně má právo vymáhat celý dluh jednorázově. 1. žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2021, stejně tak ničeho neuhradil 2. žalovaný, který byl jako ručitel k úhrad+ dluhu vyzván dopisem ze dne 19. 1. 2022. Dle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2018 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle ust. § 2021 odst. 1 občanského zákoníku má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. V daném případě bylo prokázáno, že 1. žalovaný uznal vůči žalobkyni žalovanou částku jako svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní, přičemž uznání splňovalo všechny formální náležitosti stanovené ust. § 2053 občanského zákoníku, tedy bylo učiněno v písemné formě a dluh v něm byl specifikován důvodem vzniku a částkou. Platným uznáním dluhu byla založena vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání trval, a důkazní břemeno ohledně existence, resp. neexistence dluhu přešlo na 1. žalovaného jako na dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že 1. žalovaný dluh vůči žalobkyni žádným způsobem nerozporoval, má jej soud ve výši dle uznání v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku za prokázaný. Co se týče 2. žalovaného, bylo prokázáno, že 2. žalovaný v souladu s ust. § 2018 občanského zákoníku v písemné formě převzal ručení za splnění závazku 1. žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalobkyní, a jelikož 1. žalovaný jako dlužník svůj dluh vůči žalobkyni nesplnil, ač byl k tomu písemně vyzván, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2021 občanského zákoníku právo požadovat splnění dluhu 1. žalovaného po 2. žalovaném jakožto ručiteli. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data následujícího po splatnosti první neuhrazené splátky následující po uznání dluhu ze strany 1. žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.