14 C 113/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 21.744 Kč / úvěr

I. Řízení se zastavuje co do částky 443,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 443,84 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15.000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 6.300,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.300,16 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení, na zaplacení úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 15.000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od 25. 12. 2023 do 27. 2. 2025 se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.103,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21.744 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru č. 4BE3D /688361 uzavřené dne 24. 11. 2023 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným [příjmení] výzvu soudu doplnila svá tvrzení v podání ze dne 13. 6. 2025 tak, že žalovaný neuhradil původnímu věřiteli na dluh ničeho a současně vzala žalobu zpět co do smluvního úroku ve výši 443,84 Kč.

2. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v navrhovaném rozsahu co do částky 443,84 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 21.300,16 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené transakci, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2024 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 24. 11. 2023 byla mezi společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále je„ původní věřitel“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. 4BE3D /688361, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému dne 24. 11. 2023 finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se je zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % (443,84 Kč) a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výší 1.575,04 Kč do 30 dnů, RPSN činila 364,75 %, v případě překročení sjednané doby splatnosti činil poplatek za poskytnutí úvěru 6.300,16 Kč, RPSN 9059,1 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za písemnou upomínku 500 Kč, administrativní náklady na předání podkladů inkasní agentuře 1.5020 Kč, náklady na vymáhání inkasní agenturou 2.000 Kč a inspektorský výjezd 500 – 1.300 Kč. Žalovaný úvěr v dohodnuté lhůtě nesplatil, původnímu věřiteli ničeho neuhradil. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze den 19. 2. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluh do 3 dnů. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným k datu podání žaloby částkou 15.000 Kč na jistině, částkou 6.300,16 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Původní věřitel své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splatit nedostál, původnímu věřiteli ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

14. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (krátká doba splatnosti 30 dnů, RPSN ve výši 364 6300 % v závislosti na splacení, vysoké poplatky spojené s prodlením navyšující podstatně dluh žalovaného) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.15. [příjmení] toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena lustrací [příjmení], ISIR, CRKI, EUCB, NRKI, BRKI a úvěruschopnost ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů, žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila a vzhledem ke skutečnosti, že se k ústnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a předložení důkazů k jejich prokázání. Soud má za dané situace za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila skutečné finanční, majetkové a osobní poměry žalovaného z hlediska schopnosti splácet úvěr, a tedy nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

16. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 15.000 Kč a žalovaný ničeho neuhradil, má žalobkyně právo na vrácení částky 15.000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 15.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 19. 2. 2025), tedy mu došla dne 24. 2. 2025, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostal se dnem 28. 2. 2025 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % od 28. 12. 2025 do zaplacení, ve zbytku co do částky 6.300,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.300,16 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení, na zaplacení úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 15.000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od 25. 12. 2023 do 27. 2. 2025, soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.103,14 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše 2.903 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21.744 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.

18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 218 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.088 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 870 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč.