14 C 119/2021
č. j. 14 C 119/2021-45
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Rubrum
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1.620 Kč / pojistné I. Žaloba na zaplacení částky 1.620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1.620 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1.620 Kč s příslušenstvím představující storno provizi ve vztahu k pojistné smlouvě [číslo] Flexi, kterou žalovaný jako obchodní zástupce žalobkyně uzavřel dne 19. 12. 2016 s panem [jméno] [příjmení]. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 1. 12. 2016 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o obchodním zastoupení, na základě které se žalovaný zavázal jako obchodní zástupce žalobkyně vyhledávat zájemce o uzavírání pojistných a jiných smluv, uzavírat pojistné smlouvy mezi smluvními subjekty a třetími osobami a spolupůsobit při správě uzavřených smluv a žalobkyně se zavázala vyplatit žalovanému za jeho činnost provizní odměnu. Dne 19. 12. 2016 uzavřel žalovaný jako obchodní zástupce s panem [jméno] [příjmení] pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění [číslo] za kterou mu vznikl nárok na provizi ve výši 6.477,40 Kč. Provize nebyla žalovanému vyplacena, neboť ji žalobkyně započetla v částce 1.118 Kč na doplatek do stabilizačního účtu, v částce 500 Kč na pojištění odpovědnosti za rok 2017 a ve zbytku na srážkovou položku za zprostředkování schůzek s firmou [právnická osoba] dle dohod o srážkových položkách. Pojistná smlouva byla ze strany pana [jméno] [příjmení] ke dni 30. 9. 2020 předčasně ukončena Fakturou [číslo] ze dne 1. 12. 2020 se splatností k 20. 12. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému stornoprovizi ve výši 1.620 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o obchodním zastoupení ve smyslu ust. § 2483 a následujících občanského zákoníku, na základě které žalovanému vzniklo právo na vyplacení provize ve výši 6.477,40 Kč za zprostředkování uzavření pojistné smlouvy s třetí osobou. Žalovanému však žádná provize fakticky vyplacena nebyla, neboť žalobkyně si pohledávku žalovaného na provizi započetla vůči svým pohledávkám vůči žalovanému na doplatek do stabilizačního účtu, na pojistné a na srážky za zprostředkování schůzek. Soud přezkoumal započítávané pohledávky žalobkyně a vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání svého nároku na zápočet, neboť nebylo zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výpočtu doplatku do stabilizačního účtu, na základě jakých skutečností dovodila svůj nárok na srážky s odkazem na dohody o srážkových položkách, když v dohodě z roku 2016 dal žalovaný souhlas ke srážkám od 7. 6. 2016, ačkoliv smlouva o obchodním zastoupení byla uzavřena až od 1. 12. 2016, a když ani v jedné z dohod nebylo specifikováno, v jaké výši by měla být prováděna srážena částka za zprostředkování schůzek, ani způsob výpočtu této srážky, a dále nenavrhla jediný důkaz k prokázání svého nároku na roční pojistné ve výši 500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně potřebná tvrzení přes poučení soudu nedoplnila, žádné důkazy nenavrhla, nebylo možno uzavřít, že žalobkyně platně započítala své tvrzené pohledávky vůči pohledávce žalovaného na vyplacení provize (žalobkyně neprokázala existenci svého nároku na zaplacení pojistného, neprokázala výši nároku na doplatek do stabilizačního účtu a pokud jde o srážky dle dohody o srážkových položkách, pak dohody jsou pro svou neurčitost neplatné). Pokud tedy nedošlo k platnému započtení, nedošlo ke vzájemnému zániku započítávaných pohledávek a nárok žalobkyně na zaplacení stornaprovize není důvodný, naopak žalovaný má nadále nárok na výplatu samotné provize. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.