14 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 51.500 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 23.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51.500 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.163,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51.500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 27. 8. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o podnikatelském úvěru, potvrzením o platbě a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Dne 27. 8. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva označená jako Smlouva o podnikatelském úvěru č. 0016-1892, na základě které žalobkyně poskytla žalovaném finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit ve lhůtě 70 (do 4. 11. 2024) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání (21.000 Kč) ve splátkách po 10.200 Kč splatných dne 9. 9. 2024, 23. 9. 2024, 7. 10. 2024, 28. 10. 2024 a 4. 11. 2024. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou splátku, v případě prodlení do 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně, po 90 dnech od konečné splatnosti úvěru 0,02 % denně a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 2.000 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Dne 4. 2. 2025 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 30.000 Kč na jistině, částkou 21.0001Kč na poplatku a částkou 500 Kč na smluvní pokutě.

5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nebyla podle IČO dohledána v registru podnikatelských subjektů, vyzval dne 14. 5. 2025 soud žalobkyni, aby sdělila a doložila, na základě jakých skutečnosti byl žalované poskytnut„ podnikatelský úvěr“, případně aby doložila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ve lhůtě stanovené soudem na výzvu soudu nereagovala, k ústnímu jednání dne 29. 7. 2025 se bez omluvy nedostavila.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, žalobkyni uhradila pouze částku 2.000 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny. Nicméně s ohledem na skutečnost, že přes písemnou výzvu soudu nebylo doloženo, že by žalovaná byla v době uzavření smlouvy podnikatelem, a žalobkyně se svou nepřítomností na ústním jednání zbavila možnosti být opětovně poučena o povinnosti tuto skutečnost doložit, byl nucen soud uzavřít, že žalobkyně v daném případě vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, a smlouvu i její jednotlivá ujednání podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

15. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, žalobkyně (nepochybně z důvodu, že žalovanou ve smlouvě označila jako podnikatele), úvěruschopnost žalované žádným způsobem nezkoumala, resp. k této skutečnosti neuvedla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkaz. Soud tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.16. [příjmení] toho po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (krátká doba splatnosti 70 dnů, poplatky dosahující 70 % jistiny, smluvní úrok z prodlení, opakované smluvní pokuty za prodlení) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, a tedy neplatnou dle ust. § 2 občanského zákoníku.

17. S ohledem na skutečnost, že se žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně žalované poskytla částku 30.000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila částku 2.000 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 28.000 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí dle ust. § 160 o. s. ř. lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 23.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51.500 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.163,56 Kč, přičemž tato částka představuje 8,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.060 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51.500 Kč sestávající z částky 3.180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3.180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.300 Kč ve výši 1.953 Kč.