14 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 283.753 Kč / úvěr

I. Řízení se co do částky 24.187 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.187 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 5. 2024 do zaplacení, co do částky 73.492,72 Kč a co do úroku ve výši 43,32 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 22. 5. 2024 do 15. 7. 2024 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67.880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 118.194 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 209.594 Kč od 22. 5. 2024 do 28. 5. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 197.834 Kč od 29. 5. 2024 do 25. 7. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 186.074 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 22. 5. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 210.261 Kč s příslušenstvím (207.564,18 Kč nová jistina úvěru, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy 1.497 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1.200Kč), smluvní pokuty 0,1 % denně ve výši 73.492,72 Kč dle bodu 6.5 smlouvy, úroků 63,32 % ročně z částky 199.673,61 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 24. 4. 2023. Podáním ze dne 26. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 24.187 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.187 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 5. 2024 do zaplacení, co do částky 73.492,72 Kč a co do úroku ve výši 43,32 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 22. 5. 2024 do 15. 7. 2024.

2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma dluhu. V roce 2012 měla autonehodu, při níž zahynul její syn, žalovaná byla nějakou dobu na vozíčku a byl jí přiznán invalidní důchod. V době, kdy se její stav zlepšil (rok 2020 /2021) nastoupila do zaměstnání jako ošetřovatelka, v té době měla příjem kolem 30.000 Kč. V zaměstnání však musela v roce 2024 ze zdravotních důvodů skončit a neměla dostatek finančních prostředků na splátky úvěru. Nyní pobírá invalidní důchod ve výši 6.800 Kč, manžel je asi pět let rovněž v invalidním důchodu, který činí asi 11.000 Kč, pobírají příspěvek na bydlení. Úvěr si brala kvůli úhradě předchozího úvěru, dále potřebovali pořídit náhrobek pro syna, měli náklady s dalšími dvěma pohřby. Předchozí úvěr čerpali zakoupení spotřebičů a příspěvku na asistenta pro autistickou vnučku.

3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v navrhovaném rozsahu dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 186.074 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 209.594 Kč od 22. 5. 2024 do 28. 5. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 197.834 Kč od 29. 5. 2024 do 25. 7. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 186.074 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 20 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 22. 5. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení.

4. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:

5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná byla písemně informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru 209.000 Kč.

6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalované byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 58.587 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 20.215 Kč (výdaje ve výši životního minima 4.860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8.730 Kč, splátky , Anonymizováno, , Anonymizováno, 6.625 Kč, rezerva 37.372 Kč). Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba, .

7. Z ověření v registru SOLUS ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný nebyl evidován jako dlužník.

8. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaný vykazoval skóre 509 (nízké riziko).

9. Z historie pohybu na účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 25. 12. 2022do 24. 4. 2023 soud zjistil, že v měsících lednu až dubnu 2023 byla žalované na účet poukázán platba od [příjmení] [příjmení] [jméno] [jméno] ve výši 57.349,16 Kč až 66.239,33 Kč.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023, z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2023, z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 4. 2023, z Dohody o konsolidaci ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 209.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 63,32 % ročně (RPSN 85,34 %) ve formě 54 měsíčních splátek po 11.760 Kč měsíčně do 16. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 635.040 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).

11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 24. 4. 2023 převedena částka 119.591 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] a částka 89.409 Kč na konsolidaci jiného úvěru uk žalobkyně č. , hodnota, .

12. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 141.120 Kč, od května 2024 byla v prodlení s úhradou splátek.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 3. 2024, 16. 4. 2024 a 17. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 10 a 11. za měsíce únor a březen 2024, později č. 11 až 13 za březen až květen 2024) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru.

14. Z oznámení ze dne 20. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ji k úhradě částky 233.781 Kč (jistina 199.673,61 Kč, úrok za úvěr 31.410,57 Kč, smluvní pokuty 1.497 Kč, náklady 1.200 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

15. Z předžalobní výzvy odeslané 10. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 20. 5. 2024 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.

16. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 209.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 63,32 % ročně splatit 52 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni uhradila 10 splátek (do března 2024) a dvě splátky po zesplatnění, celkem 141.120 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

22. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, Hodnocení klienta a historii účtu žalovaného a uvedla, jaké jsou příjmy žalované a jeho výdaje. Výše příjmu žalované sice může budit zdání, žalovaná by mohla měsíčně splácet závazek ve výši 11.760 Kč, avšak závěr, že bude žalovaná s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet, není možné učinit bez analýzy celkové finanční a majetkové situace žalované. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, výpisy z registrů SOLUS a NRKI nejsou samy o sobě postačující, a historie výpisů z účtu žalované je pouze dokladem potvrzujícím, že na účet žalované byla pravidelně zasílána částka pohybující se v rámci 55. – 65.000 Kč, nikterak z ní nevyplývá počáteční a konečný stav finančních prostředků na účtu v jednotlivých měsících, výše jejích reálných výdajů a závazků. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

23. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

24. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 63 % ročně, RPSN činí 85 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný během čtyř let zaplatit, převyšovala tři a půlkrát poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

25. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla částku 209.000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila celkem 141.120 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na jistinu ve výši 67.880 Kč (209.000 – 141.120). Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí v souladu s ust. § 160 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů. Soud neumožnil žalované částku 67.880 Kč splácet, neboť s ohledem na finanční a majetkovou situaci žalované by nemohly být splátky stanoveny v takové výši, aby byl dluh v přiměřené době uhrazen.

26. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 118194 Kč (požadovaná částky 186.074 Kč – přiznaná částka 67.880 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 209.594 Kč od 22. 5. 2024 do 28. 5. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 197.834 Kč od 29. 5. 2024 do 25. 7. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 186.074 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 22. 5. 2024 do 15. 7. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 199.673,61 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované náklady řízení nevznikly.