14 C 208/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 25.770 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13.500 Kč od 7. 11. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12.270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.770 Kč od 13. 4. 2024 do 6. 11. 2025, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.270 Kč od 7. 11. 2025 do zaplacení a co úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 13.500 Kč od 7. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 258 Kč na účet soudu č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25.770 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, informacemi o smlouvě, výzvou k úhradě a podacím archem a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Dne 17. 2. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit žalobkyni v 60 týdenních splátkách po 454,50Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 12.270 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok ve výši 2.970 Kč (70,89 % ročně), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč RPSN činila ve skutečnosti 212 % (ve smlouvě bylo uvedeno 66 %). Pro případ prodlení žalovaného a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 1.500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy, upomínka byla podána na poštu dne 24. 10. 20246. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a úvěr nesplácel, uhradil toliko částku 1.500 Kč.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku, podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí více jak 212 %, výše poplatků dosahuje 81,8 % poskytnuté částky, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 25 Co 38/2018-40 a celé řadě dalších prvostupňových rozhodnutí.

12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 15.000 Kč (se splátkami 1.818 Kč měsíčně), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalovaného ve výši 21.422 Kč, zřejmě pouze podle údajů žalovaného, avšak žádným způsobem tento příjem neověřovala, stejně tak neprověřovala výdaje žalovaného (uvažovala pouze o životním minimu 4.860 Kč a nákladech na bydlení 4.872 Kč, které se soudu jeví s ohledem na běžné nájemné nízké), a ani neověřovala finanční situaci žalovaného (faktický stav peněžních prostředků na jeho účtu) a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 14500 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 15.000 Kč, a proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění ve výši 13.500 Kč vyhověl včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 24. 10. 2024), tedy mu došla dne 30. 10. 2024, žalovaný měl dle upomínky plnit do sedmi dnů a pokud tak neučinil, dostal se ode dne 7. 11. 2024 do prodlení a od tohoto data soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení přiznal. Ve zbytku soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem účastníků byl pouze nepatrný.

15. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 258 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen žalobkyně, přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.289 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.031 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 258 Kč.