14 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 26.450 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6.500 Kč od 7. 11. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 19.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26.450 Kč od 12. 7. 2024 do 6. 11. 2024 a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19.950 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 265 Kč na účet soudu č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26.450 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 517704 uzavřené mezi účastníky dne 12. 1. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, informacemi o smlouvě, výzvou k úhradě a podacím archem a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Dne 12. 1. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 517704, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 21.000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit žalobkyni v 78 týdenních splátkách po 525 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 19.950 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok ve výši 6.930 Kč (63,33 % ročně), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6.300 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.720 Kč RPSN činila ve skutečnosti 171,95 % (ve smlouvě bylo uvedeno 66 %). Pro případ prodlení žalované a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 14.500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy, upomínka byla podána na poštu dne 24. 10. 20246. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplácela, uhradila toliko částku 14.500 Kč.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku, podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí více jak 171 %, výše poplatků dosahuje 95 % poskytnuté částky, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 25 Co 38/2018-40 a celé řadě dalších prvostupňových rozhodnutí.

12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 21.000 Kč (se splátkami 2.100 Kč měsíčně), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjistila měsíční příjem žalované ve výši 17.336 Kč, zřejmě pouze podle údajů žalované, avšak žádným způsobem tento příjem neověřovala, stejně tak neprověřovala výdaje žalované (žalobkyně vycházela z životního minima 4.620 Kč a nákladů na bydlení 4.872 Kč, které se soudu jeví s ohledem na obvyklé nájmy jaké nepřiměřeně nízké), a ani neověřovala finanční situaci žalované (faktický stav peněžních prostředků na jejím účtu) a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách, navíc za situace, kdy žalovaná splácela další půjčky či úvěry (měsíční splátka měla činit 2.275 Kč). Pokud žalobkyně poskytla žalované za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 14.500 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 21.000 Kč, a proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění ve výši 6.500 Kč vyhověl včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 24. 10. 2024), tedy jí došla dne 30. 10. 2024, žalovaná měla dle upomínky plnit do sedmi dnů a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 7. 11. 2024 do prodlení a od tohoto data soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení přiznal. Ve zbytku soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve sporu úspěšnějšímu žalované žádné náklady řízení nevznikly.

15. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 265 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen žalobkyně, přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.323 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.058 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 265 Kč.