14 C 238/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 78.684,60 Kč úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26.481,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 52.203 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.518,40 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 88 % ročně z částky 30.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 2.118,64 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 787 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 78.684,60 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy [číslo] uzavřené dne 5. 3. 2020 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz Smlouvou ze dne 5. 3. 2020, standardními informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího lístku a předžalobní výzva ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího lístku a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Dne 5. 3.2 020 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit ve formě 78 týdenních splátek po 851 Kč včetně poplatku ve výši 36.303 Kč (kapitalizované úroky ve výši 24.177 Kč při úrokové sazbě 88 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8.286 Kč), RPSN byla vyjádřena částkou 150,23 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 3.518,40 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 78.684,60 Kč, z toho částkou 30.000 Kč na jistině a částkou 32.784,60 Kč na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru, částkou 15.000 Kč na kapitalizovaných smluvních pokutách a částkou 900 Kč na sankčních poplatcích. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu do 17. 3. 2022, dopis byl odeslán téhož dne. Dále vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 3.518,40 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN činí dle údajů ve smlouvě více než 150,23 %, ve skutečnosti však po započtení veškerých poplatků 242,76 %, celkové náklady úvěru představují 121 % poskytnuté jistiny úvěru při splatnosti cca rok a půl, a kdy je sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za vymáhání ve výši 1.000 Kč a kdy jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Žalované se dostalo plnění ve výši 30.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na kterou dosud zaplatila částku 3.518,40 Kč, a je proto povinna žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, vrátit rozdíl mezi těmito částkami ve výši 26.481,60 Kč s odkazem na shora citované ust. § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků od data následujícího po datu splatnosti uvedeného ve výzvě k okamžité úhradě dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 26.481,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 18. 3. 2022 do zaplacení, ve zbytku (částka 52.203 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 78.684,60 Kč a částkou přiznanou 26.481,60 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.518,40 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (rozdíl mezi částkou 30.000 Kč a částkou přiznanou 26.481,60 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 88 % ročně z částky 30.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 2.118,64 Kč) soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

19. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek v částce 787 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1.1. b) Sazebníku 5 % ze základu, tj. částku 3.935 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 3.148 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 787 Kč.