14 C 260/2020

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 58.432 Kč / úvěr + 22.680,61 Kč / smluvní pokuta

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39.068 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39.068 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 19.364 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19.364 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, částky 22.680,61 Kč a úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 49.437,56 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 58.432 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 4. 9. 2018.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se nedostavil.

3. Protože žalovaný byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře (sestaveného 4. 9. 2020 v 17: 20:30 hodin) soud zjistil, že dne 4. 9. 2018 byl žalovaný písemně (na šesti stranách) informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru uvedeného níže. Z prohlášení klientů sestaveného 4. 9. 2018 v 17: 19:41 hodin soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že byl informován o podmínkách úvěru a o informacích o zprostředkovateli a poskytovateli úvěru. b) Z hodnocení klienta sestaveného 4. 9. 2018 v 17: 22:29 hodin soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného: příjem ze zaměstnání 20.500 Kč měsíčně ze zaměstnání, s náklady na bydlení 2.000 Kč měsíčně, ostatní 200 Kč, celkem výdaje 5.610 Kč měsíčně, včetně zohlednění životního minima 3.410 Kč, jako volné zdroje byla uvedena částka 13.890 Kč měsíčně. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaný neměl žádný záznam v registru závazků; z výpisu z registru NRKI soud zjistil skóre žalovaného [příjmení] 439 (menší riziko). Z pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako technický specialista na dobu určitou do 30. 4. 2019. Z výplatní pásky za měsíc červen 2018 a červenec 2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 18.580 Kč a 19.661 Kč. Z historie transakcí na účtu žalovaného za den 12. 7. 2018 a 14. 8. 2018 soud zjistil, že na účet žalovaného byla připsána mzda ve výši 18.580 Kč a 19.661 Kč, počáteční stav účtu a konečný stav účtu nebyl uveden c) Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/ ze Smlouvy o úvěru [číslo] sestaveným 4. 9. 2018 v 17: 22:43 hodin, t.j 2 minuty po vyhotovení předsmluvního formuláře) a podepsaným žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč, který měl být poskytnut s úrokem ve výši 83,86 % ročně (odpovídajícím RPSN a pojímané jako tzv. efektivní úroková sazba zohledňující přesný počet dnů poskytnutí úvěrových prostředků) ve formě 60 měsíčních splátek po 2.733 Kč měsíčně do 19. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 163.980 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovanou ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pokud nová jistina vzniklá zesplatnění nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměn o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy; v případě akceptace návrhu žalovaného měla být na jeho účet převedena částka 50.000 Kč. d) Z oznámení z 6. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy byl schválen. e) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla 5. 9. 2018 převedena částka 50.000 Kč na účet 107 [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného). f) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný dluh řádně nesplácel, od října 2018 do července 2019 uhradil 10.932 Kč (4 x [číslo]). g) Z výzvy k zaplacení z 19. 6. 2019, 22. 7. 3 2019 a 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění smluvních povinností. Z předžalobní výzvy z 5. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 23. 7. 2019 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinností podle smlouvy před podáním žaloby; žalobkyně mimo jiné uplatňovala smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, právo na náhradu nákladů s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800Kč a právo na smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru. h) Z vyjádření znalce z 25. 10. 2018 k otázce rozdílu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou soud zjistil rozdíly mezi těmito sazbami (tj. že je třeba obě rozlišovat); přímý důsledek pro skutkový závěr však toto vyjádření nemělo.

4. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 83,86 % ročně splatit 60 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobkyni uhradil celkem částku 10.932 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující téměř 84 % ročně (při nominálním vyjádření sazby), RPSN činí rovněž téměř 84 % (tedy RPSN i úroky výrazně převyšují obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů, jak je zřejmé z výpisu ze statistických dat [obec] národní banky), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalované, sankce za předčasné zaplacení úvěru, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

13. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 50.000 Kč (se splátkami 2.733 Kč po dobu pěti let), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listin (výplatní páska, výpis z účtu) je sice zřejmé, že žalovaný v období za dva měsíce předcházející poskytnutí úvěru dosahoval příjmu cca 19.000 Kč a podle výpočtů ve formuláři hodnocení klienta by měl mít finanční prostředky na splácení stanovených splátek, nicméně bližší prozkoumání předložených údajů a dokladů takovému závěru v žádném případě neodpovídalo. Žalovanému sice byla poskytována zaměstnavatelem mzda, avšak nebyl znám počáteční ani konečný stav účtu žalovaného, tedy zda žalovaný bude schopen splácet měsíční splátky stanovené smlouvou. [příjmení] toho údaje uváděné žalovaným v prohlášení o nákladech a výdajích nebyly nikterak prověřovány, výše nákladů žalovaného se soudu navíc jeví jako nepravděpodobně nízká. Jestliže úvěr není poskytován s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, nelze nárokům věřitele v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z.č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

14. Soud si je vědom omezení aplikovatelnosti § 1813 občanského zákoníku, avšak s ohledem na rozsah smluvních ujednání a jejich komplikovanost (m.j. rozdíl mezi úrokovou sazbou efektivní a nominální, komplikovanost postupu při předčasném splacení úvěru) informace o cenách nebyly poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Rovněž úprava neúměrného zkrácení dle § 1793 občanského zákoníku není použitelná pro závěr o zjevné nespravedlivosti smlouvy. Zásah soudu ve smyslu § 588 občanského zákoníku je dán kromě zjištěné nespravedlivosti smluvních podmínek pro žalovaného též rozsahem, ve kterém žalobkyně úvěry poskytuje a ve kterých (viz níže) nejsou dlužníky povinnosti podle uvedených smluv plněny.

15. Soud ve své argumentaci rozhodl v souladu se zcela převažující rozhodovací praxí zdejšího soudu (t. zn. při posuzování smlouvy s obdobnými podmínkami poskytnutí úvěru): sp. zn. 14 C 281/2018, 19 C 145/2018, 14 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 279/2018), 14 C 220/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 15 C 219/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 11 C 206/2018, 16 C 173/2018 (sp. zn. 25 Co 333/2018), 13 C 169/2018 (sp. zn. 25 Co 360/2018), 13 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 64 Co 361/2018), sp. zn. 19 C 103/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 333/2018), 12 C 156/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 314/2018), 19 C 22/2019 (sp. zn. 25 Co 163/2019), 14 C 34/2019 (sp. zn. 25 Co 170/2019), 19 C 145/2018, 14 C 281/2018. Bez významu není ani to, že v řadě řízení ve stadiu odvolání (popř. po sdělení předběžného názoru soudce) jsou omezovány požadavky žalobkyně na úhradu úroku ve sjednané výši. Odchylná rozhodnutí (vycházející z platnosti smlouvy) jsou vydávána v senátu 9 C, dále se objevují u zdejšího soudu ojedinělá rozhodnutí na základě uznání žalovaného, či uzavřeného soudního smíru, aniž byla tato odchylka zdůvodněna a dále výjimečně při odchylných podmínkách poskytnutého úvěru či uznání dluhu dlužníka. Některá rozhodnutí, kterým bylo žalobě vyhověno, vycházejí z odchylných podmínek (úročení do cca 50 % p.a.).

16. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla sice soudem posouzena jako neplatná, nicméně žalovaný byl žalobkyni povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku vrátit plnění, kterého se mu na základě neplatné smlouvy dostalo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 50.000 Kč a žalovaný žalobkyni na splátkách uhradil celkem 10.932 Kč, soud žalobě co do částky 39.068 Kč vyhověl ([číslo] – [číslo] = [číslo]). Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu žalobkyně k plnění (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 47.500 Kč s úrokem z prodlení ([číslo] – [číslo] = [číslo]), částky 22.680,61 Kč a úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 49.437,56 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.