14 C 30/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci osvojitele: [osobní údaje osvojitele] osvojence: [osobní údaje osvojence] pro osvojení zletilého I. [celé jméno osvojence], narozený dne [datum] v [obec], syn matky [jméno] [jméno] [celé jméno osvojence], narozené dne [datum] ve Vietnamu, a otce [jméno] [příjmení], narozeného dne 31. 7. 1978 v [obec], je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem osvojitele [jméno] [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] ve Vietnamu s tím, že toto osvojení je obdobou osvojení nezletilého.

II. Osvojitel [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bude uveden v matrice jako otec osvojence [celé jméno osvojence], narozeného dne [datum], místo [jméno] [příjmení], narozeného dne 31. 7. 1978.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Osvojitel se domáhal osvojení zletilého [celé jméno osvojence] (dále jen„ osvojence“) s odůvodněním, že s osvojencem a jeho matkou žije ve společné domácnosti od narození osvojence, podílí se po celou dobu na jeho výchově a má s ním vztah jako otec se synem.

2. Osvojenec se k návrhu na osvojení připojil.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Osvojenec [celé jméno osvojence] se narodil dne 29. 5. 2005 jako syn matky [jméno] [jméno] [celé jméno osvojence], narozené dne [datum] ve Vietnamu (dále jen„ matka“), a otce [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] v [obec] (dále jen„ otec“). Osvojenec se se svým otcem nikdy nestýkal, otec pouze na základě rozsudku Okresního soudu v Chebu sp. zn. 19 P 187/2007 přispíval na výživu osvojence částkou 6.000 Kč měsíčně. Osvojitel žije s osvojencem ve společné domácnosti od jeho narození, po celou dobu se podílí na jeho výchově, bere ho jako svého syna a osvojenec jej uznává jako svého otce. Osvojitel má s osvojencovou matkou další dvě děti, [příjmení] [příjmení] [příjmení], narozeného dne [datum], a [příjmení] [jméno] [příjmení] [celé jméno osvojence], narozenou dne [datum], které s nimi žijí ve společné domácnosti. Osvojitel je bezúhonnou osobou, nikdy nebyl soudně trestán.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 794 občanského zákoníku, osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

5. Podle § 795 občanského zákoníku, předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

6. Podle § 796 odst. 2 občanského zákoníku, o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, a k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

7. Podle ust. § 846 občanského zákoníku lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle ust. § 847 odst. 1, 2 občanského zákoníku lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.

9. V daném případě se osvojitel domáhal osvojení zletilého osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého dítěte a které má sloužit ke sjednocení faktických a právních rodinných vztahů. Soud má za to, že jsou splněny podmínky pro osvojení osvojence dle ust. § 846 a § 847 občanského zákoníku, neboť osvojenec byl od svého narození vychováván osvojitelem jako vlastním otcem, vytvořil se mezi nimi citový vztah odpovídající vztahu rodičů a dětí a osvojitel je partnerem matky osvojence, s níž má další dvě děti. Navrhované osvojení není v rozporu se zájmem otce osvojence ve smyslu ust. § 847 odst. 2 nového občanského zákoníku, který s osvojením vyslovil souhlas, a nelze ani dovodit rozpor osvojení s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že osvojenec se svým osvojením souhlasí a že pro navrhované osvojení nebyla zjištěna žádná zákonná překážka, soud návrhu v plném rozsahu vyhověl.

10. Podle § 23 z. ř. s. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož se jedná o věc osobního stavu.