14 C 329/2018

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 11.166 Kč / úvěr

I. Řízení se co do částky 2.303,79 Kč na jistině zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.696,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.696,21 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení.

III. Žaloba na zaplacení částky 7.381,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.696,21 Kč od 11. 1. 2017 do 8. 12. 2017 a částky 2.766 Kč se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.080 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2.766 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 27. 12. 2016.

2. Podáním ze dne 17. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2.303,79 Kč s tím, že uvedená částka jí byla uhrazena v průběhu insolvenčního řízení žalovaného. Soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. co do částky 2.303,79 Kč v souladu s návrhem žalobkyně zastavil a předmětem řízení zůstala jistina ve výši 3.696,21 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.680 Kč, poplatky za výzvy k zaplacení 2.400 Kč, smluvní pokuta ve výši 2.766 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.

5. Soud provedl důkaz Smlouvou o úvěru, Obchodními podmínkami, Sazebníkem, potvrzením o schválení úvěru, dokladem o čerpání úvěru a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Dne 27. 12. 2016 uzavřeli účastníci prostřednictví elektronického systému žalobkyně Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na účet úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1.680 Kč (62290,3 % ročně) ve lhůtě 14 dnů, tj. do 10. 1. 2017. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jistiny nebo jakékoliv její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, RPSN byla ve smlouvě stanovena ve výši 62290,30 %. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 4.410 Kč na jistině, částkou 1.234,80 Kč na úroku a částkou 2.700 Kč na poplatcích za zaslané výzvy. Dne 8. 11. 2017 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k splnění dluhu do 30 dnů od odeslání výzvy.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky včetně poplatku splatit ve lhůtě 14 dní. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

12. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

13. Citovanými názory Ústavního soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úrok 62290,30 %, krátká doba splatnosti 14 dnů, RPSN 62290,30 %, vysoké množství údajně zaslaných upomínek á 300 Kč (8 ks) mající za následek navýšení dluhu o 40 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv.„ take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. [příjmení] toho soud poukazuje na skutečnost, že k závěru o neplatnosti smlouvy by dospěl soud i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně při uzavírání smlouvy porušila ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žádným způsobem neprověřovala úvěruschopnost žalovaného.

14. Smlouva byla sice posouzena jako neplatná, žalovanému se však dostalo plnění ve výši 6.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění po odečtení částečného plnění ve výši 3.696,21 Kč (6.000 Kč - 2.303,79 Kč = 3.696,21 Kč) žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data 9. 11. 2017. Pokud se týče splatnosti a tedy i počátku prodlení žalovaného s plněním, neztotožnil se soud s názorem žalobkyně, že žalovaný se dostal do prodlení již datem 11. 1. 2017, nýbrž má za to, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy odeslané dne 8. 11. 2017. Při vyhodnocení smlouvy jako neplatné není totiž možné uvažovat o splatnosti sjednané smlouvou, ale až na základě předžalobní výzvy doručené žalovanému dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 13. 11. 2017. Pokud byla lhůta k plnění v předžalobní výzvě stanovena do 8. 12. 2017 a pokud žalovaný v této lhůtě ničeho neplnil, dostal se do prodlení dnem 9. 12. 2017. Soud proto žalobu zamítl co do úroku z prodlení za období od 11. 1. 2017 do 8. 12. 2017 a dále co do nároků požadovaných dle neplatné smlouvy, tj. co do úroku a poplatků ve výši 7.381,78 Kč (11.077,99 Kč – 3.696,21 Kč = 7.381,78 Kč) a smluvní pokuty 2.766 Kč.

15. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na úhradu vzniklých nákladů, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.