14 C 344/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 22.589 Kč / úvěr

I. Žaloba na zaplacení částky 22.589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22.589 Kč od 14. 5. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 225,50 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22.589 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru č. 528604002 uzavřené dne 23. 5. 2022 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, dodatky ke smlouvě, obchodní podmínky, výpisy z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 13. 5.2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 23. 5. 2022 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. 528604002, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 279,82 % ročně (2.300 Kč) do 30 dnů, RPSN byla uvedena sazbou 279,83 %. Ve smlouvě byla dohodnuta možnost opakovaného prodloužení splatnosti smlouvy vždy o 30 dnů (celkem 11 x) při zaplacení poplatku za prodloužení ve výši 2.300 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a dále poplatek za zaslání upomínky ve výši 50 Kč (počet upomínek omezen na 3). Dodatky ke smlouvě ze dne 25. 5. 2022, 3. 6. 2022, 9. 6.2022, 13. 6. 2022, 27. 6. 2022, 30. 6. 2022, 1. 7. 2022, 2. 7. 2022, 18. 7. 2022, 19. 7. 2022, 23. 7. 2022, 20. 8. 2022, 21. 9. 2022, 23. 9. 2022, 3. 10. 2022, 24. 10. 2022, 29. 10. 2022 a 5. 1. 2023, kterými byl postupně čerpaný úvěr navýšen na částku 62.600 Kč, a dodatky ze dne 22. 6. 2022, 20. 9. 2022, 18. 7. 2022, 21. 8. 2022, 21. 10. 2022, 21. 11. 2022, 20. 12. 2022, 4. 1. 2023 a 5. 3. 2023 došlo k prodloužení doby splatnosti úvěru na 317 dní do 5. 4. 2023. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 37.150 Kč, kterou právní předchůdce věřitel započetl na poplatky na prodloužení doby splatnosti, a dále částku 53.090 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu (41.233 Kč) a zčásti na příslušenství (11.857 Kč), celkem tedy k rukám právního předchůdce žalobkyně uhradila 90.240 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 11. 7. 2024 bylo žalované zaslán oznámení o postoupení pohledávek spolu s předžalobní upomínkou. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 22.589 Kč, z toho částkou 21.367 Kč na jistině, částkou 109 Kč na úrocích a částkou 1.413 Kč na smluvní pokutě.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalované ve výši dle smlouvy a jejích dodatků poskytl, žalovaná však dohodnuté částku zahrnující úroky a poplatky právnímu předchůdci žalobkyně v prodloužené lhůtě splatnosti neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

17. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (dle základní smlouvy krátká doba splatnosti 1 měsíce s úroky za tuto dobu splatnosti dosahujícími 23 % jistiny (279,82 % ročně), RPSN přesahují 279 %, poplatky za prodloužení doby splatnosti vždy o dalších třicet dnů ve výši 2.300 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně v případě prodlení počítaná z jistiny úvěru) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

18. Krom toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z tvrzení žalované o příjmech a výdajích, žalovaná byla lustrována v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, příslušnými dokumenty ohledně lustrace však nedisponuje. Žalovaná nadto podle odst. 1.

2. OP prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, a není si vědoma, že by byla evidována v nějaké z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Jiným způsobem právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumal, žalobkyně žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nepředložila. Soud tak nezbylo než uzavřít, že právním předchůdcem žalobkyně nebyl dodržen postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

19. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 62.600 Kč a žalovaná uhradila celkem částku 90.240 Kč, tedy částku přesahující vyčerpané finanční prostředky, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

21. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 225,50 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.129,50 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 904 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 225,50 Kč.