14 C 345/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 12.322 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.500 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 3.822 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.322 Kč od 22. 7. 2023 do 30. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.822 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8.500 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 855,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12.322 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 6. 2023 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. 5461E/598755, potvrzením o platbě, potvrzením o provedené transakci, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2024 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 21. 6. 2023 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. 5461E/598755, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8.500 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.785,24 Kč a úroku ve výši 36 % ročně (251,51) do 21. 7. 2023, RPSN byla uvedena sazbou 1264, při překročení dohodnuté doby splatnosti pak činil poplatek za poskytnutí úvěru 3.570,49 Kč a RPSN 9062,72 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9. 2024 postoupila na žalobkyni. Dne 20. 9. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 8.500 Kč na jistině, částkou 251,51Kč na úrocích a částkou 3.570,49 Kč na poplatku.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splatit nedostál, ničeho právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

17. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (krátká doba splatnosti 1 měsíce, poplatky s úroky dosahující 45,65 % jistiny a RPSN přesahují 8000 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

18. Krom toho právní předchůdce žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pouze uvedl, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, jiným způsobem žalovaného nezkoumal, žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložil. Soud tak nezbylo než uzavřít, že právním předchůdcem žalobkyně nebyl dodržen postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

19. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8.500 Kč a žalovaný poté ničeho neuhradil, má žalobkyně právo na její vrácení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 8.500 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 20. 9. 2024), tedy jí došla dne 25. 9. 2024, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostala se dnem 1. 10. 2024 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 8.500Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 1. 10. 2024 do zaplacení,21. ve zbytku co do částky 2.739 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.739 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6.000 Kč od 2. 2. 2023 do 12. 4. 2024 soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 855,76 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 314 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.322 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

23. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.