14 C 346/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 362 22 Nejdek pro 45.968,69 Kč / úvěr

I. Řízení se zastavuje co do částky 18.789 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18.789 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.211 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23.211 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení a částky 3.968,69 Kč se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 194 Kč na účet č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411034625, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 52.620 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 27. 5. 2024. Podáním ze dne 18. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 18.789 Kč s tím, že žalovaná tuto částku uhradila původnímu věřiteli před podáním žaloby. Dále opravila výši smluvní pokuty na částku 3.968,69 Kč (0,1 % denně z částky 11.211 Kč od 30. 10. 2024 do 19. 10. 2025). Soud proto řízení ve výroku I. rozsudku v navrhovaném rozsahu dle ust. 96 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení zůstalo zůstala částka 23.211 Kč a smluvní pokuta ve výši 3.968,69 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 5. 2024 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz) a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se společnost , právnická osoba, , IČ: 228845, sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr (úvěrový limit) 30.000 Kč úročený 40 % měsíčně a žalovaná se jej zavázala splácet v měsíčních splátkách tak, že smluvní úrok bude splácet ve splátkách ve výši úroku přirostlého za období předcházející datu splatnosti na dobu do splacení úvěru a jistinu uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, RPSN činila 5529,84 %. Pro případ prodlení žalované s plněním, tj. s vrácením úvěru či placením smluvního úroku byla v čl. IV smlouvy úroku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení, a povinnost platit účelně vynaložené náklady dle Sazebníku. Pro případ prodlení žalované po dobu dva měsíce a delší bylo v čl. VI. sjednáno bez dalšího zesplatnění celého dluhu.

4. Z potvrzení o platbě ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že původní věřitel poskytl na účet č. 328063056/0300 uvedený ve smlouvě částku 30.000 Kč.

5. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 26. 10. 2024 soud zjistil, že původní věřitel upozornil žalovanou na zesplatnění úvěru k datu 26. 10. 2024 (pro porušení platební povinnosti) a vyzval ji k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení dluhu ve výši ve lhůtě do 3 dnů, podle potvrzení ZPC , právnická osoba, . byla předžalobní výzva byla odeslána dne 21. 10. 2025.

8. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr při zohlednění žalobního tvrzení, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila.

9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které původní věřitel poskytnul žalované úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru včetně sjednaných úroků ve výši 40 % p.m. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila částku 18.789 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu dluhu.

16. Soud nejprve podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (splátka minimálně 12.000 Kč -při umořování pouhých úroků a nikoli jistiny, úroky 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5000 %, tj. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností.

17. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout revolvingový úvěr 30.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně obecně uvedla, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstřík a databázích, jakož i z osobních dokladů poskytnutých klientem a v neposlední řadě ze sdělení a dokladů klienta, ze kterých vyplývajíc jeho příjmy a výdaje, a předložila soudu jako jediný důkaz výpis transakcí z bankovních účtů žalované za období od února do dubna 2024. Z těchto výpisů transakcí na účtech žalované však nebyl zřejmý počáteční ani konečný stav prostředků na účtu v jednotlivých měsících a především, což je podstatné, výdaje žalované buď příjmům odpovídaly (Spoření s bonusem, Plus Konto), nebo je výrazně převyšovaly příjmy (Poštovní účet). Jako podezřelé se jevilo množství provedených transakcí na Poštovním účtu, kdy většinou žalovaná vkládala na svůj účet částky v rozmezí sta až tisíce korun a obratem je vybírala či poukazovala na další platby, přičemž bylo zřejmé, že část těchto prostředků byla využívána na sázení, a krom toho celkové příjmy mnohonásobně převyšovaly mzdu žalované (z výpisu z účtu Plus Konta činila mzda žalované v dubnu 2024 31.471 Kč). Pro ilustraci např. v měsíci dubnu 2024 činily celkové příjmy žalované na Poštovním účtu částku 167.483 Kč, z toho bylo 40.000 Kč z půjček od , Anonymizováno, a , Anonymizováno, Finance, a výdaje činily 217.282 Kč. Z uvedeného nelze dle názoru soudu nikterak dovodit, že by žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem splácet, a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, uzavřel soud, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

18. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 30.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně měla dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní nároky požadované žalobou neměla žalobkyně dle neplatné smlouvy nárok. Jelikož žalovaná původnímu věřiteli uhradila částku 189.789 Kč, vzniklo žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupen, práva na zaplacení částky 11.211 Kč (30.000 – 18.789). Soud proto žalobě ve výroku II. co do částky 11.211 Kč vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu ve výroku III. zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, soud nárok žalobkyně na úroky z prodlení zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

20. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 526 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 2.299 Kč (5 % z částky 45.968,69 Kč). Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 2.105 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 194 Kč.