14 C 40/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: uznání cizího rozhodnutí

I. Návrh na uznání rozsudku vydaného Bristol County Superior Court – [příjmení] [příjmení], 441 [příjmení] [příjmení], 1st floor, [příjmení] [příjmení], [příjmení] [číslo] dne 18. 12. 2020 pod spisovou značkou [číslo] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 13.068 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podaným návrhem domáhal uznání rozsudku vydaného Bristol County Superior Court – [příjmení] [příjmení], 441 [příjmení] [příjmení], 1st floor, [příjmení] [příjmení], [příjmení] [číslo] dne 18. 12. 2020 pod spisovou značkou [číslo] s odkazem na ust. § 14 až 16 zákona o mezinárodním právu soukromém s odůvodněním, že uznání cizího rozhodnutí je nutné pro provedení exekuce.

2. Žalovaný namítal, že cizí rozhodnutí nelze uznat z důvodů uvedených v ust. § 15 dost. 1 písm. a), d) a e) zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť věc nenáleží do pravomoci českých soudů, žalovaný o řízení v USA nevěděl, soudem mu nebyl doručen ani návrh ani předvolání k jednání a uznání by bylo v rozporu s veřejným pořádkem, neboť cizí rozhodnutí bylo vydáno v době pandemie, žalovaný se nemohl do USA dostavit, navíc neovládá anglický jazyk.

3. Mezi účastníky bylo nesporné: Dne 18. 12. 2021 vydal Bristol County Superior Court – [příjmení] [příjmení], 441 [příjmení] [příjmení], 1st floor, [příjmení] [příjmení], [příjmení] [číslo] - soud první instance státu Massachusetts, odvolací soud (Trial Court of Massachusetts, The Superior Court) pod spisovou značkou [číslo] rozsudek pro zmeškání, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši [číslo] dolarů spolu s úrokem ve výši [číslo] dolarů a soudní výlohy ve výši 280 dolarů (dále jen„ rozhodnutí cizího státu“).

4. Žalovaný ohledně nedostatku pravomoci soudů USA odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3157/2013 ze dne 22. 8. 2014, podle něhož by příslušnost cizího soudu byla ve vztahu k překážkám uznání dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) ZMPS (původně § 64 dost. 1 písm. a) ZMPS) dána tehdy, pokud by žaloba směřovala proti osobě s bydlištěm na území USA, žalovaný však k USA žádnou vazbu nemá, s výjimkou toho, že v USA žije jeho syn – žalobce, se kterým se žalovaný nestýká, nikdy nebyl občanem USA, neměl v USA nikdy bydliště, nemá tedy k USA ani minimální vztah. Pokud jde o odnětí možnosti žalovanému účastnit se řízení, žalovaný o jednání v USA nevěděl, nebylo mu doručeno předvolání k soudu, ani návrh na zahájení řízení, ani samotné rozhodnutí, což ostatně vyplývá i z listin předložených žalobcem, kde je konstatováno, že doručení žalovanému nebylo provedeno, a že soud nezaslal ověřený originál doplněného rozsudku žalovanému, protože jeho adresu poskytl žalobce. Dokument označený jako„ Demand and Notice for Payment on Demand Promisssory Note“ nemůže výt vůči žalovanému řádnou výzvou k úhradě, celý text byl v anglickém jazyce, který žalovaný neovládá. Postup amerického soudu je zcela v rozporu s Úmluvou o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, výzva byla zaslána přímo právním zástupcem žalobce, nikoli soudním orgánem. V doručování výzvy v jazyce nesrozumitelném pro žalovaného spatřoval žalovaný i rozpor s veřejným pořádkem, neboť tím byla narušena zásada rovnosti účastníků, a rozpor s veřejným pořádkem spatřoval žalovaný i v tom, že rozhodnutí bylo vydáno v době celosvětové pandemie Covid-19, kdy by se žalovaný tak jako tak nemohl k jednání dostavit, a dále že doručováním výzvy.

5. Žalobce popíral, že by žalovaný o soudním sporu v USA nevěděl. Uvedl, že dne 4. 11. 2019 zaslal osobně právní zástupce žalobce žalovanému doporučeně výzvu“ Demand and Notice for Payment on Demand Promissory Note“ v anglickém jazyce na dvě známé adresy do České republiky, žalovaný je obdržel, neboť o ní hovořil v dopise žalobci ze dne 17. 11. 2019. Tím, že se žalovaný ve stanovené lhůtě nikterak v řízení nebránil, odmítl z pohledu práva USA svá práva v soudním sporu, a soud ve věci rozhodl. Pokud jde o doručování rozhodnutí, pak podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 18 Co 282/2019 nedoručení cizího rozsudku pro zmeškání automaticky nevede k závěru, že cizí rozhodnutí nelze uznat, nejprve je nutné posoudit procesně právní úpravu doručování státu, ve kterém byl rozsudek vydán, a v té souvislosti pak to, zda nedoručení rozsudku pro zmeškání vedlo k porušení práva účastníka řádně se účastnit řízení. Pravomoc soudů USA vůči žalovanému jako českému občanovi dovozoval žalobce z generálního zákona – případ International Shoe Co. v . Washingzon z roku 1945, podle něhož mají soudy USA jurisdikci nad nerezidenty, pokud (a) nerezident má dostatečné„ minimální kontakty“ se státem, (b) soudní spor vznikl na základě těchto kontaktů, a (c) jurisdikce by byla v souladu s pojmy fair play a podstatné spravedlnosti.

6. Z detailních údajů případu [číslo], v němž bylo vydáno posuzované rozhodnutí, soud zjistil, že dne 30. 10. 219 byla podána žaloba, dne 4. 11. 2019 byla věc přidělena soudci, dne 27. 2. 2020 požádal žalobce o rozhodnutí bez přítomnosti žalovaného (rozsudek pro zmeškání), dne 28. 2. 2020 schválení žádosti o rozsudek pro zmeškání: žádné kroky nebyly provedeny, protože doručení žalovanému nebylo provedeno.

7. Z čestného prohlášení právního zástupce žalobce [jméno] [příjmení]. Kuppersteina ze dne 1 6. 4. 2021 zjistil, že soud nezaslal originál rozsudku žalovanému, neboť jeho adresu poskytl soudu žalobce a nikoli žalovaný, a dále, že žalovanému byla stížnost1/žaloba doručena dle soudních předpisů České republiky týkajících se doručení předvolání a stížností/žaloby, a to údajně právním zástupcem žalobce v České republice 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Podle ust. § 14 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) rozhodnutí soudů cizího státu a rozhodnutí úřadů cizího státu o právech a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen„ cizí rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána českými orgány veřejné moci.

10. Podle ust. § 15 odst. 1 písm. a), d) a e) ZMPS pokud z dalších ustanovení tohoto zákona není stanoveno něco jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, jestliže účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení, jestliže by se uznání zjevně příčilo veřejnému pořádku.

11. Podle ust. § 16 odst. 1 ZMPS uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Podle odst. 2 se cizí rozhodnutí v ostatních věcech uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.

12. Podle čl. 2 vyhl. ministra zahraničních věcí č. 85/1982 Sb., o Úmluvě o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (dále jen„ Haagská úmluva“) každý smluvní stát určí ústřední orgán, který je pověřen přijímat žádosti o doručení došlé z jiných smluvních států a vyřizovat je podle článků 3 až 6. Podle čl. 3 Haagské úmluvy orgán nebo oprávněná úřední osoba, příslušná podle právního řádu státu, ve kterém byla písemnost vyhotovena, zašle ústřednímu orgánu dožádaného státu žádost podle vzoru připojeného k této úmluvě; ověření nebo jiné podobné formality nejsou třeba. K žádosti bude přiložena soudní písemnost nebo její kopie. Žádost a její přílohy se zasílají ve dvojím vyhotovení. Podle čl. 5 Haagské úmluvy ústřední orgán dožádaného státu doručí písemnost nebo zařídí její doručení a) buď způsobem stanoveným právním řádem dožádaného státu pro doručování písemnosti vyhotovených v tomto státě a určených osobám nacházejícím se na jeho území, b) nebo zvláštní formou požadovanou žadatelem, pokud není v rozporu s právním řádem dožádaného státu. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 písm. b) je vždy přípustné doručení prosté, je-li adresát písemnosti ochoten ji dobrovolně přijmout. Má-li být písemnost doručena podle odstavce 1, ústřední orgán může požadovat, aby byla sepsána v úředním jazyku nebo v jednom z úředních jazyků dožádaného státu, nebo aby byla do takového jazyka přeložena. Podle čl. 9 Haagské úmluvy každý smluvní stát může kromě toho zasílat soudní písemnosti, které mají být doručeny, konzulární cestou orgánů druhého smluvního státu, které tento tát pověřil doručováním.

13. Podle čl. 10 Haagské úmluvy nevznese-li stát, ve kterém má být písemnost doručena, námitky, nebrání tato úmluva možnosti, aby a) soudní písemnosti byly zasílány osobám v cizině přímo poštou, b) oprávněné úřední osoby státu, kde byla písemnost vyhotoveny, doručily soudní písemnosti přímo prostřednictvím oprávněných úředních osob státu, ve kterém má být písemnost doručena, c) osoby mající právní zájem na soudním řízení doručily soudní písemnosti přímo prostřednictvím oprávněných úředních osob státu, ve kterém má být písemnost doručena.

14. V posuzovaném případě se žalobce domáhal uznání rozhodnutí vydaného soudem USA a vzhledem ke skutečnosti, že mezi Českou republikou a USA nebyla uzavřena žádná smlouva upravující vzájemné uznávání rozhodnutí, bylo nutno na daný případ aplikovat obecná ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, a to konkrétně ustanovení § 14 a 16 ZMPS. Žalobce předložil originál cizího rozsudku s překladem opatřený apostilou, avšak žalovaný s odkazem na ust. § 15 písm. a), d) a e) ZMPS uvedl překážky, pro které by nemělo být cizí rozhodnutí uznáno, a to že nebyla dána pravomoc soudu USA rozhodnout ve věci, dále že žalovanému byla odňata možnost účastnit se řízení a že by se uznání příčilo veřejnému pořádku. Pokud jde o neúčast žalovaného v řízení, z tvrzení žalobce a z jím předložených důkazů vyplynulo, že žalobce podal dne 30. 10. 2019 na žalovaného u soudu státu Massachusetts žalobu a že tento soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž však žalovanému cokoliv v řízení doručoval, veškeré listiny vztahující se k soudnímu řízení (výzva k plnění, směnka, kalkulátor úroku, žaloba, předvolání) měly být žalovanému doručovány v anglickém jazyce prostřednictvím právního zástupce žalobce v České republice. Právní zástupce žalobce sice předložil podací lístky ze dne 4. 11. 2019 a z reakce žalovaného vyplynulo, že mu nějaké listiny v angličtině od právního zástupce žalobce doručeny byly, avšak není zřejmé, o jaké konkrétní listiny se jednalo, navíc bylo zcela zjevné, že žalovanému byl obsah listin z důvodu neznalosti anglického jazyka nesrozumitelný. Již s ohledem na zpochybnění doručení předvolání a žaloby žalovanému by bylo možné shledat námitku žalovaného dle ust. § 15 odst. 1 písm. d) ZMPS důvodnou, nicméně zcela nezpochybnitelné je, že soud státu Massachusetts flagrantním způsobem porušil ohledně doručování Haagskou úmluvu, neboť Českou republikou byla vznesena námitka vůči čl. 10 Haagské úmluvy, kterou bylo vyloučeno na území České republiky doručování soudních písemností z jiného smluvního státu prostřednictvím pošty nebo oprávněných úředních osob. Podle čl. 3 Haagské úmluvy mělo být doručování realizováno prostřednictví dožádání mezi ústředními orgány USA a České republiky, přičemž dle čl. 5 Haagské úmluvy by ústřední orgán České republiky mohl požadovat překlad doručovaných písemností. Tvrzené doručování soudních písemností prostřednictvím právního zástupce protistrany tak není možné v daném případě považovat za řádné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo0623/2008), a to i kdyby jejich doručení žalovanému bylo prokázáno. Soud proto uzavřel, že žalovanému bylo postupem soudu USA znemožněno řádně se účastnit řízení, jak má na mysli ust. § 15 odst. 1 písm. d) ZMPS, a žalobu na uznání rozhodnutí státu Massachusetts zamítl a z důvodu hospodárnosti se již nezabýval dalšími namítanými důvody žalovaného pro neuznání rozhodnutí dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) a e) ZMPS.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.068 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.500 Kč za vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 4. 2021, z částky 1.500 Kč za vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 6. 2021, z částky 1.500 Kč za vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 8. 2021, z částky 1.500 Kč za nahlížení do spisu dne 10. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze a z částky 1.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 10. 2021 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.800 Kč ve výši 2.268 Kč.