14 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 23.500 Kč / úvěr

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.700 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3.500 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč výši 15 % od 13. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 20.000 Kč od 11. 9. 2023 do 12. 7. 2024 se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.674 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala na žalovaném zaplacení částky 23.500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. 496913003 uzavřené dne 11. 8. 2023 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.700 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3.500 Kč, a proto soud řízení v navrhovaném rozsahu ve výroku I. rozsudku dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 20.000 Kč s úrokem z prodlení od data 11. 9. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. 496913003 ze dne 11. 8. 2023, Obchodními podmínkami, výpisem z účtu, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, přílohou smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2024 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 11. 8. 2023 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. 496913003, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.500 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 279,83 % ročně (za dohodnuté období 4.600 Kč) do 10. 9. 2023, RPSN činila 1. 141,, právnická osoba, případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslání upomínky 50 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně v dohodnuté době ničeho neuhradil. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne 2. 7. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu do 12. 7. 2024. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 20.000 Kč na jistině a částkou 1.438,36 Kč na úrocích z prodlení za období od 11. 9. 2023 do 4. 3. 2024.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splatit nedostál, ničeho právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

17. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (krátká doba splatnosti 1 měsíce, úroky 279,83 % ročně, RPSN přesahují 1141 %, v případě prodlení smluvní pokuta 0,1 % denně z celé jistiny) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.18. [příjmení] toho právní předchůdce žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze uvedl, že právní předchůdce žalobkyně nahlédl do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), a na výzvu soudu ze dne 10. 2. 2025 reagoval tak, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet a vzal žalobu zpět co do úroku a co do smluvní pokuty. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právním předchůdcem žalobkyně nebyl dodržen postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

19. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný poté ničeho neuhradil, má žalobkyně právo na její vrácení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy datem 13. 7. 2024 (v předžalobní výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 12. 7. 2024), neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Soud proto žalobkyni přiznal částku 20.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 13. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, t. j. co do úroku z prodlení od 11. 9. 2023 do 12. 7. 2024 žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.674 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 940Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.392 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 940 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.500 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.