14 C 412/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 322.845,08 Kč úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 322.845,08 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 6.573,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 322.845,08 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 315.908,58 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 6.936,50 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 43.103,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 322.845,08 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 4. 2020 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., aniž nařizoval jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu žalovaného, ceníkem, poslední výzvou k úhradě před zesplatněním úvěru, rozhodnutím o okamžité splatnosti úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 14. 4. 2020 byla mezi původním věřitelem jako úvěrující bankou a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru, jejímž obsahem byl závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 320.966 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši včetně smluveného úroku ve výši 8,7 % ročně a poplatků dle sazebníku. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce či pro případ prodlení se splacením více než dvou splátek bylo v článku 8 sjednáno právo původního věřitele prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný ve lhůtě a za podmínek stanovených v písemné výzvě. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěrových splátek a dluh na základě výzvy ze dne 29. 9. 2021 do data 31. 10. 2021 neuhradil, původní věřitel rozhodl o zneplatnění úvěru k datu 31. 10. 2021, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 31. 10. 2021, v němž zároveň vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 postoupil původní věřitel pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 315.908,58 Kč na neuhrazeném zůstatku úvěru, částkou 6.936,50 Kč na neuhrazených úrocích z úvěru a částkou 6.573,26 Kč na kapitalizovaných úrocích.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úrok z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 322.845,08 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy splácet poskytnutý úvěr, a proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu.

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě v plném rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanský zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a úroku z úvěru vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43.103,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12.914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 322.845,08 Kč sestávající z částky 9.620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4.810 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9.620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24.950 Kč ve výši 5.239,50 Kč.