14 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 11.680,09 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2.400 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 9.270,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.315,35 Kč od 24. 9. 2024 do 28. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2.915,35 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2.400 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, částky 9,61 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11.680,09 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25015141 uzavřené dne 9. 4. 2024 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení tak, že žalovaná čerpala úvěrové finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a uhradila celkem částku 2.600 Kč, která byla zohledněna v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se nedostavila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25015141, přehledem bankovních transakcí, potvrzením o provedené transakci, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, výpovědí a předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Dne 9. 4. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25015141, na základě které žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z jistiny (RPSN 2560,03 %), poplatkem za službu„ Klidné spaní“ ve výši 3,66 % denně, poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 0,96 % denně. Pro případ prodlení žalované byla v čl. VII. Sjednána povinnost žalované uhradit účelně vynaložené náklady ve paušální výši 25 Kč denně (max. 499 Kč měsíčně), poplatek za upomínku ve výši 105 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V čl. IX. Smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně smlouvu vypovědět z důvodů uvedených ve Všeobecných podmínkách, které však soudu předloženy nebyly. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou po dobu 92 dnů smlouvu vypověděla. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 2.600 Kč. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 4.987,46 Kč na jistině, částkou 52,13 Kč za vyplacení tranší úvěru, částkou 6.355,13 Kč na úroku (neuvedeno, za jaké období byl kapitalizován), částkou 98,82 Kč za službu„ Klidné spaní“, částkou 151,02 Kč za službu„ Presto“ a částkou 25,92 Kč za službu„ Informační SMS servis“. Dopisem ze den 20. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluh do 3 dnů.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

8. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, žalobkyni uhradila celkem částku 2.600 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

16. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (částka požadovaná žalobkyní více jak dvojnásobně převyšuje samotnou jistinu dluhu, úrok byl sjednán ve výši mnohonásobně přesahující běžně poskytované úroky z úvěrů - 389,09 % ročně, RPSN ve výši 2560,03 % rovněž, s ohledem na výši jistiny vysoké měsíční paušální náklady na upomínání – 10 % z jistiny) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.17. [příjmení] toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, uvedla, že žalovaná byla lustrována v databázích umožňující posouzení úvěruschopnosti – CNCB, NRKI BRKI, v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, dále vycházela z informací od žalované, z výpisů z účtu a z výplatních pásek, žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy nepředložila. Předložila pouze listinu nazvanou jako„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, jakýsi interní dokument, v níž bylo uvedeno, že ověřený čistý příjem žalované činí 43.239 Kč, čistý příjem dokladovaný žalované je 35.000 Kč, měsíční náklady na bydlení činí 15.000 Kč, měsíční výdaje na půjčky 2.500 Kč a disponibilní příjem žalované činí 24.500 Kč. Soud má za dané situace za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila skutečné finanční, majetkové a osobní poměry žalované z hlediska schopnosti splácet úvěr, a tedy nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

18. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalobkyně poskytla žalované částku 5.000 Kč a žalovaná uhradila částku 2.600 Kč, má žalobkyně právo na vrácení částky 2400 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2.400 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 20. 1. 2025), tedy jí došla dne 23. 1. 2025, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila, dostala se dnem 28. 1. 2025 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % od 29. 1. 2025 do zaplacení, ve zbytku co do částky 9.270,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.315,35 Kč od 24. 9. 2024 do 28. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2.915,35 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2.400 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, částky 9,61 Kč, soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

20. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.