14 C 63/2023

Plný text

[název soudu] rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je spoluvlastníkem v jedné ideální polovině pozemkové parcely parc. č. 389/25, zapsané pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek] a okres [okres] [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65.541,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou původně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že je spoluvlastníkem v jedné ideální polovině pozemkové parcely parc. č. 389/25 a pozemkové parcely parc. č. 429/6, oddělené podle geometrického plánu č. 450-16/2021 z pozemkové parcely parc. č. 429/2, vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek] (dále jen„ předmětné pozemky“) s odůvodněním, že se jejich podílovým spoluvlastníkem stala na základě řádného či mimořádného vydržení. Uváděla, že jí a jejímu bývalému manželovi byla v roce 1977 přidělena do osobního užívání stavební parcela parc. č. 487 v k. ú. [obec] u [anonymizována dvě slova] za účelem výstavby rodinného domu a bylo k ní zřízeno právo osobního užívání. Dále jim byla přidělena do osobního užívání část pozemkové parcely parc. č. 389/2 za účelem zřízení zahrádky u rodinného domu. Žalobkyně a její manžel na st. parc. č. 487 následně postavili rodinný dům kolaudovaný v roce 1986 a předmětné pozemky užívali spolu s parcelou parc. č. 487 a parcelou parc. č. 389/2 v dobré víře, že jim jako vlastníkům náleží. Rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 2. 1996, č. j. 11 C 370/95-13 bylo manželství žalobkyně a jejího manžela rozvedeno (právní moc 20. 3. 1996), vypořádání společného jmění manželů provedeno nebylo. Dne 4. 12. 2014 bývalý manžel žalobkyně zemřel. V průběhu roku 2020 žalobkyně zjistila, že oplocení pozemku kolem domu neodpovídá skutečnému průběhu hranic, kdy mimo jiných částí zasahuje i do pozemkové parcely parc. č. 389/25 a dále do pozemkové parcely parc. č. 429/2 ve vlastnictví žalované. Vzhledem k tomu že žalobkyně a její bývalý manžel předmětné pozemky po vydržecí dobu dle § 134 občanského zákoníku užívali s tím, že jsou součástí jejich pozemků, stali se uplynutím vydržecí doby jejich vlastníky, resp. dle ust. § 150 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v důsledku neprovedení vypořádání společného jmění manželů jejich podílovými spoluvlastníky, a to každý v jedné ideální polovině. Pokud by nebyly splněny podmínky pro řádné vydržení, byly by splněny podmínky pro mimořádné vydržení dle ust. § 1095 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

2. Podáním zde dne 31. 5. 2024 vzala žalobkyně žalobu co do určení vlastnického práva k pozemkové parcele parc. č. 429/6 v k. ú. [obec] u [anonymizována dvě slova] s odůvodněním, že mezi účastníky bylo ohledně vlastnického práva žalobkyně k uvedené parcele učiněno souhlasné prohlášení. Soud proto usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 14 C 63/2023-93 řízení v navrhovaném rozsahu zastavil a předmětem řízení zůstalo určení vlastnického práva žalobkyně k pozemkové parcele par. č. 389/25 v k. ú. [obec] u [anonymizována dvě slova].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že jim sporné části parcel patří, neboť z podepsaných smluv a z dalších dokumentů (zejména z geometrického plánu č. 99290-298/85) jí byla zřejmá přesná výměra oprávněně užívaných pozemků a jejich geometrické určení včetně jejich [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně si byla po celou dobu vědoma toho, že není vlastníkem sporných částí parcel, jednala při jejich neoprávněném užívání nepoctivě, a nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení dle § 1095 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

4. Mezi účastníky bylo nesporné: Žalobkyně a její dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně] jsou spoluvlastnicemi pozemku stavební parc. č. 137 o výměře 101 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. č. 487 o výměře 839 m2 v [katastrální uzemí] [anonymizováno], obci [obec], okres [okres], a to každá z jedné ideální poloviny. Žalovaná je vlastníkem sousední pozemkové parcely č. 389/25 o výměře 77 m2 a sousední pozemkové parc. č. 429/6 o výměře 16 m2, oddělené z pozemkové parcely č. 429/2, v [katastrální uzemí] [anonymizováno], obci [obec], okres [okres] (dále jen„ předmětné pozemky“).Rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] ze dne 29. 6. 1977, č. j. F -1355/77- byla žalobkyni a jejímu tehdejšímu manželovi [jméno] [příjmení] přidělena do osobního užívání stavební parcela č. kat. 487 v [katastrální uzemí] o výměře 806 m2 (právní moc 25. 6. 1977). Dne 29. 10. 1977 byla mezi Československým státem zastoupeným místním Národním výborem v [obec] a žalobkyní a jejím manželem uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku st. parc. č. 487 o výměře 806 m2 v [katastrální uzemí] za úhradu 2.418 Kč. Žalobkyně a její manžel na pozemku st. parc. č. 487 postavili rodinný dům, který byl kolaudován kolaudačním rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec], odboru výstavby a územního plánování ze dne 20. 3. 1986, č. j. V .294/86/.Rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 2. 1996, č. j. 11 C 370/95-13 bylo manželství žalobkyně a jejího manžela [jméno] [příjmení] rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 20. 3. 1996. Mezi bývalými manželi nedošlo k vypořádání SJM ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Dne 4. 12. 2014 zemřel bývalý manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] a veškerý majetek po zůstaviteli nabyla dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně] na základě usnesení [název soudu] ze dne 11. 3. 2015, č. j. 30 D 23/2015-55 (právní moc 11. 3. 2015).Tyto skutečnosti byly ostatně zjištěny i z výpisu z katastru nemovitostí, informací o pozemku, rozhodnutí Finančního odboru Okresního národního výboru [okres] dne 29. 6 1977, č. j. Fin/3SN-1355, dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 29. 10. 1977, rozhodnutí Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] ze dne 11. 6. 1980, č.j. F -3-SM-616/80-, kolaudačního rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec], odboru výstavby a územního plánování ze dne 20. 3. 1986 č. j. V .294/86/, rozsudku [název soudu] ze dne 8. 2. 1996, č. j. 11 C 370/95-13 a usnesení [název soudu] ze dne 11. 3. 2015, č. j. 30 D 23/2015-55.

5. Sporná mezi účastníky byla otázka vydržení předmětných pozemků, a v té souvislosti existence dobré víry žalobkyně a jejího bývalého manžela ve vztahu k vlastnickému právu k předmětným pozemkům, délka držby předmětných pozemků, a ve vztahu k mimořádnému vydržení otázka, zda byl na straně žalobkyně a jejího bývalého manžela nepoctivý úmysl.

6. Žalobkyně uváděla, že se do domu s bývalým manželem nastěhovali v říjnu 1983, v průběhu roku 1984 bylo postaveno oplocení a ke kolaudaci domu došlo v roce 1986. Oplocení se stavělo podle dřevěných kolíků, jejich vytýčení zajistil bývalý Místní národní výbor [obec], přičemž žalobkyně se svým bývalým manželem stavěli oplocení mezi svým pozemkem 487 a pozemkem parc. č. 389/3 manželů [příjmení], pozemkem žalované parc. č. 429/2 (příjezdová komunikace), částečně pozemkem pana [příjmení] parc. č. 389/10 a pozemkem manželů [příjmení] parc. č. 389/11, oplocení mezi jejich pozemkem a pozemkem manželů [příjmení] parc. č. 388/2 existovalo ještě před stavbou rodinného domu žalobkyně a oplocení mezi jejich pozemkem a pozemkem parc. č. 488 stavěli manželé [příjmení]. Skutečnost, že oplocení neodpovídá skutečnému průběhu hranic pozemků, zjistila žalobkyně až v průběhu roku 2020. Rozdíl mezi skutečnou a domnělou výměrou pozemku užívaného žalobkyní není natolik výrazný a skutečný průběh oplocení parcely parc. č. 487 zcela odpovídá tvaru pozemku podle geometrického plánu pro zaměření rodinného domu z roku 1986. K prokázání svých tvrzení navrhovala žalobkyně důkaz rozhodnutím Finančního odboru ONV v [obec] z 29. 6. 1977, Dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 29. 10. 1977, rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] z 11. 6. 1980, rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] ze dne 20. 3. 1986, čestným prohlášením [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 29. 9. 2021 a čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 30. 9. 2021, výslechem těchto osob jako svědků, výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dopisem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 7. 2020, geometrickým zaměřením plotu, výslechem žalobkyně, geometrickým plánem č. 450-16/2021 ze dne 24. 3. 2021, záznamem podrobného měření změn a místním šetřením.

7. Žalovaná uváděla, že žalobkyně a její bývalý manžel nemohli být v dobré víře, že jim předmětné pozemky patří, a to již s ohledem na skutečnost, že ze smluv a z dalších dokumentů byla zřejmá jak přesná výměra oprávněně užívaných pozemků, tak jejich geometrické určení včetně tvaru. V roce 1978 manžel žalobkyně požádal o pronájem pozemku 389/1 o výměře 300 m2, který měl sousedit se stavební parcelou žalobkyně, a dle názoru žalované si žalobkyně a její manžel tuto část neoprávněně připlotili. Celková výměra pozemků jiných vlastníků, které jsou pod oplocením žalobkyně, činí 323 m2 (část pozemku manželů [příjmení] p. č. 388 o výměře 42 m2, část pozemku pan [jméno] p. č. 389 o výměře 168 m2, část pozemku pana [příjmení] p. č. 389/31 o výměře 8 m2, část pozemků manželů [příjmení] p. č. 389/32 o výměře 12 m2, pozemek žalované p. č. 389/25 o výměře 77 m2 a pozemek p. č. 429 o výměře 16 m2), což zhruba odpovídá výměře 300 m2 pozemku p. č. 389/1, o jehož pronájem manžel žalobkyně požádal. K prokázání svých tvrzení žalovaná navrhovala důkaz Dohodou o zrušení práva osobního užívání ze dne 26. 3. 1980, rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] o přidělení pozemku do osobního užívání z 11. 6. 1980 a geometrickým plánem pro zaměření rodinného domu, originálem žádosti o pronajmutí pozemku z 28. 8. 1978, odpovědí ze dne 23. 9. 1978, geometrickým plánem č -761-0065/71, geometrickým plánem z roku 1982 a záznamem podrobného měření změn, výslechem starosty Ing. [příjmení], výslechem svědka [jméno] [jméno], svědka [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení].

8. Ze žádosti o pronájem pozemků z 28. 8. 1978 soud zjistil, že bývalý manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] požádal Místní národní výbor [obec] o pronájem pozemku č. 389/1 (pastvina) o výměře 300 m2 v k. ú. [obec] s odůvodněním, že v roce 1977 odkoupil sousední stavební parcelu pro stavbu rodinného domu a že pronajatý pozemek bude po jeho odvodnění využívat jako zahradu.

9. Z dopisu ze dne 23. 9. 1978 soud zjistil, že MNV [obec] souhlasí s pronájmem pozemku za splnění podmínky, že [jméno] [příjmení] odpracuje do konce roku 1978 50 hodin na akci vodovod a kanalizace.

10. Z Dohody o zrušení práva osobního užívání pozemky ze dne 26. 3. 1980 uzavřené mezi Místním národním výborem [obec] jako správcem a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako uživateli soud zjistil, že se dohodli na zrušení práva osobního užívání části pozemku č. kat. 487 o výměře 75 m2 v [katastrální uzemí] a že se Místní národní výbor [obec] zavázal odkoupit tuto část pozemku za cenu 300 Kč a odprodat uživatelům pozemek č. kat. 389/2 o výměře 207 m2 za cenu 828 Kč.

11. Z návrhu na zřízení práva osobního užívání k pozemku č. kat. 389/2 v k. ú. [obec] ze dne 10. 4. 1980 soud zjistil, že Místní národní výbor v [obec] podal Okresnímu národnímu výboru v [obec] návrh na přidělení parcely čís. kat. 389/2 o výměře 207 m2 do osobního užívání [jméno] a [jméno] [příjmení] bytem [adresa žalobkyně a žalované] za částku 828 Kč.

12. Z rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] ze dne 11. 6. 1980 č. j. F SM -616/80-. Soud zjistil, že [jméno] a [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalobkyně a žalované] byl přidělen do osobního užívání za účelem zřízení zahrádky u rodinného domu díl„ a“ z parcely p. p. 389/2 o výměře 207 m2 v [katastrální uzemí], který se sloučil do parcely p. p. 487, jejíž celková výměra tak bude činit 938 m2.

13. Z geometrického plánu na zaměření vytyčených pozemkových parcel pro výstavbu rodinný domů ze dne 2. 11. 1978 soud zjistil, že pozemek 487 ve vlastnictví MNV [obec] má obdélníkový tvar, jeho výměra činí 806 m2 a jeho hranice směrem k pozemku 429/2 je v jedné rovině s hranicí sousedních pozemku 488 (paní [příjmení]).

14. Ze záznamu podrobného měření změn ze dne 7. 12. 1978 č. zakázka 08/79 zpracovaného ing. [příjmení] soud zjistil, že část pozemku 487 (přední část směrem ke komunikaci) označená jako písmeno g) byla přičleněna k pozemku p. č. 429/2 a část pozemku 389/3 označená jako písmeno a) (vpravo při pohledu od komunikace) byla přičleněna k pozemku 487. V důsledku změn byl pozemek 487 v jedné rovině se sousedním pozemkem 389/3 ve vztahu k pozemku 389/2, ale nebyl již v jedné rovině s pozemkem 488 (paní [příjmení]) a na místo obdélníkového [anonymizováno] získal pětiúhelníku [anonymizováno]. Pozemek p. č. 389/25 byl původně součástí pozemku 389/1.

15. Ze záznamu podrobného měření změn – polní náčrt z roku 1982 soud zjistil zaměření pozemků nacházejících se za domem žalobkyně, např. přímo sousedícího pozemku 389/10 a dalších.

16. Z geometrického plánu pro zaměření rodinného domu z 3. 2. 1986 č. zakázky 99290-298/85 zpracovaného Ing. [příjmení] a ze záznamu podrobného měření změn z roku 1986 soud zjistil, že rodinný dům byl postaven na pozemku parc. č. 487 pětiúhelníkového [anonymizováno], hranice pozemku ve směru k cestě byla v jedné rovině se sousedním pozemkem 389/3, se sousedním pozemkem 488 v jedné rovině nebyla, pozemek 488 více zasahoval do pozemku 429/2 (cesta). Výměra pozemku 487 byla uvedena jako 839 m2, parcela st. parc. č. 137, na níž je postaven dům žalobkyně, měla výměru 99 m217. Z výkresu zaměření oplocení zaslaného spolu s průvodním dopisem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 7. 2020 soud zjistil, že oplocení pozemku p. č. 487 neodpovídá průběhu hranic tohoto pozemku. Ve směru do ulice zasahuje oplocení do pozemku žalované p. č. 429 (plocha 16 m2) a v zadní části do pozemku žalované p. č. 389/25 (plocha 78 m2). [příjmení] toho je oplocení posunuto při pohledu z ulice doprava do pozemku [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] p. č. 389 (plocha 168 m2), v zadní části do pozemků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] p. č. 382 (plocha 24 m2), [jméno] a [anonymizována dvě slova] (plocha 12 m2) a [jméno] [příjmení] p. č. 389/10 (plocha 12 m2) a při pohledu z ulice doleva je naopak oplocení posunuto ve prospěch pozemku [jméno] [příjmení] p. č. 488 (plocha 85 m2).

18. Z geometrického plánu č. 450-16/2021 ze dne 24. 3. 2021 zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná má zaplocenou celou pozemkovou parcelu parc. č. 389/25 a část pozemkové parcely parc. č. 429/2, která je nově vymezena jako parc. č. 429/6 o výměře 16 m2.

19. Z písemného prohlášení ze dne 30. 9. 2021 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], oba bydlištěm [adresa žalobkyně a žalované], a z jejich svědeckých výpovědí soud zjistil, že v roce 1995 zakoupili v [obec] pozemek č. 389/11, který byl již v té době oddělen plotem od pozemku žalobkyně č. 487, oplocení se v průběhu doby nijak neměnilo.

20. Z písemného prohlášení ze dne 29. 9. 2021 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] bydlištěm [adresa žalobkyně a žalované], [jméno] [příjmení] bydlištěm [adresa] a [jméno] [příjmení] bydlištěm [adresa žalobkyně a žalované] svým podpisem potvrdili, že stavební pozemky v [obec] přiděloval tajemník pan [příjmení] z Místního národního výboru [obec] a že ploty u rodinných domů se stavěly na počátku 80. let na hranicích stavebních pozemků vyznačených dřevěnými kolíky. Dále je v prohlášení uvedeno jména [jméno] [příjmení] bydlištěm [adresa] [obec], který pravdivost obsahu prohlášení potvrdil v rámci podání svědecké výpovědi, nicméně uvedl, že podpis u jeho jména není jeho.

21. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], přímé sousedky žalobkyně, soud zjistil, že svůj dům začali s manželem stavět na podzim v roce 1981, parcely byly již vykolíkované, pozemky přiděloval tajemník MNV [obec] pan [příjmení], tento zřejmě osazoval i vytyčovací kolíky. Dům byl postaven v roce 1983, poté dělali venkovní úpravy, plot byl postaven někdy v letech 1984 či 1985 podle vytýčených kolíků. Oplocení kolem domu stavěl manžel svědkyně (včetně plotu k pozemku žalobkyně), pouze k pozemku pana [příjmení] stavěl pan [příjmení]. V průběhu doby se oplocení nikterak neměnilo. Již v době počátku stavby domu sděloval pan [příjmení], že jejich parcela zasahovala do cesty, a proto jim místo toho vyměřili část pozemku vzadu za domem. Svědkyně se nevěděla, že ploty nejsou na hranicích pozemků a že má posunutý plot na pozemek žalobkyně (v této části má hlavní vjezd do garáže a přístřešek) a že naopak komunikace před domem na pozemku ve vlastnictví obce zasahuje do jejího pozemku.

22. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobkyně přes silnici, soud zjistil, že si parcelu pro výstavbu rodinného domu vyhlédli někdy v 80. letech minulého století, v té době již žalobkyně měla hrubou stavbu. Parcela byla vykolíkovaná, s vykolíkováním však byl problém, neboť přes část pozemku procházela silnice a další část měl zabranou soused pan [příjmení] Pan [anonymizováno] z obce na uvedenou nesrovnalost reagoval tak, že si mají místo toho zabrat jinou velikostně odpovídající část pozemku za nimi nebo vedle nich tím, že se to pak dořeší a udělá se oficiální zaměření, a ukázal, kam mají kolíky přemístit. Ploty se stavěly na hranicích pozemků vyznačených kolíky, průběh plotu u žalobkyně se nijak postupem doby neměnil. V roce 2003 si sousedka paní [příjmení] nechal svůj pozemek zaměřit a zjistilo se, že zabírají část jejího pozemku.

23. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobkyně přes ulici, soud zjistil, že dům začal stavět v 80. letech minulého století, před ním již začali stavět pan [příjmení] a [příjmení], pan [příjmení] měl postavený i plot. Parcelu svědkovi ukázal starosta pan [příjmení], parcela nebyla řádně vykolíkovaná, kolíků bylo jen několik, po stranách zcela chyběly a starosta svědkovi pouze rukou (bez použití pásma) ukazoval, kam asi má kolíky zatlouct. Později, když už byly ploty, se zjistilo, že část jejich pozemku cca 80 m2 zabírá pan [příjmení] (má tam postavené schodiště), a oni že zase zabírají část pozemku sousedky paní [příjmení] Tyto nesrovnalosti se sousedy řešil buď on, nebo jeho zeť [jméno] [příjmení].

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], přímého souseda žalobkyně, že dům [adresa], ve kterém bydlí, je původní samota, kde bydleli již děda s babičkou. Dům byl celý oplocený, oplocení se za celou dobu nijak neposouvalo. Postupně se kolem začaly stavět další domy, žalobkyně a její manžel při stavbě oplocení kolem svého domu navázali na průběh oplocení svědkova domu.

25. Z výslechu svědky [jméno] [příjmení], přímého souseda svědkyně [jméno] [příjmení], soud zjistil, že svoji parcelu zaměřoval spolu s tajemníkem panem [příjmení], v místě začal stavět v roce 1977 jako první, podle něj se dělaly další parcely a cesta, jako první někdy po roce 1980 podle vytýčených kolíků dělal plot. Žalobkyně stavěla plot určitě ještě před rokem 1989, průběh plotů se nijak neměnil.

26. Z výslechu svědka [jméno] [jméno], přímého souseda žalobkyně, soud zjistil, že se do [obec] přestěhoval v roce 1986, koupil dům s pozemkem, oplocení již bylo hotovo. Počátkem pandemie COVID obdržel dopis od žalobkyně, v němž bylo uvedeno, že ploty mezi ním a žalobkyní a dalšími sousedy nejsou správně postaveny, že svědek zabírá část pozemku žalobkyně o výměře asi 168 m2, do té doby o tom nevěděl. Svědek s dopisem zašel za starostou obce, na starostu se obrátil i soused pan [příjmení].

27. Z výslechu [jméno] [příjmení], přímého souseda žalobkyně soud zjistil, že dům začal stavět v roce 1990, v té době byly již hotové ploty žalobkyně, paní [příjmení] a pana [příjmení]. Dům stavěl ve stejné době s panem [příjmení] a [anonymizováno]. Zaměření pozemků nebylo správné, např. svědkův pozemek zasahoval do pozemků k sousedům, a proto si nakonec hranice mezi pozemky a pozemky obce nechali zaměřit geodetem a vzájemně se vyrovnali. [obec] pozemků ve vztahu k žalobkyni neřešili, napojili se na její oplocení. Až v roce 2002 či 2004 při zaměření stavby garáže zjistil, že oplocení žalobkyně není na hranici pozemků a že i svědek má zaplocen část obecního pozemku.

28. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], přímého souseda [jméno] [příjmení], soud zjistil, že dům začal stavět v roce 1991 a kolaudoval jej v roce 1993, v té době již plot žalobkyně existoval, ploty nebyly mezi svědkem a [anonymizováno] a panem [příjmení]. Svědek si podle katastrálního výměru od obce sám vyměřil hranici pozemků a na hranici vysázel živý plot, avšak při zaměření po kolaudaci domu zjistil, oplocení jeho pozemku hranicím pozemku neodpovídá, živý plot je ještě před hranicí pozemků s obcí.

29. Z výslechu [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcery žalobkyně, soud zjistil, že v domě v [obec] žila s rodiči od narození, ploty jsou po celou dobu na stejném místě, nikterak se neposouvaly.

30. Z dopisů ze dne 21. 9. 2020, 15. 10. 2020, 18. 1. 202116 2. 2021a 29. 9. 2021 soud zjistil, že mezi účastníky probíhala komunikace ohledně otázky vydržení předmětných pozemků.

31. Účastnický výslech žalobkyně a starosty žalované soud neprovedl, neboť důkaz účastnickým výslechem se provádí pouze v případě, že prokazovanou skutečnost nelze prokázat jiným způsobem, v tomto případě však žalobkyně i žalovaná k prokázání sporných skutečností navrhli listinné důkazy a výslechy svědků. Jako nadbytečný důkaz neprováděl soud, a to s ohledem na listinné důkazy – geometrické plány, které soudu poskytly dostatečný přehled o místní situaci, důkaz místním šetřením.

32. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Žalobkyně a její dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně] jsou spoluvlastnicemi pozemku stavební parc. č. 137 o výměře 101 m2, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. č. 487 o výměře 839 m2 v [katastrální uzemí] [anonymizováno], obci [obec], okres [okres] (dále jen„ pozemek p. č. 487“), a to každá z jedné ideální poloviny. Dcera žalobkyně nabyla uvedené nemovitosti do vlastnictví jako dědictví po svém otci [jméno] [příjmení], bývalém manželovi žalobkyně, zemřelém dne 4. 12. 2014. Manželství žalobkyně a jejího manžela bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 2. 1996, č. j. 11 C 370/95-13 (právní moc dne 20. 3. 1996), mezi bývalými manželi nedošlo k vypořádání společného jmění manželů ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalovaná je vlastníkem sousední pozemkové parcely č. 389/25 o výměře 77 m2 (dále jen„ předmětný pozemek“) a sousední pozemkové parcely č. 429/2. V průběhu řízení učinili účastníci souhlasné prohlášení o vlastnickém právu žalobkyně a její dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně] k pozemku parc. č. 429/6 o výměře 16 m2, odděleného z pozemkové parcely č. 429/2.Rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] ze dne 29. 6. 1977, č. j. F -1355/77- byla žalobkyni a jejímu tehdejšímu manželovi [jméno] [příjmení] přidělena do osobního užívání stavební parcela p. č. 487 o výměře 806 m2 (právní moc 25. 6. 1977), ke které bylo na základě dohody ze dne 29. 10. 1977 uzavřené s Československým státem zastoupeným Místním národním výborem zřízeno právo osobního užívání za úhradu 2.418 Kč. Dne 28. 8. 1978 požádal manžel žalobkyně [příjmení] národní výbor [obec] o pronájem části pozemku č. 389/1 o výměře 300 m2 (pastvina) za účelem zřízení zahrady, Místní národní výbor [obec] s pronájmem pozemku souhlasil za podmínky odpracování 50 brigádních hodina. Na základě dohody uzavřené dne 26. 3. 1980 s Místním národním výborem [obec] bylo žalobkyni a jejímu manželovi zrušeno právo osobního užívání části pozemku p. č. 487 o výměře 75 m2, místní národní výbor se zavázal tuto část pozemku odkoupit za cenu 300 Kč a odprodat žalobkyni a jejímu manželovi část pozemku č. kat. 389/2 o výměře 207 m2 za cenu 828 Kč. Rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] ze dne 11. 6. 1980 byla žalobkyni a jejímu manželovi přidělena do osobního užívání část parcely p. p. 389/2 o výměře 207 m2, která byla sloučena do parcely p. č. 487, celková výměra parcely p. č. 487 po sloučení tak měla činit 938 m2. Pozemek p. č. 487 měl původně v roce 1978 obdélníkový [anonymizováno] (výměra 806 m2, přední hranice směrem k pozemku 429/2 - komunikace v jedné rovině s hranicí sousedního pozemku 488 ve vlastnictví paní [příjmení]). V důsledku provedených změn získal pozemek po roce 1979 [anonymizováno] pětiúhelníku (část předmětného pozemku byla přičleněna k pozemku žalované parc. č. 429/2 - komunikace a naopak k předmětnému pozemku byla přičleněna část sousedního pozemku parc. č. 389/3 nacházejícího se při pohledu od komunikace vpravo). Přední hranice pozemku tak byla v jedné rovině s přední hranicí pozemku p. č. 389 (nyní ve vlastnictví manželů [příjmení]), nikoliv již však v jedné rovině s přední hranicí pozemku parc. č. 488 ve vlastnictví paní [příjmení]. Tento stav trval i v roce 1986, kdy byl zpracováván geometrický plán pro zaměření rodinného domu a kdy výměr pozemku p. č. 487 byla uvedena jako 839 m2, výměra pozemku pod domem st. p. č. 137 činila 99 m2.Žalobkyně a její manžel na pozemku p č. 487 postavili rodinný dům, který byl kolaudován v roce 1986. Oplocení pozemku bylo postaveno na hranicích vytýčených dřevěnými kolíky, vytýčení zajišťoval Místní národní výbor [obec], oplocení se v průběhu doby neměnilo. Žalobkyně a její manžel vystavěli oplocení ve směru do ulice k pozemku žalované parc. č. 429/2, dále oplocení vpravo od domu (při pohledu od komunikace) k pozemku parc. č. 389/3 (nyní ve vlastnictví manželů [příjmení]), přičemž jimi postavené oplocení navazovalo na existující oplocení pozemku parc. č. 388/2 za domem ve vlastnictví manželů [příjmení]. Dále žalobkyně a její manžel postavili oplocení za domem k pozemku parc. č. 389/11 (nyní ve vlastnictví manželů [příjmení]) a k pozemku parc. č. 389/10 (nyní ve vlastnictví pana [příjmení]), oplocení vlevo od domu (při pohledu od ulice) k pozemku parc. č. 488 postavili manželé [příjmení].Oplocení pozemku p. č. 487 neodpovídá průběhu hranic tohoto pozemku. Ve směru od komunikace zasahuje oplocení v rozsahu 16 m2 do pozemku žalované parc. č. 429/2, nově vymezeného jako parc. č. 429/6 (k datu vyhlášení rozsudku byl již pozemek p. č. 429 již ve vlastnictví žalobkyně a její dcery), v zadní části zasahuje oplocení do pozemku žalované p. č. 389/25 (plocha 78 m2) a dále při pohledu z komunikace vpravo zasahuje do pozemku manželů [příjmení] p. č. 389 (plocha 168 m2), v zadní části do pozemku manželů [příjmení] p. č. 382 (plocha 24 m2), manželů [příjmení] (plocha 12 m2) a pana [příjmení] p. č. 389/10 (plocha 12 m2) a při pohledu z komunikace doleva je naopak oplocení posunuto do pozemku p. č. 487 ve prospěch pozemku [jméno] [příjmení] p. č. 488 (plocha 85 m2).

33. Soud dospěl k následujícím právním závěrům V souladu s ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ NOZ“) aplikoval soud na právní poměry účastníků právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, t. j. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“).

34. Podle ust. § 872 odst. 1, 4, 6 občanského zákoníku právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které tvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem. Jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

35. Podle ust. § 149 odst. 4 občanského zákoníku účinného k datu 20. 3. 1996 nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.

36. Podle ust. § 134 odst. 1, 3, 4 občanského oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě pod dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

37. Podle ust. § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

38. Podle ust. § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná.

39. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyni a jejímu manželovi byl v roce 1977 přidělen do osobního užívání pozemek p. č. 487 o výměře 806 m2, který po změnách provedených v roce 1980 na základě dohody o zrušení práva osobního užívání části pozemku p. č. 487 a rozhodnutí o přidělení do osobního užívání pozemku části pozemku p. p. 389/2 a jeho sloučení získal výměru 839 m2. V souladu s přechodným ust. § 872 občanského zákoníku se dnem 1. 1. 1992 změnilo právo osobního užívání žalobkyně a jejího manžela na bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Vzhledem k tomu, že manželství žalobkyně a jejího manžela bylo pravomocně rozvedeno k datu 20. 3. 1996 a že ve lhůtě tří let od právní moci nedošlo k vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů, stali se žalobkyně a její manžel dle ust. § 149 odst. 4 občanského zákoníku podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. 487 a na něm postaveného rodinného domu, a to každý v rozsahu jedné ideální poloviny. Po smrti manžela žalobkyně nabyla po zůstaviteli vlastnické právo k uvedeným nemovitostem dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně a její manžel postavili v 80. letech na hranicích pozemku p. č. 487 vytýčených místním národním výborem oplocení s výjimkou hranice s pozemkem p. č. 388/2, kde již oplocení existovalo, a hranice s pozemkem p. č. 488, kde je postavili vlastníci sousedního pozemku, a že průběh oplocení zůstal do současnosti beze změny. Z geometrického zaměření plotu zpracovaného v roce 2020 vyplynulo, že oplocení nekopíruje skutečné hranice pozemku, nýbrž zasahuje do pozemku p. č. 389/25 v k. ú. [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“) a dalších sousedních pozemků.

40. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala určení, že je v jedné ideální polovině spoluvlastnicí pozemku p. č. 389/25 v k. ú. [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“) s odůvodněním, že vlastnické právo vydržela. Nutným předpokladem pro vydržení vlastnického práva k nemovitosti je dle ust. § 134 občanského zákoníku existence oprávněné držby po vydržecí dobu deseti let, přičemž do vydržecí doby se započítává i doba oprávněné držby předchozího držitele. Za oprávněnou držbu se považuje situace, kdy držitel s věcí nakládá jako s vlastní a zároveň je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří a že existuje právní titul mající za následek převod vlastnického práva.

41. Pokud jde o vydržecí dobu, pak potřebná délka vydržecí doby bezpochyby uplynula, neboť žalobkyně počala předmětný pozemek užívat v roce 1977. Pokud však jde o existenci dobré víry, nemohl ji soud hodnotit pouze z hlediska subjektivního přesvědčení žalobkyně, ale z hlediska objektivního, tedy zda žalobkyně nemohla mít po celou vydržecí dobu při zachování běžné opatrnosti, kterou lze po ní s ohledem okolnosti daného případu požadovat, důvodné pochybnosti o svém vlastnickém právu. Z dokazování je přitom zřejmé, že žalobkyně a její manžel počali předmětný pozemek užívat spolu s pozemkem p. č. 487 v přesvědčení, že veškerý prostor pod oplocením je pozemkem p. č. 487, tedy v jejich vlastnictví, a že právním titulem k jeho užívání jsou dohody o zřízení práva osobního užívání. Žádný z provedených důkazů nenasvědčuje tomu, že by ze strany žalobkyně a jejího manžela došlo k záměrnému záboru části sousedních pozemků, takové tvrzení ze strany žalované je ryze spekulativní. Naopak závěr soudu o dobré víře žalobkyně a jejího manžela je podpořen výpověďmi vlastníků sousedních pozemků, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z nichž vyplynulo, že nesprávné vytýčení hranic se týká i dalších pozemků v dané lokaci, přičemž tento stav nebyl zapříčiněn jednáním jednotlivých vlastníků pozemků, ale chybným zaměřením provedeným místním národním výborem, který s pozemky v době jejich převodu disponoval. Uvedený závěr potvrzuje i skutečnost, že sama žalobkyně neměla z nesprávného zaměření pouze prospěch, ale byla jím také negativně dotčena, když část pozemku p. č. 487 o výměře 85 m2 je oplocena spolu se sousedním pozemkem p. č. 488 a užívána paní [příjmení]. Dle názoru soudu nezavdávají důvodu pro zpochybnění dobré víry žalobkyně a jejího manžela ani další okolnosti, na jejichž základě může být omluvitelnost jejich omylu posuzována. Z předložených listinných důkazů (geometrický plány a zaměření) vyplynulo, že od změn provedených koncem roku 1978 má koupený pozemek p. č. 487 i skutečně držený pozemek totožný tvar pětiúhelníku, a pokud přihlédneme k tomu, že rozdíl mezi jejich výměrami cca 240 m2 není extrémně výrazný (v této souvislosti vzal soud v úvahu také rozmístění připlocených částí po celé délce tří obvodových stran pozemku p. č. 487 a faktický zábor části p. č. 487 paní [příjmení]), není možné omyl žalobkyně a jejího manžela vyloučit. Dobrá víra žalobkyně a jejího manžela se tak vztahuje i k existenci titulu zakládajícího právo držet a užívat předmětný pozemek, neboť žalobkyně a její manžel se držby předmětného pozemku chopili s držbou p. č. 487 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1848/1998).

42. Za situace, kdy má žalobkyně předmětný pozemek v nepřetržité držba od roku 1977 do současnosti, tedy více než po požadovanou dobu deseti let, a zároveň se na její straně jednalo po celou vydržecí dobu o oprávněnou držbu, uzavřel soud, že žalobkyně vlastnické právo k předmětnému pozemku dle ust. § 134 občanského zákoníku vydržela a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65.541,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 5. 2023, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 6. 2023, z částky 6.200 Kč (2 x 3.100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 8. 2023, z částky 6.200 Kč (2 x 3.100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 9. 2023, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 10. 2023, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 11. 2023, z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 12. 2023, z částky 3.100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 5. 2024 a z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 6. 2024 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 11. 2023 do [obec] a zpět náhrada 434 Kč za 30 ujetých km v částce 234 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48.033,80 Kč ve výši 10.087,10 Kč a náklady z vyhotovení geometrického plánu ve výši 2.420 Kč.