14 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 61.187 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33.668 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 27.519,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49.143 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, částky 12.044,80 Kč a úroku ve výši 66,07 % ročně z částky 40.408,96 Kč za období od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 ve výši 1.710,48 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 40.408,96 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.086 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 61.187 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. 9300485812 uzavřené mezi účastníky dne 18. 11. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:

4. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný desetkrát žádal o úvěr, je evidován jako žadatel či spolužadatel ohledně částky 913.215 Kč jako součtu celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, jako žadatel a spolužadatel ohledně částky 222.900 Kč jako součtu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, neměl evidován dluh po splatnosti. Podle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidován žádný dluh o splatnosti.

5. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. 9300485812 dne 18. 11. 2024, z oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 11. 2024 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 66,08 % ročně (RPSN 90,25 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 2.444 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 117.312 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 18. 11. 2024 byla převedena částka 41.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. 0286825998/0300, podle historie pohybů na tomto účtu je název účtu , Jméno žalovaného7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil ve lhůtě splatnosti celkem částku 7.332 Kč (splátky splatné 17. 12. 2024, 17. 1. 2025, 17. 2. 2025).

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 1 a 2 za měsíce prosinec 2024 a leden 2025) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 17. 4. 2025 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek za březen a leden 2025) a výzvou ze dne 19. 5. 2025 k úhradě dlužných splátek za březen až květen 2025.

9. Z oznámení ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 49.143 Kč (jistina 40.408,96 Kč, úrok za úvěr 6.637,85 Kč, smluvní pokuty 1.497 Kč, náklady 600 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 21. 5. 2025 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 47.076,81 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 1.497 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 11.056,75 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 600 Kč a úrok 66,07 % ročně).

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 41.000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 66,08 % ročně splatit 48měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil pouze ve lhůtě splatnosti pouze první tři splátky v celkové výši 7.332 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

17. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výpisy z registru NRKI a SOLUS a výpisy z účtu žalovaného za období od července 2024 do října 2024 a uvedla, že z výpisů z účtu žalovaného byl zjištěn jeho pravidelný příjem a výdaje, byla ověřena pravidelná mzda od zaměstnavatele, žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, nebyl v exekuci ani neměl dluh po splatnosti a v prohlášení v odst. 10.1 smlouvy potvrdil, že veškeré jím poskytnuté informace o jsou pravdivé. Vycházejíc z uvedených dokumentů, z interního skóringu a z porovnání příjmů a výdajů dospěla k závěru, že žalovanému je možné poskytnout úvěr ve sjednané výši. Soud se však s názorem žalobkyně neztotožnil, její závěr o úvěruschopnosti žalovaného není reálně ničím podložen, z předložených důkazů nikterak nevyplývá. Žalobkyně před poskytnutím úvěru měla prověřit příjmy a výdaje žalovaného a provést řádnou analýzu celkové finanční a majetkové situace žalovaného a jeho domácího rozpočtu. Z žaloby ani z předložených důkazů však nevyplývá, s jakou částkou jako s příjmy a výdaji žalovaného uvažovala, byť žalobkyně uvedla, že ověřila žalovaného pravidelnou mzdu, z důkazů není zřejmé, zda žalovaný před poskytnutím úvěru nějakou mzdu pobíral. Z výpisů z účtu by bylo možné dovodit, že snad v měsíci červenci a srpnu 2024 mohl pobírat mzdu ve výši cca 25.000 Kč od společnosti EC45cz s.r.o., v dalších měsících se již žádná taková položka, která by mohla představovat příjem ve formě mzdy neobjevuje. V měsíčních výpisech se zato objevují desítky položek příjmů a výdajů týkajících se sázení, další příjmové položky jsou pak další úvěry či půjčky (v měsíci červenci 2024 úvěry cca 76.000 Kč - , právnická osoba, 26.000 + 8.500 + 5.000 + 12.000 Kč, další úvěry 25.000 Kč, v měsíci srpnu 2024 úvěry přes 10.000 Kč - , právnická osoba, 10.000 Kč + úvěr na účtu, v měsíci září 2024 úvěry přes 17.500 Kč - , Anonymizováno, 8.000 Kč, , právnická osoba, 2.500 Kč, , právnická osoba, 7.000 Kč, v měsíci říjnu 2024 úvěr přes 112.000 Kč od , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, ), přičemž ze stavu počátečního a konečného zůstatku jednoznačně vyplývá, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu, příjmy a výdaje se vzájemně kryjí. Za dané situace nemohla žalobkyně dle názoru soudu dovodit, že žalovaný bude s velkou pravděpodobností schopen poskytnutý úvěr splácet. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze 3 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust., Anonymizováno, § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

18. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

19. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 66,08% ročně, RPSN činí 90,25 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný během čtyř let zaplatit, převyšovala trojnásobně poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

20. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 41.000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil celkem 7.332 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na rozdíl mezi poskytnutým plněním a splátkami žalovaného (41.000 Kč – 7.332 Kč), t. j. částku 33.668 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 27.519,80 Kč (požadovaná částky 61.187,80 Kč – přiznaná částka 33.668 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49.143 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 66,07 % z částky 40.408,96 Kč kapitalizovaného za období od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 částkou 1.710,48 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 40.408,96 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 140.774 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.086 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Náklady žalobkyně ve výši 20 860,73 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 698 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 187 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 790 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 4. 2026 náhrada 680,52 Kč za 40 ujetých km v částce 380,52 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 010,52 Kč ve výši 3 152,21 Kč.