14 C 86/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Martinem Krajčovičem sídlem Hvězdova 1716/2, 140 00 Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , 362 21 Vysoká Pec zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce pro 340.000 Kč / zápůjčka

I. Žaloba na zaplacení částky 340.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 4. 2025 se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 562.000 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného z neuhrazených zápůjček poskytnutých v průběhu let 2021 až 2022., jejichž existenci a postupně narůstající výši měl žalovaný stvrzovat svými podpisy na listině žalobkyní označené jako uznání dluhu. V průběhu řízení žalobkyně svá skutková tvrzení podstatně modifikovala tak, že částka 212.000 Kč představuje přeplatky mzdy vyplacené žalovanému na zálohách společností , právnická osoba, ., částka 19.000 Kč představuje přeplatky mzdy vyplacené v období od května 2020 do června 2022 žalovanému na zálohách žalobkyní a částka 331.000 Kč představuje souhrn neuhrazených zápůjček od června 2021 do dubna 2022. Po částečných zpětvzetích žaloby zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení částky 340.000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva o zápůjčce, poskytnuté prostředky, které od žalobkyně nebo od jejího jednatele obdržel, představovaly odměnu za práci vykonávanou pro žalobkyni mimo formální mzdovou evidenci. Podpisy na listině žalobkyně předložené jako uznání dluhu nezpochybňoval, svými podpisy však poskytnutí zápůjček nikterak nestvrzoval. Současně popřel, že by žalobkyni v roce 2021 na tvrzené dluhy cokoli vracel.

3. Mezi účastníky bylo nesporné: Dne 3. 2. 2020 byla uzavřena pracovní smlouva mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovaným na dobu určitou do 30. 4. 2020 pro pozici nadřízený pracovník, mzda byla ujednána částkou 76.000 Kč hrubého měsíčně. Téhož dne byla uzavřena pracovní smlouva mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem na dobu určitou do 30. 4. 2021 pro funkci výkonného manažera – vedoucího konstrukce, mzda byla sjednána částkou 70.000 Kč hrubého měsíčně plus osobní ohodnocení 6.000 Kč měsíčně. Dne 30. 4. 2021 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o pracovní činnosti pro pozici obchodně-technický manažer, odměna byla sjednána částkou 507 Kč hrubého na hodinu. Dne 1. 8. 2021 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o provedení práce pro pozici metodický vedoucí konstrukce, odměna byla sjednána 400 Kč hrubého na hodinu a měla nahrazovat dohodu o pracovní činnosti ze dne 1. 5. 2021. Tyto skutečnosti byly ostatně zjištěny i z provedených důkazů, a to z pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2020, ze smlouvy o mzdě ze dne 3. 2. 2020, z pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2020, z mzdového výměru ze dne 30. 4. 2020, z dohody o pracovní činnosti ze dne 30. 4. 2021 a z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 8. 2021.

4. Sporné mezi účastníky bylo, zda žalovanému byl vyplacen přeplatek na mzdách ve výši 19.000 Kč a zda žalovaný věděl či musel předpokládat, že mu takový přeplatek vznikl.

5. Žalobkyně uváděla, že žalovanému byl vyplacen v období od 20. 5. 2020 do 30. 3. 2021 přeplatek na mzdě ve výši 19.000 Kč. Žalovaný o svém dluhu musel vědět, každý měsíc obdržel výplatní lístek, na němž byla uvedena výše mzdy, a na svém účtu pak musel vidět, jaká částka mu byla žalobkyní poukázána jako mzda či jako záloha na mzdy. Výše záloh uvedená na výplatnici sice pokaždé neodpovídala výši skutečně vyplacené zálohy v daném měsíci, avšak před výplatou jednatel žalobkyně s žalovaným osobně dohodl, v jaké výši bude na výplatnici uvedena záloha tak, aby se žalovaný nedostal do existenčních problémů. K prokázání uvedených tvrzení navrhovala potvrzení o platbách, výpisy z účtu a mzdové listy.

6. Žalovaný uváděl, že o přeplatku na mzdě nevěděl, neměl internetové bankovnictví, do účetnictví žalobkyně neviděl, s jednatelem výši záloh na výplatnici neprobíral, vycházel z výplatnic. O problému s přeplatkem se dozvěděl v souvislosti s tímto řízením.

7. Z potvrzení o platbách , právnická osoba, , z výpisů z účtu žalobkyně u , právnická osoba, . č. 5061141379/0800 soud zjistil, že žalovanému byly vyplaceny zálohy na mzdu v celkové výši 174.000 Kč (z účtu žalobkyně u , právnická osoba, , a.s. č. , č. účtu, byly poukázány na účet žalovaného č. 3207741133/0800 dne 20. 5. 2020 částka 10.000 Kč, dne 2. 10. 2020 částka 20.000 Kč, dne 23. 10. 2020 částka 10.000 Kč, dne 4. 11. 2020 částka 10.000 Kč, dne 11. 11. 2020 částka 4.000 Kč a dne 30. 3. 2021 částka 15.000 Kč., z účtu žalobkyně u , právnická osoba, . č. , č. účtu, byly poukázány na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 27. 5. 2020 částka 15.000 Kč, dne 5. 6. 2020 částka 15.000 Kč, dne 11. 6. 2020 částka 20.000 Kč, dne 11. 8. 2020 částka 10.000 Kč, dne 14. 8. 2020 částka 10.000 Kč, dne 27. 8. 2020 částka 15.000 Kč, dne 31. 8. 2020 částka 10.000 Kč, dne 11. 9. 2020 částka 10.000 Kč). Z mzdových listů žalovaného za období od května 2020 do května 2022 a výpisů z účtu žalobkyně u , právnická osoba, . č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovanému bylo na zálohách na mzdu sraženo celkem 155.000 Kč. Žalovanému byl tedy vyplacen přeplatek na mzdách ve výši 19.000 Kč.

8. Sporné mezi účastníky bylo, zda žalovaný uhradil na dluh žalobkyni částku 40.000 Kč.

9. Žalobkyně uváděla, že žalovaný na svůj dluh žalobkyni uhradil dne 23. 6. 2021, 26. 7. 2021, 19. 8. 2021 a 20. 9. 2021 částku á 10.000 Kč, při úhradách neurčoval, na jaký dluh plní. K tomu předložila pokladní doklad ze dne 23. 6. 2021 a vlastní analytickou evidenci, v níž jsou u uvedených dat zaznamenány částky 10.000 Kč se záporným znaménkem. Žalovaný však jakékoli takové platby popřel.

10. Z pokladního dokladu č. , číslo, ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vykázala příjem částky 10.000 Kč od žalovaného jako vratky zálohy za mzdy, pokladní doklad byl podepsán jednatelem žalobkyně.

11. Z knihy analytické evidence za období od 1. 1. 2021 až 30. 4. 2021 soud zjistil, že v soupisu pohledávek jsou u dat 23. 6. 2021, 26. 7. 2021, 19. 8. 2021 a 20. 9. 2021 uvedeny částky 10.000 Kč s mínusovým znaménkem (částky s plusovým znaménkem označovala žalobkyně jako půjčky) a následně vždy výsledná výše pohledávky ponížená o uvedenou částku. U těchto položek nebyl podpis žalovaného.

12. Sporné mezi účastníky bylo, zda žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky, a to dne 29. 9. 2021 ve výši 30.000 Kč, dne 10. 9. 2021 ve výši 10.000 Kč, dne 17. 9. 2021 ve výši 90.000 Kč, dne 29. 9. 2021 ve výši 15.000 Kč, dne 4. 10. 2021 ve výši 75.000 Kč, dne 2. 12. 2021 ve výši 10.000 Kč, dne 20. 12. 2021 ve výši 20.000 Kč, dne 21. 2. 2022 ve výši 45.000 Kč, dne 24. 3. 2022 ve výši 60.000 Kč a dne 11. 4. 2022 ve výši 6.000 Kč.

13. Žalobkyně uváděla, že všechny smlouvy byly uzavřeny ústně v den, kdy byly peníze žalovanému poskytnuty. Účastníci se dohodli, že žalovaný bude půjčky splácet alespoň v částce 10.000 Kč měsíčně vždy tehdy, až bude mít finanční prostředky k dispozici. Na půjčku ze dne 29. 9. 2021 byl vystaven pokladní doklad, všechny ostatní půjčky zaznamenával jednatel žalobkyně na listinu, která byla v žalobě označena jako uznání dluhu. K prokázání tvrzení navrhovala k důkazu uznání dluhu, pokladní doklad, potvrzení o platbě, pokladní doklad a potvrzení o převzetí částky 60.000 Kč a 6.000 Kč a výslech jednatele žalobkyně.

14. Žalovaný popíral, že by obdržené peníze byly zápůjčkami, všechny tyto peníze byly odměnou za vykonanou práci vyplácenou mimo oficiálně vyplácenou mzdu. K důkazu navrhoval dodatek k pracovní smlouvě, mzdový výměr žalovaného ze dne 30. 4. 2020, výpisy ze svého účtu, výslech jednatele žalobkyně, výslech svědka , jméno FO, a výslech svědka , jméno FO, .

15. Z knihy analytické evidence za období od 1. 1. 2021 až 30. 4. 2021 soud zjistil, že u data 10. 9. 2021 je uvedena částka + 10.000 Kč a výše celkového dluhu 251.000 Kč, u data 17. 9. 2021 částka + 90.000 Kč a výše celkového dluhu 341.000 Kč, u data 29. 9. 2021 částka + 15.000 Kč a výše celkového dluhu 346.000 Kč, u data 4. 10. 2021 částka + 75.000 Kč a výše celkového dluhu 421.000 Kč, u data 2. 12. 2021 částka + 10.000 Kč a výše celkového dluhu 431.000 Kč, u data 20. 12. 2021 ve částka + 20.000 Kč a výše celkového dluhu 451.000 Kč, u data 21. 2. 2022 částka + 45.000 Kč a výše celkového dluhu 496.000 Kč, u data 24. 3. 2022 částka + 60.000 Kč a výše celkového dluhu 556.00 Kč a u data 11. 4. 2022 částka + 6.000 Kč a výše celkového dluhu 562.000 Kč. Na listině psané rukou (žalobkyní označena jako 2. část uznání dluhu) soud zjistil, že dne 24. 3. 2022 potvrdil žalovaný svým podpisem převzetí částky + 60.000 Kč a dne 14. 4. 2022 převzetí částky + 6.000 Kč, na listině je nadpis půjčka.

16. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, soud zjistil, že jednatel žalobkyně poukázal ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 29. 9. 2021 částku 30.000 Kč. Z výdajového pokladního dokladu č. 21HV00007 ze dne 30. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vykázala výdej částky 30.000 Kč svému jednateli jako vratku provedené úhrady z osobního účtu.

17. Z pokladního dokladu č. 210917 ze dne 17. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vykázala výdej částky 90.000 Kč žalovanému označené jako bezúročná půjčka (pokladní doklad byl podepsán jednatelem i žalovaným).

18. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v období od února 2020 nejprve v pracovním vztahu ke společnosti , právnická osoba, . a následně k žalobkyni, v rámci pracovního vztahu byly žalovanému vypláceny mzdy, zálohy na mzdu a další peněžní částky. Žalovanému byl žalobkyní v období od května 2020 do března 2021 vyplacen přeplatek na mzdách ve výši 19.000 Kč. Ve dnech 23. 6. 2021, 26. 7. 2021, 19. 8. 2021 a 20. 9. 2021 uhradil žalovaný žalobkyni částku á 10.000 Kč, celkem částku 40.000 Kč. V období od 29. 9. 2021 do 11. 4. 2022 vyplatila žalobkyně žalovanému celkem částku 331.000 Kč. Výzvami ze dne 4. 4. 2024 a ze dne 10. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě původně žalované částky ve výši 562.000 Kč.

19. Soud dospěl k následujícím právním závěrům ohledně nároku ve výši 19.000 Kč:

20. Podle § 331 zákoníku práce může zaměstnavatel požadovat vrácení neprávem vyplacených částek po zaměstnanci jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do tří let ode dne jejich výplaty.

21. Podle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný; při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně coby zaměstnavatel vyplatila žalovanému za dobu trvání pracovního poměru celkem částku 19.000 Kč. Dle názoru soudu lze po provedeném dokazování uzavřít, že žalovaný o nesprávnosti vyplacených částek musel vědět, neboť v řadě případů částky uvedené v mzdovém listu jako záloha neodpovídaly částkám, které byly žalovanému jako mzda a zálohy v daném měsíci vyplaceny. Obranu žalovaného, že neměl internetové bankovnictví, považuje soud za nedůvodnou, neboť žalovaný měl ke svému účtu a k výpisům z účtů přístup a při zachování minimální míry obezřetnosti musel tuto skutečnost zjistit. Nicméně v souvislosti s tímto nárokem zohlednil soud tvrzení žalobkyně o postupných úhradách dluhu žalovaného v období od června 2021 do září 2021 v celkové částce 40.000 Kč, které dokládal pokladním dokladem ze dne 23. 6. 2021 na částku 10.000 Kč a vlastní analytickou evidencí, v níž byly u uvedených dat zaznamenány částky 10.000 Kč se záporným znaménkem. Soud má za to, že provedené důkazy nasvědčují tomu, že žalovaný žalobkyni v roce 2021 uvedené peněžní částky skutečně předal, dle názoru soudu by bylo jinak možné stěží vysvětlit, proč by žalobkyně tvrzení o vratkách, které je v její neprospěch, vůbec uváděla. To však samo o sobě nepostačuje k závěru, že tím plnil na dluh ze zápůjček, jak tvrdí žalobkyně. V době tvrzených úhrad ze dne 23. 6. 2021, 26. 7. 2021 a 19. 8. 2021 totiž podle skutkové verze předestřené samotnou žalobkyní ještě žádné z nyní žalobkyní uplatňovaných zápůjček poskytnuty nebyly, ty měly vznikat teprve od 10. 9. 2021. Je proto logický a přesvědčivý závěr, že uvedené platby, u nichž dle verze žalobkyně žalovaný neurčoval, na jaký dluh je plněno, mohly sloužit pouze k úhradě již existujícího dluhu z přeplatku na mzdách. Tento závěr výslovně podporuje i pokladní doklad ze dne 23. 6. 2021, v němž je přijatá částka označena jako vratka zálohy za mzdy. Soud proto uzavřel, že žalovanému sice dluh ve výši 19.000 Kč na přeplatku mezd vznikl, avšak tento dluh žalovaný žalobkyni zcela uhradil23. Soud dospěl k následujícím právním závěrům ohledně nároku ve výši 331.000 Kč:

24. Podle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

25. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

26. Podle ust. § 1960 občanského zákoníku je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.

27. Listina, kterou žalobkyně označovala jako uznání dluhu žalovaného ze zápůjček v celkové výši 331.000 Kč, nesplňovala náležitosti § 2053 občanského zákoníku. Neobsahovala totiž jednoznačné písemné prohlášení žalovaného, že uznává svůj dluh co do důvodu i výše, a nemohla proto založit vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval, ani přesunout důkazní břemeno na žalovaného. Jde toliko o interní evidenční podklad žalobkyně, který bylo třeba hodnotit ve spojení s ostatními důkazy, nikoli jako samostatně postačující důkaz existence žalované pohledávky. Pro úspěch žaloby proto nestačilo v daném případě prokázat, že žalovaný převzal určité peněžní prostředky, žalobkyně musela prokázat i právní důvod jejich předání, tedy že mezi účastníky byla v jednotlivých případech uzavřena smlouva o zápůjčce, jaký byl obsah těchto smluv včetně ujednání o splatnosti dluhu.

28. Z předložených listin sice vyplynulo, že žalovaný převzal určité částky nebo že mu byly odeslány peněžní prostředky a že v některých listinách bylo obsaženo označení „půjčka“, avšak vzhledem k prokázanému pracovnímu vztahu mezi účastníky, k neprůhlednému systému vyplácení záloh, k následné změně skutkových tvrzení žalobkyně a k obraně žalovaného, že šlo o odměnu za práci vyplácenou mimo formální evidenci, nebylo možné bez důvodných pochybností uzavřít, že žalobkyní tvrzené částky byly skutečně poskytnuty jako zápůjčky. Interní účetní evidence žalobkyně sama o sobě takový závěr neprokazuje. Žalobkyni, kterou stíhalo důkazní břemeno, navrhla provedení dalších důkazů, a to k prokázání uzavření smluv o zápůjčce výslech svého jednatele a k prokázání tvrzení ohledně pozice a změny náplně práce žalovaného a ohledně způsobu odměňování zaměstnanců (a tedy k vyvrácení tvrzení žalovaného, že poskytnuté finanční prostředky byly odměnou za práci vyplácenou mimo formální mzdovou evidenci) výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Soud však navrhované důkazy z důvodu hospodárnosti neprovedl, neboť ani v případě, že by skutková verze žalobkyně byla prokázána, nemohla by být žalobkyně v tomto sporu úspěšná. Žalobkyně totiž tvrdila dohodu účastníků o splatnosti zápůjček tak, že žalovaný bude zápůjčky splácet vždy tehdy, až bude mít finanční prostředky. Uvedené ujednání o splatnosti by bylo typickým ujednáním dle ust. § 1960 občanského zákoníku, kdy je splatnost ponechána na vůli dlužníka, a kdy věřitel (žalobkyně) není oprávněn. bez dalšího požadovat po dlužníkovi (žalovaném) splnění dluhu, nýbrž nejprve musí v samostatném řízení dosáhnout rozhodnutí soudu, v němž by byla určena splatnost dluhu (stanovena lhůta k plnění). Teprve poté, kdy by žalovaný jako dlužník v soudem stanovené lhůtě dluh neuhradil, mohla by žalobkyně podat žalobu na plnění – zaplacení dluhu. Byť by tedy v tomto řízení bylo prokázáno uzavření smluv o zápůjčce, byl by soud nucen vyhodnotit nárok žalobkyně jako předčasný a žalobu by zamítl.

29. Soud z důvodu hospodárnosti neprovedl ani důkazy navrhované žalovaným - výslech , jméno FO, , který měl potvrdit, že mu byla u žalobkyně rovněž část odměny za práci předávána mimo formální mzdovou evidenci, a výslech svědka , jméno FO, , který by měl potvrdit charakter a kontinuitu pracovního vztahu žalovaného v celém období, neboť mířily k prokázání skutkové verze žalovaného a v takovém případě by žalobě rovněž nebylo vyhověno.

30. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že jí vůči žalovanému po částečných zpětvzetích žaloby svědčí pohledávka v žalované výši 340.000 Kč a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.400 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2.100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 30. 4. 2025, vyjádření ze dne 22. 10. 2025, ústní jednání dne 22. 4. 2025, dne 18. 9. 2025, dne 15. 1. 2026, dne 3. 3. 2026 a závěrečný návrh).