15 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 87.550,07 Kč / úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 87.550,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 87.550,07 Kč od 19. 05. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu ve výši 875 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 87.550,07 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 7. 2019 (dále jen„ Smlouva“). Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], Business Centre, [anonymizováno 5 slov] [číslo], [země]) poskytnul žalované úvěr s úvěrovým rámcem do 80.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 10,50 % měsíčně, splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 11,00 % nesplaceného Úvěru společně s úrokem z Úvěru a Poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této Smlouvy připsány na její bankovní účet. Žalovaná čerpala částku 82.666,49 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost tak, aby žalované zůstaly prostředky pro úhradu splátek (rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, mimo splátku). Žalovaná uhradila celkem částku 86.591 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni.

2. Žalovaná k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Protože se žalovaná ve věci samé blíže nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do výše 80.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 18. 5. 2021. Žalovaná měla podle smlouvy čerpanou částku vrátit ve formě měsíčních splátek ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a oplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému jí byly finanční prostředky dle této Smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za splatný okamžitě ke dni doručení oznámení, pokud došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace žalovaného (oproti stavu v době uzavření smlouvy) a pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší 2 měsíců nebo více než dvou splátek. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou před uzavřením smlouvy o podmínkách úvěru, včetně RPSN 231,39 %.

6. Z platebních informací a potvrzeních o provedených platbách právního předchůdce žalobkyně o předmětném úvěru soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 26. 11. 2020 částku 3.000 Kč, dne 24. 11. 2020 částku 1.000 Kč, dne 6. 11. 2020 částku 500 Kč, dne 18. 3. 2020 částku 900 Kč, 9. 3. 2020 částku 6.500 Kč, 2. 3. 2020 500 Kč, 27. 2. 2020 1.000 Kč, 6. 12. 2019 částku 13.000 Kč, 25. 8. 2019 32.000 Kč a dne 23. 7. 2019 částku 8.000 Kč Celkem tedy 66.400 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

9. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila celkem částku 86.591 Kč (viz. vyjádření žalobkyně ze dne 9. 2. 2022 č.l. 16 spisu).

10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 16. 1. 2020, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], [anonymizováno 7 slov] [číslo], [země]) poskytnul žalované revolvingový úvěr do výše 80.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně obchodního úroku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 86.591 Kč. Pohledávka, která jev předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

18. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

20. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

21. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované Smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 231,39 %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

22. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila částku 86.550,07 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 66.400 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalovanou poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalobkyní, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu když plně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

24. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.