15 C 191/2022

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 12.550 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.805 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.175,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.135 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částečně co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.093,92 Kč, jistiny ve výši 2.610 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2.610 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 12.550 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 5. 2015 [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 11. 8. 2016, kterou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1.789 Kč do 25. 8. 2016. Žalovaná uhradila celkem částku 12.195 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 na žalobkyni.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Podáním ze dne 10. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.135 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částečně co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.093,92 Kč, jistiny ve výši 2.610 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2.610 Kč od 11. 12. 2011 zpět, a proto soud v souladu s ust. § 96 odst. 1, odst.2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil (viz. výrok II.).

4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

5. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: A) Smlouvou ze dne 21. 5. 2015 [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 11. 8. 2016 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, žalovaná uhradila 12.195Kč, úvěr byl splatný nejpozději ke dni 25. 8. 2016. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované. C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.

8. Obsah smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).

10. Soud ve shodě se žalobkyní dospěl k závěru, že smlouva jako celek neobstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz).

11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila shora uvedenou částku na smlouvu, ale byla jí poskytnuta částka vyšší, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatných smluv a soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst.1 o. s. ř., když převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.