15 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 20.743 Kč / úvěr

I. Řízení se co do částky 1.600 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.893 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 500 Kč splatných vždy do každého 20.dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10.008 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 18 901 Kč od 28. 9. 2024 do 27. 12. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 18 901 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 901 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, částky ve výši 1 842 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.743 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zavřené mezi účastníky dne 25. 7. 2023 (dále jen „Smlouva“).

2. Žalovaná v písemném odůvodnění odporu uvedla, že se bohužel v minulém období dostala do těžké životní situace v důsledku, které se dostala do prodlení s placením svých závazků. Tuto situaci se pokusila vyřešit spotřebitelským úvěrem, což však její situaci nezlepšilo. Žalovaný nárok tak jak byl uveden v žalobě však neuznala, když dle jejího názoru nárok nevyplývá z úvěrové smlouvy, nýbrž jde o nárok na vypořádání, respektive vrácení bezdůvodného obohacení. Namítala, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Neplatnost je dána jednak hrubým rozporem s dobrými mravy a dále nesplněním povinnosti věřitele tedy žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tedy žalované. K samotné plnému kontraktačního procesu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku namítla, že nebyly splněny požadavky daného právního jednání a shledává tak Smlouvu neplatnou. V uvedeném směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 1741/2017 a 26 Cdo 1230/2019 v nichž nejvyšší soud dospěl k závěru, že prostý email bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. K 2 důvodu neplatnosti smlouvy, a to nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované žalovaná uvedla, že v době uzavření smlouvy již měla jiné úvěry a nebyla schopna správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání další úvěrové smlouvy a vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. Znovu odkázala na svou finanční tíseň. Úvěrovou smlouvu uzavírala prostřednictvím internetu a nedostala zpětnou osobní vazbu na to, jaké dopady může pro ní další uzavření úvěru mít. Domnívá se tak že žalobkyně ve fázi schvalování úvěrů nedostatečně prověřila její schopnost jako spotřebitele úvěr splácet. V této souvislosti rovněž odkázala na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Má tak za to že smlouva ty od počátku neplatná, když žalobkyně nikterak blíže nezkoumala výši příjmů a výdajů žalované splátky dalších úvěrů a ostatní běžné výdaje.

3. Žalobkyně svým podáním ze dne 14. 4. 2025 vzala žalobu co do částky 1600 Kč zpět s tím, že žalovaná dne 1. 12. 2024 tuto částku uhradila. S ohledem na uvedené tak soud řízení v rozsahu částečného zpět vzetí dle ustanovení § 96 odst.1 o. s. ř. zastavil, jak je patrno z výroku I. V podání se pak žalobkyně vyjadřovala k otázce ověření totožnosti žalované. Uváděla, že Smlouva byla uzavřena prostřednictvím samostatného zprostředkovatele , jméno FO, , , adresa, v elektronické podobě, kdy samostatný zprostředkovatel ověřoval osobu žalované mimo jiné tak, že požadoval po žalované jeho osobní údaje včetně předložení dokladu totožnosti, které byly pro účely Smlouvy se souhlasem žalované i okopírovány, přičemž písemná forma Smlouvy byla v souladu s ustanovením § 562 OZ zachována, kdy po prověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně byla žalované zaslaná Smlouva o úvěru podepsaná žalobkyní dne 27.7.2023, a to jejím zaručeným elektronickým podpisem z důvodu nezaměnitelnosti obsahu samotné Smlouvy o úvěru, kdy tato byla zaslána žalované na její email , e-mail, s tím, že úvěr byl žalobkyní schválen, resp. předschválen. Aby došlo k uzavření samotné Smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna zaslat žalobkyni ze svého účtu na účet žalobkyně dle čl. XII. bod 1. druhá odrážka Smlouvy o úvěru tzv. verifikační platbu ve výši 1,-Kč s variabilním symbolem Smlouvy o úvěru, tedy , Anonymizováno, . Úhradou verifikační platby pod variabilním symbolem Smlouvy o úvěru na účet žalobkyně došlo k uzavření Smlouvy o úvěru, přičemž veškeré listiny vedle toho, že byly zaslány žalované na její email, tak zároveň byly a jsou zpřístupněny žalované i prostřednictvím její individuální datové schránky tzv. Schránky zákazníka v souladu v souladu s čl. VI. bod 4. Smlouvy o úvěru a přílohy č. 1 Úvěrových podmínek (čl. 12.,12.8). Schránka zákazníka byla zřízena žalované zejména za účelem doručování písemností k jejím rukám, a to na internetové adrese: https://www.okv.cz/index.php/pro-zakazniky, kdy žalovaná má povinnost nejméně jedenkrát za sedm kalendářních dnů se do Schránky zákazníka přihlásit přes svoje individuální přístupové heslo a jméno, kdy přístupové údaje - jméno a heslo (čl. VI. Bod 4 (12.8) Smlouvy o úvěru jsou uvedeny na první straně Smlouvy o úvěru (přístupové jméno=číslo smlouvy tj. , Anonymizováno, , přístupové heslo: , Anonymizováno, ). Schránka zákazníka obsahuje veškeré písemnosti odeslané žalované (viz. Pro zákazníky – klientská složka , Anonymizováno, ), přičemž do sféry dispozice se písemnosti odesílané žalované dostaly okamžikem jejich vložení do Schránky zákazníka.

4. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

5. Jelikož žalovaná, kromě Smlouvy nenavrhla a nepředložila žádné důkazy, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 25. 7. 2023 č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalované částku ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedla v souladu s čl. II. Písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu (dále i jen „Účet Zákazníka“), tedy účet určený žalovanou, a to dne 28.7.2023. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2500.00 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná měla vrátit částku ve formě 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč, včetně smluvního úroku ve výši 28,17 % pro případ prodlení se splácením úvěru též smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.C) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, že žalovaná uhradila celkem částku 18.607 Kč, když žalovaná své tvrzení, že na úvěr uhradila 25.600 Kč žádným relevantním způsobem nedoložila.D) Další důkazy navržené žalobkyní v podání ze dne 14. 4. 2025 soud s ohledem na jeho níže uvedený závěr jako nadbytečné neprováděl.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Žalobkyně nahlédla do veřejně přístupných registrů, měla k dispozici čestné prohlášení žalované o tom, že nemá žádné další dluhy, dosahuje příjmu 34.355 Kč měsíčně a její náklady na bydlení činí měsíčně částku 3.975 Kč, přičemž žalovaná bydlí v bytové jednotce, kterou z ½ vlastní, splátky úvěrů 6.516 Kč, jiné náklady uvedeny nebyly. Z výplatní pásky žalované plyne, že v měsíci 4/2023 měla mzdu ve výši 32.259 Kč a v měsíci 5/2023 ve výši 36.451 Kč. Z těchto skutečností je zřejmé, že náklady zejména na ostatní živobytí jsou zjevně podhodnocené. Žalobkyně si žádným způsobem neprověřila výdaje žalované, a to ani výpisy z účtů žalované, a to zejména s ohledem na žalovanou uváděné splátky ostatních úvěrů ve výši 6.516 Kč. Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

9. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí.

10. Protože žalovaná uhradila částku 18.607 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 27.500 Kč (částka 2.500 Kč byla vyplacena jako provize zprostředkovatele a nelze ji tak považovat za peněžní plnění poskytnuté žalované), musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (27.500 Kč – 18.607 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl a ve zbývající části žalobu z důvodů výše uvedených zamítnul.

11. V souladu s ust § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“). pak soud umožnil žalované dlužnou částku splácet.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s ř., kdž převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.