15 C 227/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 64.665 Kč / úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pohledávku částku 32 266 Kč, a to do to tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16. 245 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 511,00 Kč ve výši 12,75% ročně od 16.08.2024 do 10.09.2024 ve výši 449,54 Kč, zákonného úroku prodlení z částky 48 511,00 Kč ve výši 12,75% ročně od 11.09.2024 do zaplacení, částky ve výši 16 154,45 Kč, úroku ve výši 78,07 % p.a z částky 39 725,84 Kč od 16.08.2024 do 08.09.2024 ve výši 1 977,60 Kč, úroku ve výši 14,75 % p.a z částky 39 725,84 Kč od 09.09.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16.08.2024 dosáhne částky 157 536,00 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 64.665 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 19. 2. 2024.

2. Žalovaná dluh žalobkyní uplatňovaný nerozporovala.

3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:

4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalované byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 19.800 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 14.560 Kč (výdaje ve výši životního minima 4.860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč, splátky jiných úvěrů 4.200 Kč, ostatní výdaje 1.500 Kč a rezerva 1.000 ), volné zdroje 4.240 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba, .

5. Z ověření v registru SOLUS ze dne 14. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná neměla evidován dluh po splatnosti.

6. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaná měla po splatnosti dluh ve výši 1.460Kč a její nesplacené dluhy činily 64.000 Kč.

7. Z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta ze dne 19. 2. 2024, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 2. 2024, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 20. 2. 2024, z oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 2. 2024 a ze splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně (RPSN 113,04 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 3.117 Kč měsíčně do 10. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 131.280 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 20. 2. 2024 byla převedena částka 40.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, , podle historie pohybů na tomto účtu je název účtu , jméno FO, .

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 7.734 Kč.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 3 a 4 za měsíce červen a červenec 2024) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 12. 8. 2024 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek měsíce červen, červenec a srpen 2024.

11. Z oznámení ze dne 14. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 49.511 Kč (jistina 39.725,84 Kč, úrok za úvěr 7.223,17 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady 800 Kč a úhrady za pojištění 764 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.

12. Z předžalobní výzvy odeslané 16. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 14. 8. 2024 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu (nová jistina 45.949,01 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 998 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 7.102,30 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 800 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet 764 Kč a úrok 78,07 % ročně).

13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 78,07 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, když uhradila toliko částku 7.734 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

19. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila výpisy z registru SOLUS, NRKI, Hodnocení klienta a prohlášení klienta a uvedla, jaké jsou příjmy žalované a její výdaje. Výše příjmu žalované 19.800 Kč, pokud pomineme to, že nebyla nikterak doložena, se sice sama o sobě může jevit dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 3.117 Kč měsíčně, avšak závěr, že žalovaná bude s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet, nelze učinit pouze na základě této informace, je potřeba učinit analýzu celkové finanční a majetkové situace žalované. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaná již má jiné závazky a určitý dluh i po splatnosti, ohledně výše příjmu žalované nebyl předložen žádný důkaz, stejně tak nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by bylo možné ověřit stav finančních prostředků na účtu žalované v jednotlivých měsících, výši reálných výdajů a závazků žalované. Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 2 ze sjednaných 48 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

20. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

21. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 78,07% ročně, RPSN činí 113,04 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná během čtyř let zaplatit, převyšovala trojnásobně poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

22. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla částku 40.000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila celkem 7.734 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na rozdíl mezi poskytnutým plněním a splátkami žalované (40.000 Kč – 7.734 Kč), t. j. částku 32.266 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl téměř shodný.