15 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 43.313 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29.928 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29.928 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7.909 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37.837 Kč ve výši 15 % ročně od 18. 8. 2022 do 10. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 7.909 Kč ve výši 15 % ročně od 11. 1. 2023 do zaplacení, pohledávky ve výši 5.476,56 Kč, úroku ve výši 28,46 % ročně z částky 33.678,70 Kč od 18. 8. 2022 do 10. 9. 2022 ve výši 623,04 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 33.678,70 Kč od 11. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 8. 2022 dosáhne částky 64.065 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3.355,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 43.313 Kč zahrnující jistinu s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 1. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 29,85 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 1.690 Kč, splatných vždy k 12. dni v měsíci počínaje měsícem únorem 2022. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné splátky [číslo] došlo k zesplatnění celého úvěru a podle smlouvy o úvěru se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 36.025,89 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně se též domáhala zaplacení částky 998 Kč jako smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy (2 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů), částky 400 Kč jako smluvní pokuty dle čl. 6 2. smlouvy (2 x 200 Kč za každou splátku se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, za každý den prodlení až do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požadovala ve výši k datu vyhotovení žaloby, tj. 5.476,56 Kč a úroku za poskytnutý úvěr ve výši 11,75 % ročně z částky odpovídající zbývají dlužné původní jistiny úvěru ve výši 33.678,70 Kč ode dne 18. 8. 2022 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužného pojistného za pojištění schopnosti splácet dluh ve výši 414 Kč (2 x 207 Kč za splátky [číslo]).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání dne 11. 4. 2023 se bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

3. Z listiny nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 1. 2022 (ve 12:3 0:52 hod.) soud zjistil, že žalovaný jako klient navrhl na předtištěném formuláři žalobkyni jako poskytovateli uzavření smlouvy o úvěru za podmínek níže uvedených. Ve smlouvě o úvěru by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč a žalovaný by se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,85 % ročně splatit v pravidelných 36měsíčních splátkách ve výši 1.690 Kč (zahrnující též měsíční pojistné ve výši 207 Kč za pojištění schopnosti splácet dluh) splatných vždy do každého 12. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2022 s tím, že podle bodu 2.2 návrhu shora citovaného byla výše úroku limitována na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit, tedy na částku 64.065,40 Kč. Podle čl. 6 bodu 6.1 návrhu shora citovaného v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o 30 dnů, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou ze splátek dle bodu 6.2 návrhu shora citovaného, v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek po dobu 15 dnů vzniká žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 200 Kč na vynaložených nákladech pro každý případ prodlení se splátkou dluhu. Podle bodu 6.3 návrhu shora citovaného jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází k zesplatnění úvěru a podle bodu 6.4 návrhu shora citovaného se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle bodu 6.5 návrhu shora citovaného jestliže klient nezaplatí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dodatek [číslo] k výše uvedenému návrhu, umožňující uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, byl žalovaným podepsán dne 17. 1. 2022 (v 12:3 0:39 hod.). Příloha [číslo] ke smlouvě- Pojištění schopnosti splácet byl žalovaným podepsán dne 17. 1. 2022 (v 12:3 0:40 hod.)

4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] ze dne 18. 1. 2022 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému schválen, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru a přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář. RPSN úvěru činilo dle oznámení žalobkyně 32,43 %.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 17. 1. 2022 poukázána částka 35.000 Kč.

6. Z výzvy o zaplacení ze dne 13. 7. 2022, resp. 12. 8. 2022, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě splátky č. 5, 6, resp. č. 5, 6, 7 a zároveň byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

7. Z oznámení ze dne 16. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vzhledem k okamžitému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami dluhu vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky v celkové výši 37.837 Kč, přičemž tato částka se skládala zzbývající dlužné jistiny ve výši 33.678,70 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2.347,19 Kč, neuhrazeného pojištění schopnosti splácet ve výši 414 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání výzvy.

9. Z dokladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení] a [anonymizováno] negativních zjištění a dále z historie pohybů na běžném účtu žalovaného za období od 8. 10. 2021 do 10. 1. 2022 soud zjistil pouze příchozí platby od zaměstnavatele žalovaného.

10. Z karty hodnocení klienta – žalovaného (zpracované dne 17. 1. 2022 ve 12:3 0:41 hod.) soud zjistil, že žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 29.839 a výdaje na živobytí v celkové částce 25.431 Kč (z toho 13.384 Kč na nákladech bydlení, 7.000 Kč na splátky úvěrů a 1.187 Kč splátka žalobkyni z jiného úvěru).

11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. <b>12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

18. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, obchodní úrok dle smlouvy sice činí 29,85 % a RPSN 34,29 %, na to však navazují další sankce za porušení smluvních povinností, jako smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou dluhu, smluvní pokuta ve výši 200 Kč na vynaložených nákladech pro každý případ prodlení se splátkou dluhu, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do zaplacení, (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku); jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

19. I jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků (výše úplaty za úvěr, výše poplatků za prodloužení splatnosti úvěru a výše smluvní pokuty) by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Ani v tomto pohledu by práva na poplatek za poskytnutí půjčky, smluvní pokutu za prodlení a poplatek na prodloužení splatnosti nemohla požívat právní ochrany.

20. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Žalobkyní provedené lustrace shora uvedených databází byly negativní, žalobkyně dále měla k dispozici pouze historii pohybů na běžném účtu žalovaného za období od 8. 10. 2021 do 10. 1. 2022, resp. potvrzení o příchozích platbách od zaměstnavatele žalovaného (mzdy), avšak tato informace dle názoru soudu neměla takovou vypovídací hodnotu, ze které by bylo možné usoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to i s ohledem na množství výdajů uvedených žalovaným ve formuláři„ Hodnocení klienta“. To by bylo patrné např. z kompletního bankovního výpisu žalovaného za období minimálně 1 roku, kde by žalobkyně ověřila, zda měl žalovaný každý měsíc dostatek volných peněz na splátky úvěru. To však žalobkyně nevyžádala. Žalobkyně akceptovala informaci žalovaného o výši jeho nákladů 25.431 Kč (z toho 13.384 Kč na nákladech bydlení, 7.000 Kč na splátky úvěrů a 1.187 Kč splátka žalobkyni z jiného úvěru). Žalovaný tak měl mít měsíční rezervu 3.408 Kč, což by na úhradu splátky sice postačovala, ale tato rezerva nebyla žalobkyní nikterak ověřena. Z těchto důvodů pokládá soud smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále soud považuje za nutné zdůraznit i časovou posloupnost jednotlivých listin podepsaných účastníky v souvislosti s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Prohlášení klienta bylo vygenerováno dne 17. 1. 2022 ve 12:3 0:36 hod. a zároveň ve stejný okamžik podepsáno žalovaným, přičemž listina obsahuje 2,5 stránky textu, psaným drobným písmem. Předsmluvní formulář byl vygenerován téhož dne ve 12:3 0:37 hod. a obsahuje celkem 6 stran textu, psaným drobným písmem. Hodnocení klienta bylo vygenerováno dne 17. 1. 2022 ve 12:3 0:41 hod. a obsahuje celkem 2 strany textu, psaným drobným písmem. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru byla vyhotovena dne 17. 1. 2022 ve 12:3 0:52 hod. a obsahuje celkem 6 stran textu, psaným drobným písmem. Z uvedeného je zřejmé, že s ohledem na rozsah textu, se žalovaný se zněním jednotlivých listin nemohl podrobněji seznámit, natož do jeho znění jakkoli zasahovat. I tyto okolnosti podporují závěr soudu o neplatnosti smlouvy.

21. Žalovanému se však dostalo plnění ve výši 35.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou. Žalobkyni však uhradil jen částku 5.072 Kč, proto je povinen rozdíl v poskytnutých plnění (35.000 Kč – 5.072 Kč) žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul s výjimkou úroku z prodlení ve výši odpovídající ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě od data 11. 1. 2023 (tj. po uplynutí 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.355,40 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše 8.828,30 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.166 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43.313 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2.860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 346 Kč, náhrady ua promeškaný čas v celkové výši 200 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1.1.156,26 Kč.