15 C 286/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 15.930 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.930 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 14.000 Kč od 4. 3. 2024 do 19. 3. 2024, z částky 4.000 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 626,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703226341/0710, variabilní symbol 1511028624, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14.000 Kč a smluvní pokuty 1.930 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 30. 10. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání.

4. S ohledem na pasivitu žalovaného soud provedl pouze důkazy označené v žalobě.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2023 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr (úvěrový limit) 20.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru, RPSN mělo činit 5535,7 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla v čl. IV smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a pro případ prodlení žalovaného po dobu dva měsíce a delší bylo sjednáno bez dalšího zesplatnění celého dluhu.

6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 30. 10. 2023 a 31. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet uvedený ve smlouvě č. 2668193016/3030 celkem částku 10.000 Kč.

7. Z výpisu výplatnic žalovaného soud zjistil, že v měsíci červenci 2023 mu bylo zaměstnavatelem v hotovosti vyplaceno 16.455 Kč a v srpnu 2023 mu pak zaměstnavatel poukázal na účet částku 21.808 Kč.

8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru k 29. 2. 2024 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k tomuto datu ve výši 30.348 Kč ve lhůtě do 3 dnů od doručení. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení dluhu ve výši 33.124,66 Kč ve lhůtě do 3 dnů, podle podacího lístku byla předžalobní výzva byla odeslána poštou 13. 9. 2024.

10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě, které žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru včetně sjednaných úroků ve výši 40 % p.m. Žalovaný žalobkyni na uvedený dluh neuhradil ničeho.

18. Za dané situace má žalobkyně má nepochybně právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků, nicméně další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku). Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

20. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

21. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka (včetně případných sankcí za porušení smlouvy) může být nepřiměřená částce poskytnuté (ilustrativní jsou předžalobní výzvy, které vycházejí z několikanásobku poskytnuté částky). Žalobkyně si vymínila výši úroků 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5000%, t.j. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran. Jednotlivá smluvní ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy; to vede ke konečnému závěru o její nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Významné je též porovnání obvyklých úrokových sazeb a porovnání celkové výše nákladů na splacení poskytnutých úvěrů (viz např. databáze ARAD).

22. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 10.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice zjišťovala příjem žalovaného, nikoliv však jeho výdaje, tedy nikterak neověřovala schopnost žalovaného daný závazek splatit. Žalobkyně měla k dispozici pouze dvě výplatnice před poskytnutím úvěru, s ohledem na výši příjmu však nemohla v žádném případě poskytnout úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z.č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

23. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10.000 Kč a žalovaný tuto částku (jistinu) žalobkyni před podáním žaloby neuhradil, soud mu tuto povinnost uložil, jak vyplývá z výroku I. splatnost pak soud stanovil na základě předžalobní výzvy v souladu s ust. § 573 občanského zákoníku dnem 19. 9. 2024. Zbytek žalobkyní požadovaných nároků, jako nedůvodný zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 626,24 Kč, představující 25,54 % z jejich celkové výše 2.252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně 62,77 % a žalovaného 37,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.930 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

25. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.