15 C 384/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobce: Jméno žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno pro určení vlastnického práva

I. Určuje se, že Mostní objekt v k. ú. , adresa, , který převádí komunikaci na p.p.č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , je ve vlastnictví , právnická osoba, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.998 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 12. 2021 se žalobce domáhal původně určení vlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. (dále jen ,,Mostní objekt“) a určení příslušnosti hospodařit vůči , právnická osoba, ČR. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě podnětu Ing. Miroslava Krpce ze dne 08. 02. 2021 adresovaného speciálnímu stavebnímu úřadu ohledně nedostatku na stavebním stavu Mostního objektu z hlediska bezpečnosti dopravního provozu byla žalobci dne 12. 2. 2021 zaslána Výzva Magistrátu města , adresa, , Úřad územního plánování a stavební úřad, jako speciální stavební úřad příslušný podle § 15 odst. 1, písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,stavební zákon‘‘), podle § 137 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád), kdy žalobkyni vyzval, jako údajného vlastníka Mostního objektu k podání vysvětlení k nedodržení jeho zákonné povinnosti, vyplývající z ustanovení § 8 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o pozemních komunikacích‘‘). Mostní objekt nikdy nemá parcelní číslo, přimyká se parcelnímu číslu pozemku pod ním, zde k p. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, zapsaném na LV , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Vlastnické právo k pozemku svědčí České republice s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Ředitelství silnic a dálnic ČR. K nedodržení této zákonné povinnosti mělo docházet tím, že jako údajný vlastník Mostního objektu nezabezpečuje jeho běžné hlavní kontrolní a mimořádné prohlídky a nearchivuje tuto evidenci mostních prohlídek. Žalobce reagoval dopisem ze dne 26. 2. 2021, kdy sdělil Magistrátu města , adresa, , že Mostní objekt nebyl předmětem mostních prohlídek, které minulý rok realizoval, když vlastnictví Mostního objektu nelze bez výhrad přiznat České republice s příslušností hospodařit pro , Jméno žalobce, . Dle § 12, odst. 1 zákona 13/1997 Sb., v platném znění jsou mostní objekty součástí dálnic, silnic a místních komunikací. Komunikace, kterou Mostní objekt převádí, má charakter komunikace účelové a není v celém svém rozsahu ve vlastnictví České republiky s příslušností hospodařit pro , Jméno žalobce, , naopak vede z větší části po pozemcích ve vlastnictví fyzických osob. Dne 25. 05. 2021 obdržel žalobce od Magistrátu města , adresa, opakovanou výzvu č. , hodnota, k podání vysvětlení k nedodržení již výše popsané, na kterou žalobce reagoval dopisem z 11. 06. 2021, kde odkázal na svoje předchozí stanovisko, že mostní objekty jsou součástí dálnic, silnic a místních komunikací. Dne 25. 10. 2021 byla žalobci doručena Výzva od Magistrátu města Karlovy, kterou žalobce vyzval, aby nejpozději do 31. 12.2021 předložil speciálnímu stavebnímu úřadu doklad o podání žaloby o určení vlastnického práva ke stavbě mostu na p. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , přes státní silnici č. D/6. Speciální stavební úřad se k tvrzení žalobce ohledně možného vlastníka, kterým dle jeho názoru je ČR, příslušnost hospodaření pro ŘSD, nijak nevyjádřil a žalobci není ani známo, zda vůbec vlastníka pozemku pod mostem, do kterého je most kotven, vyzval stejným způsobem jako žalobce. Naléhavý právní zájem pak žalobce spatřuje v tom, že rozsah spravovaného majetku je v jeho případě dán ust. § 1 zákona č. 229/1991 Sb., ze kterého však nelze usuzovat, že by Mostní objekt byl stavěn výhradně za účelem spojení dvou zemědělských pozemků, a proto přísluší do správy žalobce. Navíc v případě nesplnění požadavku Magistrátu města , adresa, , Úřadu územního plánování a stavební úřad, jako speciálního stavebního úřadu žalobci hrozí nejen sankce za údajné nedodržení zákonné povinnosti dané ustanovením § 8 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ale rovněž se vystavuje riziku nákladů spojených s údržbou mostů, kterou by mohl realizovat speciální stavební úřad. Zároveň s ohledem na technický stav mostu je více než žádoucí, aby byl určen jasný vlastník stavby mostu, který bude muset provést následnou údržbu mostu tak, aby nedošlo k dalším rozsahem výraznějším škodám na majetku třetích osob a samotném tělese dálnice D6, v případě zhroucení mostu.

2. Původní žalovaný , právnická osoba, ČR s žalobou nesouhlasil a namítal, že je příspěvkovou organizací ve smyslu § 54 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku ČR“) zřízenou , právnická osoba, .

3. Rozsah majetku státu, s nímž ŘSD hospodaří je vymezen zřizovací listinou původního žalovaného, ze které vyplývá, že základním účelem a předmětem jeho činnosti je hospodaření s dálnicemi a silnicemi I. třídy, s jejich součástmi a příslušenstvím podle § 12 a násl. zákona o pozemních komunikacích včetně souvisejících pozemků. Dle ŘSD Mostní objekt není součástí pozemku parc. č. , hodnota, . Mostní objekt není samostatně zapsán v katastru nemovitostí, ale nelze tak dovozovat, že by byl součástí pozemku, když mosty podle § 3 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb. katastrální zákon nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Dále namítal, že je přes Mostní objekt převáděna účelová komunikace, která mezi sebou spojuje zemědělské pozemky ve vlastnictví žalobce a dále na ně navazující pozemky fyzických osob. Na jedné straně tato účelová komunikace končí vyústěním do jiné účelové komunikace na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jenž je ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, ., a na druhé straně ústí do silnice III. třídy 00625 na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví Karlovarského kraje. ŘSD se tak domníval, že Mostní objekt i v současné době představuje samostatnou věc – liniovou stavbu ve smyslu ustanovení § 509 OZ. V otázce určení, že příslušnost hospodaření k Mostnímu objektu má ŘSD pak namítal, že jelikož Mostní objekt není součástí silnice I/6 ani pozemku parc. č. , hodnota, , tak i pokud by se jednalo o majetek státu, žalovaný by s ním nebyl příslušný hospodařit a není tak věcně pasivně legitimován v tomto řízení. S odkazem na ust. § 9 zákona o majetku ČR namítal nedostatek pravomoci soudu a rovněž namítal nedostatek naléhavého právního zájmu.

4. Podáním ze dne 07. 12. 2022 žalobce podal návrh na změnu účastníků dle ustanovení § 92 odst. 2 o s. ř. s tím, že na místo dosavadního žalovaného – ŘSD by měl nadále vstoupit Karlovarský kraj, a to s ohledem na skutečnosti uvedené ve stanovisku ministerstva financí ze dne 01. 09. 2022 č. j. , sp. zn., . Usnesením ze dne 08. 12. 2022 č. j. 15 C 384/2021-72 soud návrhu žalobce vyhověl.

5. Usnesením ze dne 01. 03. 2023 č. j. 15 C 384/2021-86 soud vyzval žalobce k odstranění vad podání v tom směru, že údaj o tom, čeho se žalobce domáhá ve své žalobě ze dne 21. 12. 2021 je nesrozumitelný, protože vymezení práv a jím odpovídajících povinností, v němž obsažené je v rozporu s usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 08. 12. 2022 č. j. 15 C 384/2021-72. Na tuto výzvu reagoval žalobce opravou žalobního petitu, a to podáním z 09. 03. 2023.

6. Žalovaný s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasil a uváděl, že podnětem pro zahájení předmětného řízení bylo zahájení správního řízení proti žalobci, kdy Magistrát města , adresa, prostřednictvím Úřadu územního plánování a stavebního úřadu jako speciální stavební úřad zahájil s žalobcem správní řízení z důvodů neplnění povinností, které stanovuje vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce koncipoval svoji obranu proti vedenému správnímu řízení tak, že podal žalobu na určení vlastnického práva, respektive práva hospodaření, neboť je přesvědčen, že nikdy nebyl příslušný k plnění povinností správce tohoto mostního objektu a z žádného právního titulu nebyl nikdy pověřen s označeným mostem hospodařit. Žalovaný je přesvědčen, že žádné vlastnické právo ani právo hospodaření k Mostnímu objektu mu žádným právním titulem v minulosti nevzniklo a ani vzniknout nemohlo. Dle žalovaného, je zásadní otázkou pro právní posouzení případného vzniku vlastnického práva k Mostnímu objektu samotným vznik majetku Karlovarského kraje v době vzniku samotného kraje a jeho organizační složky Krajské správy a údržby silnic p. o., a to v souvislosti s přechodem majetku na stát na základě zákona č. 157/2000 Sb. o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku ČR do majetku krajů ve znění pozdějších předpisů, kdy Karlovarský kraj nabýval majetek po zaniklém , právnická osoba, , adresa, , s. p. o a současně zřizoval , právnická osoba, ., a to na základě rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů č. j. , sp. zn., ze dne 10. 09. 2011. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí ústředního orgánu státní správy byla jednak zřizovací listina , právnická osoba, ., a jednak i soupis veškerého nemovitého majetku, který přecházel ze zaniklé , právnická osoba, , adresa, do nově zřízené krajské příspěvkové organizace s názvem , právnická osoba, ., přičemž těžištěm přechodu vymezeného nemovitého majetku byl nemovitý majetek, který se týkal obslužnosti komunikací II. a III. třídy, a to včetně mostních objektů. V této souvislosti byl prováděn soupis dalšího majetku, který nebyl nabýván cestou vkladu do katastru nemovitostí, což se týkalo i mostních objektů, které nejsou v katastru nemovitostí evidovány. V souvislosti s uvedeným přechodem byly mostní objekty sepsány. Jednalo se o mostní objekty, které bezprostředně souvisí s obslužností silnic II. a III. třídy. V žádném případě se však nejednalo o mostní objekty, které jsou spojeny s obslužností místní, případně účelové komunikace, jak je tomu u Mostního objektu. Soupis pro nabytí nemovitého majetku rovněž vymezil i samotné mostní objekty, které byly předmětem přechodu do majetku kraje, ale ani tento soupis mostních objektů žádné mostní objekty v katastrálním území , adresa, neobsahuje. Dále žalovaný odkázal na ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ze kterého vyplývá, že v něm negativním vymezením, je možné dojít k jednoznačnému závěru, že Mostní objekt nemohl být nikdy ve vlastnictví Karlovarského kraje. Byl vždy majetkem státu a z tohoto důvodu mu ani nemohlo vzniknout právo hospodaření.

7. V podání ze dne 16. 05. 2023 žalobce reagoval tak, že na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne 16. 12. 1976 došlo k převodu Mostního objektu v k. ú. , adresa, , který převádí komunikaci na p. p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , v roce 1976 do Okresní správy silnic , adresa, .

8. Dle odpovědi na žádost o odstranění pochybností o příslušnosti organizační složky dle ust. § 9 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích bylo žalobci Ministerstvem financí sděleno, jak vyplývá z odpovědi ze dne 21. 9. 2021 č. l. 65 spisu, že Okresní správy silnic byly od roku 1990, s účinností ode dne voleb do obecních zastupitelstev podle zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících (dále jen „zákon č. 425/1990 Sb.“), řízeny státem, tj. příslušným orgánem státní správy. Toto lze dovodit z ustanovení § 21 zákona č. 425/1990 Sb. („Funkce zakladatele státních podniků uvedených v příloze IV k tomuto zákonu a pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat organizace a zařízení uvedená v téže příloze se přenáší na příslušné ústřední orgány státní správy.“) ve spojení s přílohou IV. uvedeného zákona. V souvislosti s uvedenou právní úpravou došlo následně i ke změně právní formy okresních správ silnic, které byly transformovány na státní příspěvkové organizace – jednalo se o příslušné správy a údržby silnic (dále také jen „, právnická osoba, “). Majetek, s nímž hospodařily historicky Okresní správy silnic, byl tedy po roce 1990 spravován přímo státem, respektive příslušnými státními příspěvkovými organizacemi (, právnická osoba, ), a to až do doby přechodu majetku státu na kraje na základě zákona č. 157/2000 Sb. o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do krajů, a to s účinností 01. 01. 2001. Přechod majetku se dle přílohy č. , hodnota, tohoto zákona týkal i státních příspěvkových organizací (, právnická osoba, ), přičemž v Karlovarském kraji se jednalo o , právnická osoba, , adresa, , právnická osoba, , adresa, , , právnická osoba, , jméno FO, . Tyto státní příspěvkové organizace se staly příspěvkovými organizacemi kraje. Název Okresní správa silnic , adresa, uvedený ve výše zmiňovaném kolaudačním rozhodnutí sice přesně neodpovídá pojmenování , právnická osoba, v příloze č. , hodnota, zákona č. 157/2000 Sb., ale z hlediska označení má pak , právnická osoba, , adresa, k tomuto názvu nejblíže. Nelze, tedy s jistotou říci, že se jedná o identický subjekt, lze však předpokládat, že Okresní správa silnic , adresa, je předchůdcem Správy a údržby silnic , adresa, dle přílohy č. , hodnota, . Ministerstvo financí dospělo k závěru, že příslušné mostní objekty s největší pravděpodobností nejsou právě s ohledem na přijetí zákona č. 157/2000 Sb. vůbec ve vlastnictví České republiky a nemohlo k nim tedy vzniknout právo hospodaření pro SPÚ. Dne 20. 02. 2023 se žalobce obrátil o součinnost ohledně mostních objektů na , právnická osoba, v tom směru, zda nemá ve svých materiálech jakoukoliv listinu, která by blíže osvědčovala osobu oprávněnou s objekty nakládat, případně, zda lze vydané rozhodnutí dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 157/2000 Sb. rozšířit o nově zjištěný majetek. Dne 26. 04. 2023 se žalobce obrátil se žádostí o součinnost ke Státnímu oblastnímu archivu v Plzni, a to na základě doporučení , právnická osoba, a následně Národního archivu, kdy Státní oblastní archiv v Plzni žalobci sdělil, že podle zápisu o odevzdání a převzetí dokončené stavby ze dne 25. 11. 1976 (archivní fond , právnická osoba, , adresa, , přír. č. , Anonymizováno, , karton č. , hodnota, ) převzala stavbu přeložky , adresa, včetně dvou železných nadjezdů pro polní cesty (mostních objektů označených č. , hodnota, a 11- tady sporných mostních objektů) do užívání a údržby Okresní správa silnic , adresa, .

9. V replice ze dne 12. 06. 2023 reagoval žalovaný tak, že nelze jednoduše přijmout tezi žalobce ohledně právního nástupnictví ke vzniku Mostního objektu pro žalovaného, kdy je nutné poznamenat, že v rámci předmětné transformace nedocházelo pouze k předání majetku státu na žalovaného, ale v témže roce docházelo i k převodu pozemních komunikací na již dříve státem zřízenou státní příspěvkovou organizaci s názvem , právnická osoba, ČR, (dále jen ,,ŘSD ČR“), a to opatření Ministerstva dopravy a spojů na základě zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, kdy došlo k převodu a příslušnosti hospodaření k majetku státu se silnicemi I. třídy na ŘSD ČR. Dále žalovaný považoval za nutné uvést, že již dříve byla provedena částečná ,,transformace“ majetku státu na základě zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, na základě kterého byly pozemní komunikace rozděleny dle jejich dopravního významu, obslužnosti komunikace a stavebnětechnického provedení komunikace. Dle § 6 uvedeného zákona účelové komunikace nepodléhají evidenci a zákon neomezuje, kdo smí být jejich vlastníkem, typicky jsou zpravidla účelovými komunikacemi ty pozemní komunikace, které jsou součástí uzavřených objektů nebo přísluší k objektům soukromé povahy nebo k zemědělským plochám nebo lesům a dle žalovaného je tak nejdříve nutné pozemní komunikaci, která je součástí Mostního objektu zařadit v rámci zákonné úpravy dle zákona o pozemních komunikacích. Dle žalovaného má komunikace umístěná na pozemcích p. p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , charakter místní komunikace, případně účelové komunikace, ke které nikdy nemohlo přejít vlastnického právo na základě transformace majetku státu dle výše uvedeného zákona o majetku krajů. V daném případě se rozhodně nejedná o pozemní komunikaci (silnice II, III. třídy), ke které přešlo vlastnické právo na žalovanou dle výše uvedeného transformačního zákona. Ohledně předmětného vlastnictví komunikací pak žalovaný odkázal na závěr uvedený v rozhodnutí NS sp. zn. 31 Cdo 691/2005 ze dne 11. 10. 2006, a to, že vlastník pozemku na kterém je umístěna účelová komunikace, je i vlastníkem této komunikace, pokud se týká ostatních komunikací umístěných na pozemcích vlastníků, pak v případě těchto pozemních komunikací je pozemní komunikace samostatnou věcí a vlastník pozemku může být odlišný od vlastníka pozemní komunikace. Z uvedeného je patrné, že tvrzení žalobce, nemají oporu v navrhovaných důkazech a současně bez toho, aniž by bylo postaveno najisto vlastnictví pozemní komunikace umístěné na pozemkových parcelách p. p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , není možné ani dospět k jednoznačnému závěru ohledně sporného vlastnictví Mostního objektu. Rovněž je sporná otázka aktivní legitimace žalobce.

10. Při ústním jednání konaném dne 26. 10. 2023 soud připustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 16. 05. 2023. Účastníci pak setrvali na svých stanoviscích a učinili nespornými následující právně významné skutečnosti, které soud v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. považuje za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr ve věci:- dne 08. 02. 2021 obdržel Speciální stavební úřad podnět Ing. , Anonymizováno, ohledně nedostatku na stavbě mostu z hlediska bezpečnosti dopravního provozu,-výzvou Magistrátu města , adresa, , Úřadu územního plánování a stavebního úřadu byl žalobce dne 12. 02. 2021 vyzván jako údajný vlastník mostu, v k. ú. , adresa, , který převádí komunikaci na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , k podáním vysvětlení k nedodržení zákonné povinnosti dle § 8 vyhlášky č. 104/1997 Sb., žalobce na výzvu Magistrátu reagoval dne 26. 02. 2021; dne 25. 05. 2021 obdržel žalobce od Magistrátu města , adresa, opakovanou výzvu, na kterou reagoval dne 11. 06. 2021; dne 25. 10. 2021 byla žalobkyni doručena výzva od Magistrátu města , adresa, s tím, aby nejpozději do 31. 12. 2021 předložila Speciálnímu stavebnímu úřadu doklad o podání žaloby o určení vlastnického práva k předmětnému mostnímu objektu,- Mostní objekt nemá parcelní číslo, přimyká se k parcelnímu číslu pozemku pod ním, a to parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , zapsané na LV , hodnota, , pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , , právnická osoba, pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, svědčí České republice s příslušností hospodařit tímto majetkem pro ŘSD; na pozemku parc. č. , hodnota, v místě mostního objektu se nachází silnice I. třídy,-přes Mostní objekt je převáděná komunikace, přičemž se jedná o účelovou komunikaci, která mezi sebou spojuje zemědělské pozemky ve vlastnictví žalobkyně a dále na ně navazující pozemky fyzických osob; na jedné straně tato účelová komunikace končí vyústěním do jiné účelové komunikace na pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , na druhé straně ústí do silnice III. třídy 00625, na pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , jenž je ve vlastnictví , Anonymizováno, ,-probíhá správní řízení před Magistrátem města , adresa, sp. zn. , Anonymizováno11. Soud vycházel z listinných důkazů:

12. Z odpovědi na žádost o odstranění pochybností o příslušnosti organizační složky dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, Ministerstvo financí dne 29. 01. 2022 sdělilo, že Okresní správy silnic byly od roku 1990, s účinností ode dne voleb do obecních zastupitelstev podle zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících (dále jen „zákon č. 425/1990 Sb.“), řízeny státem, tj. příslušným orgánem státní správy. Toto lze dovodit z ustanovení § 21 zákona č. 425/1990 Sb. („Funkce zakladatele státních podniků uvedených v příloze IV k tomuto zákonu a pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat organizace a zařízení uvedená v téže příloze se přenáší na příslušné ústřední orgány státní správy.“) ve spojení s přílohou IV. uvedeného zákona. V souvislosti s uvedenou právní úpravou došlo následně i ke změně právní formy okresních správ silnic, které byly transformovány na státní příspěvkové organizace – jednalo se o příslušné správy a údržby silnic (dále také jen „, právnická osoba, “). Majetek, s nímž hospodařily historicky Okresní správy silnic, byl tedy po roce 1990 spravován přímo státem, respektive příslušnými státními příspěvkovými organizacemi (, právnická osoba, ), a to až do doby přechodu majetku státu na kraje na základě zákona č. 157/2000 Sb. o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do krajů, a to s účinností 01. 01. 2001. Přechod majetku se dle přílohy č. , hodnota, tohoto zákona týkal i státních příspěvkových organizací (, právnická osoba, ), přičemž v Karlovarském kraji se jednalo o , právnická osoba, , adresa, , právnická osoba, , adresa, , , právnická osoba, , právnická osoba, . Tyto státní příspěvkové organizace se staly příspěvkovými organizacemi kraje. Název Okresní správa silnic , adresa, uvedený ve výše zmiňovaném kolaudačním rozhodnutí sice přesně neodpovídá pojmenování , právnická osoba, v příloze č. , hodnota, zákona č. 157/2000 Sb., ale z hlediska označení má pak , právnická osoba, , adresa, k tomuto názvu nejblíže. Nelze, tedy s jistotou říci, že se jedná o identický subjekt, lze však předpokládat, že Okresní správa silnic , adresa, je předchůdcem Správy a údržby silnic , adresa, dle přílohy č. , hodnota, . Ministerstvo financí dospělo k závěru, že příslušné mostní objekty s největší pravděpodobností nejsou právě s ohledem na přijetí zákona č. 157/2000 Sb. vůbec ve vlastnictví České republiky a nemohlo k nim tedy vzniknout právo hospodaření pro SPÚ.

13. Rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů ČR č. j. , Anonymizováno, ze dne 10. 09. 2001 má soud za prokázané, že v souladu s ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 157/2000 Sb. o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů ve znění pozdějších předpisů se stávají státní příspěvkové organizace, a to Správa a údržba silnic , adresa, , Správa a údržba silnic , adresa, a Správa a údržba silnic , adresa, dnem účinnosti tohoto rozhodnutí příspěvkovými organizacemi Karlovarského kraje s tím, že nabytím účinnosti tohoto rozhodnutí přešly do vlastnictví Karlovarského kraje veškeré věci, se kterými ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí byly tyto státní příspěvkové organizace oprávněny hospodařit, tedy i silnice II. a III. třídy včetně všech součástí a příslušenství k naplnění ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, účinného od 01. 01. 2001, dle kterého je vlastníkem silnic II. a III. třídy kraj, na jehož území se silnice nachází.

14. Odpovědí Národního archivu a Státního oblastního archivu v Plzni a ze zápisu o odevzdání a převzetí dokončené stavby ze dne 25. 11. 1976 (archivní fond , právnická osoba, , adresa, , par.č. 40/2000, karton č. , hodnota, ) má soud za prokázané, že převzala stavbu přeložky , adresa, včetně dvou železných nadjezdů pro polní cesty (mostních objektů označených číslem , hodnota, a 11) do užívání a údržby Okresní správa silnic , adresa, .

15. Protokol o kontrole inventarizace majetku , právnická osoba, , adresa, ze dne 01. 08. 2001 vyplývá (příloha F) prokazuje, že v souvislosti s přechodem do zřizovací působnosti a vlastnictví Karlovarského kraje ve smyslu § 157/2000 Sb. byl převedena také Krajská silniční síť včetně mostu na silnicích II. a III. tříd, rovněž nemovitosti sloužící ke správě a údržbě silnic včetně nepotřebného majetku (odstavec Ba bod 4), který není evidován.

16. Zřizovací listina , právnická osoba, ze dne 01. 02. 2002 včetně soupisu nemovitého majetku ze dne 01. 02. 2002 prokazuje, že byly převáděny parcely k. ú. , adresa, , přičemž Mostní objekt v soupise uveden není.

17. Mimořádnou prohlídkou ,,, adresa, “ vypracovanou dne 04. 06. 2022 Ing. , jméno FO, má soud za prokázané, že se jedná o most na polní cestě přes silnici I/6 a že na Mostním objektu nebyla vykonávána žádná údržba a stav mostu je velmi špatný.

18. Oznámením o zahájení kontroly – výkonu státního dozoru – , adresa, – 002 ze dne 07. 06. 2022 má soud za prokázané, že jím Magistrát města , adresa, , odbor dopravy oznamoval, jednak Státnímu pozemkovému úřadu – Krajský pozemkový úřad pro Karlovarský kraj, a jednak , právnická osoba, ČR, Správa , adresa, zahájení výkonu státního dozoru s tím, že kontrola bude provedena dne 09. 06. 2022. Ze záznamu o provedeném výkonu státního dozoru na Mostu ev. č.: , adresa, – 002 vyplývá, že byl proveden dne 09. 06. 2022, a to na základě výstupu z Mimořádné prohlídky, kdy bylo shledáno, že skutečný stav mostu odpovídá závěrům vzešlých z Mimořádné prohlídky. Jako kontrolovaná osoba je opět uvedena Česká republika, kdy příslušnost hospodařit s majetkem státu má , Jméno žalobce, .

19. Protokol o provedené kontrole č. j. 3521/OD/22-13 prokazuje, že kontrola byla provedena na základě výstupu z Mimořádné prohlídky mostu zpracované dne 04. 06. 2022 Ing. , jméno FO, s tím, že kontrolní zjištění fakticky odpovídají zjištěním uvedeným v Mimořádné prohlídce mostu, a že tedy nebyla vykonávána žádná údržba. Dále bylo konstatováno, že je nezbytné, aby kontrolovaná osoba respektovala závěry Mimořádné prohlídky a neprodleně splnila opatření, která jsou předmětem Písemného potvrzení o ústním vyhlášení rozhodnutí v řízení na místě ze dne 09. 06. 2022 pod č. j. 3521/OD/22-12. Jako kontrolované osoby jsou uvedeny , Jméno žalobce, , Krajský pozemkový úřad pro Karlovarský kraj. Do uvedeného protokolu žalobce vznesl námitky, a to podáním ze dne 23. 06. 2022. Dále dne 22. 06. 2022 žalobce podal odvolání proti písemnému potvrzení v řízení na místě č. j. 3521/OD/22-12 ze dne 09. 06. 2022 a dne 05. 10. 2022 odvolání proti písemnému vyhotovení rozhodnutí v řízení na místě č. j. 3521/OD/22-12 ze dne 20. 09. 2022 (příloha CH a I).

20. Z písemného potvrzení o ústním vyhlášení rozhodnutí v řízení na místě ze dne 09. 06. 2022 vyplývá, že jím Magistrát města , adresa, , odbor dopravy prostřednictvím oprávněné úřední osoby Mgr. , jméno FO, tak, že žalobci uložil povinnost ve lhůtě do tří dnů od ústního vyhlášení rozhodnutí na místě a v souladu s předanou Mimořádnou prohlídkou , adresa, , jednak most uzavřít pro veškerou silniční dopravu a dále v souladu se stanovením místní úpravy provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci neprodleně osadit příslušné trvalé dopravní značení. Toto rozhodnutí je pak písemně vyhotoveno rozhodnutím v řízení na místě ze dne 20. 09. 2022. V odůvodnění rozhodnutí je stanoven závěr, že mostní objekt je ve vlastnictví České republiky.

21. Rozhodnutím Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 20. 10. 2022 č. j. KK/1790/DS/22-16 má soud za prokázané, že v odvolací řízení rozhodl podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tak, že ústně vyhlášené rozhodnutí Magistrátu města , adresa, , odboru dopravy, na místě dne 09. 06. 2022 a jeho písemné vyhotovení sp. zn. 3521/OD/22, č. j. 3521/OD/22-20 ze dne 20. 09. 2022 se v plném rozsahu ruší a věc se vrací k novému projednání, když správní orgán ve věci nepostupoval v souladu s právními předpisy.

22. Na jednotlivá dílčí zjištění učiněná z provedených listinných důkazů, odkazuje soud jako na skutkový závěr ve věci samé.

23. Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že rozsah spravovaného majetku je v jeho případě dán ust. § 1 zákona č. 229/1991 Sb., ze kterého však nelze usuzovat, že by Mostní objekt byl stavěn výhradně za účelem spojení dvou zemědělských pozemků, a proto přísluší do správy žalobce. Navíc v případě nesplnění požadavku Magistrátu města , adresa, , Úřadu územního plánování a stavební úřad, jako speciálního stavebního úřadu žalobci hrozí nejen sankce za údajné nedodržení zákonné povinnosti dané ustanovením § 8 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ale rovněž se vystavuje riziku nákladů spojených s údržbou mostů, kterou by mohl realizovat speciální stavební úřad. Zároveň s ohledem na technický stav mostu je více než žádoucí, aby byl určen jasný vlastník stavby mostu, který bude muset provést jeho následnou údržbu. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, tedy jestliže toto určení je způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Žaloba domáhající se určení podle výše citovaného zákonného ustanovení tak nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (viz. např. rozsudek NS ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1391/2004). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na uvedené má tak soud za to, že naléhavý právní zájem na straně žalobce je dán, a to nejen z důvodu probíhajícího správního řízení před Magistrátem města , adresa, sp. zn. 3521/OD/22-20, ve kterém je žalobce ohrožen sankcemi za nedodržení zákonné povinnosti stanovené § 8 vyhl. č. 104/1997 Sb., zároveň je nezbytné určit vlastníka MO, a to s ohledem na havarijní stav MO.

24. Na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování soud žalobě jako důvodné vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I, když dospěl k závěru, že Mostní objekt je ve vlastnictví žalovaného. Soud má za to, že v souvislosti s transformací majetku státu na kraje na základě zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 01. 01. 2001, Karlovarský kraj nabýval nemovitý majetek po zaniklé , právnická osoba, , adresa, , resp. tento majetek se stal vlastnictvím kraje. Bylo pak pouze na rozhodnutí kraje, na který majetek takto přešel, v jakém rozsahu majetek dále svěří příspěvkovým organizacím kraje. Z listin dokládajících vznik Krajské správy údržby silnic Karlovarského kraje, p. o., zejména z výše uvedeného rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR č. j. 3796/01-4-KN ze dne 10. 09. 2001, které se týkalo přechodu majetku podle zákona č. 157/2000 Sb., vyplynulo, že nabytím účinnosti tohoto rozhodnutí přešly do vlastnictví Karlovarského kraje veškeré věci, se kterými ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí byly státní příspěvkové organizace (Správa a údržba silnic , adresa, , přičemž dle Ministerstva financí je s největší pravděpodobností Okresní správa silnic , adresa, předchůdcem Správy a údržby silnic , adresa, ) oprávněny hospodařit, tedy i silnice II. a III. třídy včetně všech součástí a příslušenství k naplnění ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, účinného od 01. 01. 2001, dle kterého je vlastníkem silnic II. a III. třídy kraj, na jehož území se silnice nachází. Přestože v protokolu o kontrole inventarizace majetku , právnická osoba, , adresa, ze dne 01. 08. 2001 není Mostní objekt konkrétně uveden, když z něho vyplývá, že v souvislosti s přechodem do zřizovací působnosti a vlastnictví Karlovarského kraje ve smyslu § 157/2000 Sb. byla převedena také Krajská silniční síť včetně mostu na silnicích II. a III. tříd, protokol dále uvádí, že byly převedeny rovněž nemovitosti sloužící ke správě a údržbě silnic včetně nepotřebného majetku (odstavec Ba bod 4), který není evidován, o čemž lze dle soudu uvažovat právě v případě Mostního objektu. Uvedená úvaha soudu ve spojení se zápisem o odevzdání a převzetí dokončené stavby ze dne 25. 11. 1976 (archivní fond , právnická osoba, , adresa, , par.č. , Anonymizováno, , karton č. , hodnota, ), dle kterého převzala stavbu přeložky , adresa, včetně dvou železných nadjezdů pro polní cesty (mostních objektů označených číslem , hodnota, a 11), tedy i Mostního objektu, do užívání a údržby Okresní správa silnic , adresa, , vede soud k závěru, že Mostní objekt je ve vlastnictví žalovaného.

25. Žalovaný rovněž namítl, že by soud měl, s ohledem ke špatnému technickému stavu Mostního objektu, který dokládá, že vlastnické právo k němu není pravděpodobně nikým vykonáváno po dlouhou dobu, zvážit, zda na danou situaci, resp. na Mostní objekt, nelze nahlížet jak o na opuštěnou věc ve smyslu ustanovení § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z. „), kdy v takovém případě by Mostní objekt byl rovněž ve vlastnictví státu, jelikož od účinnosti o. z. uplynula již potřebná desetiletá doba. S tímto názorem žalovaného soud nesouhlasí. Podle § 1050 odstavce 2 o. z. nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil. Vlastnické právo je právem absolutním a nepromlčitelným. Nezadatelným právem vlastníka je nejen s věcí jakkoliv nakládat, ale rovněž i s věcí nenakládat vůbec. Opuštění věci je zpravidla definováno jako právní úkon vyjadřující vůli dosavadního vlastníka nebýt již nadále vlastníkem věci. Jako takový musí mít náležitosti stanovené zákonem pro platnost právního úkonu, které jsou stanoveny v § 37 o. z., tedy právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný (srovnej rozsudek NS sp. zn. 28 Cdo 1254/2003 ze dne 31. 3. 2004). K žádnému takovému právnímu úkonu v souvislosti s Mostním objektem však nedošlo.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10.998 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 5.100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmnácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to žaloba ze dne 23. 12. 2021, sdělení žalobce ze dne 18. 2. 2022, návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2, písm. c) o. s. ř. ze dne 3. 5. 2022, replika žalobce ze dne 20. 10. 2022, návrh na záměnu účastníků ze dne 7. 12. 2022, sdělení žalobce ze dne 20. 1. 2023 a ze dne 28. 2. 2023, replika žalobce ze dne 16. 5. 2023, sdělení soudu ze dne 30. 5. 2023, doložení dokumentů ze dne 31. 10. 2023, závěrečný návrh, 3 x příprava na jednání a 3x účast na jednání soudu dne 26. 10. 2023, 1. 2. 2024 a dne 29. 2. 2024 a dále cestovného k ústním jednáním soudu na trase z Prahy do Karlových Varů a zpět, tj. 3 x 290 km, při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a ceně pohonných hmot 38,50 Kč/litr – celkem 870/100 x 5,4 x 38,50 = 1 808,73 Kč = 1 809 Kč, amortizace vozidla činí: -v roce 2024 činí sazba dle vyhl. MPSV č. 511/2021 Sb. 4,70 Kč/1 km – 4,70 x 870 km = celkem amortizace vozidla činila 4 089 Kč, tedy náklady na dopravu v celkové výši 5.898 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení dle výše uvedené vyhlášky za žádost žalobce o odročení jednání nařízeného na 10. 11. 2022, opravu žalobního petitu ze dne 9. 3. 2023 a žádost žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření žalovaného ze dne 24. 4. 2023, když se nejedná o úkon ve smyslu § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.