15 C 54/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum bytem adresa , t. č. Věznice adresa , zastoupen Jméno Zástupce , advokátem se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem adresa pro 100 000 Kč / náhrada nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení jako nemajetkové újmy. Skutkově žalobce uváděl, že je ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, , je nekuřák a byl umístěn na nekuřáckém oddílu G. Od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, došlo ke změně v umístění žalobce a žalobce byl umístěn v oddílu F Věznice , adresa, , kde byli umístěni kuřáci a kde byl žalobce ve zde uvedených dnech vystaven kouři a zápachu z kouření. K přemístění žalobce a dalších odsouzených z oddílu G do oddílu F bylo provedeno v souvislosti se zabezpečením protiepidemických a karanténních důvodů. V oddíle F, kde byli primárně umístěni odsouzení, kteří kouřili, nebyla dodržována možnost kouřit pouze v kuřárně, ale odsouzení kouřili na záchodech a v ložnicích, čímž došlo k vystavení nekuřáků škodlivým účinkům kouře z cigaret. Žalobce se spolu s dalšími odsouzenými nekuřáky obracel se stížnostmi na nedodržování zákazu kouření v oddílu F mimo vyhrazenou kuřárnu na vychovatele Ing. , adresa, . Ze strany žalované nebyla přijata žádná opatření k nápravě. Žalobce měl po dobu, kdy byl umístěn v oddíle F zdravotní problémy s dýcháním, které vyžadovaly lékařské ošetření a následné užití léku Ventolin. Dále se žalobce v prosinci 2020 nakazil onemocněním COVID-19, kdy nebyly ze strany Věznice , adresa, dodržovány základní zásady ochrany před tímto onemocněním, když nebylo zajištěno, aby v čekárně u lékaře nakažení odsouzení byli odděleni od ostatních odsouzených. Tím došlo, dle žalobce, k porušení základních hygienických pravidel. Dne , datum, podal žalobce stížnost ke Krajskému státnímu zastupitelství v , adresa, , ve které si na výše uvedený postup Věznice , adresa, stěžoval s tím, že ze strany Věznice nebyly dodržovány stanovené postupy, tedy Vnitřní předpis, konkrétně § 23 odst. 7 vyhlášky 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Zároveň žalobce v uvedené stížnosti upozornil na nedodržování epidemiologických pravidel v souvislosti s onemocněním COVID-19. Podáním ze dne , datum, žalobce žádal o nové prošetření své prvotní stížnosti, neboť rozhodnutím ze dne , datum, bylo šetření ve Věznici , adresa, odloženo pro jeho nedůvodnost.

2. Vrchní státní zastupitelství v Praze dne , datum, , č. j. VDT 412/2021-10, vyrozumělo žalobce o vyřízení jeho podání ze dne , datum, , když došlo k závěru, že provedené šetření ohledně umístění nekuřáků na kuřácký oddíl a nezajištění ochrany před pasivním kouřením je neúplné a shromážděné materiály nemohou posloužit jako spolehlivý podklad pro rozhodnutí ve věci. Ve věci posouzení zabezpečení protiepidemických opatření bylo žalobci sděleno, že státní zastupitelství není k posouzení této otázky kompetentní.

3. Krajské státní zastupitelství dne , datum, , č. j. 1 KDT 204/2021-101 zaslalo žalobci vyrozumění, ve kterém je uvedeno, že bylo provedeno šetření ohledně podané stížnosti a bylo konstatováno, že umístění odsouzených nekuřáků do oddílu, ve kterém se kouřilo, je přinejmenším nevhodné a dále je uvedeno, že ,,Odsouzení nekuřáci z oddílu G umístěni na oddílu F tak mohli být vystaveni negativním účinkům pasivního kouření.“4. Dále žalobce svým podáním ze dne , datum, opakovaně žádal o přezkoumání svého podnětu, neboť měl za to, že Krajské státní zastupitelství v , adresa, se nedostatečně jeho podnětem zabývalo. Na toto podání reagovalo Vrchní státní zastupitelství v Praze, a to dne , datum, , které konstatovalo, že spis neobsahuje veškeré podklady a věc byla vrácena Krajskému státnímu zastupitelství v , adresa, k došetření a obstarání veškeré dokumentace potřebné k rozhodnutí, které vyrozuměním ze dne , datum, prodloužilo lhůtu pro vyřízení do , datum, . V tomto vyrozumění bylo současně uvedeno, že podnět žalobce, který byl vyhodnocen jako trestní oznámení na zaměstnance Vězeňské služby ČR Věznice , adresa, pro podezření ze spáchání trestního činu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 trestního zákoníku, popř. šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti podle § 153 trestního zákoníku, bylo postoupeno k dalšímu opatření I. oddělení Krajského státního zastupitelství v , adresa, , které se zabývá trestním řízením. Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Karlovy Vary, dne , datum, , č. j. GI-3424-25/Čj-2021-8442041-K, žalobci sdělila, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin, avšak není dotčeno právo na náhradu škody v občanskoprávním řízení.

5. Krajské státní zastupitelství v , adresa, vyrozumění ze dne , datum, , č. j. KDT 204/2021-143, žalobci sdělilo, že ,,rozhodující z hlediska dozoru je, zda byly věznicí dodrženy právní předpisy. V tomto případě bylo zjištěno, že došlo nepochybně k porušení ustanovení § 23 odst. 7 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

6. Částka ve výši 100.000 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy, které se žalobce předmětnou žalobou domáhá, pak představuje jednak částku 50.000 Kč za to, že byl vystaven vlivu kouření, když v době od 19. prosince do , datum, a od 8. ledna do , datum, došlo ke změně v umístění žalobce, do oddílu F Věznice , adresa, , kde byli umístěni kuřáci a kde byl žalobce ve zde uvedených dnech vystaven kouři a zápachu z kouření a jednak částku 50.000 Kč za to, že byl vystaven a následně onemocněl Covid-19 s negativními dopady na jeho zdraví,, a to z důvodu nedodržení protiepidemických a karanténních opatření Věznicí.

7. Žalovaná s žalobou a nárokem v ní uplatněným nesouhlasila. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, (žádostí ze dne , datum, ) uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ČR ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 100.000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne , datum, . Žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu, a to tvrzeného nesprávného úředního postupu dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb. a žádost žalobce zamítla. Pro úplnost žalovaná dále vznesla námitku promlčení dle § 32 odst. 3 z č. 82/1998 Sb.

8. Provedeným šetřením bylo žalovanou v rámci předběžného projednání žádosti žalobce zjištěno, že žalobce je umístěn ve Věznici , adresa, od , datum, , kdy byl přemístěn z Vazební věznice , adresa, za účelem nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce byl přemístěn na oddíl F z oddílu G od , datum, do , datum, , a poté od , datum, do , datum, , a to v souvislosti se zabezpečením protiepidemických a karanténních opatření a zabránění dalšího šíření nemoci COVID-19. Mezi nakažené odsouzené nemocí COVID-19 patřili jak kuřáci, tak nekuřáci. Žalobce byl dočasně přemístěn z oddílu spadajícího do tzv. „nekuřácké zóny“ do oddílu, kde se mohli setkat s kuřáky. V době trvání nouzového stavu bylo ovšem vyšším zájmem, jak zabránit dalšímu šíření nemoci COVID-19 mezi ostatní vězněné osoby, nakažené vězněné osoby odizolovat od zdravých odsouzených. Žalovaná zdůraznila, že umístění nekuřáků s kuřáky na jednom oddíle bylo ošetřeno Vnitřním řádem pro odsouzené Věznice , adresa, , kde je striktně uvedeno, že odsouzení mohou kouřit pouze ve vyhrazených prostorech nebo na místech k tomu určených – na oddílech odsouzených se jedná o kuřárny. Veškeré ložnice odsouzených ve věznici , adresa, jsou nekuřácké. Jednalo se o krátkodobé přemístění žalobce z oddílu z tzv. „nekuřácké zóny“ do běžného oddílu odsouzených, který z kapacitních důvodů vyhovoval pro karanténní účely. V rámci tohoto přemístění byl žalobce umístěn na ložnici s nekuřáky, kdy tento postup byl zvolen v souladu s ustálenou metodikou GŘ VS ČR finálně upravenou přípisem ze dne , datum, , č. j. VS-197495-1/ČJ-2022-8000034-PDROG. Tvrzení žalobce, jak nebyl vnitřní řád dodržován, kdy ostatní odsouzení kouřili na ložnicích, na toaletách, a že nebyla proti tomuto podniknuta žádná opatření, nejsou ničím podložena. Není nijak prokázáno, kdo z odsouzených kouřil na nepovoleném místě, kdy se tak mělo dít, kde konkrétně se tak mělo stát. Stejně tak není známo, že by některý z odsouzených oznamoval některým ze zaměstnanců skutečnost, že někdo z odsouzených kouří na nepovoleném místě.

9. Stran žalobcova odvození svého nároku na náhradu škody z vyrozumění KSZ v , adresa, ze dne , datum, , kde je údajně uvedeno, že „odsouzení nekuřáci z oddílu „G“ umístění na oddílu „F“ tak mohli být vystaveni negativním účinkům pasivního kouření“ pak žalovaná uvedla, že v tomto vyrozumění je uvedeno, že se tak stát mohlo, nikoli však, že se tak skutečně stalo. Argument, že žalobce musel vyhledat lékařské ošetření a měl dýchací obtíže, kdy mu byl předepsán lék Ventolin, není argumentem, který by dokazoval, že se tak stalo na základě vystavení žalobce negativním účinkům pasivního kouření. Z výše uvedeného tak dle žalované vyplývá, že ve věci nebyl shledán nesprávný úřední postup Vězeňské služby ve smyslu ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb.. Žádosti o přiznání přiměřeného zadostiučinění tedy nebylo ze strany žalované vyhověno. Pouze pro úplnost žalovaná v rámci svého závěrečného stanoviska uvedla, že vznik nemajetkové újmy žalobce vztahuje na období jeho umístnění na oddílu „F“, tudíž nejpozději do , datum, . Žádost žalobce byla žalované doručena dne , datum, , nadepsanému soudu byla žaloba doručena dne , datum, . Žalovaná tak namítá, že nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění je dle ust. § 32 dost. 3 z. č. 82/1998 Sb. promlčen a nebyl tedy i z tohoto důvodu ze strany žalované přiznán. Na vznesená námitce promlčení žalovaná i nadále setrvává.

10. Při ústním jednání konaném prostřednictvím videokonference dne , datum, účastníci setrvali na svých stanoviscích a zástupkyně žalobce doplnila v souvislosti s žalovaným uplatněnou námitkou promlčení, že má za to, že s ohledem žalobcem vznášené různé námitky a podání v již době předchozí, došlo ke stavění promlčecí lhůty.

11. Účastníci učinili nespornými následující tvrzení:-usnesením Okresního soudu v K. Varech č. j. 12 Nc 2703/2021-30 ze dne , datum, byl žalobci ustanoven zástupce pro jednání a podání žaloby , Jméno Zástupce, .-usnesením Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 12 Nc 2703/2021-41 ze dne , datum, soud rozšířil právní zastoupení žalobce o zastupování v řízení před , právnická osoba, ve věci uplatnění nároku na odškodnění újmy vzniklé nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb.-dne , datum, podal žalobce prostřednictvím ustanoveného právního zástupce u žalovaného, výzvu, dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem k náhradě škody – nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč. Tato částka představuje jednak částku 50.000 Kč za to, že byl žalobce vystaven vlivu kouření, a to v době od , datum, . do , datum, a od , datum, . do , datum, a dále 50.000 Kč za to, že byl vystaven z důvodu nedodržení protiepidemických a karanténních opatření Věznicí , adresa, a z tohoto důvodu onemocněl Covidem -19.-dne , datum, bylo žalobci žalovaným potvrzeno přijetí této výzvy.-žalobce dne , datum, podal stížnost Ke krajskému státnímu zastupitelství v , adresa, z výše uvedených důvodů.-podáním ze dne , datum, žalobce žádal o nové prošetření jeho stížnosti, neboť rozhodnutím ze dne , datum, bylo šetření proti Věznici , adresa, odloženo pro jeho nedůvodnost.-Vrchní státní zastupitelství v Praze dne , datum, č. j. VDT 412/2021-10 vyrozumělo žalobce o vyřízení jeho podání ze dne , datum, , když došlo k závěru, že provedené šetření ohledně umístění nekuřáků na kuřácký oddíl a nezajištění ochrany před pasivním kouřením je neúplné a shromážděné materiály nemohou posloužit jako spolehlivý podklad pro rozhodnutí ve věci. Ve věci posouzení zabezpečení protiepidemických opatření pak bylo žalobci sděleno, že státní zastupitelství není k posouzení této otázky kompetentní.-Krajské státní zastupitelství dne , datum, č. j. 1 KDT 204/2021-101 zaslal žalobci vyrozumění s tím, že bylo provedeno šetření ohledně podané stížnosti a bylo konstatováno, že umístění nekuřáků do oddílu, kde se kouřilo je přinejmenším nevhodné a dále, že odsouzení nekuřáci z oddílu G umístění do oddílu F mohli být vystaveni negativním účinkům pasivního kouření.- Žalobcem podáním ze dne , datum, opakovaně žádal o přezkoumání svého podnětu, na což reagovalo Vrchní státní zastupitelství v Praze dne , datum, s tím, že spis neobsahuje veškeré podklady. Věc vrácena Krajskému státnímu zastupitelství k došetření.- , právnická osoba, oddělení , adresa, dne , datum, č. j. GI-3424-25/Čj-2021-8442041-K žalobci sdělila, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestního činu s tím, že však není dotčeno právo na náhradu škody v občanskoprávním řízení.

12. S ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení, soud neprováděl dokazování, když pro posouzení její důvodnosti soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků.

13. Podle ustanovení § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

14. Z nesporných tvrzení účastníků je jednoznačně prokázáno, že žádost na přiměřené zadostiučinění z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu, byla žalobcem u žalované uplatněna dne , datum, . K tvrzené nemajetkové újmě však došlo, resp. žalobce se o jejím vzniku prokazatelně dozvěděl, nejpozději dne , datum, , tedy dnem, kdy skončilo umístění žalobce na oddíl „F“. Lhůta k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy tak uplynula dnem , datum, . Žádost na přiměřené zadostiučinění z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu však byla podána téměř rok po uplynutí výše uvedené lhůty. Z uvedených důvodů, tedy soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl, když žalobcem vznášené námitky či stížnosti v období do , datum, , nelze považovat za řádné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., mající za důsledek stavění promlčecí lhůty.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, představující paušální náhradu za dva úkony po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne , datum, ) dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve znění vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.