15 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 52 815,18 Kč a smluvní pokutu 993,6 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 108,78 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 777,58 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a částky 993,6 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 537 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1511006226, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 52 815,18 Kč s příslušenstvím včetně smluvní pokuty 993,6 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 31. 3. 2025 pod č. , hodnota, . Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec do částky 44 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,07 % denně a sjednaných poplatků. První splátka byla splatná dne 30. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 1. 2030. Žalovaný postupně načerpal částku ve výši 22 700 Kč. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho měsíčním příjmu. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Žalovaný nedodržel podmínky splácení, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, čímž se stal splatným celý úvěr. O tom žalovaného vyrozuměla. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 22 700 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 447,40 Kč, smluvního úroku 29 037,60 Kč a poplatků za volitelné služby „klidné spaní“ za 193,98 Kč, „presto“ za 495 Kč a informační SMS servis za 50,88 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.

3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil a k důkazu nepředložil. Soud proto provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a z nich učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli distančním způsobem dne 31. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 44 200 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v denních splátkách včetně úroku ve výši 1,066 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla dohodnuta ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činila dle smlouvy 2 250,21 %. Konec platnosti úvěrového rámce byl sjednán na 22. 1. 2030 (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je zaznamenáno, že žalovaný žije v domácnosti v počtu členů dva, dvě osoby v domácnosti mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 11 00 Kč, další nezbytné výdaje: 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 0 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 27 507 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 28 000 Kč, disponibilní příjem: 14 144 Kč (zjištěno výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .). Dne 31. 3. 2025 poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 10 000 Kč. Dne 5. 5. 2025 pak částku 11 700 Kč a dne 7. 5. 2025 částku 1 000 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu smlouvy o úvěru (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu dopisem ze dne 14. 12. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

6. Dle shora uvedeného skutkového závěru soud dospěl k následujícím právním závěrům: Vzhledem k tomu, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Soud se proto v souvislosti s judikaturou vyšších soudů zabýval posouzením platnosti smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

9. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).

12. Soud měl k dispozici pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., z něhož je patrné, že žalobkyně nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici od žalovaného pouze údaje o počtu členů v domácnosti (2), oba členové domácnosti měli mít příjem, žalovaný uváděl příjem 28 000 Kč, žalobkyně uvažovala s příjmem 27 507 Kč, dále žalobkyně uvažovala o výdajích žalovaného s tím, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 11 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 0 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak tyto výdaje žalobkyně ověřila a na základě jakých podkladů.

13. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť neprovedla porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele (žalovaného), získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, tedy podkladů vystavených třetími osobami, odlišnými od spotřebitele; lustrace veřejně dostupných databází je v tomto směru nedostatečná. Přitom žalovaný byl zatížen splátkou ve výši 111,44 Kč denně, tedy částkou cca 3 343,20 Kč měsíčně. Proto je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z., jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 700 Kč (načerpaná výše úvěru). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 700 Kč a výrokem II. pak veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení zamítl (zbývající část jistiny, náklady na vymáhání pohledávky, smluvní pokutu, příslušenství pohledávky).

15. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), neboť žalovaný netvrdil žádné skutečnosti (neposkytl žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla z větší části neúspěšná, ale žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

17. Jelikož soud ve věci nevydal žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni výrokem IV. doplatek soudního poplatku ve výši 537 Kč podle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. b) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (Sazebníku soudních poplatků).