15 C 75/2019

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva a vrácení daru

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem stavební parcely [číslo] jejíž součástí je stavba – rodinný dům [adresa], v obci [obec], k. ú. [část obce], která je zapsána v katastru nemovitostí, vedené Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na [list vlastnictví].

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 49.143,50 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 03. 2019 domáhal určení vlastnického práva k ve výroku I. specifikovaným nemovitostem z titulu vrácení daru. V žalobě uváděl, že s matkou žalovaného uzavřel v dubnu 2007 manželství a na základě její žádosti dne 20. 04. 2003 uzavřel žalovaný darovací smlouvu na výše uvedené nemovitosti s přesvědčením, že je v jeho prospěch na nemovitostech zřízeno věcné břemeno užívání. Z katastru nemovitostí však vyplývá, že věcné břemeno bylo zřízeno až ve formě notářského zápisu, na jehož uzavření si žalobce nevzpomíná. S odstupem let žalovaný a zejména jeho manželka začali vytvářet nepřátelskou atmosféru, přičemž došlo i k fyzickému napadení žalobce. Pro vyhrocené vztahy požádal žalobce o právní pomoc JUDr. [jméno] [příjmení] s tím, aby darovací smlouva byla zrušena. Dne 14. 06. 2018 zaslal žalobce žalovanému výzvu k vrácení daru. Tehdejší právní zástupce byl však ve věci nečinný. V prosinci 2018 byl žalobci doručen dopis ze dne 07. 12. 2018 s výzvou k vyklizení nemovitosti a dne 25. 01. 2019 podal žalovaný u zdejšího soudu žalobu na vyklizení předmětné nemovitosti, přičemž toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 15. 02. 2019 vzal žalovaný svou žalobu na vyklizení zpět a následně bylo řízení zastaveno. Z uvedeného žalobce dovozuje, že byly splněny důvody pro vrácení daru, a proto dne 14. 02. 2019 vyzval žalovaného k vrácení daru, respektive k podpisu souhlasného prohlášení o určení vlastnictví, což však žalovaný odmítl.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a namítal, že k vrácení daru není důvod. V písemném vyjádření uvedl, že obdržel v měsíci červnu 2018 výzvu k vrácení daru, účinky odvolání daru tak nastaly dnem, kdy bylo odvolání daru doručeno žalovanému, tedy v měsíci červnu 2018. Odvolání daru ze dne 19. 02. 2019 tak nemůže mít z tohoto důvodu žádné právní účinky. Dále žalovaný namítal, že se vůči žalobci neprovinil způsobem, který by splňoval podmínky nároku na vrácení daru, naopak je to žalobce, který svým jednáním vůči žalovanému a jeho blízkým soustavně a dlouhodobě porušuje dobré mravy. Žalobce nepravdivě obvinil žalovaného, že se vůči němu dopustil fyzického násilí, psychickým nátlakem a neustálým šikanováním donutil matku žalovaného, bývalou manželku žalobce, aby se z domu vystěhovala. K žalobě na vyklizení nemovitosti uvedl, že se tak stalo omylem a za toto své jednání se žalobci písemně omluvil dopisem ze dne 13. 03. 2019.

3. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, přičemž žalobce prostřednictvím svého právního zástupce doplnil, že pokud se žalovaný domnívá, že jeho jednání nepřineslo žádné psychické utrpení, pak se mýlí, kdy žalobce měl obavu o svou budoucnost a domnívá se, že nelze podat omylem žalobu na vyklizení. Dále doplnil, že první výzva k vrácení daru byla reakce na napadení žalobce žalovaným, druhá výzva pak následovala po podání vyklizovací žaloby žalovaným, když právě s touto žalobou žalobce spojuje důvody pro vrácení daru. Zástupce žalovaného pak doplnil, že podáním vyklizovací žaloby nemůže samo o sobě obstát, když v té době žalovaný, již nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí a žalovaný se domnívá, že touto žalobou nemohl být žalobce subjektivně ani objektivně poškozen.

4. Účastníci učinili nespornými následující právně významná tvrzení: Manželství mezi žalobcem a matkou žalovaného [jméno] [příjmení] bylo uzavřeno v dubnu 2007 a rozvedeno bylo zdejším soudem rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, který nabyl právní moci 4. 12. 2018. Dne 20. 4. 2003 uzavřel žalobce s žalovaným darovací smlouvu na nemovitosti specifikované v žalobě. Na základě smlouvy o zřízení věcného břemene formou notářského zápisu ze dne 7. 8. 2012 bylo s účinností od 10. 8. 2012 zřízeno ve prospěch žalobce a matky žalovaného [jméno] [příjmení] věcné břemeno užívání pozemku parc. st. [číslo] a parc. [číslo]. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k vrácení daru dne 14. 6. 2018. Žalobce převzal výzvu k vyklizení nemovitosti ze dne 7. 12. 2018. Dne 25. 1. 2019 byla u zdejšího soudu podána žaloba na vyklizení předmětných nemovitostí, kdy postavení účastníků tohoto řízení bylo opačné. Toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], přičemž usnesením ze dne 7. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] bylo řízení zastaveno, jelikož žalobce (v daném řízení žalovaný) vzal žalobu v celém rozsahu zpět. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení daru rovněž dopisem ze dne 14. 2. 2019, a to jednak z důvodů uvedených ve výzvě ze dne 14. 6. 2018 a dále z důvodu, že žalovaný vyzval žalobce k vyklizení nemovitosti a v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] jej zažaloval o vyklizení nemovitosti, a to bez ohledu na zápis věcného práva užívání, které žalobci svědčí.

5. Soud vycházel z výpovědi následujících svědků: Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že je přítelem žalobce a byl přítelem i jeho bývalé manželky matky žalovaného. Bydlí asi 9 km od předmětné nemovitosti a s ohledem na množství práce u něj asi dva roky nebyl. Nevěděl ani o tom, že se s matkou žalovaného žalobce rozvedl a tato se odstěhovala. Žalobce za ním přišel až poté, kdy mu byl doručen dopis s výzvou k vyklizení domu. Dle svědka byl žalobce,,mimo“, nevěděl, kam půjde a začal svědkovi vyprávět, co se děje. Ten ho poslal na policii. Sám žádného konfliktu mezi žalobcem a žalovaným nebo mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou přítomen nebyl, když žalobce vídá až poslední dobou. Dále svědek uvedl, že z dřívějška znal JUDr. [příjmení], tak za ním spolu s žalobcem zajel, jestli by mu mohl pomoct. Dle svědka byl žalobce naprosto zoufalý.

6. Svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá manželka žalobce vypověděla, že od žalobce odešla proto, že byly problémy. Jakmile přijely její děti, žalobce jim nadával, že jsou zloději, stále chtěl vše kontrolovat, s ničím nebyl spokojený. Dům daroval žalovanému proto, že tvrdil, že svým dětem dát nic nechce, proto ho nabídl žalovanému. Její děti na domě akorát pracovaly. Přímému konfliktu přítomna nebyla, ale stalo se, že třeba vařila, její děti byly na dvoře a žalobce se do nich hned pustil, že jsou zloději. Důvod, pro který se odstěhovala, byl ten, že jí žalobce pořád jen,,buzeroval“ a už to nešlo vydržet. [příjmení] nic nedělal, jedině nasekal trávu králíkům.

7. Svědek [příjmení] [celé jméno žalovaného], bratr žalovaného vypověděl, že když žalobce s jeho matkou koupili barák, tak tam jezdili všichni. Dělala se elektrika, fasáda, sociální zařízení dole. Dělalo se všechno, protože to byla rodina. V té době žádný problém nebyl. Když se to dodělalo, napsali dům na žalovaného a začaly problémy. Žalobce otočil. Svědek uvedl, že neví, jestli měl nějaké zdravotní problémy, ale jakmile přijeli, nadával jim do zlodějů, především bratrovi (žalovanému). Řval na ně, že to slyšela celá ves. Do nemovitosti jezdil pravidelně, dokud matka zdravotně nešla rapidně dolů. Poté usoudili, že jí odtamtud musí odvézt, když jí žalobce napadl s tím, že má chlapa, apod. Opravy na domu hradil částečně druhý bratr žalovaného nebo žalovaný, svědek tam pak pracoval manuálně. Žalobce se příliš finančně nepodílel, když jeho matka všechno kolem baráku hradila.

8. Dále soud vycházel z listinných důkazů: Z úředního záznamu ze dne 16. 04. 2018 [číslo jednací] [rok] bylo zjištěno, že žalobce na policii uvedl, že dne 08. 04. 2018 přijeli [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] s tím, že svoji matku (bývalou manželku žalobce) odstěhují z domu, jelikož se rozešli. V uvedený den byl žalobce okolo 11:45 hod. venku na dvoře, kde byli oba přítomni. Vyzval [celé jméno žalovaného], aby mu vrátil snubní prstýnek, který mu měl kdysi vyměnit. [příjmení] mu odvětil, že žádný prstýnek nevyměnil a chytil žalobce oběma rukama pod krkem. Chvíli jej tlačil dozadu a poté ho měl přehodit přes kolečko a žalobcem měl upadnout. Následně za ním přišel druhý z bratrů [obec] [celé jméno žalovaného], který jej měl chytit rukama pod krkem a shodit žalobce z lavičky. Přitom si žalobce poranil koleno. Následně vyhledal ošetření u MUDr. [příjmení], přičemž lékařskou zprávu neměl.

9. Z výzvy k vyklizení ze dne 07. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalobce k vyklizení předmětné nemovitosti.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] byla k důkazu provedena žaloba a vyjádření žalovaného (v tomto řízení na pozici žalobce) z 15. 02. 2019. Z žaloby vyplývá, že se jí žalobce (v tomto řízení v pozici žalovaného) domáhal vyklizení předmětné nemovitosti. Z vyjádření žalovaného (v tomto řízení v pozici žalobce), pak vyplývá, že návrh neuznává, k darování nemovitosti byl přemluven manželkou a je nadále přesvědčen, že na nemovitosti má věcné břemeno užívání zřízené v jeho prospěch.

11. Z návrhu na rozvod manželství žalobce a matky žalovaného vyplývá, že návrh byl podán matkou žalovaného dne 25. 10. 2018, kdy matka žalovaného v návrhu uvedla, že nejméně dva roky vznikají mezi manžely zásadní rozpory. [jméno] se musela starat o dům, zahradu i celou domácnost. Žalobce měl jí i jejím dětem sprostě nadávat.

12. Z lékařské zprávy ze dne 13. 04. 2018 bylo zjištěno, že žalobce vyhledal lékařské ošetření s ohledem na úraz levého kolena, který měl vzniknout po napadení druhou osobou dne ´ 08. 04. 2018, přičemž lékař uvádí, že s ohledem na časový odstup,,napadení“ a vyšetření se lze k mechanismu úrazu jen s obtížemi vyjádřit, ale teoreticky lze mechanismus úrazu připustit.

13. Z rozhodnutí Města Žlutice ze dne 07. 11. 2019 [číslo jednací] bylo zjištěno, že řízení ve věci přestupku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 15. 01. 2019 měl uchopit do rukou koště, kterým měl vyhrožovat [jméno] [příjmení], že jí rozbije mobilní telefon a tímto koštětem měl na ní napřáhnout, aby zdůraznil svou výhružku, tedy měl úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, bylo zastaveno, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem. Z odůvodnění rozhodnutí se mj. podává, že žalobce měl být oznamovatelkou, tedy [jméno] [příjmení] dlouhodobě natáčen na mobilní telefon. Koště měl jen zvednout, nikoho a ničeho se koštětem nedotkl a vůči oznamovatelce se koštětem neohnal. Z provedeného dokazování dospěl správní orgán k tomu, že jsou přinejmenším pochybnosti o tom, zda-li jednání obviněného (žalobce) naplnilo znaky přestupku proti občanskému soužití. Z dokazování dále plyne, že vztahy mezi obviněným (žalobcem) a rodinou oznamovatelky nejsou (nebyly) dobré, kdy mezi nimi probíhá či probíhalo několik soudních řízení.

14. Z rozhodnutí Města Žlutice ze dne 04. 02. 2019 [číslo jednací] vyplývá, že řízení proti [jméno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] ve věci přestupku, kdy se oba měli dne 08. 04. 2018 dopustit vůči žalobci hrubého jednání, které je popsáno výše se zastavuje, neboť spáchání skutku nebylo obviněným prokázáno. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že nelze nepochybně učinit závěr o vině obviněných, kdy obvinění spáchání přestupku popírají a jedinou osobou z události přítomných osob, která hovoří o jednání obviněných je žalobce, když ostatní přítomné osoby vylučují, že by se obvinění jakéhokoliv protiprávního jednání vůči žalobci dopustili 15. Z vyrozumění poškozeného ze dne 21. 01. 2019 soud nezjistil ve věci významné skutečnosti.

16. Z dopisu žalovaného, adresovaného žalobci ze dne 13. 03. 2019 bylo zjištěno, že se jím žalovaným žalobci omlouval za žalobu na vystěhování s tím, že se tak stalo velkým omylem a žalovaný žádá, respektive prosí, aby žalobce jeho omluvu přijal. V dopise dále žalovaný jako omluvu nabízí provedení prací, které bude žalobce potřebovat.

17. K důkazu byla provedena fotodokumentace založena jako příloha 2 spisu, ze které vyplývá, že na nemovitosti, konkrétně na fasádě byly provedeny stavební práce, kdy je patrné, že minimálně došlo k natření fasády.

18. Na základě zjištění učiněných z nesporných tvrzení účastníků a na základě provedeného dokazování soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 č. j. [číslo jednací] tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. K včasnému odvolání účastníků Krajský soudu v Plzni usnesením ze dne 29. 01. 2021 č. j. [číslo jednací] rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, když soudu prvního stupně vytkl, že na uplatněný nárok aplikoval nesprávnou právní normu, a to zákon č. 89/2012 Sb., namísto toho, aby nárok posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., když darovací smlouva byla uzavřena v roce 2003. Dále vytkl, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobu zamítl na základě závěru, že žalobce neprokázal skutek z roku 2018, který vedl odvolání daru dne 14. 06. 2018, přičemž soud prvního stupně neprovedl účastnický výslech žalobce a zároveň jej nepoučil ve smyslu ustanovení §118a o.s.ř. a nevyzval jej k prokázání uvedeného tvrzení, zároveň soudu prvního stupně uložil, aby zjistil skutkový stav, se zřeletem k hypotéze právní normy obsažené v ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb. a zároveň poskytnout účastníkům potřebná procesní poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. a zároveň při hodnocení zjištěného skutkového stavu přihlédne ke kvalifikaci hrubého porušení dobrých mravů obsažené např. v rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 767/2011 nebo 33 Cdo 1302/2007.

20. Dle pokynu odvolacího soudu, soud doplnil dokazování účastnickým výslechem žalobce, který uvedl k incidentu z dubna 2018, že mu žalovaný přijel pomoci s ostříháním živého plotu. Žalobce to již nemohl vydržet a řekl žalovanému pravdu, že jemu a jeho bývalé manželce, tedy matce žalovaného, vyměnili snubní prstýnky. Následně byl žalovaný vzteklý, popadl pilu, pak jí zase položil, na to chytl žalobce pod krkem a tlačil jej dozadu, až žalobce přepadl přes kolečko. Žalobce se zvedl a šel pryč, přitom dost nahlas řekl, že to nemá cenu. Pak seděl na lavičce, kdy k němu přišel nejstarší bratr žalovaného s tím, ať tak neřve, na to chytil žalobce pod krkem, ten se nějak zkroutil a asi mu došlo, že dělá nějakou blbost, tak jej pustil a bylo po všem. Pak odvezli svou matku pryč, a to neplánovaně, když přijela za půl roku, tak žalobci oznámila, že je konec, že jdou od sebe. Ohledně výměny snubních prstýnků doplnil, že před svatbou si je s manželkou zkoušeli a byli jim dobře. Při svatebním obřadu však zjistil, že nemůže prstýnek manželce navléknout, byl jí malý. Pak si všiml, že i jeho prstýnek není jeho, kdy šlo o hladké snubní prsteny, které měl již z dřívějška. Manželka mu na to nic neřekla, on se s ní hádat nechtěl, musel jim tedy někdo prstýnky vyměnit. Po celou dobu, to v sobě dusil a řekl to žalovanému až v dubnu 2018, kdy již došlo k incidentu. Dále pak žalobce uvedl, že se mu někdo pohybuje po domě, který je zamčený. Vidí stopy na světlém koberci, a kdyby ho tam chytil, tak ho zabije. K doručené výzvě k vyklizení z domu žalobce uvedl, že to je přece jeho barák, nemá kam jít a všechno, co kdy žalovaný kupoval, mu žalobce zaplatil nebo dal i něco navíc. Za práci mu neplatil peníze, ale dával mu prasata. Byl z toho úplně pryč, protože žalovaný do baráku nedal ani zlomený halíř a vyhazuje jej. Měl obavy, myslel si, že už si hodí mašli. Nemohl spát. K dotazu žalobce uvedl, že od žalovaného nikdy písemnou omluvu nedostal.

21. Dále byla jako svědek vyslechnuta zaměstnankyně právního zástupce žalobce [jméno] [příjmení], která vypověděla, že žalobce jejich klientem, kdy je ona v advokátní kanceláři zaměstnána jako sekretářka a asistentka. Poprvé žalobce do kanceláře přivedl pan [příjmení], poté co žalobce obdržel výzvu k vyklizení nemovitosti. Bylo to v zimním období. Vždy když přišel, byl vyděšený, zmatený. Někdy žalobce přišel, aniž by byl objednán. [příjmení] přišel o hodně dřív, než byla schůzka sjednána. Byl konsternovaný, rozrušený a říkal, že má strach o budoucnost, co se kolem něho děje, že by mohl přijít o svůj dům. Do kanceláře docházel často, dokonce i poté, co byla žaloba na vyklizení stažena. Svědkyně uvedla, že se nesetkala s tím, aby byl tak klient vyděšený a chodil mimo termíny sjednaných schůzek.

22. Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] soud neprovedl, když poté co se opakovaně přes řádné předvolání k jednání soudu nedostavila, žalobce uvedl, že na jejím výslechu netrvá.

23. Po doplněném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce uzavřel a matkou žalovaného [jméno] [příjmení] manželství v dubnu 2007. Toto manželství bylo rozvedeno zdejším soudem rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, který nabyl právní moci 4. 12. 2018. Dne 20. 4. 2003 uzavřel žalobce s žalovaným darovací smlouvu na nemovitosti specifikované v žalobě. Na základě smlouvy o zřízení věcného břemene formou notářského zápisu ze dne 7. 8. 2012 bylo s účinností od 10. 8. 2012 zřízeno ve prospěch žalobce a matky žalovaného [jméno] [příjmení] věcné břemeno užívání pozemku parc. st. [číslo] a parc. [číslo]. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k vrácení daru dne 14. 6. 2018. Žalobce převzal výzvu k vyklizení nemovitosti ze dne 7. 12. 2018. Dne 25. 1. 2019 byla u zdejšího soudu podána žaloba na vyklizení předmětných nemovitostí, kdy postavení účastníků tohoto řízení bylo opačné. Toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], přičemž usnesením ze dne 7. 3. 2019 č.j. [číslo jednací] bylo řízení zastaveno, jelikož žalobce (v daném řízení žalovaný) vzal žalobu v celém rozsahu zpět. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení daru dále dopisem ze dne 14. 2. 2019, a to jednak z důvodů uvedených ve výzvě ze dne 14. 6. 2018 a dále z důvodu, že žalovaný vyzval žalobce k vyklizení nemovitosti a v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] jej zažaloval o vyklizení nemovitosti, a to bez ohledu na zápis věcného práva užívání, které žalobci svědčí, což však žalovaný odmítl. Dne 13. 03. 2019 zaslal žalovaný žalobci dopis, ve kterém se žalobci omlouval za žalobu na vystěhování s tím, že se tak stalo velkým omylem a žádal, respektive prosil, aby žalobce jeho omluvu přijal. V dopise dále žalovaný jako omluvu nabízel provedení prací, které bude žalobce potřebovat. Řízení ve věci přestupku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 15. 01. 2019 měl uchopit do rukou koště, kterým měl vyhrožovat [jméno] [příjmení], že jí rozbije mobilní telefon a tímto koštětem měl na ní napřáhnout, aby zdůraznil svou výhružku, tedy měl úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, bylo rozhodnutím Města Žlutice ze dne 07. 11. 2019 [číslo jednací] zastaveno, neboť skutek, o němž se vedlo řízení, nebyl přestupkem. Řízení proti [jméno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného] ve věci přestupku, kdy se oba měli dne 08. 04. 2018 dopustit vůči žalobci hrubého jednání, bylo zastaveno, neboť spáchání skutku nebylo obviněným prokázáno.

24. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Darovací smlouva byla uzavřena v roce 2003, a i přesto, že ke skutečnostem, které podle žaloby založily důvod pro odvolání daru, došlo v letech 2018 a 2019, je třeba nárok posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb. (viz. rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2339/2019, 33 Cdo 124/2020, 33 Cdo 2132/2019, 33 Cdo 2574/2020). Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

25. Soud posoudil věc dle citovaného ustanovení a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům: ze znění citovaného paragrafu je zřejmé, že k zániku darovacího vztahu dojde na základě dvou právních skutečností, které na sebe navazují, a to jednak chování obdarovaného vůči dárci (případně členům jeho rodiny), které hrubě porušuje dobré mravy a dále jednostranného právního úkonu dárce, kterým po obdarovaném vrácení daru požaduje. Předpokladem pro vznik práva požadovat vrácení daru je však pouze takové chování obdarovaného, které je možné, s ohledem na okolnosti věci považovat za hrubé porušení dobrých mravů, a to s ohledem na značnou intenzitu a váhu (v případě, že se jedná o jeden čin) nebo soustavnost a dlouhou dobu. Rozhodující však není subjektivní pocit dárce, ale to, zda dané jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy. Je pak bez významu, zda intenzita tohoto nevhodného chování dosahuje intenzity přestupku či trestného činu. Občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje konkrétní definici pojmu dobré mravy. Judikaturou je tak dovozováno, že dobrými mravy je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturně obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Posouzení dobrých mravů je nutno provádět vždy z hlediska konkrétního případu v daném čase, na daném místě a vzájemného jednání účastníků právního vztahu.

26. V posuzovaném případě se žalobce domáhal po žalovaném vrácení daru na základě dvou výzev. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že vzhledem k výzvě k vrácení daru z června 2018, účinky odvolání daru nastaly dnem, kdy bylo odvolání daru doručeno žalovanému, tedy v měsíci červnu 2018 a odvolání daru ze dne 19. 02. 2019 tak nemůže mít z tohoto důvodu žádné právní účinky, když je namístě jednotlivá odvolání daru žalobcem posuzovat jednotlivě, jako samostatné právní úkony. Prvního vrácení daru se žalobce po žalovaném domáhal výzvou zaslanou mu v měsíci červnu 2018, kdy důvodem pro vrácení daru mělo být napadení žalobce ze strany žalovaného, ke kterému mělo dojít dne 8. 4. 2018, a to způsobem výše popsaným. Soud má za to, že toto chování žalovaného, ani po doplněném dokazování, nebylo prokázáno. Jak vyplývá z rozhodnutí Města Žlutice ze dne 4. 2. 2019 [číslo jednací] řízení ve věci napadení žalobce žalovaným a jeho bratrem [jméno] [celé jméno žalovaného], bylo zastaveno, neboť skutek nebyl obviněným prokázán. S žalobcem k důkazu předložené lékařské zprávy sice vyplývá, že teoreticky lze mechanismus úrazu připustit, ale sám lékař ve zprávě uvedl, že s ohledem na časový odstup (zpráva byla vystavena až 13. 4. 2018, tedy 5 dní poté) se lze k mechanismu úrazu jen s obtížemi vyjádřit. Lze tak předpokládat, že k určitému konfliktu mezi účastníky skutečně došlo, když jak vyplývá z výpovědí svědků i žalobce, jsou vztahy mezi žalobcem a žalovaným i jeho rodinou narušeny, ale nebylo prokázáno, že by incident vyvolal právě žalovaný a že by dosáhl takové intenzity, která by odůvodňovala výše popsané důvody pro vrácení daru. Stejně tak nebylo prokázáno, že by konflikt vyvolal žalobce.

27. V případě druhého, žalobcem vytýkaného chování žalovaného, představující zaslání výzvy k vyklizení nemovitosti ze dne 7. 12. 2018 a následného podání žaloby na vyklizení dne 25. 1. 2019, která byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. [spisová značka] však soud dospěl k závěru, že výše uvedené důvody pro požadavek na vrácení daru splněny byly. Po doplněném dokazování, kdy byl proveden účastnický výslech žalobce a výslech svědkyně [jméno] [příjmení], jednoznačně vyplynulo, v jakém psychickém rozpoložení se žalobce po výše uvedených úkonech žalovaného nacházel. Uvedené jednání žalovaného mohlo vzbudit a rovněž tak i vzbudilo u žalobce obavy o jeho budoucí bydlení i pocit určitého nevděku ze strany obdarovaného, tedy žalovaného. S ohledem na věk žalobce i jeho dosažené vzdělání má soud zato, že nebylo v jeho možnostech posoudit možný úspěch či neúspěch vyklizovací žaloby podané žalovaným a nelze tak souhlasit se žalovaným, že s přihlédnutím ke všem okolnostem, nemohly tyto úkony žalobce objektivně nijak ohrozit. Samotná výzva k vyklizení nemovitosti, i následovaná žaloba podaná obdarovaným proti dárci se soudu jeví jako dostačující pro závěr soudu, že jde o jednání žalovaného, které hrubě porušuje dobré mravy. Přestože následně došlo ke zpětvzetí žaloby, přičemž se tak stalo až měsíc po jejím podání, a následnému zastavení řízení usnesením soudu ze dne 7. 3. 2019, toto jednání žalovaného dosáhlo takové intenzity a váhy, že jej lze hodnotit jako hrubé porušení dobrých mravů opravňující dárce požadovat vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku. Na uvedeném závěr soudu nic nemění ani omluvný dopis žalovaného, když nelze připustit obranu žalovanému, že žaloba na vyklizení byla proti žalobci podána omylem. S ohledem na uvedené tak soud rozhodl jak ve výroku uvedeno.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49.143,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35.000 Kč sestávající z částky 2.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 9. 2019, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 12. 2019, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 2. 2020, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 6. 2020, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 9. 2020, z částky 2.500 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 27. 10. 2020, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 4. 2021, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 4. 2021, z částky 2.500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 6. 2021 a z částky 1.250 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 17. 6. 2021 včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32.350 Kč ve výši 6.793,50 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za jeden úkon právní služby, a to odvolání ze dne 27. 10.2020, který si žalobce vyúčtoval duplicitně.