15 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 22.912,50 Kč / úvěr

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.660 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.412,50 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.500 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 19.500 Kč od 13. 01. 2023 do 09. 11. 2023, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.829 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 229 Kč na účet č.: 3703-226341/0710, VS: 1511000824, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 22.912,50 Kč s přísl., neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2022, č. číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, na základě této smlouvy poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. 01. 2023 včetně úroku ve výši 4.560 Kč (277,40 %). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. Žalovaný na dluh uhradil částku 500 Kč a na výzvy k plnění nereagoval.

2. V podání ze dne 24. 01. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku ve výši 4.660 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.412,50 Kč. Soud v této dle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil (viz. výrok I).

3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2022, č. číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 12. 01. 2023 včetně úroku ve výši 4.560 Kč (277,40 %). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku.

5. Ze společného prohlášení žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že uzavřely dne 07. 07. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, a to do 10. 11. 2023.

7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně nesplnil. Ujednání o výši obchodního úroku, smluvní pokutě a poplatku za upomínky soud přezkoumal z hlediska ochrany spotřebitele. Na předmětnou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. o.z.). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, byla v neprospěch žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku, obchodní úrok činí 56,72 % p.a. (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).

14. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. 12 C 330/2023-14, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala právní předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala v podání ze dne 15. 11. 2023 a uvedla, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí to ukládá ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

15. V posuzovaném případě si účastníci smlouvou o úvěru sjednali úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s obchodním úrokem ve výši 4.560 Kč (277,40 % ročně) do 12. 01. 2023. Žalovaný obdržel plnění ve výši 20.000 Kč dle neplatné smlouvy a proto je povinen poskytnuté plnění po zohlednění částečné úhrady ve výši 500 Kč žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první o. z. Ostatní plnění žalobkyně požadovala podle neplatné smlouvy, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl.

16. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s poukazem na ust. § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 02. 11. 2023. Zákonný úrok za období předcházející termínu plnění ve výzvě jako nedůvodný zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10.755,85 Kč, přičemž tato částka představuje 75,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.519 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.382,60 Kč sestávající z částky 3.140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.720 Kč ve výši 2.041,20 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.829 Kč, představující 70,40 % z jejich celkové výše 2.598 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 85.2 % a úspěchu žalovaného ve výši 14, 8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.146 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.912,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.

19. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.