15 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 18.268 Kč / úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 000,00 Kč od 22.07.2024 do 25.03.2025, zákonného úroku z prodlení z částky 3 500,00 Kč od 26.03.2025 do zaplacení, částky 600,00 Kč představující neuhrazený řádný úrok, částky 7 200,00 Kč představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, částky 800,00 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částky 700,00 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, částky 1 000,00 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou, částky 4 468,00 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, a to na účet č. 3703-226341/0710, VS: 1511008026.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.268 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným.

2. Podáním ze dne 22. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a proto soud v navrhovaném rozsahu řízení dle § 96 o. s. ř. ve výroku II. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala pouze jistina úvěrů ve výši 3.500 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně nečinný.

4. Soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

5. Soud provedl důkaz předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzením o platbě, SMS upomínkami, písemnými upomínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek, přehledem postupovaných pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Dne 21. 6. 2024 uzavřeli společnost , právnická osoba, ., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit do 30 dnů včetně úroku ve výši 600Kč (36,5 % ročně) a poplatku za úvěr ve výši 7.200 Kč, RPSN činila 5395,5 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho z tohoto titulu neuhradila, ačkoliv byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek, e-mailem a písemně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, , která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 postoupila na žalobkyni. Dne 23. 5. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků a poplatků za úvěr splatit ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaný uhradil částku 16.500 Kč, a tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena, vzniklo právo na vrácení rozdílu poskytnutého plnění.

16. Bez ohledu na skutečnost, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem pouze jistina poskytnutého úvěru a žalobkyně tuto požadovala z titulu bezdůvodného obohacení, zabýval se soud posouzením platnosti smluv a jejich jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smluv s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu z pohledu sjednaných smluvních podmínek.

17. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekuce a dále, že byla žalovaná povinna uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů. Vzhledem k tomu, že skutečnosti tvrzené žalobkyní nebyly ničím doloženy, vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů k tomu, zda, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splatit úvěr. Žalobkyně na písemnou výzvu reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrových smluv, že tedy její nárok spočívá v právu na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené tak soud uzavřel, že před uzavřením smluv nebyl dodržen postup upravený v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jsou úvěrové smlouvy dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné.

18. Pokud jde o zkoumání smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit ji jako neplatné ve smyslu § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úrok ve výši 36,5 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 36 % jistiny , avšak RPSN ve výši vyšší než 5 000 %, je v sazbě mnohonásobně přesahující obvyklé sazby při poskytování úvěrů + další poplatky a sankce spojené s prodlením mají následek, že dlužná částka přesahuje samotný poskytnutý úvěr) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucích ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. spotřebitel (žalovaný) vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností.

19. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3.500 Kč představující rozdíl v poskytnutých plnění (20.000 Kč – 16.500 Kč).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

21. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.