16 C 183/2012

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] za účasti vedlejšího účastníka [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro náhrada ušlého zisku

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v období od 12. 1. 1998 do 1. 1. 1999 částku ve výši 1 147 250 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v období od 12. 1. 1998 do 1. 1. 1999 ve výši 2 916 579 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 063 829 Kč od 2. 1. 1999 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnostiIV. za období od 2. 1. 1999 do 31. 12. 1999 částku 228 247 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,V. za období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 částku 95 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,VI. za období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 částku 178 262 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,VII. za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002 částku 213 252 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,VIII. za období od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003 částku 214 152 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,IX. za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 částku 215 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,X. za období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005 částku 224 011 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,XI. za období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 částku 238 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,XII. za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 částku 251 076 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,XIII. za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 částku 257 330 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 7. 3. 2009 do zaplacení,XIV. za období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 částku 269 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2010 do zaplacení,XV. za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 částku 269 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2011 do zaplacení,XVI. za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 částku 282 912 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2012 do zaplacení,XVII. za období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 částku 304 056 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2013 do zaplacení,XVIII. za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 částku 353 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2014 do zaplaceníXIX. za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 359 076 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2015 do zaplaceníXX. za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 částku 364 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplaceníXXI. za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částku 364 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2017 do zaplaceníXXII. za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 částku 371 784 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 1. 2018 do zaplaceníXXIII. za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 částku 383 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2019 do zaplaceníXXIV. za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 částku 130 392 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 5. 2019 do zaplacení,to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.XXV. Žaloba na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se zamítáXXVI. za období od 2. 1. 1999 do 31. 12. 1999 pro částku ve výši 3 978 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2001 do 6. 3. 2009 z částky 4 206 257 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 3 978 010 KčXXVII. za období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 pro částku ve výši 4 013 168 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2001 do 6. 3. 2009 z částky 4 109 420 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 4 013 168 KčXXVIII. za období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 pro částku ve výši 4 247 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2002 do 6. 3. 2009 z částky 4 426 007 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 4 247 745 KčXXIX. za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002 pro částku ve výši 4 426 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2003 do 6. 3. 2009 z částky 4 639 428 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 4 426 176 KčXXX. za období od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003 pro částku ve výši 4 426 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2004 do 6. 3. 2009 z částky 4 640 328 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 4 426 176 KčXXXI. za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 pro částku ve výši 4 536 828 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2005 do 6. 3. 2009 z částky 4 752 168 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 4 536 828 KčXXXII. za období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005 pro částku ve výši 4 761 404 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2006 do 6. 3. 2009 z částky 4 985 415 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 4 761 404 KčXXXIII. za období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 pro částku ve výši 5 020 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2007 do 6. 3. 2009 z částky 5 259 852 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 5 020 908 KčXXXIV. za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 pro částku ve výši 5 322 168 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2008 do 6. 3. 2009 z částky 5 573 244 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 5 322 168 KčXXXV. za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 pro částku ve výši 5 481 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2009 do 6. 3. 2009 z částky 5 739 170 Kč a od 7. 3. 2009 do zaplacení z částky 5 481 840 KčXXXVI. za období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 5 723 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2010 do zaplacení,XXXVII. za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 pro částku ve výši 5 723 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2011 do zaplacení,XXXVIII. za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 pro částku ve výši 5 942 173 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2012 do zaplacení,XXXIX. za období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 pro částku ve výši 6 048 228 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 1. 1. 2013 do zaplacení,XL. za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 pro částku ve výši 6 068 004 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2014 do zaplaceníXLI. za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 pro částku ve výši 6 075 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2015 do zaplaceníXLII. za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 pro částku ve výši 6 172 683 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2016 do zaplaceníXLIII. za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 pro částku ve výši 6 172 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 1. 2017 do zaplaceníXLIV. za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 pro částku ve výši 6 308 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 1. 2018 do zaplaceníXLV. za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 pro částku ve výši 6 528 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2019 do zaplaceníXLVI. za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 pro částku ve výši 2 250 268 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 5. 2019 do zaplacení.XLVII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 1. 1999 domáhal několika různých nároků z titulu náhrady škody vzniklé mu v souvislosti s těžkým zraněním při dopravní nehodě způsobené zaměstnancem žalovaného dne 12. 1. 1998. Mezi těmito nároky byl nárok na náhradu ušlého výdělku za dobu od 12. 1. 1998 do 12. 1. 1999 ve výši 1 147 250 Kč a dále na hrazení pravidelné měsíční„ renty“, jejíž výši měl stanovit soud s ohledem tvrzení žalobce, že před poškozením dosahoval žalobce výdělku ve výši 31 450 Kč denně. V podání ze dne 15. 12. 2008 setrval žalobce na svém požadavku na zaplacení částky 1 147 250 Kč coby náhrady za ztrátu na výdělku za první rok od předmětné dopravní nehody, pro dobu následující požadoval částku, kterou měl soud stanovit podle vyčíslení provedeného formou odborného posouzení či znaleckého posudku, neboť sám nebyl schopen takový výpočet kvalifikovaně provést. Přesnou specifikaci nároku žalobce neprovedl ani ve svém podání ze dne 23. 9. 2010, k němuž přiložil rozpis příjmů a výdajů dle peněžního deníku za rok 1997 s celkovými příjmy ve výši 7 317 449,90 Kč a celkovými výdaji ve výši 5 501 382 Kč; rozdíl mezi příjmy a výdaji tedy činil částku 1 816 067,90 Kč. V podání ze dne 28. 2. 2011 již žalobce svůj nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v jednotlivých letech za roky 1998 až 2009 vyčíslil dle závěrů vypracovaného znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] na částku 5 747 602 Kč (při uvažované ztrátě na výdělku v roce 1998 ve výši 412 416 Kč). Podáním ze dne 17. 8. 2011 navýšil žalobce s odkazem na znalecký posudek [právnická osoba] požadovanou náhradu za ztrátu na výdělku za roky 1998 až 2009 na 58 387 570 Kč, z čehož ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v období od 12. 1. 1998 do 1. 1. 1999 činila 4 063 829 Kč. Podáním ze dne 7. 3. 2012 požadoval také přiznání úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za dobu od 1. 1. 2000 do zaplacení. Podáním ze dne 23. 5. 2012 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za roky 2010 a 2011, kdy za rok 2010 požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 5 992 452 Kč a za rok 2011 ve výši 6 229 152 Kč, celkově tedy svůj nárok vyčíslil na 70 609 174 Kč, včetně úroků z prodlení za jednotlivé roky.

2. Rozsudkem zdejšího soudu z 13. 6. 2012, č. j. 16 C 7/99-674, byly nároky na náhradu za ztrátu na výdělku vyloučeny k samostatnému projednání. I nadále žalobce v průběhu řízení jeho předmětem opakovaně disponoval. Podáním ze dne 18. 12. 2012 žalobce specifikoval svůj nárok na náhradu za ztrátu na výdělku (zisku) za dobu od 12. 1. 1998 do 31. 12. 2011 na celkovou částku 70 605 107 Kč s příslušenstvím, kdy opětovně provedl výpočet za jednotlivé roky 1998 až 2011 (za rok 2011 ji nyní vyčíslil na částku 6 225 085 Kč). Podáním ze dne 2. 6. 2014 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za rok 2012, kdy požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 6 352 284 Kč, celkově tedy svůj nárok vymezil částkou 76 957 391 Kč včetně úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za jednotlivé roky. Podáním ze dne 22. 4. 2015 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za rok 2013, kdy požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 6 421 872 Kč, celkově tedy svůj nárok vymezil částkou 79 315 434 Kč včetně úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za jednotlivé roky. Podáním ze dne 21. 6. 2016 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za rok 2014, za nějž požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 6 434 556 Kč, celkově tedy svůj nárok vymezil částkou 85 749 990 Kč, včetně úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za jednotlivé roky. Podáním ze dne 13. 11. 2017 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za roky 2015 a 2016, kdy za rok 2015 požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 6 537 195 Kč a za rok 2016 ve výši 6 536 755 Kč, celkově tedy svůj nárok vymezil částkou 98 823 940 Kč včetně úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za jednotlivé roky. Podáním ze dne 30. 3. 2020 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za roky 2017 a 2018, kdy za rok 2017 požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 6 679 820 Kč a za rok 2018 ve výši 6 912 784 Kč, celkově tedy svůj nárok vymezil částkou 112 416 544 Kč včetně úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za jednotlivé roky. Podáním z 27. 5. 2020 žalobce doplnil specifikaci svého nároku za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019, kdy se stal poživatelem starobního důchodu, přičemž za toto období požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 2 380 660 Kč. Celkově tedy svůj nárok vymezil částkou 118 861 033 Kč včetně úroků z prodlení z vyčíslených náhrad za jednotlivé roky.

3. Výši nároků na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti odvozoval žalobce od svého průměrného příjmu, jehož dosahoval před dopravní nehodou. V této době vykonával celou řadu podnikatelských aktivit, které se navzájem prolínaly natolik, že příjmy z nich dosahované bylo možno odlišit jen velice komplikovaně. Přestože žalobce původně tvrdil, že všechny jeho činnosti spolu nerozlučně souvisejí, po opakovaných výzvách rozdělil žalobce své podnikatelské aktivity na tři skupiny, a to na koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, činnost iluzionisty, obchod s kouzelnickými potřebami a provozování zlatnictví a klenotnictví (o těchto podnikatelských aktivitách je dále v rozsudku souhrnně hovořeno jako o„ prodeji zboží“), z nichž dosahoval zhruba 50 % příjmů, provozování trhů, z čehož pocházelo asi 40% příjmů a ostatní podnikatelské činnosti (např. reprografické a xerografické služby), představující zbývající 10% příjmů.

4. Tvrzení žalobce ohledně výše průměrného zisku za rok 1997 se v průběhu řízení vyvíjela a v závěru se v podání z 9. 5. 2023 ustálila tak, že příjmy žalobce z prodeje zboží, výrobků a služeb a z kouzelnické a reprografické činnosti za rok 1997 činily částku 3 961 702 Kč, příjmy z trhů (o nichž se původně v řízení chybně hovořilo jako o příjmech z pronájmu) částku 2 886 340 Kč. Co se týče výdajů v souvislosti s prodejem zboží, činily tyto výdaje částku 3 679 645,28 Kč, výdaje v souvislosti s pořádáním trhů pak částku 577 268 Kč. Činnost žalobce byla v každé uvedené podnikatelské činnosti nezastupitelná, neboť pouze on vymyslel obchodní strategii, obstarával zboží, které sám vybíral u dodavatelů po celé ČR i Evropě, a prakticky každodenně pořádal trhy v Karlových Varech a Ostrově, kde přiděloval místa jednotlivým trhovcům, zajišťoval administrativu, ostrahu tržiště, úklid, a na trzích též kouzlil, aby podporoval prodej a propagaci zde prodávaného zboží. Žalobce dále provozoval a vlastnil drahé reprografické stroje, které sám obsluhoval.

5. Po úrazu utrpěném při autonehodě přišel žalobce z důvodu poúrazového glaukomu postupně o zrak, když nejprve v roce 2001 oslepl na pravé oko a postupně též na levé (v roce 2019), a trpí rovněž těžkým postižením pohybového aparátu. V příčinné souvislosti s autonehodou, za niž odpovídá žalovaný, došlo k vyřazení žalobce z veškeré pracovní činnosti, neboť se nadále nemohl účastnit nákupu a prodeje zboží, obchodních a propagačních akcí, činnosti iluzionisty a kouzelníka ani provozovat trhy. V činnosti žalobce nemohly pokračovat třetí osoby, neboť byla úzce vázána na jeho osobu a k výkonu většiny živností bylo třeba odborné způsobilosti.

6. Po nehodě sestávaly příjmy žalobce pouze z dávek nemocenského pojištění a invalidního důchodu, když od 23. 5. 2000 byl žalobce uznán částečně invalidním a od 6. 1. 2012 se stal invalidním plně. Přesný výpočet jednotlivých nároků požadovaných žalobcem vycházel ze znaleckých posudků [titul] [příjmení], a [titul] [příjmení] a výpočtu Expertní a poradenské kanceláře [titul] [příjmení].

7. Předmětem řízení v době rozhodování soudu byl tedy požadavek žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku (zisku) po dobu trvání pracovní neschopnosti v období od 12. 1. 1998 do 1. 1. 2009 ve výši 4 063 829 Kč a nárok na ztrátu na výdělku (zisku) po skončení pracovní neschopnosti vyčíslený žalobce za dobu od 2. 1. 1999 do 30. 4. 2019 v celkové částce 114 797 204 Kč.

8. Žalovaný ani vedlejší účastník na straně žalovaného s uplatněným nárokem nesouhlasili. V průběhu řízení vznesli žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného námitku promlčení nároku žalobce na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti co do částky 3 651 413 Kč (tedy co do rozdílu mezi částkou uplatněnou v žalobě ze dne 12. 1. 1999 ve výši 1 147 250 Kč a částkou požadovanou podáním z 17. 8. 2011 ve výši 4 063 829 Kč), námitku promlčení nároku žalobce na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 48 988 535 Kč (tedy rozdílu mezi částkou ve výši 5 335 206 Kč, jak byla poprvé specifikována v podání z 28. 2. 2011„ renta“ požadovaná žalobou, a částkou 54 323 741 Kč uplatněnou v podání z 17. 8. 2011) a námitku promlčení úroků z prodlení, které žalobce poprvé uplatnil až v podání z 6. 2. 2012 (správně zřejmě dne 7. 3. 2012). Strana žalovaná dále namítala, že podnikání žalobce bylo znemožněno především ztrátou zraku, k níž však došlo v důsledku očního onemocnění a nikoli v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a zpochybňovala skutečné příjmy a výdaje žalobce v roce 1997, tedy v období před poškozením.

9. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2016, č. j. 16 C 183/2012-485 byly žalobci přiznány částky ve výši 7 764 Kč coby náhrada za ztrátu na zisku po dobu pracovní neschopnosti a 20 149 Kč coby náhrada za ztrátu na zisku po skončení pracovní neschopnosti; ve zbytku soud žalobu zamítnul.

10. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2017, č. j. 10 Co 42/2017, byl shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení s tím, nechť se soud prvního stupně zabývá zejména otázkou řádného uplatnění nároku žalobcem, žalovaným vznesenou námitkou promlčení, případně rozporem této námitky s dobrými mravy, tím, zda žalobce prokazuje svá tvrzení, že pozbyl veškerou výdělečnou schopnost a že veškeré podnikatelské aktivity byly závislé na osobní účasti žalobce a dále prokázáním tvrzení žalované, že ke zhoršení zraku nedošlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou.

11. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

12. Z trestního příkazu zdejšího soudu z 28. 9. 1998, sp. zn. 5 T 152/98, bylo zjištěno, že zaměstnanec žalovaného (a původně druhý žalovaný) [celé jméno původního účastníka], byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 let. Zároveň mu byl vysloven trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Poškozený žalobce byl pak se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného trestného činu se druhý žalovaný podle tohoto trestního příkazu dopustil tím, že 12. 1. 1998 kolem 19:15 hodin na silnici č. I/13 mezi Karlovými Vary a Ostrovem při řízení nákladní soupravy LIAZ s přívěsem zavinil dopravní nehodu, když za snížené viditelnosti vjel z vedlejší silnice od Sadova na tuto hlavní silnici nájezdem dovolujícím odbočení pouze vpravo na Karlovy Vary. Nedovoleným způsobem vjel příčně na střední travnatý dělící pás v úmyslu odbočit vlevo směrem na Ostrov. Přitom nedal přednost vozidlu [jméno], řízenému žalobcem, jedoucím po hlavní silnici ve směru Ostrov – Karlovy Vary. Došlo tak k nárazu osobního vozidla Mercedes do levé strany přívěsu soupravy a ke zranění řidiče, tedy žalobce. Žalobce utrpěl řadu zranění, pro která byl nejméně do srpna 1998 v pracovní neschopnosti. Řidič nákladního vozidla se dopustil porušení vyhlášky č. 99/89 Sb. Z rozsudku zdejšího soudu téže spisové značky, který byl vyhlášen 11. 6. 2001, bylo zjištěno, že pro stejný trestný čin byl druhý žalovaný uznán vinným a byl mu uložen stejný trest jako dříve uvedeným trestním příkazem, když tento rozsudek byl vyhlášen vzhledem k tomu, že proti trestnímu příkazu podal obviněný odpor.

13. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2001 sp. zn. 9 To 40/2001 bylo zjištěno, že k odvolání žalovaného [celé jméno původního účastníka] byl posledně citovaný rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech z 11. 6. 2001 zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zdejšímu soudu bylo uloženo, aby se podrobně vypořádal se všemi námitkami obhajoby, které byly uvedeny v odvolání. Dále bylo uloženo vyžádat si podrobné lékařské zprávy a případně nechat vypracovat i znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Kromě otázky zranění poškozeného, bylo zdejšímu soudu uloženo podrobně se zabývat i možným spoluzaviněním poškozeného.

14. Z rozsudku zdejšího soudu, který byl vyhlášen 19. 11. 2003 pod sp. zn. 5 T 152/1998, soud zjistil, že zaměstnanec žalovaného byl znovu uznán trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a zároveň bylo upuštěno od potrestání s ohledem na dobu, která od spáchání uplynula a s ohledem na trest vysloveným trestním příkazem ve směru zákazu řízení motorových vozidel, kdy neměl řidičský průkaz od 19. 1. 1998 až do 4. 2. 2001. Poškozený, tedy v daném případě žalobce, byl znovu se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

15. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2004 sp. zn. 9 To 423/2004 bylo zjištěno, že k opětovnému odvolání obžalovaného [celé jméno původního účastníka] byl rozsudek zdejšího soudu z 19. 11. 2003 zrušen ve výroku o odkazu poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto usnesení nabylo právní moci 19. 8. 2004. V tomto usnesení odvolací soud konstatoval, že dopravní nehodu způsobil obžalovaný, tedy [celé jméno původního účastníka] v rámci plnění svých pracovních povinností jako zaměstnanec firmy [právnická ] [osoba] s tím, že firma tehdy patřila jeho bratrovi a on byl zaměstnancem této firmy. Za této situace za škodu odpovídá nikoliv obžalovaný, který se dopustil dopravní nehody a spáchal trestný čin, ale jeho zaměstnavatel, tedy již zmíněná firma. Zdejší soud tedy vůbec neměl připustit poškozeného s uplatněním nároku na náhradu škody k trestnímu řízení. Navíc odvolací soud konstatoval, že určitý díl spoluviny poškozeného, tedy žalobce [jméno] [příjmení], je podle jeho názoru dán, nejde však o podstatné spoluzavinění a rozhodně nemůže jít o situaci, že míra zavinění je u obou, tedy u obžalovaného i poškozeného shodná. Poškozený svojí nepřiměřenou rychlostí porušil vyhlášku č. 99/89 Sb., když podle znaleckého posudku [titul] [příjmení] nelze konstatovat, že by tato rychlost byla výrazně nepřiměřená.

16. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] z 26. 8. 2002 (č. l. 1459), zpracovaném v rámci trestního řízení, bylo zjištěno, že při dopravní nehodě dne 12. 1. 1998 utrpěl žalobce sériové zlomení 3. -7. žebra vpravo, zlomení 1. žebra vlevo, tříštivou zlomeninu pravé patní kosti s posunem kostních úlomků, zlomení vnitřního kotníku pravé nohy s mírným posunem kostních úlomků a tržnou ranku horního víčka. Toto zranění, které lze označit za těžké a vážné, zanechalo trvalé následky na zdraví prokazatelně v podobně snížené hybnosti v oblasti pravého hlezenného kloubu a pravé nohy.

17. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] [titul] ze dne 26. 11. 2014 na č. l. 289 soud zjistil, že z ortopedického a traumatologického hlediska je stav žalobce trvalý, stabilizovaný, pravidelně recidivující, vyžadující pravidelnou ortopedickou i neurologickou konzervativní léčbu, s trvalým omezením běžné denní i pracovní aktivity. Z lékařské zprávy [titul] [příjmení] z 22. 6. 2016 (příloha U) bylo zjištěno, že [titul] [příjmení] jakožto ošetřující lékař prohlásil, že poúrazový zdravotní stav mu neumožňuje výkon jakékoli pracovní činnosti trvalého charakteru. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] z 15. 4. 2018 (příloha W).

18. Ze znaleckého posudku [titul] [příjmení] z 22. 3. 1999, který byl jedním z podkladů pro rozhodování ČSSZ o žádosti žalobce o plný invalidní důchod z 11. 2. 2003 soud zjistil, že při úrazu žalobce došlo k pohmoždění páteře, které zanechá trvalé následky a projeví se zejména v urychlení vzniku degenerativních změn.

19. Ze znaleckého posudku [titul] [příjmení] z 20. 10. 2023 (č. l. 1462 a násl.), který nechal zpracovat Krajský soud v Plzni ve věci 16 C 7/99, jehož závěry byly potvrzeny výslechem znalce při ústním jednání Krajského soudu v Plzni v této věci dne 8. 12. 2023, bylo zjištěno, že onemocnění zraku (sekundární glaukom), které vedlo k úplné slepotě pravého oka (od roku 2018) a praktické slepotě levého oka žalobce, není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou dne 12. 1. 2018.

20. Tato skutečnost vyplynula i z revizního ústavního znaleckého posudku na č. l. 1064 – [číslo], jehož úkolem bylo přezkoumání postupů a závěrů znaleckých posudků [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a [titul] [jméno] [příjmení] [titul], z něhož však soud rovněž zjistil, že byť v dopadu na osobní a profesní život žalobce hraje nepochybně hlavní roli paralelně probíhající ztráta zraku, která výrazně zhoršuje stávající katastrofální stav především v kombinaci s těžce poškozenou funkcí dolní končetiny a bolestmi páteře, byly by i bez poškození zraku vyloučeny téměř všechny fyzické aktivity žalobce.

21. Znaleckým posudkem [titul] [příjmení] a revizním ústavním znaleckým posudkem (jakož i výslechem [titul] [příjmení] a vyjádřením k námitkám k ústavnímu znaleckému posudku) či též zprávou [titul] [jméno] z 30. 7. 2003 obsahující diagnózu dědičné dystrofie rohovky a vyjádřením [titul] [příjmení] z oční kliniky 1. LF UK a VFN v Praze z 17. 5. 2000, z níž bylo zjištěno, že se žalobce léčí s diagnózou zadní polymorfní dystrofie rohovky od roku 1991 coby chronickým onemocněním kombinovaným se sekundárním glaukomem pravého oka, má soud za vyvrácené lékařské zprávy, akcentované žalobcem, a to ambulantní zprávu [titul] [jméno] [příjmení] [titul] z 15. 4. 2011, lékařskou zprávu [titul] [příjmení] ze dne 10. 8. 2016 (příloha V), ambulantní zprávu vystavenou Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze dne 15. 4. 2011 a lékařské zprávy [titul] [příjmení].

22. Co se týče otázky příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou, za niž odpovídá žalovaný, a zdravotním stavem žalobce po této nehodě, považuje soud za dílčí skutkové zjištění, že v důsledku nehody došlo u žalobce k těžkému poškození funkce dolní končetiny a k bolestem páteře, pro něž byly následně vyloučeny téměř všechny fyzické aktivity žalobce. Oční onemocnění žalobce však dopravní nehodou způsobeno nebylo.

23. Z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ČR z 11. 6. 2001 bylo zjištěno, že žalobce byl uznán částečně invalidním z důvodu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu, jehož rozhodující příčinou bylo pozvolna progredující onemocnění oční přes komplexní medikamentosní terapii a opakovaná chirurgická řešení v oblasti pravého oka s omezením zrakové funkce a lehčí slabozrakostí oka levého při vrozené oboustranné oční vadě nejméně o 33 %. Žalobce byl uznán neschopným fyzicky namáhavé práce spojené se zvýšenými nároky na zrak, dlouhými pochůzkami v nerovném terénu, schopen lehčí práce při dobrém osvětlení v nerizikovém prostředí.

24. Z navazujícího rozhodnutí ČSSZ ze dne 25. 6. 2001 (č. l. 276) pak bylo zjištěno, že rozhodnutí OSSZ Karlovy Vary, ze dne 29. 6. 2000, jímž nebyl žalobce uznán částečně invalidním, bylo změněno tak, že byl žalobce uznán částečně invalidním od 23. 5. 2000 s tím, že výdělečná schopnost poklesla nejméně o 33%.

25. Ze záznamu o jednání OSSZ ze dne 19. 11. 2002 na č. l. 277 – 281 bylo zjištěno, že na základě doložené dokumentace dospěl posuzující lékař k tomu, že schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla s ohledem na těžké vleklé postižení jednoho oka, jehož zrak se jedná prakticky slepotě o 45% s tím, že je žalobce schopen lehčí práce bez zvýšených nároků na zrak a zátěže pravé končetiny.

26. Ze záznamu o jednání OSSZ ze dne 4. 9. 2003 (č. l. 278) soud zjistil, že zdravotní stav žalobce byl s ohledem na dědičnou oční oboustrannou chorobu, bolestivé stavy páteře a omezení hybnosti pravého hlezenního kloubu, posouzen jako dlouhodobě nepříznivý s tím, že schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 50%; žalobce nebyl schopen práce fyzicky těžké, chůze v členitém terénu, ve vynucených polohách, práce spojené se zvýšenými nároky na zrak; naopak byl shledán schopným lehčí práce při vhodném osvětlení, prací kontrolních či dozorových.

27. Pokles pracovní schopnosti žalobce o 50% z důvodu závažného dědičného očního onemocnění a trvalých následků na pravé dolní končetině byl zjištěn též ze záznamu o jednání OSSZ ze dne 10. 11. 2005 (č. l. 279), z něhož vyplynula neschopnost práce fyzicky těžké s pochůzkami v členitém terénu, v nepříznivých klimatických podmínkách, v prostředí nedostatečně osvětleném.

28. Ze záznamu o jednání OSSZ ze dne 2. 12. 2008 (č. l. 281) soud zjistil, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činila 60%, a to zejména dle hodnocení významného a trvalého očního nálezu s tím, že k uznání částečné invalidity by došlo i dle nálezu na nosném a pohybovém aparátu. Žalobce byl shledán neschopným těžké fyzické práce v nepříznivých klimatických podmínkách a práce v riziku ohrožení zraku. Součástí lékařského posouzení byla mimo jiné též lékařská zpráva [titul] [jméno]. [příjmení] z 22. 10. 2008, podle níž je u žalobce z ortopedického hlediska významně snížená běžná denní i pracovní činnost a je nezbytný individuální denní režim29. Z posudku OSSZ o invaliditě ze dne 6. 1. 2012 na č. l. 282 bylo zjištěno, že žalobce byl uznán plně invalidním ke dni 29. 11. 2011, když jeho pracovní schopnost poklesla o 70%. Důvodem byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený především postižením zraku, neboť kvůli dědičné dystrofii rohovky a poúrazovému glaukomu trpí úplnou slepotou pravého oka a těžkou slabostí zraku oka levého bez možnosti korekce, současně s poúrazovým postižením pohybového aparátu. Tato skutečnost byla potvrzena též záznamem o jednání k posouzení zdravotního stavu žalobce z 6. 1. 2012, z níž soud zjistil, že žalobce je invalidní, a to již ve třetím stupni. Žalobce je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 % a splňuje podmínky ustanovení § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a posudkem OSSZ o zdravotním stavu z 23. 1. 2012.

30. Ze svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se žalobce před úrazem v rámci svého podnikání zabýval širokou škálou činností, a to prodejem klenotů a hodinek v několika prodejnách provozovaných v Karlových Varech a Ostrově, pořádáním trhů, reprografickými službami, měl též různá zájezdová vystoupení s kouzlením a pořádal festival Magiales Šarivari. Zboží do prodejen obstarával zejména od tuzemských dodavatelů, 2x až 3x za rok jezdíval do Švýcarska. Žalobce prodejny každodenně obcházel, nacenil zboží, rozdal úkoly, provedl drobnější opravy. Zabýval se i zlatnickou výrobou a hodinářskou činností (měnil baterie do hodinek), v Ostrově měl dílnu, kde zaměstnával hodináře specializujícího se na mechanické opravy. Trhy začal pořádat nejprve v Ostrově nejpozději v roce 1995, a to na neohraničeném prostranství za domy ve vlastnictví manželů [příjmení]. Bylo zde 10 až 20 stánků, které si prodejci sami složili a rozložili, místa jim přiděloval a nájemné inkasoval žalobce, a to v podstatě každodenně mezi 8 a 9 hodinou ráno. Od roku 1997 byly trhy pořádány i v Karlových Varech na parkovišti za Národním domem, který manželé [celé jméno žalobce] v té době vlastnili. [příjmení] byly na část prostranství pořízeny stabilní plachtové stánky, na zbytku pozemku si každý prodejce udělal svůj stánek sám. Trhovci přicházeli už kolem sedmé hodiny ranní, i zde žalobce osobně přiděloval trhovcům místa a inkasoval nájemné. Přestože byl sortiment na obou místech stejný, trhy v Karlových Varech byly větší a lukrativnější s ohledem na větší počet lidí. Příjmy z nich činily zhruba 2/3 příjmů žalobce z trhů, v Ostrově asi 1/3 příjmů. Obě tržiště žalobce sám během dne kontroloval, v rámci propagace zde měl obden i nějakou kouzelnickou produkci. Zaúčtování příjmů z trhů probíhalo jednou měsíčně hromadným dokladem, mezi příjmy z trhů v Karlových Varech a Ostrově se nerozlišovalo. V prodejnách ve Varšavské v Karlových Varech a v Ostrově měl žalobce kopírovací stroje, ve Varšavské pak ještě drahý reprografický stroj, na němž výhradně sám vyráběl různé plakáty, letáčky apod. Po dopravní nehodě již trhy pořádány nebyly, a to ani prostřednictvím třetí osoby, neboť žalobce nikomu nevěřil; pořádání trhů představovalo pro manžele [příjmení] přílišný psychický tlak, který do budoucna raději oba oželeli. Z trhů rovněž plynul menší příjem (v prodejnách byl až 3x až 4x větší obrat – tedy 7 až 8 milionů, na trzích potom kolem 2 milionů). Co se týče prodeje zboží v obchodě, toto podnikání po nehodě skomíralo, v prodejnách se již pouze vyprodávalo zboží, prodavačky nikdo nehlídal, ztratily se kontakty s dodavateli a poslední prodejna v Ostrově byla převedena na dceru.

31. Z výslechu svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], která pro žalobce pracovala jako prodavačka v období od 1992 do 1994, bylo zjištěno, jakým způsobem řídil žalobce prodej zboží v obchodě, zejména že výhradě on vybíral a obstarával zboží, pro které jezdil v rámci České republiky i do Švýcarska, všechny své provozovny denně kontroloval, dělal zde drobné opravy. Tyto skutečnosti byly potvrzeny i výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která pro žalobce rovněž pracovala jako prodavačka v období od 1994 do 2001. Svědkyně [příjmení] dále uvedla, že žalobce uzavřel své provozovny v roce 2001, neboť kvůli úrazu již nemohl vybírat a dovážet zboží. V době od úrazu do uzavření provozoven se jen doprodávalo zboží z předchozích dodávek, žádné nové zboží již nebylo.

32. Z rozsudku zdejšího soudu ze 17. 8. 2000, č. j. 12 C 28/97-287, pravomocného od 6. 9. 2000, (č. l. 995 – 997) soud zjistil, že jako vlastník objektu občanské vybavenosti [číslo popisné], se stavební parcelou [číslo] o výměře 2357 m2, pozemkové parcely [číslo] o výměře 1371 m2 a stavební parcely [číslo] o výměře 235 m2, k. ú. a obec Karlovy Vary, (tedy nemovitosti, pro kterou se v tomto řízení používá označení Národní dům) bylo určeno Město Karlovy Vary. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplynulo, že Město Karlovy Vary odstoupilo od kupní smlouvy, kterou uzavřelo s manželi [příjmení] dne 25. 1. 1996 z důvodu nezaplacení kupní ceny, když nebyla uhrazena ani jedna ze 4 sjednaných splátek.

33. Z výše uvedených důkazů (zejména ústavního znaleckého revizního posudku ve spojení s lékařskými zprávami [titul]. [příjmení] či závěrů jednání a rozhodnutí OSSZ) učinil soud dílčí skutkový závěr, že schopnost žalobce podnikat byla v době po úrazu znemožněna v důsledku kombinace poškození pohybového aparátu a očního onemocnění, přičemž i jen samotné poškození pohybového aparátu vylučovalo možnost žalobce vykonávat jakoukoli podnikatelskou aktivitu. Poměr obou zdravotních problémů se sice v čase měnil, když bezprostředně po nehodě převládalo coby důvod absence práceschopnosti žalobce postižení pohybového aparátu a v čase rostla závažnost očního onemocnění až ke slepotě pravého oka a těžké slabosti zraku oka levého v roce 2011, to však závěr soudu o významu poškození pohybového aparátu pro nemožnost žalobce pokračovat v podnikatelské činnosti neovlivňuje.

34. Na základě provedeného dokazování uzavřel soud dílčím skutkovým zjištěním, že v době po skončení pracovní neschopnosti nemohl žalobce nadále vykonávat žádnou ze svých podnikatelských aktivit, které vykonával před úrazem. Zatímco však v případě činnosti označované jako prodej zboží, bylo žalobcem v rámci tvrzení dostatečně vysvětleno i prokázáno (viz výpovědi svědkyň [příjmení], [příjmení], [příjmení]), že byla zejména co do dodávek zboží závislá na osobní účasti žalobce, v případě pořádání trhů nebyla nutnost osobní angažovanosti žalobce prokázána. Naopak, jak jednoznačně vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení], k rozhodnutí nepořádat trhy prostřednictvím třetí osoby dospěli manželé [celé jméno žalobce] z čistě subjektivních důvodů („ nikomu nevěřili“), přičemž tato pohnutka nevybočovala zřejmě z kontextu žalobcova pojetí podnikání, jak je v průběhu řízení popisoval on sám. V řízení bylo dále prokázáno, že možnost žalobce pořádat trhy ve stávající podobě by i bez úrazu skončila nejpozději v roce 2000, kdy bylo rozhodnutím zdejšího soudu pravomocně určeno, že vlastníkem Národního domu je Město Karlovy Vary.

35. V průběhu řízení uvedl žalobce, že jeho zisk z prodeje zboží v roce 1997 činil 282 056 Kč ročně, strana žalovaná učinila toto tvrzení nesporným. Soud vycházel pouze z tvrzení žalobce a ani v rozsudku se blíže nezabývá důkazy, které byly předtím k této skutečnosti provedeny.

36. Sporným mezi účastníky bylo naopak tvrzení žalobce o tom, že výše zisku z trhů v roce 1997 činila 2 591 128 Kč.

37. Z příjmových pokladních dokladů z roku 1997, u nichž byl jako účel platby uveden„ trh“ bylo zjištěno, že celkový příjem žalobce z trhů v roce 1997 činil nejméně 2 496 700 Kč, když doklad z 31. 12. 1997 (na č. l. 834) byl vystaven na částku 660 200 Kč, doklad z 3. 8. 1997 (na č. l. 844) byl vystaven na částku 373 650 Kč, doklad z 3. 9. 1997 (na č. l. 845) byl vystaven na částku 362 600 Kč, doklad ze 4. 8. 1997 (na č. l. 849) byl vystaven na částku 40 000 Kč, doklad z 3. 7. 1997 (na č. l. 860) byl vystaven na částku 330 650 Kč, doklad z 3. 11. 1997 (na č. l. 879) byl vystaven na částku 358 150 Kč a doklad z 3. 10. 1997 (na č. l. 879) byl vystaven na částku 371 450 Kč. Výpovědí svědkyně [příjmení] bylo potvrzeno, že příjmy z trhů byly zaúčtovány jednou měsíčně bez rozlišení Ostrova a Karlových Varů. Z Opisu vybraných údajů z přiznání k dani příjmů žalobce za rok 1997 (příloha N) bylo zjištěno, že příjmy z pronájmu (jak byly příjmy z pořádání trhů kvalifikovány) činili v tomto období částku 2 886 340 Kč, výdaje pak částku 577 268 Kč. Tato skutečnost bylo potvrzeno též Přiznáním k dani z příjmu fyzických osoba za zdaňovací období 1997. Uvedenými důkazy má soud za prokázané, že v roce 1997 měl žalobce z trhů zisk minimálně 2 309 072 Kč.

38. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že průměrný výdělek žalobce v době před poškozením (rok 1997) činil celkem 2 591 128 Kč (tedy součet zisku z prodeje ve výši 282 056 Kč a prokázaného zisku z trhů ve výši 2 309 072 Kč).

39. Z výpočtu [titul] [jméno] [příjmení] z Expertní a poradenské kanceláře s.r.o. ze dne 26. 4. 2011 zjistil soud, jaké měl žalobce dle daňových přiznání příjmy za roky 1999 až 2009 (za rok 1999 činil příjem částku – 150 505 Kč, za rok 2000 částku 148 502 Kč, za rok 2001 částku 73 673 Kč, za rok 2002 částku – 204 758 Kč, za rok 2003 částku- 289 001 Kč, za rok 2004 částku – 90 741 Kč, za rok 2005 částku – 32 757 Kč, za rok 2006 částku – 69 056 Kč, za rok 2007 částku – 13 444 Kč, za rok 2008 částku – 62 330 Kč a za rok 2009 částku – 161 087 Kč).

40. Z daňových přiznání žalobce za jednotlivé roky byly za účelem výpočtu ušlého zisku v době po skončení pracovní neschopnosti zjištěny příjmy žalobce (za rok 2010 činil výdělek žalobce dle daňového přiznání částku – 114 453 Kč, za rok 2011 se opět zjišťuje mínusový dílčí základ daně, a to v rozsahu 31.766 Kč, za rok 2012 pak bylo zjištěno, že dílčí základ dně byl i zde stanoven mínusovou hodnotou 91.341 Kč, za rok 2013 se zjišťuje, že dílčí základ daně byl stanoven v mínusové hodnotě 58.718 Kč, za rok 2014 pak bylo zjištěno, že dílčí základ daně zde byl stanoven na částku - 3.236 Kč, za rok 2015 soud zjistil, že dílčí základ daně byl stanoven v mínusové hodnotě 2 388 Kč, za rok 2016 se zjišťuje, že dílčí základ daně byl stanoven v mínusové hodnotě 9 343 Kč, za rok 2017 se zjišťuje, že dílčí základ daně byl stanoven v mínusové hodnotě 17 320 Kč, za rok 2018 se zjišťuje, že dílčí základ daně byl stanoven v mínusové hodnotě 10 189 Kč, za rok 2019 se zjišťuje, že dílčí základ daně byl stanoven v mínusové hodnotě 9 868 Kč.

41. Soud při svých závěrech nevycházel ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] zpracovávaného v době, kdy nebyly ze strany žalobce v rovině tvrzení rozlišeny jednotlivé činnosti žalobce v době před úrazem, a tudíž nebylo možno zkoumat, jak se ta která činnost podílela na celkových příjmech z podnikání. Sám znalec navíc ve své výpovědi uvedl, že neměl k dispozici všechny potřebné informace. Výsledky znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] byly – jak vyplývá též z usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. 8. 2017 - ovlivněny chybným zohledněním odpisů pouze v době před poškozením zdraví žalobce. Dle příslušné judikatury (rozhodnutí NS ČR 25 Cdo 1920/99, 21 Cdo 1995/2001) není navíc daňové přiznání ani samo důkazem o skutečných příjmech a výdajích v souvislosti s výkonem obchodní činnosti podnikatele, nýbrž jen jednou z okolností, z nichž lze vycházet při určení průměrného výdělku poškozeného před vznikem škody. Rovněž nebylo vycházeno z oponentního znaleckého posudku [titul] [jméno a příjmení] (č. l. 96 a násl.), jehož úkolem byla zejména polemika v otázce uplatnění odpisů, ani z výpovědí obou znalců.

42. Vzhledem k tomu, že měl soud příjmy a výdaje žalobce za dostatečně objasněné, nezabýval se v této fázi řízení již podrobněji rozpory mezi daňovým přiznáním žalobce a jeho peněžním deníkem. K jejich vysvětlení ostatně došlo svědkyní [jméno] [příjmení], která pro žalobce i jeho manželku jako osobu spolupracující zpracovávala daňová přiznání v letech 1997, 1998 a možná už i 1996. Ta při svém výslechu vysvětlila rozdíl v částkách v peněžním deníku a daňovém přiznání žalobce v roce 1997 tak, že vznikl v důsledku daňového přiznání pro paní [příjmení], kde se přičítalo rozpuštění rezerv a uplatnily se odpisy do výdajů a procenta pro paní [příjmení] z příjmů a výdajů uvedených v peněžním deníku, a dále tím, že v peněžním deníku je uváděn součet s DPH, ale pro daňové přiznání se vychází z částek bez DPH. Rozpory mezi daňovým přiznáním žalobce a jeho peněžním deníkem za rok 1997 nezaznamenala při zpracování svého výpočtu ani [titul] [příjmení] z Expertní a poradenské kanceláře s.r.o.

43. Z přehledu dávek vyplacených žalobci Okresní správou sociálního zabezpečení (příloha L) bylo zjištěno, že v pracovní neschopnosti v období od 13. 1. 1998 do 1. 1. 1999 bylo žalobci vyplaceno celkem 59 334 Kč, v období od 31. 8. 1999 do 31. 7. 2000 celkem 36 618 Kč.

44. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení vydané 4. 7. 2012 se zjišťuje, že žalobci náležel částečný invalidní důchod od 1. 8. 2000 ve výši 3.913 Kč měsíčně, přičemž postupně docházelo k jeho zvyšování, od 6. 1. 2012 pobíral plný invalidní důchod ve výši 10 535 Kč měsíčně. Jednotlivé výše invalidního důchodu žalobce vypláceného od 1. 8. 2000 byly dále zjištěny z dopisu ČSSZ znalci [titul] [příjmení] ze 4. 7. 2012 (příloha P), z oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši invalidního důchodu třetího stupně, které bylo vystaveno 1. 1. 2013 (zjištěna výplata důchodu ve výši 9.593 Kč), z oznámení České správy sociálního zabezpečení z 1. 1. 2014 (zjištěno výplata důchodu ve výši 9.685 Kč měsíčně) a potvrzeny ze zprávy ČSSZ o výši důchodu žalobce z 1. 1. 2015 i poštovních poukázek z 6. 1. 2016 a 5. 2. 2016.

45. Z daňových přiznání společnosti [právnická osoba] za období od roku 2003 do roku 2012 soud zjistil, že v žádném z těchto daňových přiznání není vykázán v souvislosti s činností této společnosti jakýkoliv zisk. Totéž zjištění pak učinil soud z daňových přiznání společnosti [právnická osoba] za období let 1997, 1999, a dále 2003 – 2012.

46. Z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], ze zprávy [titul] [příjmení] ze dne 16. 9. 2015, z dotazu žalobci na možnost vystoupení pro Centrum volného času na č. l. 647, ze zprávy o výsledku kontroly daně z příjmu obyvatelstva, která byla provedena ve dnech 10 – 30. 7. 1996, opisu vybraných údajů z 1. 2. 2012 (příloha N), daňového přiznání [jméno] [příjmení] za rok 1997 na č. l. 645 – 646, příjmových a výdajových doklady na č. l. 648 a následujících, peněžního deníku za rok 1998 na č. l. 651 – 665, z faktury, dodací listů, výpisů z účtů, výplat mezd (vyjma shora specifikovaných příjmových dokladů vztahujících se k příjmům z trhů) na č. l. 666 – 936, výpisů z katastru nemovitostí na č. l. 990 – 991, návrhu města Karlovy Vary z 11. 9. 2000 na č. l. 992, 993 a 994, z kupní smlouvy z 25. 1. 1996 na č. l. 998 – [číslo], z tiskopisu OSSZ o zjišťovací prohlídce z 20. 11. 1998, ze záznamu OSSZ o jednání z 10. 12. 1998, ze zprávy Rehabilitačního ústavu v Kladrubech z 10. 9. 1998, z propouštěcích zpráv z RÚ [obec] z 27. 10. 1998 a z nemocnice z 14. 2. 1998, z tiskopisu OSSZ o prohlídce zjišťovací z 14. 6. 2000, ze záznamu OSSZ o jednání z 29. 6. 2000 konaného v rámci řízení o přechodu žalobce z PN do invalidity, ze záznamu OSSZ o jednání z 11. 7. 2000, ze záznamu o jednání OSSZ (č. l. 275), ze záznamu o jednání z 11. 12. 2003, zjišťovacího protokolu [titul] [příjmení] z 17. 5. 2004 ze záznamu o jednání z 17. 6. 2004, tiskopisu o kontrolní prohlídce [titul] [příjmení] z 13. 10. 2005, včetně lékařské zprávy z Rohovkové ambulance oční kliniky VFN Praha – diagnoza – dědičná dystrofie rohovky, transplantát rohovky) tiskopisu o kontrolní prohlídce [titul] [příjmení] z 31. 10. 2008, včetně i [titul] [příjmení] z 23. 10. 2008 (posttraumatický glaukom), rozhodnutí ČSSZ o žádosti žalobce o plný invalidní včetně záznamu ze zjišťovací prohlídky, jejíž součástí byla celá řada lékařských zpráv, záznamu o jednání ze dne 27. 5. 2004, z posudku o invaliditě vydaného 13. 10. 2014 Okresní správou sociálního zabezpečení v Karlových Varech (č. l. 283) nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti.

47. Všechna shora uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci.

48. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.Podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ SOZ“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.Podle § 427 odst. 1 SOZ fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle odst. 2 téhož ustanovení odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla jakož i provozovatel letadla.Podle § 445 SOZ, se ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.Podle § 446 SOZ činí náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.Podle § 447 SOZ činí náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nesmí náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí. Podle odst. 4 téhož ustanovení může vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.Podle § 100 odst. 1 SOZ se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.Podle § 106 odst. 1 SOZ se právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 2 téhož ustanovení se nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.Podle § 110 odst. 3 SOZ se úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

49. V souladu s citovanými ustanoveními posoudil soud věc následovně.

50. Zaměstnanec žalovaného [celé jméno původního účastníka] byl shora uvedenými trestními rozhodnutími uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, jehož se dopustil tím, že zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození zdraví žalobce. Za způsobenou škodu odpovídá podle § 427 odst. 1 SOZ provozovatel vozidla, kterým byl žalovaný. O ostatních dílčích nárocích žalobce na náhradu škody bylo již rozhodnuto ve věci vedené pod sp. zn. 16 C 7/99 a předmětem stávajícího řízení zůstala pouze náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce a po skončení této neschopnosti, když dle tvrzení žalobce byla tato ztráta způsobena neschopností vykonávat po úrazu kvůli očnímu onemocnění a poškození pohybového aparátu jakoukoli výdělečnou aktivitu.

51. Skutečnost, že oční onemocnění žalobce bylo následkem předmětné dopravní nehody, se žalobci prokázat nepodařila. I pokud by však tato souvislost nebyla jednoznačně vyloučena provedenými důkazy, bylo by otázkou, jaký vliv by samotné oční onemocnění mělo na schopnost žalobce podnikat. Z jeho tvrzení totiž vyplývá, že o zrak pravého oka přišel v roce 2001, na levé oko zcela oslepl až v roce 2019. I z přezkoumávání zdravotního stavu žalobce Okresní správou sociálního zabezpečení je zřejmé, že oční choroba ovlivňovala práceschopnost žalobce v průběhu let postupně.

52. Na základě provedeného dokazování však soud uzavřel, že v důsledku úrazu utrpěného při dopravní nehodě došlo k takovému poškození nohy a páteře žalobce, že - i bez onemocnění očí – byly téměř vyloučeny všechny fyzické aktivity žalobce, a tedy i možnost podnikat způsobem a v rozsahu jako v době před dopravní nehodou. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1508/2007 bylo pak poškození pohybového aparátu žalobce natolik důležitou, podstatnou a značnou příčinou ztráty jeho pracovní způsobilosti, že se soud podílem jednotlivých zdravotních problémů žalobce na neschopnosti podnikat podrobněji nezabýval, neboť jeho aritmetické zjištění by bylo i s ohledem na citovanou judikaturu právně bezvýznamné.

53. Soud dospěl k závěru, že po skončení pracovní neschopnosti nemohl žalobce pokračovat ve svém podnikání v části, která se týkala nákupu a prodeje zboží, neboť na konci devadesátých let bez možnosti objednávání zboží na internetu bylo obstarávání zboží do obchodů závislé přímo na něm a jeho osobním vkusu, kontaktech i aktivitě; žalobce zboží osobně vybíral a dovážel od dodavatelů v České republice i ve Švýcarsku. O nepostradatelnosti žalobce v této části podnikání ostatně svědčí i postupné upadání nedostatečně zásobovaných prodejen žalobce v období několika málo let po úrazu. Co se však týče pořádání trhů, vyšlo v řízení najevo, že tato činnost nebyla závislá na osobní účasti žalobce a nebylo vyloučené ji provozovat prostřednictvím třetí osoby, která by ani nemusela mít nějakou zvláštní kvalifikaci. Žalobce se však této možnosti s poukazem na nedůvěru vůči jakékoli hypotetické třetí osobě dobrovolně vzdal. Kromě toho a nad rámec uvedeného přišel v roce 2000 o vlastnictví [nemovitost] domu v Karlových Varech, a na pozemku s ním souvisejícím by tudíž nemohl za stávajících podmínek trhy pořádat nejpozději od této doby. Od poloviny roku 2000 by tedy žalobce bez ohledu na svůj zdravotní stav přišel o dvě třetiny zisku z trhů (dle rozdělení zisků z trhů mezi Karlovými Vary a Ostrovem odhadnutého svědkyní [příjmení]), aniž by na této skutečnosti měla jakýkoli podíl dopravní nehoda.

54. Při vyčíslení majetkové újmy, která byla v důsledku úrazu utrpěného při dopravní nehodě žalobci způsobena, vycházel soud z toho, že„ ekvivalentem výdělku žalobce coby osoby samostatně výdělečně činné je rozdíl mezi příjmy z podnikání a výdaji vynaloženými na dosažení těchto příjmů„ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1920/99).

55. Od počátku řízení byla otázka výše příjmů a výdajů žalobce, jak v rovině tvrzení, tak v rovině dokazování, problematická, když žalobce trval na neoddělitelnosti svých jednotlivých podnikatelských aktivit, a co se týče výše příjmů v době před poškozením zdraví, odkazoval výhradně na své daňové přiznání. Teprve po rozhodnutí odvolacího soudu a na základě opakovaném poučení rozdělil žalobce své jednotlivé podnikatelské činnosti zejména na nákup a prodej zboží a pořádání trhů a podáním z 9. 5. 2023 doplnil i tvrzení ohledně příjmů a výdajů z těchto činností. Zisk z prodeje zboží za rok 1997 činil částku 282 056 Kč, zisk z pořádání trhů částku 2 309 072 Kč. V roce 1997 dosáhl žalobce zisku 2 591 128 Kč, přičemž z této částky vycházel soud při výpočtu průměrného výdělku před poškozením, který činil 7 099 Kč denně, respektive 216 094 Kč měsíčně. Při zjišťování příjmů žalobce v době před poškozením se pak soud v souladu s judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1920/99, 25 Cdo 2026/99) nespoléhal pouze na jeho daňová přiznání, které je pouze„ východiskem“ a„ jednou z okolností, z nichž lze při určení průměrného výdělku v době před vznikem škody vycházet“.

56. Po dobu pracovní neschopnosti žalobce za období od 12. 1. 1998 do 1. 1. 1999, kdy žalobce nemohl vykonávat žádnou podnikatelskou aktivitu, činila ztráta na výdělku žalobce rozdíl mezi průměrným výdělkem žalobce před poškozením odpovídajícím době, po kterou trvala pracovní neschopnost, tedy částkou 2 520 145 Kč (355 dní x 7 099 Kč) a vyplacenou nemocenskou za toto období ve výši 59 334 Kč, částku 2 460 811 Kč.

57. Po skončení pracovní neschopnosti (tedy od 2. 1. 1999) by měla náhrada zisku činit rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Při výpočtu hypotetického zisku žalobce v tomto období vycházel soud ze zjištění, že se žalobce v této době rozhodl dobrovolně opustit pořádání trhů, a pro uvedený výpočet byl proto zohledněný pouze průměrný výdělek žalobce v době před poškozením dosahovaný v souvislosti s nákupem a prodejem zboží. Tento činil částku 773 Kč denně (282 056 Kč dní = 773 Kč), a tedy 23 530 Kč měsíčně (773 x 30,44 Kč).

58. Vzhledem ke zjištění soudu, že žalobce již objektivně nemohl pro poranění pohybového ústrojí po dopravní nehodě dále vykonávat podnikatelskou činnost spočívající v nákupu a prodeji zboží, nezabýval se soud ve svých závěrech dalšími pracovními neschopnostmi žalobce v době od 12. 1. 1998 do 1. 1. 1999, od 31. 8. 1999 do 31. 7. 2000, od 7. 10. 2002 do 6. 10. 2003 a od 29. 1. 2004 do 21. 5. 2004, neboť skutečnost, že se žalobce nacházel v pracovní neschopnosti (z níž by vyplývalo, že v této době není schopen podnikatelské činnosti), nemohla výsledné rozhodnutí soudu jakkoli ovlivnit.

59. Při výpočtu ušlého zisku pro dobu po skončení pracovní neschopnosti žalobce vyšel soud z mechanismu použitého [titul] [jméno] [příjmení] z Expertní a poradenské kanceláře s.r.o. dne 26. 4. 2011, avšak z důvodu uvedeného v bodě 57. dosadil jinou výši průměrného výdělku žalobce v době před poškozením odvíjející se pouze od zisku z nákupu a prodeje zboží (tedy částku 282 056 Kč ročně), kterou pro jednotlivé roky dle příslušných nařízení vlády provádějících § 447 odst. 3 SOZ valorizoval. Pokud strana žalovaná namítala, že valorizovat lze pouze mzdu u zaměstnanců, soud se k tomuto názoru nepřiklonil, když s odkazem na obecný smysl valorizace i skutečnost, že se jedná o hypotetický výpočet, nenašel důvod pro žalovaným požadovanou disproporci mezi valorizací obou druhů příjmů. Od valorizovaného zisku se odečítal soud žalobci vyplacený invalidní důchod a fiktivní minimální mzdu dle nařízení vlády příslušná pro jednotlivé roky, pokud tuto fiktivní minimální mzdu nepřesáhl skutečně dosažený výdělek žalobce vyplývající z daňového přiznání.

60. Za období od 2. 1. 1999 do 31. 12. 1999, tedy za 364 kalendářních dnů, mohl žalobce dosáhnout výdělku 281 372 Kč (364 x 773 Kč). Na nemocenských dávkách mu bylo vyplaceno 12 065 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání za rok 1999 činil – 150 505 Kč a byl tedy nižší než minimální mzda, která mohla dosáhnout částku 41 060 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 281 372 Kč – 12 065 Kč – 41 060 Kč, tedy částku 228 247 Kč.

61. Za období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2000 mohl žalobce v období do 30. 11. 2000 dosáhnout částku 258 955 Kč (335 dní x 773 Kč), za měsíc prosinec 2000 částky 24 942 Kč (což je částka 23 530 Kč valorizovaná nařízením vlády č. 18/2001 Sb. o 6%, tedy o 1 412 Kč), celkem tedy částky 283 897 Kč. Na nemocenských dávkách mu bylo vyplaceno 21 087 Kč, na částečném invalidním důchodu částky 18 569 Kč. Skutečný výdělek žalovaného (vyšší než minimální mzda) činil dle daňového přiznání částku 148 502 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 283 897 Kč – 21 087 Kč – 18 569 Kč – 148 502 Kč, tedy částku 95 739 Kč.

62. Za období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 mohl žalobce v období do 1. 1. 2001 dosáhnout částku 274 362 Kč (11 měsíců x 24 942 Kč) a za měsíc prosinec 2001 částky 26 089 Kč (což je částka 24 942 Kč valorizovaná nařízením vlády č. 464/2001 Sb. o 4,6%), celkem tedy částky 300 451 Kč. Na invalidním důchodu mu bylo vyplaceno 48 516 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání za rok 2001 činil 73 673 Kč a přesahoval minimální mzdu. Ztráta žalobce za toto období činila 300 451 Kč – 48 516 Kč – 73 673 Kč, tedy částku 178 262 Kč.

63. Za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002 mohl žalobce dosáhnout výdělku 313 068 Kč (12 x 26 089 Kč). Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 48 516 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil - 204 758 Kč a byl byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 51 300 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 313 068 Kč - 48 516 Kč – 51 300 Kč, tedy částku 213 252 Kč.

64. Za období od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003 mohl žalobce dosáhnout výdělku 318 468 Kč (12 x 26 539 Kč – na základě valorizace č. 60/ 2003 Sb. o 450 Kč) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 48 516 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil - 298 001 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 55 800 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 318 468 Kč - 48 516 Kč – 55 800 Kč, tedy částku 214 152 Kč.

65. Za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 mohl žalobce dosáhnout výdělku 326 436 Kč (12 x 27 203 Kč – na základě valorizace č. 482/ 2003 Sb. o 2,5%) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 50 796 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 90 741 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 60 300 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 326 436 Kč - 50 796 Kč – 60 300 Kč, tedy částku 215 340 Kč.

66. Za období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005 mohl žalobce dosáhnout výdělku 342 595 Kč (1 x 27 203 Kč a 11 x 28 672 Kč na základě valorizace č. 67/ 2005 Sb. o 5,4%) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 53 916 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil - 32 757 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 64 668 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 342 595 Kč - 53 916 Kč – 64 668 Kč, tedy částku 224 011 Kč.

67. Za období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 mohl žalobce dosáhnout výdělku 361 272 Kč (12 x 30 106 Kč – na základě valorizace č. 534/ 2005 Sb. o 5%) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 52 464 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 69 056 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 69 864 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 361 272 Kč - 52 464 Kč – 69 864 Kč, tedy částku 238 944 Kč.

68. Za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 mohl žalobce dosáhnout výdělku 382 944 Kč (12 x 31 912 Kč – na základě valorizace č. 557/ 2006 Sb. o 6%) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 59 868 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 13 444 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 72 000 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 382 944 Kč - 59 868 Kč – 72 000 Kč, tedy částku 251 076 Kč.

69. Za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 mohl žalobce dosáhnout výdělku 394 428 Kč (12 x 32 869 Kč – na základě valorizace č. 366/ 2007 Sb. o 3%) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 65 098 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 62 330 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 72 000 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 394 428 Kč - 65 098 Kč – 72 000 Kč, tedy částku 257 330 Kč.

70. Za období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 mohl žalobce dosáhnout výdělku 411 780 Kč (12 x 34 315 Kč – na základě valorizace č. 447/ 2008 Sb. o 4,4%) Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 70 368 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 161 087 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 72 000 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 411 780 Kč - 70 368 Kč – 72 000 Kč, tedy částku 269 412 Kč.

71. Za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 mohl žalobce dosáhnout výdělku 411 780 Kč (12 x 34 315 Kč). Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 70 368 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 114 453 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 72 000 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 411 780 Kč - 70 368 Kč – 72 000 Kč, tedy částku 269 412 Kč.

72. Za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 mohl žalobce dosáhnout výdělku 427 836 Kč (12 x 35 653 Kč na základě valorizace č. 417/ 2010 o 3,9%). Žalobci byl vyplacen částečný invalidní důchod ve výši 72 924 Kč. Jeho skutečný výdělek dle daňového přiznání činil – 31 766 Kč a byl nižší než minimální fiktivní výdělek žalobce, jehož 75% činí 72 000 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 427 836 Kč - 72 924 Kč – 72 000 Kč, tedy částku 282 912 Kč.

73. Za období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 mohl žalobce dosáhnout výdělku 427 836 Kč (12 x 35 653 Kč). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 123 780 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 427 836 Kč - 123 780 Kč, tedy částku 304 056 Kč.

74. Za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 mohl žalobce dosáhnout výdělku 466 344 Kč (12 x 38 862 Kč na základě valorizace č. 483/ 2012 o 0,9%). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 112 476 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 466 344 Kč - 112 476 Kč, tedy částku 353 868 Kč.

75. Za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 mohl žalobce dosáhnout výdělku 485 004 Kč (12 x 40 417 Kč na základě valorizace č. 439/ 2013 o 0,4%). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 125 928 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 485 004 Kč - 125 928 Kč, tedy částku 359 076 Kč.

76. Za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 mohl žalobce dosáhnout výdělku 492 768 Kč (12 x 41 064 Kč na základě valorizace č. 306/ 2014 o 1,6%). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 128 256 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 492 768 Kč - 128 256 Kč, tedy částku 364 512 Kč.

77. Za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 mohl žalobce dosáhnout výdělku 493 248 Kč (12 x 41 104 Kč na základě valorizace č. 351/ 2015 o 40 Kč). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 128 736 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 493 248 Kč - 128 736 Kč, tedy částku 364 512 Kč.

78. Za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 mohl žalobce dosáhnout výdělku 504 096 Kč (12 x 42 008 Kč na základě valorizace č. 433/ 2016 o 2,2%). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 132 312 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 504 096 Kč - 132 312 Kč, tedy částku 371 784 Kč.

79. Za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 mohl žalobce dosáhnout výdělku 521 736 Kč (12 x 43 478 Kč na základě valorizace č. 406/ 2017 o 3,5%). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 137 772 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 521 736 Kč - 137 772 Kč, tedy částku 383 964 Kč.

80. Za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 mohl žalobce dosáhnout výdělku 179 824 Kč (4 x 44 956 Kč na základě valorizace č. 321/ 2018 o 3,4%). Žalobci byl vyplacen invalidní důchod ve výši 49 432 Kč. Ztráta žalobce za toto období činila 179 824 Kč – 49 432 Kč, tedy částku 130 392 Kč.

81. Součet částek uvedených v bodech 59. až 79. rozsudku dle názoru soudu představuje ztrátu žalobce na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 2. 1. 1999 do 30. 4. 2019.

82. V průběhu řízení vznesl žalovaný námitku promlčení žalobcem uplatněných nároků, soud se proto zabýval otázkou, nejsou-li žalobcem uplatněné nároky na zaplacení náhrady škody na zdraví již promlčeny.

83. Co se týče nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 12. 1. 1998 do 12. 1. 1999, domáhal se žalobce žalobou ze dne 12. 1. 1999 částky ve výši 1 147 250 Kč. Podáním ze 17. 8. 2011 rozšířil tento nárok na 4 063 829 Kč, úroky z prodlení uplatnil teprve podáním ze 7. 3. 2012. S odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že nárok žalobce je - co do požadovaného rozdílu mezi částkou požadovanou podáním ze 17. 8. 2011 (a rovněž v podání ze 7. 3. 2012) a částkou uplatněnou v žalobě dne 12. 1. 1999 vyjádřený ve výroku II. rozsudku i co do příslušenství z této částky nárok skutečně promlčen a nelze jej přiznat. O výši škody, která byla žalobci způsobena, se totiž žalobce dozvěděl vyplacením poslední dávky nemocenské, a od této chvíle začala běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu ztráty na výdělku. Pokud tedy pracovní neschopnost žalobce skončila k 1. 1. 1999 je zřejmé, že dvouletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku (i k jeho rozšíření) v roce 2011 již nepochybně uplynula. Za promlčený pokládá soud s odkazem na ustanovení § 110 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. i zákonný úrok z prodlení požadovaný společně s nárokem na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce, k jehož uplatnění došlo poprvé až v podání ze 7. 3. 2012.

84. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, byl v žalobě původně uplatněn jako„ renta“, tedy jakési opětující se plnění, a teprve podáním z 28. 2. 2011 vyčíslen za období od 1999 do 2009 na částku 5 335 206 Kč; neurčitý pojem„ renta“ byl tímto podáním zpětně konkretizován. Pokud žalobce následně podáním ze 17. 8. 2011, respektive podáním ze 7. 3. 2012, za stejné období znenadání požadoval částku 54 523 741 Kč, považoval by soud za promlčený nárok žalobce v rozdílu mezi takto navýšenou částkou a částkou 5 335 206 Kč jakožto specifikovanou rentou. Vzhledem k tomu, že součet částek vyčíslených jako ztráty na výdělku za období od roku 1999 do roku 2009 je nižší než částka 5 335 206 Kč, nebyla tato úvaha pro výsledek sporu významná. Za promlčený však pokládá soud s odkazem na ustanovení § 110 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. zákonný úrok z prodlení z nároku na ztrátu na výdělku za jednotlivé roky, a to 3 roky zpětně od doby jeho uplatnění v podání ze 7. 3. 2012.

85. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy ve smyslu judikatury vyšších soudů (např. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 85/2010, či ÚS ČR I. ÚS 548/2011), neboť její uplatnění ze strany žalovaného nelze posoudit jako zneužití práva na úkor žalobce, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Žalobce s výjimkou obecného poukazu na obtížnost vyčíslení žalovaného nároku nijak nevysvětluje, z jakého důvodu konkretizoval svůj požadavek na vyplacení„ renty“ jakožto nároku na náhradu ztráty na výdělku po dobu po skončení pracovní neschopnosti teprve po dvanácti letech od podání žaloby či proč po uplynutí stejné doby na základě nezměněných tvrzení násobně rozšířil nárok na náhradu škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ani neuvádí, co mu již v původní žalobě bránilo v požadavku na úhradu příslušenství žalovaných nároků. Soud poukazuje na skutečnost, že zpoždění a potíže v řízení ustanoveného znalce [titul] [příjmení] se zpracováním výpočtů byly způsobeny komplikovanou spoluprací se žalobcem, od něhož neobdržel potřebné vstupní údaje. Pokud znalci těmito údaji disponovali, nejednalo se dle názoru soudu o výpočet tak komplikovaný, aby bylo možno ospravedlnit téměř desetileté zpoždění žalobce s uplatněním či konkretizací svého nároku.

86. Soud má dále za to, že v projednávané věci nelze neaplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3367/13, neboť v daném případě měl žalobce již v době podání žaloby všechny podstatné informace i podklady pro specifikaci svého nároku a tato specifikace na znaleckém posudku nezávisela.

87. Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl soud, jak je uvedeno ve výrocích I. až IV. rozsudku s tím, že z důvodu výše přiznaných částek i přítomnosti vedlejšího účastníka na straně žalovaného rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu o delší lhůtě k plnění.

88. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 občanského soudního řádu. Soud se nepřiklonil k názoru žalobce, že by o nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a to z toho důvodu, že dle názoru soudu (blíže k tomu viz bod 84. a 85 rozsudku) nezávisel výsledek sporu na znaleckých posudcích ani na volné úvaze soudu. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřoval soud zejména v povaze a okolnostech sporu, v němž je řešena náhrada škody na zdraví, když právě v důsledku protiprávního jednání žalovaného došlo k závažnému a dlouhodobému poškození zdraví žalobce, který tak byl v produktivním věku, uprostřed úspěšně se rozvíjející podnikatelské kariéry, zcela vyřazen z veškeré pracovní činnosti a bylo závažně zasaženo do celkové kvality jeho životy. Rozhodnutí o povinnosti ve věci méně úspěšného žalobce, který je v současné době starobním důchodcem, hradit žalovanému náklady řízení či jejich poměrnou část by soud považoval z těchto důvodů za nepřiměřeně tvrdé.