16 C 184/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11.700 Kč / úvěr

I. Žaloba na zaplacení částky 4.200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 11. 11. 2018 do 27. 7. 2020 a částky 7.500 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1611018424, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11.700 Kč a úroky z prodlení z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené dne 29. 10. 2017 mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Uváděla, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 448/2020 již byla žalobkyni přiznána jistina úvěru ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 7. 2020, v řízení u zdejšího soudu se domáhala neuhrazeného úroku z úvěru ve výši 4.200 Kč (25,85 % ročně za dobu 13 měsíců), úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 11. 11. 2018 do 27. 7. 2020 (prodlení žalované od data 11. 11. 2018 je odvozováno od odeslání předžalobní výzvy) a smluvní pokuty ve výši 7.500 Kč (0,1 % denně od splatnosti poslední splátky 30. 11. 2018 do úhrady 23. 11. 2023).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2017 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „původní věřitel“) a žalovanou soud zjistil, že na jejím základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se je zavázala původnímu věřiteli vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč spolu s úrokem 28 % ročně a spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.950 Kč (600 Kč poplatek za uzavření smlouvy, 3.300 Kč poplatek za správu úvěru a 2.850 Kč poplatek za hotovostní výběr splátek spolu) s úrokem ve výši 28 % ročně, RPSN činila 189,38 %. Pro případ prodlení žalované bylo sjednáno právo původního věřitele úvěr zesplatnit, přičemž dnem účinnosti zesplatnění se nesplacená část dosud splatných úroků stává součástí zesplatněné jistiny a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Z notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, sepsaného dne 27. 9. 2018 notářkou JUDr. , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . byla dne 6. 9. 20108 uzavřena smlouva o koupi části závodu.

5. Z dopisu ze dne 5. 11. 2018 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalované, že z důvodu odkoupení části závodu původního věřitele a vstoupila ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. 112017-329 do postavení původního věřitele a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 28.608,83 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2020 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy o úvěru č. 112017-3297 byla ze společnosti , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 45.192,25 Kč.

10. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne 30. 8. 2020 u Okresního soudu v Sokolově soud zjistil, že žalobkyně se vůči žalované domáhala s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2017 uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou zaplacení částky 38.142 Kč (23.400 Kč + smluvní pokuta 14.742 Kč ve výši 0,1 % denně z částky 23.400 Kč za období od 30. 11. 2018 do 20. 8. 2020). V rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 3. 2021, č. j. 16 C 448/2020-36 byla smlouva o úvěru č. 112017-3297 ze dne 29. 10. 2017 soudem posouzena jako neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy (nemravné úroky, zřejmá nerovnováha vzájemných práv a povinností k tíži slabší strany – žalované jako spotřebitele) a žaloba (návrh na EPR) byla zamítnuta co do částky 23.142 Kč a co do úroku z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2018 do 27. 7. 2020 a co do částky 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 7. 2020 do zaplacení bylo žalobě vyhověno, přičemž plnění bylo žalobkyni přiznáno z titulu bezdůvodného obohacení. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 7. 2021, č. j. 25 Co 127/2021-71 byl rozsudek soudu 1. stupně potvrzen. Následně usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. 1. 2022, č. j. 16 C 448/2020-103 byl zamítavý výrok I. rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 3. 2021, č. j. 16 C 448/2020-36 zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu v této části zpět. Dosud tedy bylo pravomocně rozhodnuto pouze o jistině poskytnutého úvěru.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, původnímu věřiteli na splátkách ničeho neuhradila. Při posouzení nároků žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, se soud nejprve zabýval, stejně jako v minulosti Okresní soud v Sokolově a Krajský soud v Plzni, otázkou platnosti uzavřené smlouvy a shodně jako tyto soudy dovodil, že uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud pozastavuje nad jednáním žalobkyně, která opětovně podala žalobu na zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy, která byla posouzena jako neplatná., byť o těchto nárocích nakonec nebylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pravomocně rozhodnuto.

20. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky a poplatky činí 73 % jistiny, přičemž poplatky více než pětinásobně převyšují zde uvedený úrok a ve skutečnosti je ujednáním o poplatcích zastřena skutečnost, že fakticky nejedná o poplatky, ale o úrok + RPSN ve výši 189,38 % mnohonásobně převyšující obvyklou RPSN + ujednání o přirůstání úroků k zesplatnění jistině + smluvní pokuta při prodlení 0,1 % denně) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

21. Krom toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, uvedla, že úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem náležitě ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrech s negativním výsledkem, dále byla žalovaná prověřena v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, rovněž s negativním výsledkem a na základě těchto podkladů a údajů sdělených žalovanou, která předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu) provedl finanční analýzu a úvěrový scoring. Z pracovní smlouvy dle tvrzení žalobkyně vyplývalo, že žalovaná byla zaměstnána jako dělnice u , Anonymizováno, ,. Podle výplatních pásek činil příjem žalované 1.072,80 EUR (červenec 2019), 1.573,69 EUR (srpen 2019) a 1.011,89 EUR (září 2019), tedy v průměru 1.219,46 EUR, což odpovídá částce převyšující 30.000 Kč, podle nájemní smlouvy činila výše nájmu a záloh na služby 8.000 Kč, celkové měsíční výdaje žalované činily 15.000 Kč. Na první pohled sice výše příjmu a uvedených výdajů nemusí vzbuzovat pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr částkou cca 2.000 Kč měsíčně, nicméně na základě těchto kusých a zčásti neprověřených údajů nebylo možné dle názoru soudu úvěruschopnost žalované řádně přezkoumat. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Původní věřitel však tímto způsobem nepostupoval, nezjišťoval a neprověřoval faktické výdaje žalované, stejně tak nezvažoval její osobní poměry (počet osob v domácnosti, počet vyživovacích povinností). Soud proto uzavřel, že původní věřitel dostatečně neprověřil skutečné finanční, majetkové a osobní poměry žalované z hlediska schopnosti splácet úvěr, a tedy nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O tomto závěru soudu nepřímo svědčí i skutečnost, že žalovaná žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradila, a nakonec skončila v insolvenci. Uzavřená smlouva je proto dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.

22. Jelikož smlouva byla posouzena jako neplatná, vzniklo žalobkyni pouze právo na vrácení poskytnutého plnění ve výši 15.000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku, na ostatní plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Vzhledem k tomu, že částka 15.000 Kč (jistina úvěru) již byla žalobkyni v minulosti rozhodnutím Okresního soudu v Sokolově pravomocně přiznána a byla i žalovanou uhrazena a že předmětem tohoto řízení jsou další nároky vyplývající z neplatné smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuta), nemohl být nárok žalobkyně v tomto rozsahu shledán důvodným. Pokud jde o úroky z prodlení, byly žalobkyni přiznány Okresním soudem v Sokolově od data 28. 7. 2020 a v tomto řízení je žalobkyně požadovala za období od 30. 11. 2018 do 27. 7. 2020 s tím, že žalobkyně dovodila odlišný počátek doby prodlení. Soud v této souvislosti přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, má soud za to, že splatnost jistiny úvěru měl soud určit v rozhodnutí v nalézacím řízení, a pokud tak učinil, nemá žalobkyně na úrok z prodlení za dobu předcházející tomuto určení splatnosti nárok.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

24. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.

2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.