16 C 193/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 75 421 Kč / úvěr

I. Řízení se zastavuje co do částky 929,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 529 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 400,69 Kč ode dne 10. 08. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 74 271,50 Kč a částky 219,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 088,97 Kč od 17. 9. 2024 do 16. 3. 2025 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 559,97 Kč od 17. 3. 2025 do 9. 8. 2025 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 159,28 Kč od 10. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 754 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech [číslo] [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 75 421 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2023 vedené pod [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr“) sjednané mezi žalovanou a žalobkyní formou revolvingového úvěru s limitem 54 600 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v denních splátkách.

2. Žalobkyně vzala podáním ze dne 25. 8. 2025 žalobu pro částku 929,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 529 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 400,69 Kč ode dne 10. 08. 2025 do zaplacení, zpět. Soud proto v uvedeném rozsahu ve výroku I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení.

3. Žalovaná při jednání k žalobě uvedla, že se do dané situace nechtěla dostat, snažila se s žalobkyní dohodnout na splátkovém kalendáři, kdy nabízela splátku 4 000 Kč měsíčně, avšak měla možnost komunikace pouze s automatem žalobkyně a pokud se jí podařilo komunikovat přímo s žalobkyní, bylo jí sděleno, že i přes navrhované splátky bude nadále docházet k nárustu dlužné částky. Žalovaná úvěr sjednávala v době, kdy čerpala rodičovskou dovolenou na dceru ve věku tří let, kdy měla příležitostné brigády k tomuto základnímu příjmu, nejvýše do částky 10 000 Kč, avšak v té době nastala situace, že jí nikdo nechtěl zaměstnat právě proto, že nadále pečovala o dítě. Příjem byl složen z jejího příjmu a příjmu další osoby žijící ve společné domácnosti. To, že by žalobkyně řešila identifikaci druhé osoby a její příjem si nepamatuje. Při posuzování úvěruschopnosti uváděla pravdivé informace.

4. Soud v rámci jednání provedl soud k důkazu listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:

5. Smlouvou o úvěru ze dne 24. 11. 2023, [číslo] listinou nazvanou jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru –„ [číslo]“, všeobecnými obchodními podmínkami –„ [číslo]“, informacemi pro spotřebitele –„ [číslo]“, předpisem denních splátek -„ [číslo]“, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli - jine_payment_confirmation.pdf“ má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit do částky 54 600 Kč, žalovaná vyčerpala celkem částku 35 500 Kč. Žalovaná měla úvěr vrátit do 17. 5. 2025, a to ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,016 % denně z nesplacené části a dále se zavázala hradit poplatek za vyplacení tranší ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastnicemi sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. To vše při RPSN 2011,65 %.

6. Listinou nazvanou jako„ ověření totožnosti spotřebitele“ -„ jine_AccountVerification.pdf“,„ identifikované příjmy“ -„ jine_IncomeVerification.pdf“ a NankID výpis-„ jine_bankid.pdf“ má soud za prokázané, že žalobkyně si ověřovala totožnost žalované.

7. Listinou„ obecné principy posuzování a filosofie společnosti“ –„ jine_CreditworthinessMethodology“ má soud za prokázané, že žalobkyně má v rámci interních pokynů nastaveno, jakou formou ověřuje úvěruschopnost dlužníků.

8. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti ze dne 24. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaná žije ve společné domácnosti s dalšími 2 osobami, přičemž jedna nedosahuje žádného příjmu. Pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 6 000 Kč a na bydlení 12 000 Kč, na další nezbytné výdaje 10 000 Kč. Ověřená výše měsíčního příjmu činila 29 493 Kč a žalovanou byla tvrzena výše 41 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje dosahovaly výše 9 030 Kč, disponibilní příjem žalované žalobkyně zjistila ve výši 16 800 Kč. Žalobkyně vyhodnotila posouzení jako úspěšné.

9. Ze zprávy společnosti K týkající se spořícího účtu žalované č. [bankovní účet] a dále z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici informace z běžného účtu žalované za dobu od 14. 12. 2022 do 4. 10. 2023. Žalobkyně uvedla, že z obsahu uvedeného výpisu ověřila příjem žalované ve výši 29 493 Kč.

10. Výzvou k úhradě -„ termination_email.pdf“ bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala výzvou ze dne 19. 9. 2025 o úhradu částky 76 526 Kč.

11. Předžalobní upomínkou a podacím lístkem ze dne 27. 2. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby ve výši 75 526 Kč a nákladů řízení ve výši 16 262 Kč. Žalovaná měla dlužné částky uhradit do tří dnů.

12. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila celkem částku 35 633,40 Kč.

13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). V dané věci žalobkyně nedostatečně zkoumala příjmy a výdaje žalované, kdy zcela ponechala bez povšimnutí, s jakými příjmy při posouzení úvěruschopnosti počítá a nesprávně vyhodnotila rizika schopnosti splácet úvěr žalovanou, která byla osobou pobírající rodičovský příspěvek ve výši 9 375 Kč a dále měla příležitostný příjem z brigád, kdy za situace denní péče o nezletilé dítě nelze na jisto s nepravidelnými brigádními příjmy, navíc nijak nepodloženými, počítat. Pokud jde o příchozí platby na účet žalované, kde žalobkyně vůbec nezkoumala, z jakého titulu jsou dané platby žalované poukazovány a zda je lze do jejího příjmu i zohlednit. Co se týče výdajů, zde žalobkyně nesprávně zhodnotila možná rizika, když žalovaná k pravidelnému příjmu 9 375 Kč již v době sjednání smlouvy o úvěru byla zavázána k úhradě splátek jiným věřitelům ve výši 6 000 Kč. Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost II. ÚS 996/18 6 jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181)“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

16. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 2011,65 %. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí k závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv.„ take it or leave“, tj. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

17. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“18. Žalovaná uhradila částku 34 703,71 Kč a částku 929,69 Kč pro kterou bylo řízení zastaveno a byla jí poskytnuta částka 35 500 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalovanou poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalobkyní (částka 34 703,71 Kč je větší než částka 35 500 Kč ponížená o 929,69 Kč), soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za účast při nařízeném jednání.

20. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 754 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.