16 C 195/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 37 779 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 779 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 779 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 293,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 37 779 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že dne 1. 7. 2023 v době 15:25 hodin v [obec], v ulici 17. listopadu došlo k nehodě tak, že žalovaný jako cyklista naboural do zadní části motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které řídila [jméno] [příjmení], [datum narození], která zastavila na mostě 17. listopadu a dávala přednost chodcům, kteří šli na přechodu pro chodce. Ze záznamu o dopravní nehodě dále vyplývá, že žalovaný zavinění dopravní nehody, v důsledku čehož došlo ke vzniku škody, uznal a stvrdil svým podpisem. Poskytnutím pojistného plnění žalobkyní přešlo v souladu s ustanovením § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právo na náhradu vzniklé újmy z poškozené na žalobkyni. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na náhradu té částky, kterou v důsledku nastalé pojistné události vyplatila poškozené, což dokládá likvidační zprávou a informací o výplatě.Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115 o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to fakturou, fotodokumentací, informacemi o výplatě, likvidační zprávou, oznámením o ukončení likvidace, oznámením škodní události PČR – sdělením, vrácením uplatnění práva na náhradu újmy, zápisem o poškození vozidla, záznamem o dopravní nehodě, zprávou technika, zápisem o poškození vozidla, zápisem o poškození motorového vozidla. Těmito důkazy má soud za prokázaná veškerá tvrzení žalobkyně uvedená v odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, jež pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2910 zákona o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Podle § 1970 o. z. o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V daném případě je nepohybné, že žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil škodu na vozidle [značka automobilu], [registrační značka] v žalované výši shora popsaným jednáním a zasáhl tak do vlastnického práv [jméno] [příjmení], jež patří mezi absolutní práva. Poškozená byla pojištěna u žalobkyně, na níž přešlo právo na náhradu škody v souladu s § 2820 o. z. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném nejen náhradu škody v zažalované výši, ale také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, do kdy měl žalovaný na základě předžalobní výzvy škodu uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 656,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 512 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 779 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 620 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů 2 x po 300 Kč a 1 x po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 910 Kč ve výši 1 871,10 Kč.