16 C 233/2025

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 42 606,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 606,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 050,96 Kč vzniklým sazbou 12 % ročně z částky 42 606,56 Kč od 27. 1. 2025 do 10. 4. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 022,48 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 42 606,56 Kč od 29. 1. 2025 do 10. 4. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 42 606,56 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 606,56 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 606,56 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy povoleném debetu, podle které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na výše uvedeném účtu do výše limitu 40 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů, a to smlouvy o povoleném debetu, všeobecných obchodních podmínek, podmínek k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele, odstoupení od smlouvy, vyrozumění o zániku smlouvy o běžném účtu a předžalobní upomínky byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě smlouvy o povoleném debetu ze dne 31. 3. 2017 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na výše uvedeném účtu do výše limitu 40 000 Kč, přičemž nedílnou součástí této smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele. Dle těchto podmínek je při překročení limitu celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. V souladu s čl. 13 všeobecných obchodních podmínek v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu byla žalovaná povinna neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Žalovaná se zavázala úvěrovanou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, tj. při RPSN 26,71 % do 360 dnů od čerpání (tj. splatnost). Úrok z vyčerpané částky byl splatný měsíčně vždy v poslední den příslušeného měsíce. Žalobkyně od smlouvy o povoleném debetu odstoupila dne 6. 1. 2025 a dopisem ze dne 28. 1. 2025 žalovanou informovala o tom, že došlo také k zániku smlouvy o běžném účtu [číslo] [bankovní účet], a to ke dni 21. 1. 2025. Nepovolený debet vzniklý na běžném účtu [číslo] [bankovní účet] žalobkyně po zrušení tohoto účtu převedla na zvláštní úvěrový účet [číslo] [bankovní účet]. Ke dni 10. 4. 2025 činila pohledávka žalobkyně celkem částku 44 680 Kč sestávající z jistiny ve výši 42 606,56 Kč, smluvního úroku ve výši 1 050,96 Kč a úroků z prodlení ve výši 1 022,48 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7. 3.2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

8. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

9. Podle § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních.

10. Podle § 2664 občanského zákoníku s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem.

11. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena jednak smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a jednak smlouva o účtu podle § 2662 občanského zákoníku. Na základě smlouvu o účtu, žalobkyně se zavázala pro žalovanou zřídit a vést účet a žalovaná měla právo s penězi na účtu nakládat a dále na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr (povolený debet) v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající z uvedených smluv splnila, vedla pro žalovanou bankovní účet a finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku mít dostatečný zůstatek na běžném účtu a řádně splácet úvěr nedostála. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného čl. 10 Všeobecných obchodních podmínek ve spojení s § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků a poplatků. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky odpovídající nepovolenému debetu. Soud proto žalobě ohledně nároku na zaplacení částky 42 606,56 Kč vyhověl, a to včetně nároku na úrok z úvěru a úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po zesplatnění úvěru.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 305 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 705 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.