16 C 24/2016

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Sobotkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: neúčinnost smlouvy o převodu podílu a kupní smlouvy <b>I. Žaloba na určení, že smlouva o převodu podílu ve výši 50 % na základním kapitálu [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., [IČO], sídlem [adresa žalované], uzavřená mezi Alexey Kovrazhkin, [datum narození], bytem [adresa], Ruská federace, zdržující se na adrese [adresa žalované], bytem [adresa žalované], Ruská federace, zdržující se na adrese [adresa žalované], s účinností ke dni 10. 9. 2014 je vůči žalobci neúčinná, se zamítá.</b> <b>II. Žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená formou notářského zápisu sepsaného 18. 11. 2015 Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], pod č. NZ 408/ 2015, N 438/2015 mezi [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., [IČO], sídlem [adresa žalované], jíž bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem:</b> <b>-) byt [číslo] v budově [adresa] stojící na parc. [číslo] spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku ve výši [číslo];</b> <b>-) spoluvlastnický podíl o velikosti 1/7 na jednotce garáž [číslo] v budově [adresa] stojící na parc. [číslo] spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku ve výši [číslo];</b> <b>-) spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemkové parc. [číslo] o výměře 131 m2 (ostatní plocha);</b> <b>vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, v katastrálním území Karlovy Vary, obec i okres [okres], na žalovanou, je vůči žalobci neúčinná, se zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 490.001,60 Kč k rukám zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud vyslovil neúčinnost právních úkonů ve výroku uvedených s odůvodněním, že žalobce vedl u [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě žalobu proti [anonymizována dvě slova] a proti žalované o zaplacení částky 700.000 USD s příslušenstvím. Rozsudkem jmenovaného soudu z 27. 8. 2014 byl nárok žalobce přiznán proti [anonymizována dvě slova] a proti žalované byl nárok zamítnut s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by žalovaná byla manželkou žalovaného. Vzhledem k částečné úhradě dluhu [anonymizována dvě slova] byl soudem přiznán nárok na pohledávku 582.183 USD, 10.000 RUB jako příslušenství a 60.200 RUB jako náklady na vrácení správního poplatku. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Moskevského městského soudu z 14. 1. 2015. Podle žalobce s odkazem na zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém mají rozhodnutí soudu cizího státu v České republice účinnost, jestliže nabyla právní moci a byla uznána českými orgány veřejné moci. Toto uznání se nevyslovuje zvláštním výrokem, rozhodnutí cizího orgánu je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu. Současná pohledávka žalobce za panem [příjmení] [jméno] činí 582.183 USD s příslušenstvím. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaná spolu s [anonymizována dvě slova] sdílí společnou domácnost. Dne 28. 5. 2008 jmenovaní založili [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., sídlem [adresa žalované], a to každý s podílem ve výši 50 % základního kapitálu. Jmenovaná společnost pak dne 18. 8. 2008 koupila nemovitosti ve výroku uvedené. Po vydání rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě dne 27. 8. 2014, jehož byli účastníky jak žalovaná, tak pan [příjmení] [jméno], začali tito činit kroky k převodu popsaného majetku z dosahu žalobce a dopustili se tedy právních jednání, která zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Dne 10. 9. 2014 [anonymizována dvě slova] převedl na žalovanou svůj 50% podíl na základním kapitálu v [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. Tyto osoby tedy jednaly s úmyslem skrýt majetek před žalobcem jako věřitelem. Následně pak [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. vlastněná žalovanou, ale zastoupená jednatelem [anonymizována dvě slova], uzavřela formou notářského zápisu kupní smlouvu dne 18. 11. 2015 se žalovanou na předmětné nemovitosti. Návrh na vklad vlastnického práva byl podán 21. 12. 2015. Opět se tímto úkonem žalovaná a [anonymizována dvě slova] dopustili zkracujících právních jednání na úkor věřitele [celé jméno žalobce].

2. Žalovaná uvedla, že se žalobou nesouhlasí. Rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu v [anonymizováno] a [anonymizováno] městského soudu výše citovaná podle žalované však nenabyla právní moci a vykonatelnosti. Žalovaná odkazuje také na zákon o mezinárodním právu soukromém, a to v tom směru, že exekuci lze vést podle cizího rozhodnutí, pouze pokud bylo rozhodnuto o jeho uznání. Žalobcem označená zkracující jednání žalované a [anonymizována dvě slova] však nenaplňují podmínku § 589 občanského zákoníku, neboť pohledávka žalobce se mohla stát vykonatelnou ne dříve, než po vydání rozsudku odvolacího soudu, tedy po 14. 1. 2015 Ani převod vlastnického práva k nemovitosti provedený v listopadu 2015 nelze označit za právně neúčinné jednání vůči žalobci, neboť kupní smlouvu neuzavíral [anonymizována dvě slova], ale [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. Pokud se týká tvrzení žalobce o soužití [anonymizována dvě slova] a žalované, pak žalovaná uvádí, že nejsou manželé, ani partneři a žádnou společnou domácnost nevedou. Je pravdou, že z jejich předchozího vztahu, který skončil na začátku roku 2010, se narodily dvě děti, ale ty žijí společně s matkou, a to v Rusku, kde také chodí do školy. Od roku 2010 má žalovaná nového partnera. Do České republiky přijíždí pouze občas za účelem vyřízení obchodních, případně osobních, záležitostí. Pan [anonymizováno] žalované pouze v roce 2014 nabídl k odkoupení jeho podíl ve jmenované společnosti, protože potřeboval peníze a žalovaná tedy s jeho nabídkou souhlasila. Za podíl ve společnosti pak panu [příjmení] zaplatila 4 mil. Kč. Dále odkázala na to, že v rozsudcích, které předložil žalobce, je uvedeno, že žalovaná nenese žádnou odpovědnost za závazky pana [příjmení], neboť není s ním v žádném příbuzenském, ani podobném vztahu. Žalovaná se tedy spolu s [anonymizována dvě slova] nedopustila žádného právního jednání, které by zkracovalo pohledávku žalobce.

3. Usnesením zdejšího soudu z 24. 7. 2017 byl zamítnut návrh žalobce na přerušení řízení do doby rozhodnutí vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 56/2016, kdy předmětem tohoto řízení je úhrada nákladů právního zastoupení žalobce a dále i otázka platnosti plné moci udělené žalobcem zmocněnci. Soud neshledal žádný důvod k přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 o.s.ř.

4. O odvolání žalobce proti tomuto usnesení rozhodoval Krajský soud v Plzni, a to usnesením z 10. 11. 2017, a to tak, že odvolání odmítnul, když proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení, není odvolání přípustné. Toto usnesení nabylo právní moci 23. 12. 2017.

5. Zdejší soud pak usnesením z 14. 3. 2018 přerušil řízení do právní moci rozhodnutí vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 48 EXE 254/2018. Toto přerušení navrhl žalobce do doby přijetí pravomocného rozhodnutí o prohlášení rozsudku vydaného [anonymizováno] obvodním soudem v Moskvě dne 27. 8. 2014 ve znění opravného usnesení z 23. 9. 2014 a usnesení odvolacího soudu z 14. 2. 2015 vydaného v Ruské federaci za vykonatelné na území České republiky. Toto usnesení nabylo právní moci 4. 4. 2018.

6. Podáním z 6. 12. 2018 navrhla žalovaná pokračování v řízení s tím, že 18. 5. 2018 vydal zdejší soud v citované exekuční věci pokyn pro soudního exekutora k zamítnutí návrhu oprávněného na pověření soudního exekutora a nařízení exekuce. Důvodem je skutečnost, že oprávněný nemá bydliště na území České republiky, a proto nemůže podat návrh na výkon rozhodnutí způsobem podle čl. 55 odst. 1 věta třetí smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních tak, jak to oprávněný učinil, tedy že návrh podal přímo u soudu smluvní strany, respektive soudního exekutora smluvní strany, kde má být výkon rozhodnutí proveden. Usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3, sídlem [adresa], tedy žalobce, zamítnut.

7. Zdejší soud tedy usnesením z 12. 12. 2018 vyslovil, že v přerušeném řízení se pokračuje. Toto usnesení nabylo právní moci 14. 12. 2018.

8. Při prvním ústním jednání ve věci dne 16. 9. 2020 učinili účastníci nesporným vydání rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě z 27. 8. 2014 a rozhodnutí odvolacího soudu z 14. 1. 2015. V této souvislosti žalobce konstatoval, že zmíněná rozhodnutí nabyla právní moci, k čemuž dodá tak zvaný výkonný list. Spornou zůstala mezi účastníky otázka společného soužití žalované s [anonymizována dvě slova], dále zda je možné citovaná rozhodnutí soudu uznat na území České republiky, dále zda je možné u českého soudu se domáhat nároku podle ruského rozhodnutí, pokud je proti [anonymizována dvě slova] pravomocně skončeno v Rusku insolvenční řízení, ve kterém byla zmíněna pohledávka žalobce a soud nárok uzavřel, že nároku se nelze domáhat v důsledku skončení insolvenčního řízení, dále byla spornou otázka vykonatelnosti pohledávky žalobce a dále otázka, zda žalovaná věděla, že pan [příjmení] činí kroky za účelem poškození věřitele, tedy žalobce.

9. Poté žalovaná poukázala na již citované usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 5. 2018 o zamítnutí exekučního návrhu oprávněného, tedy žalobce, a na usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo k odvolání oprávněného, tedy žalobce, rozhodnutí soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] potvrzeno. Z toho tedy podle žalované vyplývá, že rozhodnutí, na základě kterého se žalobce v tomto řízení domáhá svého nároku, nebylo dosud na území České republiky uznáno za vykonatelné, což je otázka zcela zásadní, neboť představuje jednu ze základních podmínek, kterou musí žalobce splnit, aby mohl úspěšně svůj nárok před soudem uplatnit. Dále žalovaná poukázala na rozhodnutí arbitrážního soudu města Moskvy ze dne 13. 3. 2018, kterým byl [anonymizována dvě slova] uznán insolventním. Soud mimo jiné rozhodl také, že nároky věřitelů neuspokojené z důvodu nedostatečnosti majetku občana jsou považovány za umořené. Z toho tedy žalovaná vyvozuje, že se žalobce nemůže domáhat vyslovení neúčinnosti právního jednání, a to z důvodu absence vymahatelné pohledávky na straně žalobce.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] soud zjistil, že se žalovanou žili společně od roku 1999, mají spolu dvě děti ve věku 20 let a 12 let, které v současné době žijí s matkou. Soužití ukončili začátkem roku 2010 a od té doby žijí odděleně, každý z nich má svoji domácnost, nemají žádný společný majetek. Každý z nich už má svého nového partnera, ale navzájem spolu komunikují. Ve [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. žalovaná se svědkem spolupracovali. Z této společnosti pak svědek odešel, protože mu onemocněl otec a šel tedy za ním do Ruska, kde většinou bydlí. Žalovaná o záležitostech svědka s žalobcem před soudem v Moskvě, který probíhal v roce 2014, nic nevěděla. Dozvěděla se to až v průběhu řízení. Při prodeji podílu jmenované společnosti koncem roku 2013 pak se žalovanou sepsali smlouvu o záloze, na základě které svědek prodal žalované svůj podíl za částku 4 mil. Kč. Tuto částku mu žalovaná postupně splácela a svědek tyto splátky předával žalobci. Tuto částku žalovaná svědkovi doplatila 16. 5. 2014. Před soudem v Moskvě pak svědek osobně zaplatil žalobci částku 200.000 USD. Na částku 100.000 USD mu žalobce dal potvrzení. V průběhu řízení pak žalobce potvrdil, že žalobce dostal od svědka [příjmení] dne 18. 5. 2014 částku 15.000 USD a dne 7. 4. 2014 částku 100.000 RUB. Poté svědek vyhlásil bankrot, který probíhal v Rusku od dubna 2018 do léta 2019. Tamní soud ho zprostil pohledávek, které vůči němu požadoval žalobce. Žalobce pak chtěla na území České republiky vůči svědkovi vést exekuci, ale to soud odmítl jednak proto, že žalobce nebyl registrován na území České republiky a dále proto, že se jednalo o nevykonatelnou pohledávku. Svědek připustil, že od žalobce v roce 2010 přijal půjčku 700.000 USD, a to v době, kdy se zabýval prodejem vozů z USA. Pokud se týká potvrzení o předání další částky 100.000 USD svědkem žalobci, pak žalobce toto potvrzení odmítl svědkovi vydat s odůvodněním, že svědek vrátil zmíněnou částku později, takže je to bráno jako pokuta. V současné době tedy svědek žádný dluh vůči žalobci nemá. Návrh na bankrot podával v době, kdy už nebyl společníkem jmenované společnosti, který není od roku 2017.

11. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů. Z rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě ze dne 27. 8. 2014 o nároku žalobce vůči žalované a [anonymizována dvě slova] ve výši 700.000 USD s příslušenstvím soud zjistil, že proti žalované byl nárok zamítnut, když nebylo prokázáno, že by byla manželkou žalovaného. Ve vztahu k [anonymizována dvě slova] pak byl žalobci přiznán nárok na úhradu pohledávky, a to ve výši 582.183 USD, 10.000 RUB a 60.200 RUB.

12. Z rozsudku odvolacího soudu, tedy Moskevského městského soudu ze dne 14. 1. 2015, pak soud zjistil, že citovaný rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

13. Z informace o pozemku pak bylo zjištěno, že [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. je spoluvlastníkem v rozsahu podílu ve výši [číslo] parcely [číslo] v katastrálním území Karlovy Vary, obec Karlovy Vary, [list vlastnictví].

14. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jednateli ke dni pořízení výpisu, tedy 21. 1. 2016, byli žalovaná a [anonymizována dvě slova].

15. Z notářského zápisu sepsaného 18. 11. 2015 notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že jeho předmětem byla kupní smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., sídlem [adresa žalované] jako prodávající a žalovanou jako kupující, přičemž předmětem této kupní smlouvy byly nemovitosti uvedené v bodu II. žaloby. Kupní cena byla stanovena na částku 3.030.550 Kč. Bylo dohodnuto, že tato kupní cena bude uhrazena stranou kupující straně prodávající tak, že oproti pohledávce prodávající strany na zaplacení této kupní ceny započítávají smluvní strany vzájemnou dohodou pohledávku kupující strany ve stejné výši vzniklou na základě půjčky mezi prodávající stranou jako dlužníkem a kupující stranou jako věřitelem. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl v této souvislosti u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, podán 21. 12. 2015.

16. Z potvrzení vydaného v Moskvě 20. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná a svědek [příjmení] bydlí v rodinném domě, který patří žalované na adrese [adresa], obec Kriučkovo, dům 34, od ledna 2010.

17. Z potvrzení, která byla vydána v Ruské federaci v průběhu roku 2016, pak vyplývá, že děti žalované navštěvují školy v Moskevské oblasti a stejně tak jsou registrovány u lékařů v této oblasti.

18. Z odpovědi soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze 17. 2. 2018 ve věci oprávněného, tedy žalobce, proti povinnému [příjmení] [jméno] soud zjistil, že návrh na zahájení exekučního řízení byl u tohoto exekutorského úřadu podán 25. 1. 2018. Žádost o vydání pověření k provedení exekuce byla exekučnímu soudu, tedy Okresnímu soudu v Karlových Varech, odeslána 15. 2. 2018, kdy žádost byla exekučním soudem přijata téhož dne pod sp. zn. 48 EXE 254/2018 s tím, že exekuce je vedena na exekutorském úřadu a ke dni 17. 2. 2018 pak zbývá vymoci celkem 13.660.495,04 Kč.

19. Z nařízení výkonu rozhodnutí vydaného 27. 8. 2014 [anonymizováno] obvodním soudem v Moskvě ve věci žalobce proti žalované a [anonymizována dvě slova] o vymáhání dlužné částky, úroků z používání vypůjčených prostředků, bylo zjištěno, že soud určil vymoci od [anonymizována dvě slova] ve prospěch žalobce v rámci navrácení dlužné částky ve výši 582.183 USD v rublech a dále vymoci úroky za používání vypůjčených finančních prostředků ve výši 100.000 RUB a vrácení poplatku ve výši 60.200 RUB, tedy celkem 160.200 RUB. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci 14. 1. 2015.

20. Z pokynu soudu pro soudního exekutora vydaného zdejším soudem dne 18. 5. 2018 bylo zjištěno, že tento pokyn byl vydán soudnímu exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3, a to k zamítnutí návrhu oprávněného, tedy žalobce, na pověření soudního exekutora a nařízení exekuce proti povinnému [příjmení] [jméno]. Stalo se tak usnesením jmenovaného soudního exekutora ze dne 28. 5. 2018. Toto usnesení soudního exekutora bylo k odvolání oprávněného, tedy žalobce, potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2018 a nabylo právní moci 29. 11. 2018.

21. Z rozhodnutí Arbitrážního soudu města Moskvy z 13. 3. 2018 pak bylo zjištěno, že jím byl [anonymizována dvě slova] uznán insolventním.

22. Z rozhodnutí Rozhodčího soudu města Moskvy z 11. 2. 2019 pak bylo zjištěno, že jím bylo stanoveno, že se zamítá uspokojení žádosti žalobce o obnovení zmeškané lhůty pro uplatnění nároku na zápis do registru pohledávek věřitelů dlužníka [anonymizována dvě slova]. Pohledávku žalobce vůči [anonymizována dvě slova] soud uznal za odůvodněnou a zároveň s tím, že podléhá uspokojení ze zbylého majetku pro uspokojení pohledávek věřitelů zapsaných v registru pohledávek věřitelů.

23. Z rozhodnutí Arbitrážního soudu města Moskvy z 28. 6. 2019 pak bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo pravomocně skončeno insolvenční řízení [anonymizována dvě slova]. Soud ho zprostil dalšího plnění nároků věřitelů, včetně těch věřitelů, kteří nebyli přihlášeni v proceduře prodeje majetku občana. Soud také rozhodl, že nároky věřitelů neuspokojené z důvodu nedostatečnosti majetku občana jsou považovány za umořené.

24. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020 bylo zjištěno, že návrh oprávněného, tedy žalobce, z 1. 10. 2018 ve věci proti povinnému [příjmení] [jméno], aby bylo uznáno a na území České republiky vykonána rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě ze dne 27. 8. 2014, kterým byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku ve výši 582.183 USD, úroky ve výši 100.000 RUB a dále vrácení státního cla ve výši 60.200 RUB, se zamítá. K odvolání oprávněného do tohoto usnesení pak Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2020 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

25. Z výkonného listu vydaného 27. 8. 2014 [anonymizováno] obvodním soudem v Moskvě bylo rozhodnuto vymoci od [anonymizována dvě slova] ve prospěch žalobce částku dluhu ve výši 582.183 USD, a to v rublech podle kurzu [příjmení] centrální banky ke dni vykonání soudního rozhodnutí a dále vymoci úroky za použití cizích peněžních prostředků ve výši 100.000 RUB a soudního poplatku ve výši 60.200 RUB, tedy celkem 160.200 RUB.

26. Z usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 10. 2020 bylo zjištěno, že ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta, přičemž předmětem této stížnosti bylo již citované rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2020, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, přičemž předmětem jednání byl návrh oprávněného, tedy žalobce, na uznání rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě ze dne 27. 8. 2014 na území České republiky.

27. Ze smlouvy o záloze ze dne 9. 12. 2013, kterou předložil soudu svědek [příjmení], bylo zjištěno, že jmenovaný jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavírají tuto smlouvu za následujících podmínek. Kupující předává prodávajícímu zálohu 100.000 Kč nebo jejich ekvivalent v amerických dolarech jako platbu podle budoucí kupní smlouvy na koupi 50 % podílu na základním kapitálu [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. Strany se dále dohodly, že cena 50 % podílu na základním kapitálu jmenované společnosti činí 4 mil. Kč nebo jejich ekvivalent v amerických dolarech podle kurzu 20 Kč za jeden americký dolar. Kupující se zavazuje zaplatit úplně nebo po částech celou cenu v souladu s touto smlouvou před sepsáním budoucí kupní smlouvy.

28. Z ustanovení o ukončení a návratu exekuční věci oprávněnému vydaného 21. 8. 2018 v Moskvě, a to soudním exekutorem čeremuškinského oddělení soudních exekutorů, pak soud zjistil, že bylo rozhodnuto exekuční řízení ukončit proti povinnému [příjmení] [jméno] a vrátit exekuční listinu ze dne 26. 1. 2015 vydanou orgánem [anonymizováno] obvodním soudem, která nabylo platnosti 14. 1. 2015.

29. Předložená fotodokumentace dokládá projevy soužití mezi žalovanou a svědkem [příjmení] a nezletilou dcerou, ale tato fotodokumentace není datována.

30. Z prohlášení [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 5. 9. 2020 bylo zjištěno, že jmenovaný v létě roku 2015 na žádost žalobce, který se v té době zdržoval ve Finsku, se setkal se žalovanou za účelem prohlídky a určení hodnoty pozemku [číslo] ve vilové kolonii Moskevské oblasti. Po prohlídce tohoto pozemku jmenovaný za účasti makléře zjistil cenu stavebního pozemku, která tehdy činila 250.000 USD, a toto oznámil žalobci.

31. Ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] 15. 11. 2015 byla zjištěna cena bytové jednotky [číslo] s příslušenstvím a podílu 1/7 na nebytovém prostoru [číslo] v katastrálním území Karlovy Vary, obec a okres [okres] v majetku [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., a to částkou 3.030.550 Kč.

32. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné okolnosti pro závěr o skutkovém stavu jako podkladu pro právní posouzení věci.

33. Soud zamítl návrh žalobce na provedení znaleckého posudku z oboru ekonomie k ohodnocení nemovitosti, kterou [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. převedla na žalovanou v roce 2015 a dále znaleckého posudku k ohodnocení podílu svědka [příjmení] ke dni, kdy jeho podíl byl převeden na žalovanou, tedy k 2. 9. 2014 Tyto důkazy považuje soud za nadbytečné s ohledem na předmět sporu.

34. Z provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobce vedl u [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě proti [anonymizována dvě slova] a žalované žalobu o zaplacení částky 700.000 USD s příslušenstvím. Jak už bylo výše uvedeno, proti žalované byl nárok zamítnut a vůči Alexeyi Kovrazhkinovi byl žalobci přiznán nárok na úhradu částky 582.183 USD, dále 10.000 RUB a 60.200 RUB. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, a to Moskevského městského soudu, a to dne 14. 1. 2015. Žalovaná a svědek [příjmení] byli jednateli společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa žalované]. To vyplývá ze smlouvy o převodu podílu jmenované společnosti, která byla uzavřena 2. 9. 2014 mezi převodcem [anonymizována dvě slova] a nabyvatelem, tedy žalovanou. Podíl převodce činí 50 % účasti na společnosti, k němuž náleží peněžitý vklad ve výši 100.000 Kč. Převodce tedy převádí tento celý svůj podíl o velikosti 50 % včetně zmíněného vkladu n nabyvatele, a to za částku 4 mil. Kč. Nabyvatel pak tento podíl přebírá. Podpisy účastníků této smlouvy byly úředně ověřeny. Kupní smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu dne 8. 11. 2015 pak [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., sídlem [adresa žalované], jak prodávající převedla na žalovanou jako kupující nemovitosti, které jak už bylo řečeno, jsou uvedeny ve výroku II. vyhlášeného rozsudku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 z 16. 6. 2020, sp. zn. 31 Nc 12/2019 byl návrh oprávněného, tedy žalovaného, proti svědku [příjmení] [jméno] na uznání a výkon rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě ze dne 27. 8. 2014 na území České republiky odmítnut. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem, a to Městským soudem v Praze, usnesením z 27. 7. 2020. Ústavní stížnost žalobce proti citovaným rozhodnutím byla usnesením Ústavního soud České republiky ze dne 13. 10. 2020 odmítnuta. Na pokyn zdejšího soudu pro soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3, sídlem [adresa], o zamítnutí návrhu oprávněného, tedy žalobce, na pověření soudního exekutora a nařízení exekuce, pak jmenovaný soudní exekutor usnesením z 28. 5. 2018 exekuční návrh oprávněného proti povinnému [příjmení] [jméno] pro vymožení povinnosti ve výši 11.966.652,34 Kč s příslušenstvím. Toto usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] potvrdil Krajský soud v Plzni usnesením z 30. 10. 2018, které nabylo právní moci 29. 11. 2018. Dále bylo zjištěno, že nezletilé děti žalované a [anonymizována dvě slova], kteří spolu již nežijí, navštěvují školní zařízení v Moskvě.

35. Podle § 589 odst. 1 občanského zákoníku, zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

36. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a s odkazem na citované ustanovení občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že žaloba obstát nemůže. Smyslem žaloby podle citovaného ustanovení je dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči oprávněnému neúčinný dlužníkův právní úkon. K odpůrčí žalobě je aktivně, věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vymahatelná, jestliže dlužníkovi právní úkony zkracují její uspokojení. Vymahatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tedy pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí, tedy exekuci. Odporovatelný je takový právní úkon dlužníka, který učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, jestliže musel být tento úmysl druhé straně znám. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese věřitel, tedy žalobce. O úmysl zkrátit věřitele se jedná zejména tehdy, jestliže dlužník právním úkonem chtěl zkrátit své věřitele, nebo jestliže věděl, že právním úkonem své věřitele zkrátit může a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Dlužníkovi právní úkony zkracují uspokojení pohledávky věřitele tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv nebýt těchto úkonů, by se z majetku dlužníka alespoň z části uspokojil. Pokud se týká smlouvy o převodu podílu ve výši 50 % na základním kapitálu jmenované společnosti, nelze vyslovit její neúčinnost vůči žalobci, když dlužníkem žalobce není žalovaná, ale [anonymizována dvě slova]. Nejedná se tedy o zkracující právní jednání žalované jako dlužníka. Pokud se týká napadené kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu z 18. 11. 2015, pak ani u této smlouvy podle názoru soudu nelze vyslovit její neúčinnost vůči žalobci, když pohledávka žalobce není provedených důkazů vykonatelná podle českého práva, takže není splněna podmínka vyslovení relativní neúčinnosti ve smyslu citovaného ustanovení občanského zákoníku. Blízký vztah mezi svědkem [příjmení] [jméno] a žalovanou nebyl předloženými důkazy, zejména fotodokumentací prokázán, když tato fotodokumentace není datována. Jmenovaný svědek ve své výpovědi připustil soužití se žalovanou, tedy matkou nezletilých dětí, kterým je v současné době 20 let a 12 let s tím, že soužití ukončili začátkem roku 2010, žijí odděleně a každý už má svoji domácnost a svého partnera. Navíc uvedl, že žalovaná o záležitostech mezi svědkem a žalobcem před konáním soudního jednání v Moskvě v roce 2014 nevěděla a dozvěděla se o tom právě až v průběhu tohoto řízení. Vedení exekuce na území České republiky vůči svědkovi bylo odmítnuto, protože se jednalo o nevykonatelnou pohledávku. Za rozhodující považuje soud i tu skutečnost, že došlo k zániku pohledávky žalobce za svědkem [příjmení], který byl rozhodnutím Arbitrážního soudu města Moskvy z 28. 6. 2019 osvobozen od povinnosti platit dluhy věřitelů. Žalobce v tomto řízení svoji pohledávku neuplatnil. Z toho vyplývá, že pohledávka žalobce je v současné době nevykonatelná. Nelze ani přehlédnout tu skutečnost, že rozhodnutím [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě a odvolacího Moskevského městského soudu bylo rozhodnuto, že žalovaná nenese žádnou odpovědnost za závazky svědka [příjmení], neboť s ním není v žádném příbuzenském ani podobném vztahu. Za těchto okolností tedy nezbylo soudu, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

37. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud jí tedy přiznal náhradu za 9 úkonů právní služby po 36.460 Kč, tedy 328.140 Kč (4x účast u ústního jednání, převzetí právního zastoupení, 4x sepis vyjádření ke stanovisku žalobce včetně sepisu závěrečného návrhu), dále 4 poloviční úkony právní služby po 18.230 Kč, tedy 72.920 Kč (sepis vyjádření k návrhu žalobce na přerušení řízení, sepis návrhu na pokračování v řízení, sepis stanoviska k dalším důkazním návrhům a účast při ústním jednání dne 1. 2. 2021 – vyhlášení rozsudku) podle vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, 13 režijních paušálů po 300 Kč, tedy 3.900 Kč podle téže vyhlášky a DPH ve výši 85.041,60 Kč, tedy náklady řízení celkem ve výši 490.001,60 Kč.